Autoforum

/

Foto: Tesla

Je to další z řady příběhů o tom, pro co všechno se elektromobily nehodí, i když se to na první pohled může jevit opačně. Ještě víc než ne až tak překvapivé patálie majitele ale zaskočí způsob, jakým se vše pokouší hájit zastánci elektrických aut.

Pořídit si elektromobil na „běžné taxikaření” není zase tak špatný nápad, jak se může zdát. Na dálkové přesuny je to tedy nesmysl, pro něco takového se elektrická auta absolutně nehodí. Ostatně jsem už v minulosti zmiňoval, jak se majitel jedné firmy orientované právě na dálkovou osobní přepravu chystá nakoupit si do zásoby dieselové Mercedesy třídy E, pokud by se mělo stát, že jiná než elektrická alternativa nebude k dispozici. Ale krátké převozy lidí po Praze apod.? To může fungovat, tedy alespoň uživatelsky.

Klíčovým uživatelským problémem elektromobilů je dojezd a jeho „obnovitelnost”. Jistěže ani v případě kratších cest s nimi nenapodobíte flexibilitu spalovacích aut, zásadně limitující ale být nemusí - při takovém využití taxík obvykle najede stovky kilometrů denně a byť bude muset stát snadno přes hodinu během jednoho dvou „rychlých” dobíjení, není zase takový problém si během těchto chvil dát pauzu a veškerý aktivní čas zaplnit krátkými jízdami. Dokážu si představit pár nepěkných hororových zážitků v momentě, kdy se kapacita baterie bude chýlit k nule, ale s tím se dá pracovat.

Pokud navíc na druhé straně existují výhody v podobě nižších provozních nákladů, má smysl s tím pracovat. Při českých cenách benzinu resp. nafty a elektřiny tu žádné velké úspory provozem elektrického taxíku nedosáhnete, v USA ale člověk jezdící pro Uber, který si říká Dobson, mohl ušetřit za „palivo” poměrně dost. Jak ovšem informuje youtuberka Kim Java ve své poslední reportáži, zdánlivá úspora se rychle proměnila ve velký „provar” a pořádnou osinu v zadnici. A to hned několikrát.

Dobson si v červenci 2022 pořídil na své taxikaření Teslu Model Standard Range Plus, která jej tehdy přišla na 53 000 USD. Bylo to pro něj nejdražší auto, které si kdy pořídil a už to se stalo osinou číslo jedna. Jak známo, elektromobily ztrácí na ceně bezprecedentním způsobem, což zde umocnila cenová politika Tesly. Podobný Model 3 by dnes (v závislosti na lokálních dotacích) pořídil snadno skoro o polovinu levněji jako nové, přímo své ojeté auto by pak nyní neprodal snad ani za 15 000 USD. Však ani vozy se zlomkovým nájezdem s podobným stářím dnes nestojí zase o tolik víc, navíc nemají problémy s bateriemi.

Rok a čtvrt vlastnictví ho tak jen na ztrátě hodnoty přišel na dobrých 38 000 USD, tedy asi 871 tisíc Kč. To zní na první pohled až brutálně, je ale třeba dodat, že při taxikaření nesušíte auto v garáži. Najel s ním tedy 120 000 mil, asi 193 tisíc km, což je vskutku úctyhodná porce dokazující, že pro ony kratší cesty elektromobil používat lze. Ale za jakou cenu, chce se dodat.

Nejde jen o onu masivní ztrátu hodnoty, která může být reálně snadno ještě větší. Autě totiž už po tak krátké době a relativně tak malém nájezdu odešla baterka. A to úplně, navíc způsobem pro baterie nikoli netypickým - nejprve přijde pár prvních varování a pak velmi rychlý, téměř okamžitý skon.

Když mělo auto za sebou asi 145 tisíc najetých km, vykazovala baterie degradaci o 11 procent, po překročení hranice asi 177 tisíc km ale začal rychlý sešup dolů. S autem bylo najednou možné najet nanejvýš okolo 280 km na plné nabití a na sklonku letošního léta už s autem nešlo po nabití zvládnout víc než okolo 55 km. To je na taxikaření pochopitelně k ničemu.

S tímto problémem se obrátil na Teslu, kde mu řekli, že taková degradace je v jeho případě běžným opotřebením, neboť auto obvykle dvakrát denně nabíjel u Superchargerů na 90 až 95 procent kapacity. A co měl při své práci dělat, že? Záruka byla tak jako tak minulostí, neboť v případě verze Standard Range Plus je omezena nájezdem 160 tisíc km. Tesla mu tedy nabídla výměnu baterie na jeho vlastní útratu, za což mu naúčtovala 9 000 dolarů (asi 207 tisíc Kč). Novou ale nedostal.

Jde o pouze renovovaný paket se zárukou jen 1 rok, který má navíc nabíjet maximálně na 80 procent kapacity. Ta není bůhvíjaká, neboť celkový dojezd pak nečiní víc než okolo 265 km. Celkem ho tedy rok a čtvrt ježdění s autem stál jen na ztrátě hodnoty a výměně baterie skoro 1,1 milionu Kč. A na palivu podle svých (nejen podle nás velmi optimistických, ale budiž) propočtů ušetřil jen asi 10 tisíc USD (229 tisíc Kč). Vzhledem ke 193 tisícům ujetým km to není zase tak drastická bilance, ale ve srovnání třeba s dieselovou alternativou? Budeme se bavit o ekonomice provozu v jiném řádu, půjde tu o stovky tisíc Kč. Však rok starý Passat 2,0 TDI ani s takovým nájezdem (a že se najdou, takové taxíky jezdí i přes 280 tisíc km za rok) na hodnotě zdaleka tolik neztratí a jeho technika před sebou bude mít při rozumné údržbě ještě statisíce bezproblémových kilometrů.

Ale zpět k Dobsonovi a jeho Tesle se staronovou baterií, která teď ani při úplném nabití nezvládne víc než 207 mil dojezdu (333 km). S vozem si prožil malé ekonomické peklo, neboť přišel o víc než milion, v rukách má téměř bezcenné auto z hlediska prodeje a ani pro jeho práci se nehodí zdaleka tak, jak by se v roli taxíku slušelo a patřilo. Navíc je otázkou, zda jej během následujícího roku nečeká totéž znovu - s delší zárukou počítat nemůže a renovovaná baterka je zjevně jedna velká neznámá.

Majitel tedy zaplatil hodně, přišel hodně, po roce musel mu auto začalo zatínat sekyru do jeho pracovní nasazení, pak musel investovat do nové baterie další statisíce. Nyní je omezený ve své další akceschopnosti a přesto současně a neví, co bude za rok? To je panečku výhra.

A víte, co je nejhorší? Že i tuto zřetelnou ukázku přinejmenším ekonomického fiaska nasazení Tesly v roli taxíku zastánci elektrických aut hájí. Prý auto používal extrémně drsně, tak co může čekat. Drsně jak? Drsně dvakrát denně „tankoval” tři čtvrtě hodiny? Co to vůbec je ve světě spalovacích aut, tvrdé zasunutí tankovací pistole do hrdla nádrže? Můžete tankovat 30krát denně a pro auto to neznamená vůbec nic, drsné využití znamená trápení techniky auta, na které při pomalých taxikářských přesunech po městě jistě nikdy nedojde. A dieselových taxíků s původní technikou klidně s milionem najetých kilometrů jsme viděli tolik... Za rok a 193 tisíc km se opravdu nerozpadají.

Jsou to vážně dva jiné světy, kdy normální intenzivní používání v jednom je považováno jako něco drsného v tom druhém. To má být onen pokrok? Jak v reakci na tento příběh pravil jeden můj známý: „Takže drsné používání spalovacího znamená v zásadě ježdění na okruhu, zatímco v případě elektromobilu je to pomalé 'tankování' dvakrát denně? To je vážně budoucnost.” Nenapadají mě lepší slova, jak vše zmíněné shrnout.

Zdroj: Kim Java@Youtube

Petr Miler