Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Že je zaplavení silnic stacionáry dobrým byznysem schovaným za slova o snížení nehodovosti, to víme. Ale že efekt může být i přesně opačný?

Je to jasná rovnice. Rychlost přináší nehody, pokud tedy snížíme rychlost, snížíme i nehodovost. Jak snížíme rychlost? No přece tím, že ji budeme měřit a překročení té povolené tvrdě trestat. Pokud navíc místa s měřením označíme, lidé pojedou vesměs pomaleji a nehodovost pak musí poklesnout.

Vidíte v tom háček? Patrně ne, však to tak všude říkají. Jenže v této rovnici někde nastala chyba a to konkrétně ve Velké Británii, která je proslulá množstvím tzv. „speed cameras”, jenž na řidiče dohlíží stylem, za který by se nemusel stydět ani Velký Bratr. Ne snad, že by s ním místní autority v Británii nebyly spokojeny, ministr dopravy Mike Penning si ale ve světlé chvilce po provozovatelích těchto radarů (vesměs nižší územně správní celky) vynutil statistiky srovnávající nehodovost v místě jejich působení před a po jejich instalací. Cílem bylo dát stěžujícím si občanům argument proto, aby neefektivní (rozumějte nehodovost nesnižující, ne peníze neydělávající) kamery mohly být odstraněny. Statistiky, které se mu začaly vracet jsou ale v Británii hodnoceny jako šokující a to zdaleka ne jen věčně hysterickým bulvárem.

Ukázalo se totiž, že stacionáry v řadě případů nehodovost nejenže nesnížily, ale dokonce ji zvýšily. Konkrétní čísla jsou známa třeba z Humberside, kde na 17 z celkových 89 míst nově osazených radary došlo ke zvýšení nehodovosti. Sedm ze 44, to je obdobná statistika pro Thames Valley a 4 ze 47 patří území Cambridgeshire. Dostupné statistiky ukazují zvýšení nehodovosti až na 30 procentech míst osazených „speed cameras”, což rozhodně není náhoda. I nesnížení by bylo selhání, co je pak zvýšení?

Že nejde o nahodilý problém dosvědčuje i fakt, že plných 72 nižších územně správních celků požadavek ministerstva zcela ignorovalo, jistě ví, že i jejich kamerovému podnikání teče do bot. Však jen loni bylo v Británii vybráno z prostřednictvím 6 000 rychlostních kamer na 90 milionů liber na pokutách, takže tu jde téměř o 2,5 mld. Kč, v průměru přes 400 tisíc Kč na jeden radar ročně. Ministerstvo ale uklidňuje, že do pár týdnů získá kompletní statistiky ze všech míst a zveřejní je tak, aby si všichni mohli udělat obrázek, jak radary ve skutečnosti fungují.

Nyní zbývá jen zodpovědět si otázku: jak je to vůbec možné? Je to vcelku jednoduché, spojitost mezi rychlostí jízdy a nehodovostí je velmi vágní, není to samotná rychlost, ale neschopnost a nepozornost, která způsobuje nehody. Je jistě nepopíratelným faktem, že následky takové neschopnosti či nepozornosti jsou tím nižší, čím nižší je rychlost vozidla, ale není lepší, pokud se taková nehoda vůbec nestane? Nechci tím říci, že nízká rychlost způsobuje nehody, ale nepochybuji o tom, že její nadměrné vymáhání ano. Postupně se odhalující britské statistiky jsou toho nejlepším důkazem - lidé jistě hlavně koukají, kde na ně číhá jaký radar a nevěnují se tomu podstatnému: provozu. Přitom by mohli jet klidně rychleji, ale soustředěněji, a proto bezpečněji.

Nechci opakovat mnohokrát omílané zkušenosti z německých dálnic, ale musím, neboť žádný jiný důkaz fungování opačného přístupu neexistuje. Lidé zde na většině jejich délky jezdí tak rychle, jak zrovna sami chtějí, někteří 300 a jiní 100 km/h, přesto jde o jedny z nejbezpečnějších dálnic na světě. Čím to asi je? No každý se přece stará hlavně o to, co se děje kolem něj a ne o to, kde na něj zpoza stromu vykoukne foťák s nabitým bleskem.

Je velmi smutné, že ani u nás nikdo nesleduje skutečnou efektivitu rozličných „bezpečnostních opatření”. Každému stačí, že radar, Passat R36 nebo kdejaký elektronický nesmysl „si na sebe rychle vydělal”, ale bylo to opravdu k něčemu? Smyslem těchto opatření přece není (tedy nemělo by být...) vydělat peníze, ale učinit silnice klidnějším místem k životu a ten nedělá množství zjištěných přestupků nebo rozdaných pokut, ale eliminace nehod. Jsem přesvědčen, že k něčemu podobnému instalované radary či kamery v řadě případů nevedou a to vůbec nepotřebuji vidět, že ten či onen radar nebo jiný aparát zvýšil počet nehod. Stačí, že nic nezměnil.

Zastání od českého ministerstva dopravy, které má momentálně plné ruce práce se zvyšováním cen dálničních známek nečekejme, ale co kdybychom si pomohli sami? Stačí, když každý z nás pošle patřičnému místnímu úřadu (u nás to nejspíše bude vědět jen policie) dotaz s tím, kolik nehod se na tom či onom místě osazeným nějakým bezpečnostním systémem stalo před jeho instalací a kolik po něm. A (pokud tedy takovou statistiku vůbec někdo bude schopen poskládat...) uvidíme, kde se opravdu bojuje za naše zdraví a životy a kde se pouze vybírá obecní mýto. Právo na to máme a myslím, že by jej stálo za to využít. Pustíte se s námi do toho?

Přečtěte si také:
- Komupak je ušit na míru tendr na nová policejní auta?
- Dálniční známky podraží na 1 500 Kč: necháte se podojit?
- Ničení polských radarů: pochopitelný odpor s porcí mediální hysterie

Místa měření stacionárními radary jsou v Británii označena, jak tomu donedávna bylo i u nás

Zdroje: DfT (britské ministerstvo dopravy), RAC (britský autoklub), Wikipedia

Walter Kraft