Autoforum

/

Foto: Lamborghini, koláž Autoforum.cz

Pokazit test v autoškole může každý, ale polovina lidí? To není náhoda, ukazuje to něco o stavu celé společnosti. Doktor psychologie s profesurou v tomto oboru se zamýšlí nad tím, co k tomu stavu vedlo a jak jej napravit.

Předmluva Autoforum.cz: Tento článek profesora Floriana Beckera (více o něm na konci článku) byl původně publikován německým Focusem, zaujal nás ale ve své celistvosti natolik, že jsme jej nechtěli pouze reinterpretovat. S laskavým svolením autora a snad citlivým překladem jej tedy vydáváme v původní podobě bez redakčních úprav, neboť má podle nás hodně společného s tím, co se děje v Česku, byť s jistým zpožděním.

Máme pocit, že celková vzdělanost české společnosti upadá, ačkoli formálně vzdělaných je stále víc, že lidé ztrácí schopnost pracovat a potýkat se s nezdary, ačkoli objektivně žijí v největším pohodlí, které naše zeměpisné šířky zažily za několik dekád, pokud ne za celou jejich známou historii. A projevuje se to nejen v autoškolách (promluvte si s místními provozovateli, jsou ze současných studentů často zoufalí) a na silnicích, ale i v každodenním životě.

Nakonec se s tím potýkáme i v automobilovém světě - je fascinující, co za bulíky si dnes lidé nechají navěšet na nos, co za nesmysly přijmou jako relevantní argumentaci, jak bez odporu preferují pohodlná politická - byť zjevně nefunkční - řešení místo nezbytné tvrdé práce apod. Němci jsou s tím skutečně ještě „dál” a moc dobře to s nimi nedopadá. Možná by nebylo od věci vzít si poučení z chyb jiných, než je sami zopakujeme v celé jejich šíří.

50 procent lidí prostě nerozumí ani teorii

Znepokojivý údaj o výsledcích našich mladých z řidičských zkoušek: Okolo 50 procent z nich nerozumí už teorii a v testech selhává. Samozřejmě, v jednotlivých případech se to může stát každému. Ale 50 procent? To je nový antirekord. A pro mě je znakem toho, čemu v psychologii říkáme „vážné kognitivní nedostatky“. Konkrétně: Nízké IQ, hloupost. A také nedostatek sebekázně.

A ne, neberu obvyklá vysvětlení:

• „Je to chyba autoškol, věci dost dobře nevysvětlují!”
• „Všechno je dnes složité, teď existují elektrické koloběžky!” • „Chamtivé subjekty účastnící se celého systému, na všem chtějí jen zbohatnout.”

Navíc teoretické testy jsou dnes k dispozici ve 12 jazycích, takže ani nedostatek jazykových znalostí neberu jako vysvětlení.

Buďme k sobě upřímní: Teoretický test je prostě zkouška jako ve škole. Sedněte si, učte se, projděte si zkušební otázky, znovu si sedněte, naučte se víc... Dokud to nezvládnete. Ano, spousta z toho se může zdát „nepraktická”, nezajímavá, nudná. Prostě je třeba to zvládnout, je to velmi podobné tomu, co se z velké části děje ve škole.

Údaje o schopnostech dětí jsou alarmující

Rychle rostoucí neúspěšnost v teoretických testech ale bohužel zapadá do smutného vzorce údajů o výkonech dětí, které se k nám dostávají z různých zdrojů. Tohle je budoucnost Německa:

• Asi 25 procent dětí neumí po základní škole ani pořádně číst a psát (podle studie IGLU), přesto je stále větší části z nich dovoleno jít na střední školu.

• Výkony dětí v matematice, přírodních vědách a čtení už přes 10 let jen klesají (podle studie PISA).

• Aby se zajistilo, že se děti nebudou rozvíjet, byly všechny požadavky na ně sníženy. Známky jsou stále lepší a lepší - objektivně horšímu výkonu navzdory. Celostátně asi 30 procent studentů nyní dostává v Abituru (jakási obdoba české maturity - pozn. red.) známku 1.

• Být v něčem nejlepší nebo dokonce vyhrávat je dnes odsuzováno a je systematicky eliminováno. Například soutěže na celostátních hrách mládeže na základních školách.

• Přibývající zprávy z praxe vše dokreslují: Děti chodí pozdě do školy, už nedělají úkoly, dostavují se bez snídaně, protože je pro rodiče příliš únavné ráno vstávat, nezaujatí a pasivní rodiče, nedostatek pravidel a násilí. Ředitelé, kteří se tomu brání a požadují disciplínu, si stěžují na politický tlak.

Heslo? Lepší, když nikdo nemá nic, než když mají někteří víc než ostatní

Mezitím chtějí lobbisté zrušit domácí úkoly a zakázat známky, „protože některé děti z toho mají větší prospěch než jiné“. Ale to znamená: Je lepší, aby z toho nikdo neměl prospěch, než aby z toho měl někdo větší prospěch než ostatní. Zdá se, že nejvyšší prioritou jsou nyní stejné výsledky pro všechny - spíš než vysoký průměrný výkon.

Závěr? Školskému systému hrozí, že se stane komfortní zónou, která je nepřátelská k úspěchu, a hřištěm pro vzdělávací ideology, na kterém se děti už nikam neposouvají a dostávají zkreslenou zpětnou vazbu. Všichni jsou prostě ve všem skvělí! Ve skutečnosti se těm nejlepším brání ve vývoji, takže všichni jsou stejní. Stejně mizerní.

Mladým chybí zkušenosti. Přibývá hlouposti, demotivace, mizí touha stát se lepšími

Instruktoři autoškol mi popisují dopady toho všeho. Setkávají se se studenty, pro které je důkladná příprava na zkoušky cizí pojem. Jak by mohli? S myšlenkou minimálního nasazení se můžete proplétat školním systémem stále lépe. A je těžké to změnit, když jsou najednou požadavky za studenty autoškol přísnější.

Instruktoři také popisují studenty, kteří pocházejí ze zemí, kde jsou pravidla silničního provozu velmi specifická. Zná to každý, kdo trochu cestoval po světě. Sám jsem v jiných zemích nafotil skvělé fotky, jaké mají představy o tom, jak předjíždět, co se dá přepravovat na mopedu, kolik se toho vejde na náklaďák... Instruktoři autoškoly učí mladé lidi, které všude vozili rodiče - nejlépe, když se sami dívají na své chytré telefony. Chybí jim aktivní dopravní zkušenosti, například z pozice cyklistů.

Mnoho lidí je pak překvapeno špatnými výsledky v teoretické zkoušce. Ale důležitější otázkou je: Jak zajistit, aby tito lidé neselhali při tak jednoduchých úkolech, jako je řidičská zkouška? Jsem přesvědčen, že historicky špatné výsledky testů studentů autoškol jsou jen jeden z projevů obrovského problému, který bují v naší společnosti. To všechno jsou jasné známky rostoucí hlouposti a demotivace. Děti už nevyrůstají tak, aby se staly lidmi, kterými by se mohly stát.

Víc a víc hlouposti a demotivace

Tohle nám přece nemůže být lhostejné! Se stále větším počtem slabých výkonů nemůžeme jako znalostní společnost přežít. Na tom se shodne většina lidí. Jediné, o čem se však zcela politicky korektně mluví, je: „Můžou za to školy, líní učitelé, to oni špatně vysvětlují, potřebujeme větší jazykovou podporu, děti prostě nerozumí všemu. A nakonec, rodiny jsou moc chudé, to je ten důvod, musíme z nich udělat bohaté rodiny!”

Zkrátka: Za všechno prý mohou vnější podmínky. Ale on tak! S tímhle se točíme tím v kruhu už dekády. Zajímavé je spíš to, o čem se nemluví: Vnitřní podmínky.

Nejsilnější psychologické předpoklady úspěchu ve vzdělávání jsou:

• Inteligence (obvykle měřená IQ).
• Disiciplína (schopnost něco „následovat“ navzdory odporu; vzdát se něčeho hned, abyste měli zítra víc; dělat to, co je třeba udělat).

Bohužel pro oba to v Německu vypadá špatně. IQ dětí v Německu v klíčových aspektech klesá již přibližně 30 let. Tento opačný Flynnův efekt (postupné stoupání průměrného IQ ve společnosti - pozn. red.) je hrozbou pro naši znalostní společnost.

K tomu se přidává rostoucí neschopnost dotahovat věci do konce tváří v tvář odporu. Řečeno na rovinu: Stále více lidí očekává, že budou pracovat 20 hodin týdně s plnou mzdou. Smutnou roli v tom nehraje jen současný školský systém. Politici sedí v talk show a říkají nám, že z práce se nám dělá špatně, že být líný je rozumné a že podnikatelé jsou lidé, kteří se živí vykořisťováním zaměstnanců a okrádáním zákazníků. Nedávno jeden mladý politik řekl, že by se měly příjmy občanů zdvojnásobit, aby ekonomika rostla. Podle tohoto všudypřítomného systému myšlení by bohatství k tomu měli generovat jiní - ti „bohatí”.

Potřebujeme diskuzi bez tabu o příčinách celé té mizérie

Už víc než 20 let se zabývám otázkou, co dělá některé lidi tak efektivními a co jim umožňuje překonat sebe samé. A to ve chvíli, kdy stále více jiných zcela selhává v běžných životních situacích. Pro mě je to osudová otázka: Jak můžeme být udržitelně úspěšní jako společnost, jako země, se současným myšlením? Naši konkurenti jsou příliš chytří, příliš efektivní a příliš pracovití na to, aby to vůbec dovolili.

Nyní potřebujeme diskusi o příčinách hlouposti a demotivace bez tabu, abychom dokázali přežít. Musíme zajistit, aby z většího množství dětí vyrostli schopní jedinci. Potřebujeme víc lidí, kteří dosahují špičkových výkonů - a méně těch, kteří selhávají i v těch nejjednodušších každodenních úkolech.

O autorovi

Profesor Dr. Florian Becker je diplomovaný psycholog. Dlouhodobě se zabýval výzkumem a výukou na Univerzitě Ludwiga Maximiliana v Mnichově, je členem představenstva Společnosti pro obchodní psychologii a je profesorem na Technické univerzitě v Rosenheimu. V poradenských projektech a přednáškách ukazuje, jak psychologie dělá lidi efektivnějšími a šťastnějšími, jak lidé je dokáže motivovat a budovat jejich odolnost.

Zdroj: Florian Becker přes Focus

Prof. Dr. Florian Becker