Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Nedělal jsem si iluze o tom, jak s kterýmkoli ze současných elektrických autem půjde zabezpečovat běžné pracovní povinnosti, konfrontace s realitou byla přesto hořká. I služební auto s takovou cenovkou evidentně může být vůz za trest.

Elektrickým autům se dnes nejde vyhnout a jako správný automobilový nadšenec jsem si jich za poslední roky zkusil pěknou řádku. Svezení s nimi navzdory dost mizerné výchozí koncepci (obvykle jde o SUV či crossovery vážící okolo dvou tnu) nemusí být nutně špatné, třeba taková Kia EV6 je lepší auto, než by vás kdy napadlo. To jsou ale momentální pocity, dlouhodobě bych s žádným takovým vozem žít nedokázal.

Jsem ten člověk, který tráví podstatnou část svého pracovního života na cestách, v závislosti na autě obvykle se spotřebou mezi 10 a 20 litry čehokoli najedu stovky kilometrů za den. Pro takové ježdění je jakýkoli elektromobil naprosto nepoužitelný, a tak mě ani nenapadlo si nějaký pořídit, zvlášť ne při jejich cenách. Zmiňovaná EV6 je vážně dobré auto, použitelností i pocity z jízdy je ale někde na úrovni Škody Octavia IV, navzdory trochu jiné koncepci. S cenou od 1 275 980 Kč by ale člověk musel vypít hodně sodžu, aby ho napadlo si něco takového koupit.

Neznal jsem dosud nikoho, kdo by elektrické auto pravidelně používal, nedávno jsem ale na takového člověka narazil. Je to zástupce mého obchodního partnera, obchodník, který léta používal ve své práci konvenční auta. Protože ale dělá ve velké zahraniční firmě, pro kterou efektivita znamená asi něco jako zisk pro neziskovku, dostal nedávno služební elektromobil. Škodu Enyaq iV60.

Nevěděl jsem to, už jsem ale začínal cosi větřit, když jsme si domlouvali schůzku v místě asi 170 kilometrů vzdáleném od hlavního města. I když je to jinak precizní člověk, předem se omlouval, zda zvládne přijet na čas, třebaže šlo ten den o první bod jeho programu a schůzku jsme neměli domluvenou zrovna na 6 ráno. Že nedorazil na čas, nechme být, to se může stát z tisíce a jednoho důvodu, tristní bylo spíše sledovat jeho reakce a další jednání. Za normálních okolností auta vůbec neřešíme, tady se tomu ale kvůli jeho nářkům nešlo vyhnout.

Podle výrobce má dojezd Enyaqu iV60 na jedno nabití činit 390 km, v tomto případě vozu zbýval po ujetí oněch 170 km dojezd asi 100 km. To u jeho uživatele způsobilo menší paniku, neboť bylo jasné, že nazpátek nedojede ani omylem. Elektromobilní teoretici jistě řeknou, že schůzka v cílové destinaci je ideální čas dobít, to by ale muselo být kde. Místo, kde jsme se sešli (z důvodů řešení záležitosti na místě samém, ne pro legraci), je relativně odlehlé a pokud se poblíž nějaká nabíječka vůbec nachází, bude to tak 10 kilometrů daleko.

I kdyby to ale bylo méně, i kdyby šlo o město a byl to 1 kilometr, je to šíleně nepohodlné. Nakonec to dokladoval i sám uživatel svými dosavadními zkušenostmi - copak někam pojedete na schůzku, zapíchnete auto do nabíječky tam, kde zrovna je, pak se dieselovým taxíkem přesunete tam, kam skutečně potřebujete? A o hodinu později zase zpátky? To je naprosto absurdní - představa, že nabíječka bude vždy alespoň poblíž místa, kde ji potřebujete, je úplně mimo realitu i za 10 let, natož pak dnes.

Auto tedy nedobil nijak, prostě ho nechal stát na parkovišti, absolvovali jsme schůzku, po které dotyčný musel do dalšího města vyřídit ještě jinou věc. Se svým dojezdem už si moc nemohl vymýšlet a celkem věrně popisoval své předchozí zkušenosti z podobných situací - zatímco se spalovacím autem si mohl vybrat, kam pojede na jídlo, natankovat kdekoli po cestě nezávisle na tom, co a kde by rád jedl, tady musí vše dávat dohromady hlavně s ohledem na to, kde dobije.

Sám jsem nedávno při cestě z dovolené zažil situaci tenčící se zásoby paliva v nádrži, kdy jsem chtěl zastavit u některé z čerpacích stanic z motorestem, pořád jsem ale měl asi 10 litrů nafty, na které klidně dojedete 200 km, když se začnete snažit. Když se vám tedy nějaký motorest nelíbí, jedete dál a zastavíte u příštího. S elektrickým Enyaqem iV60 s končícím dojezdem už si moc vymýšlet nemůžete - už plně nabitý má „v nádrži” ekvivalent asi 15 litrů nafty, protože použitelná kapacita verze iV60 je 58 kWh. Takže nemáte daleko od rezervy konvenčního auta už tehdy. Když tedy vidíte s tenčícím se dojezdem nějakou možnost se nabít a u toho najíst, pak po ní patrně skočíte, neboť žádná další se do konce vašeho dojezdu objevit už nemusí.

Takhle to skončilo i v tomto případě. Nepříliš zkušený uživatel si nejprve našel na mobilu necelých 20 km vzdálenou nabíječku po cestě, kterou vůbec jet nechtěl, která měla zajišťovat tzv. destination charging Tesel. Ale buď nefungovala, nebo ji nešlo využít pro Enyaq, nevím, do takovém míry situaci okolo dobíjení neznám a snad ani znát nechci. Musel tedy pokračovat do dalšího města, kde nejprve strávil více jak hodinu dobíjením výkonem asi 20 kW u restaurace, kterou označil za nechutnou, pak teprve vyřídil onu druhou věc a pak teprve vyrazil domů.

Je mi jasné, že električtí sektáři, kterých se i v Česku najde dost, Čeští trollové, pardon elfové, kteří nerozlišují názor od zprávy, nazvou podobnou věc „hejtem”, „dezinformací” a dalšími podobnými moderními slovy snažícími se očernit toho, kdo je říká. Ale není to žádný projev nenávisti, není to ani žádné překroucení reality, je to její ryzí odraz a mé první setkání s někým, kdo byl „odsouzen” k tomu takové auto používat. Je to zkušenost „normálního člověka”, žádného fandy elektromobility, který dostal elektrické auto, aniž by po něm toužil. Věřím, že se všechno dá lépe plánovat, lépe se na to připravit, získat více zkušeností a vše zefektivnit. Nic to ale nemění na tom, jak zoufale nešikovné takové auto pro podobné využití je. A především se nelze zbavit pocitu, že se člověk stává sluhou svého auta, ne že by vůz sloužil jemu.

Dotyčný v tomto ohledu dokonce použil slovo „otrok”, tak mi ostatně i chvílemi přišel. Přijel domů pozdě odpoledne, vyřídil asi polovinu věcí, které by jinak stihl, už v půli cesty nevypadal šťastně a jeho firma přitom za jeho auto dala asi dvakrát víc peněz než za to předchozí. Pokud tohle chcete, prima, je to vaše věc. Ale prosím, necpěte takové vozy těm, kterým akorát komplikují život. Uživatele tohoto Enyaqu jsem se i zeptal, proč nezmění práci, tohle je pro něj opravdu auto za trest. Nechce prý ztratit jinak dobré místo ve velké firmě, i to už trochu zavání otroctvím...

Walter Kraft