Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Seznamte se s Nordschleife dříve, než se na ni poprvé vydáte. Povíme vám třeba i kde ji obdivovat jako divák nebo kde si půjčit auto přímo pro jízdu po ni.

Povídání o Nürburgringu a zejména jeho Severní smyčce alias Nordschleife jsme na přelomu loňského a letošního roku věnovali několik ryze teoretických článků zabývající se hlavně její historií. Přečíst jste si mohli (a stále můžete) o jejím vzniku i první slavné předválečné éře. Vše o zbytku historie sahající až do dnešních dnů si povíme v následujících dnech.

Je to i pro nás, kteří jsme na tomto okruhu strávili alespoň malou část svých životů, zajímavé bádání, ale co si budeme povídat, Nürburgring a jeho Nordschleife není jen kapitola učebnic dějepisu. Severní smyčka je pořád hlavně okruhem, který nebyl postaven pouze pro pořádání všemožných závodů (ono se jich tam nakonec nikdy až tak mnoho nekonalo a nekoná), ale především jako místo, kde si kdokoli s platným řidičským průkazem může několikrát v každém týdnu prakticky po celý rok vyzkoušet své možnosti a poměřit je s nástrahami terénů pohoří Eifel. Nordschleife nabízí tuto možnost od úplného počátku své existence bez nejmenší přestávky (jen druhá světová válka na ní na chvíli zastavila život) a tato nabídka naštěstí stále ještě trvá.

Těm z vás, kteří se s námi po okolí hradu Nürburg projeli již při historicky prvním srazu čtenářů Autoforum.cz, nebo se na toto místo dostali při jiné příležitosti, tato část našeho krátkého seriálu patrně mnoho nových informací nedá, pro všechny ostatní by ale měla být přínosem. Řekneme vám nejen to, jak se na okruh dostat, kolik si připravit peněz nebo kde spatřit v akci ostatní, ale především se vám pokusíme představit 'Ring „zevnitř” a poradit, jak bez nehody zdolat prvních pár kol.

Nemáme v úmyslu předkládat vám podrobný rozbor okruhu, řešit ideální poloměry zatáček nebo typické brzdné body, na tom už lépe zapracovali jiní (třebaže to nebyli Češi...). Jde o základní seznámení s okruhem, jeho slavnými zatáčkami a elementárními úskalími, které jízda po něm přináší. Textový popis doprovází obrázky z kamery umístěné uvnitř vozu a a odkazy na satelitní záběry na Google Maps, na konci článku najdete též celé video s průjezdem samotnou 'Smyčkou.

Jste připraveni na jízdu po okruhu okruhů? To je fajn, začneme ale tím, proč se na něj vydat, jak se k němu vůbec dostat a co všechno je ještě třeba mít po kapsách.

Proč se tam vůbec vydat?

Pokud byste snad vůbec netušili, co to Nordschleife je a proč byste se s ní měli ztrácet svůj drahocenný čas, měli byste si nejprve důkladně přečíst naše ohlédnutí za její historií, zejména pak jeho první část. Právě ta vysvětluje, z čeho se zrodil mýtus této trati, která dnes fascinuje prakticky celý automobilový svět.

Více než dvacetikilometrový okruh, který byl ve dvacátých letech minulého století od prvního do posledního kilometru uměle vytvořen v pohoří Eifel, zkrátka dodnes nebyl překonán. Žádná jiná trať tak dobře neprověří vaše schopnosti i možnosti vašeho auta - obsahuje extrémně rychlé i velmi pomalé pasáže, ostrá stoupání i rychlá klesání, slepé horizonty, klopené zatáčky, rozličné povrchy. A k tomu všemu je tu přispění přírody, která dokáže na dvacetikilometrové cestě ukázat několik svých tváří. Když se k tomu přidá, že jde ve své podstatě o veřejnou cestu s pravidelným placeným přístupem pro širokou veřejnost, na které je jednosměrný provoz s neomezenou rychlostí, je výčet hlavních důvodů, proč se vydat stovky kilometrů na západ za kouskem silnice, téměř úplný. Tím posledním je fakt, že se na tomto místě schází neobyčejné množství výjimečných automobilových nadšenců, kteří jsou navíc nezřídka vybaveni podobně mimořádnou technikou.

Atmosféra na Nordchleife bývá nezapomenutelná už kvůli tomu, jaká auta jsou v jejím okolí ke spatření

Jak se tam dostat?

Nürburgring a tedy i Nordschleife leží přímo na západ od naší domoviny. Existuje více tras, po kterých se tam dá dostat, oběcně lze ale prohlásit, že nejrychlejší je dálniční spojnice vedoucí podél měst Rozvadov - Norimberk - Würzburg - Frankfurt nad Mohanem - Koblenz. Z Rozvadova je to přibližně 500 km a za příhodných podmínek je lze zvládnout v průběhu 3 až 4 hodin. Problémem bývají standardní zácpy v okolí zmíněných německých měst, to se pak cesta může citelně protáhnout. Na konci vás však už očekává hlavní vstup do motoristického ráje zvaného Zelené peklo.

Historická mapa Nordschleife ukazuje i vzdálenosti od nejbližších velkých měst, pro ježdění na okruhu ale budou prospěšnější zbylé dvě. Na té poslední najdete i průjezdové rychlosti v klíčových zatáčkách platné pro Audi R8 LMS

Co za to?

Ježdění na Nordschleife samozřejmě není zadarmo. Zmiňovat náklady na palivo, pneumatiky, opotřebení auta atd. je zbytečné, kolik ale stojí vstup na okruh? Základní cena jednoho kola je pro rok 2012 stanovena na 26 EUR, dále existují permanentky se 4 koly za 96 EUR a 25 koly za 490 EUR. Za celosezonní vstup pak zaplatíte 1 445 EUR. V rámci vícekolových vstupenek je i kredit na nákup občerstvení v restauraci Devil's diner a jeden či dva vstupy do zábavního centra ring°werk.

Na Nordschleife jsou k vidění auta všeho druhu, vyrazit na ni můžete s čímkoli --- Za chyby se nestyďte, na tak náročném okruhu se utnou i rutinéři --- Ani v rychlých pasážích ovšem není mnoho prostoru pro omyly. Metr dva trávy, svodidla a pustý les jsou tím, co vás bude provázet po většině okruhu.

Vzhůru do pekla

Podařilo se vám dojet až na místo, neztratit se při hledání hlavní brány a také zakoupit vstupenku? Není tedy nač čekat a rovnou můžete vyrazit na samotný okruh. Jak jsme již zmínili, následující řádky si nedělají ambice stát se plnohodnotným průvodcem po všech nástrahách okruhu, mělo by ale dojít na ty nejdůležitější informace, které vám buď pomohou při první jízdě, nebo vám zkrátka celý okruh přiblíží z pozice řidiče. Jdeme na to.

Po projetí turnikety vás čeká už jen zaváděcí ulička z kuželů a již se před námi otevírá přes 20 kilometrů asfaltu, kde si každý může sáhnout až na dno svých možností. Jako první po vyjetí na trať uvidíte most, pod kterým většina z těch, co si chtějí změřit a následně porovnat čas s ostatními, tzv. BTG čas (Bridge To Gantry), mačká tlačítko Start na stopkách. Za ním následuje první ze sjezdů a vjezd do kombinace zatáček Tiergarten a Hohenrein.

Tiergarten

Hohenrein - zeď je blízko, je třeba brzdit včas

Zde přichází první místo, kde je potřeba začít včas brzdit. Obzvláště, jedete-li první kolo a máte studené pneumatiky. Při sjezdu od mostu lze totiž podle výkonu vašeho vozu rychlost i hodně přes 200 km/h a zatímco Tiergartenem se provlečete ještě pod plným plynem, v Hohenreinu už je třeba být obezřetný. Pokud před ním nezpomalíte, skončíte rovnou ve svodidlech, která jsou zde umístěna těsně vedle okruhu. Pokud navíc nebudete věnovat pozornost této pasáži, kterou ještě lze ustát i při nešikovném nájezdu, zaručeně vás vytrestá následující průjezd velmi pomalou částí.

Na té minete vjezd na nový okruh pro Grand Prix, který je lemován trvdými zábranami. Právě zde jsme viděli nejeden vůz hned ve svém prvním kole ošklivě poškozený, takže zde raději dvakrát měřit. Pokud vše správně ustojíte, můžete se s chutí vydat do pravoúhlé pravotočivé zatáčky a na plný plyn se přiřítit do následující ostré levé. Je to první z mnoha zatáček na Nordschleife, která má zužující se výjezd a současně vede z kopce. Vyplatí se zůstat u pravého okraje a do zatáčky vjet později. U aut s náhonem na zadní kola pozor při akceleraci na výjezdu, zvláště na mokru to tam hodně klouže.

Následuje dvojitá pravá, odvážní jedinci ji můžou dát na plný plyn, lehká levá a začíná série zvaná Hatzenbach. Dříve to bylo jedno z nejzdrádnějších míst, dnes už tam je nový asfalt, a tak je potřeba jen dbát na správnou nájezdovou rychlost. Když ji přeženete, snadno skončíte na některém z vysokých obrubníků. Viděli jsme tam nejedno auto s urvaným kolem.

Nájezd do Hatzenbachu

Za apexem Hocheichenu to nadnáší...

...pak to ale je jako na oválu

Po Hatzenbachu, ve kterém se více než křečovitá snaha vyplatí najít si pevný rytmus při střídání podobně tvarovaných pravých a levých zatáček, přichází Hocheichen lemovaný jehličnatými stromy. Tato zatáčka je opravdu náročná z několika důvodů. Prvním je kluzký asfalt, druhým je fakt, že výjezd ze zatáčky se hodně svažuje a dochází k výraznému odlehčení auta. Pozor tedy na přílišné přišlápnutí plynu hned za apexem. Jakmile ale překonáte hranu na výjezdu, najedete na dovnitř naklopenou část a můžete na to šlápnout. Dostali jste se na začátek prvního prudkého sjezdu, který nejednoho začátečníka velmi překvapí dojmem jízdy po sjedovce. Není se ale čeho obávat, auto lze pustit rovnou z kopce na střed mostu, za kterým se usadíte plně vlevo.

Jedete dost rychle abyste přistáli až ve Flugplatzu?

Následuje hrana, za kterou vjíždíte do dvojitě pravotočivé kombinace přes úsek jménem Flugplatz. Název letiště nemá náhodou. Při dostatečné rychlosti se auto na hraně všemi čtyřmi koly odlepí od země. Brzdění si nechte až za hranu, před ní byste si auto jen zbytečně rozhodili, nesmíte s ním ale příliš váhat. Krátce za dopadem je třeba projet dvojici pravotočivý zatáček sice jedním plynulým obloukem, s výkonným autem (řekněme 300 a více koní) se ale na předcházející rovince rozjedete natolik, že to bez brzdění a pořád pod plynem nepůjde. Za oběma zatáčkami už ale naplno stojíte na plynu a přes mírnou levotočivou se plnou rychlostí řítíte k místu zvanému Schwedenkreutz. Za sucha je to správné místo na pořádnou rychlost, jedno z nejrychlejších míst okruhu, kde se lze s výkonnými vozy blížit i hranici 300 km/h, za mokra ovšem pravé peklo.

Na Schwedenkreutzu má málokdo odvahu brzdit až za hranou. Pokud ji vy máte, volte stopu naznačenou níže.

Schwedenkreutz, pojmenovaný podle kříže z 30leté války, který se nachází poblíž trati, je místo, kde můžete doplna vyzkoušet svou odvahu. Přejíždíte totiž hranu, za kterou není vidět. Většina z řidičů brzdí už před ní a projíždějíc lehce pravotočivou zatáčku se ve snaze srovnat se pro dobrzdění do následující levotočivé drží spíše ve středu trati. Ti odvážnější ale mohou horizont míjet v přímce spojující levý okraj trati na konci předchozí zatáčky a pravý okraj na horizontu Schwedenkreutzu. Díky tomu je možné přeletět horizont zpříma bez brzdění před ním, ocitnout se za ním téměř při pravém okraji ve správné pozici vzhledem k dalšímu směřování trati a vrhnout se ostře na brzdy. Je to třeba, hned za tímto místem se totiž nachází levotočivý, svažující se nájezd, do kterého je třeba zatočit včas již značně sníženou rychlostí. Pokud se vám to nepovede, užijete si cosi jako biliár mezi svodidly, jev v těchto pasážích (obzvláště na mokru) nikterak řídký.

Tento nájezd vás přivede k pravotočivé zatáčce zvané Aremberg, za kterou se navíc nachází most. Přehnaná nájezdová rychlost vede k výletu do jedné z mála reálných únikových zón na Nordschleife, vy se ale jistě s brzděním trefíte správně a vrhnete se rovnou do následující šikany. Je to další ze zatáček vyžadující pozdní nasazení, příliš záludná ale není. Sice se svažuje a je snad i mírně vyklopená, na výjezdu se ale otevírá a v dané rychlosti musíte mít obrovskou porci zahálejících koní v zásobě, abyste auto přivedli do úzkých. Na výjezdu je třeba se vejít pod již zmíněný most a s plnou vervou si to namířit do další superrychlé části okruhu.

Je sice jen krátká, vede ale prudce z kopce a i přes sérii navazujících vlásenek v ní ani ve velmi výkonném autě není třeba polevovat v akceleraci. Ano, jde slavné klesání zakončené tzv. liščí norou neboli Fuchsröhre. Na první pohled se jedná o docela jednoduchou pasáž, ale platí zde několik zásadních pravidel, která je neradno porušit. Prvním je nutnost vyhnutí se obrubníkům zatáček na začátku sjezdu. Povrch je zde velmi vlnitý a v rychlostech přes 200 km/h, které na něm snadno dosáhnete, vás doslova vyhodí ze sedla. Na vlhku navíc stačí neopatrný kontakt s kluzkým obrubníkem a skončíte minimálně v hodinách. Nejvíce fascinující je ale průjezd samotnou Fuchsröhre.

Jde opravdu o jakousi prohlubeň, za kterou následuje prudký výjezd lehce se stáčející vlevo. Na tomto místě se lze s velmi výkonnými vozy (řekněme 400 a více koní) pohybovat i v rychlostech mezi 250 a 300 km/h, přesto na suchu při správné volbě stopy není třeba ubírat a Fuschröhre projet touto rychlostí. Budete se zde cítit jako na horské dráze, neboť přetížení působící na vás i vaše auto je enormní, některá auta dosednout až na dorazy tlumičů. Slabší povahy zabrzdí už před tímto průjezdem (je to nesporně bezpečnější, pokud ve Fuchsröhre uděláte chybu, snadno můžete skončit někde v okolních lesích), pokud si ale dodáte odvahy, budete se před mírnou levou zatáčku blížit naopak k jedné z nejpomalejších pasáží.

Sjezd do Fuchsröhre, pozor na obrubníky, nebrzdit v údolí, ale buď před ním, nebo za ním

Ať už jste brzdili před nebo až za údolíčkem, čeká vás příjezd do další věhlasné sekce nazvané Adenauer Forst. Jak jsme již zmínili, první dvě zatáčky jsou snadné a při agresivní jízdě přes obrubníky dovolují velmi rychlý průjezd. Svádí k povolení stopy a zachování vyšší rychlosti i při nájezdu do další pasáže, úplný opak je ale nutností. Je třeba zůstat úplně vpravo a do hlavní zatáčky najet až jen opravu kousek před jejím koncem rychlostmi výrazně pod hranicí 100 km/h. To vám umožní včasný nájezd na levou stranu a pozdější nasazení do zavěrečného oblouku, za kterým následuje další z rychlých rovinek. Správné zvládnutí Adenauer Forstu vyžaduje cvik a ne nadarmo je místem, kde bývá mnoho diváků. Jezdci rozdráždění z rychlé předcházející pasáže zapomínají na kontrolu, a tak zde nebývá nouze o dramatické momenty.

Adenauer Forst - vydržte vpravo ještě dlouho za zebrou

V následující pasáži (není to úplná rovinka, levá vlásenka ale nevyžaduje brzdění) je možno si chvíli odpočinout, popř. předjet pomalejší jezdce. Na jejím konci je Metzgesfeld, zatáčka, do které je nutno si lehce přibrzdit, nebo alespoň ubrat plyn. Sama je ale pravidelná a rychlá, opět se vyplatí pozdější nasazení a posunutí apexu.

Metzgesfeld

Za velmi rychle projížděném Metzgesfeldu vjedete do levopravé kombinace, kde zvláště první je ostrá a příjezd k ní kvůli nahrnutém asfaltu (to nebude platit věčně, po celý rok 2011 tomu tak ale bylo) hrbolatý. Pokud tedy půjdete pozdě na brzdy, povrch vás řádně vytrestá. Přesto zde mnoho nehod není k vidění, následující levá se totiž výrazně naklápí do oblouku a menší chyby odpustí. Na jejím konci je potřeba neubírat a plynule přejít do nasledující pravé. Na přechodu oblouků se auto nadlehčuje a přílišná rychlost vede k nedotáčivému smyku a výletu do bariéry, ubrání zase k nadlehčení zádě a minimálně hodinám.

Po výjezdu z této pasáže se držte vlevo, do následující pravé nasaďte později a raději přebrzděte. Tedy oproti tomu, co byste od této zatáčky na první pohled čekali. Též při průjezdu buďte obezřetní. Tzv. Kallenhard se totiž nepříjemně utahuje, klesá a je opět trochu vyklopený. Toto místo je velmi zrádné v tom, že v druhé polovině zatáčky už už máte pocit, že jste z oblouku venku a najednou přijde ono utažení. A bariéra po levé straně je proklatě blízko. Nehody jsou zde na denním pořádku...

Kallenhard

Za slepým Kallehnardem následuje otevřená, z kopce vedoucí sekce. Odvážlivci ji projíždějí celou bez brzdění, maximálně místy uberou. Auto ale kombinací plného plynu a výrazného sklonu rychle zrychluje, vyžaduje to tedy pevnou ruku a rozhodně nepolevení v koncentraci. V závěru sekce vjedete do trojité pravotočivé, která sice nemá německý název, ale říká se jí Miss-Hit-Miss. V překladu Minout-Trefit-Minout. Zcela to popisuje stopu, kdy jsou všechny tři oblouky spojené do jednoho velkého, kdy první a třetí apex míjíte, prostřední trefujete.

Co určitě musíte trefit je brzdný bod a stopa pro přicházející šikanu jménem Wehrseifen. Jedná se o další ze slepých a utahujících se zatáček směřujících z kopce, které vyžadují pozdní nasazení do oblouku. Možná je na čase zmínit jedno ze začátečnických pravidel. Pokud si nejste jisti, nenasazujte na oblouk dříve, než na vnitřním obrubníku uvidíte černé stopy od pneumatik. Chybu zde uděláte snadno, pokud ale neselžete při brzdění, samotný průjezd šikanou dává dostatek prostoru ke korekci - je totiž velmi pomalý, je to jedno z míst, kde nejméně na druhý rychlostní stupeň podřadíte s většinou aut.

Wehrseifen

Po šikaně to opět pustíte z kopce a blížíte se k nejníže položenému místu okruhu, mostu Breidscheid ve vesnici Adenau. Zde je, alespoň u běžných aut, potřeba mít na paměti, že za sebou máte dlouhý sjezd, celou dobu od Metzegesfeldu se jede hodně z kopce a do Wehrseifenu budete brzdit z vysoké rychlosti skoro na nulu. Brzdy toho tedy budou mít docela dost a před mostem se řítíte přímo na zeď. Brzděte už už před zatočením na most, jinak skončíte v přetáčivém smyku přímo ve zdi.

Sjezd do Adenau