Autoforum

/

Foto: Grappler Bumper, tiskové materiály

Říkáme roky, že neexistuje hloupějšího a nesmyslnějšího způsobu, jak pronásledovat podezřelé řidiče, než abyste je naháněli vysokými rychlostmi v běžném provozu. Statistiky obvykle ukazují, jak neefektivní to je, v New Yorku z nich už dokázali vyvodit závěry.

Jsme si vědomi toho, že jde o kontroverzní téma, roky v něm ale stojíme stále na stejné straně - policejní honičky v běžném provozu, zejména pak stylem „auto proti autu”, je třeba minimalizovat jen na zcela nevyhnutelné případy. Třeba u nás se ale děje spíš pravý opak a lid tomu obvykle tleská - v rámci bujících sklonů společnosti k jakémusi etatismu, kdy cokoli spojeného s činností státních institucí je automaticky zbožšťováno, zatímco kdokoli, kdo se těmto institucím jakkoli vzpouzí, je okamžitě ostrakizován, jde přesně o jednu z věcí, které se dostává zastání.

Lidé jsou v tomto ohledu neuvěřitelně zaslepení a nevnímají, že začlenění kohokoli do řad podobných institucí neznamená, že přestanou být lidmi s těmi úplně samými schopnostmi, inteligencí, uvažováním apod. V jedné diskuzi jsem nedávno zaznamenal snahy některých přimět policisty, aby mohli používat střelné zbraně pouze ve službě. Jako by je snad fakt, že mají stejnokroj, nějak měnil podstatu jejich existence. Není tomu tak, pokud budou chtít někoho zastřelit, udělají to v poledne stejně jako večer, v uniformě i bez ní. Fakt, že to obvykle nedělají, je dán úplně těmi samými faktory, proč to nedělá kdokoli jiný, kdo se ke zbrani může dostat.

Ale zůstaňme u aut, situace je zde nakonec obdobná. Kolikrát jsme - k nepotěšení mnohých - kritizovali zejména rychlé ježdění policie v provozu kvůli rychlému ježdění někoho jiného v tom úplně samém provozu. Je absurdní se tvářit, že když za sebou jedou dvě auta po silnici přes 200 km/h, je jedno ďábel a druhé anděl. Že jeden koná nekonečné zlo a druhý nekonečné dobro. Není tomu tak, oba představují nejenže stejné riziko, ale spíš ho společně násobí - pokud se z toho stane honička, jeden jede rychleji, než by jinak jel, kvůli druhému, a ten první dělá to samé. Jak to končívá, víme dobře.

Navíc v duchu výše zmíněného platí, že policista nemusí být žádný excelentní řidič, sám jich několik osobně znám a pořádně řídit neumí po mém soudu neumí ani jeden. Pohybovat se extrémními rychlostmi v běžném provozu je navíc velmi specifická schopnost, která se nedá naučit na polygonu v Mostě, na okruhu, nikde. A puštěný maják to nikoho nenaučí, je to nakonec další spíš reakce ostatních nepředvídatelně měnící faktor. Snadno se pak může stát, že se sám rychle jedoucí policista může být při honičce větším rizikem než ujíždějící řidič, prostě může.

A vlastně ani nemusí jít vyloženě o honičku, už přítomnost podobného nestandardního a z principu překvapivého faktoru v běžném provozu vede ke smrtelným nehodám, ze kterých se policie prostě nevyviní. Lidé často řeknou: Tak neměl jet rychle, tak neměl ujíždět, tak neměl... No jasně, neměl, ale za to má někdo umírat? Nejčastěji někdo úplně nevinný, kdo se do této nesmyslné aktivity připletl omylem? Prostě ne, je to hloupost, nemá to tu cenu, přesto to policie i u nás po tragických případech dělala dál a dál a způsobovala další a další nehody.

Kritika tohoto chování neznamená instrukci složit ruce v klín, ale volit přiměřené prostředky. Tak někdo jede 160 km/h v noci po dálnici. Jasně, nemá se to, je to přestupek za pokutu a pár bodů, kvůli tomu se přece nebudeme s někým honit a ohrožovat jiné na životě. Když se mohou posílat dopisy s žádostí o zaplacení „určené částky” za 70 km/h ve městě, jistě se může dopis poslat i tady, nikoho neubude. Typickou reakcí na takový argument je, že třeba je ujíždějící vrah, zloděj nebo bůhvíkdo. Třeba ano, ale třeba si také nějaký taťka od rodiny jen nechal řidičák doma a zazmatkoval, je to násobně pravděpodobnější. Pouhá existence takové možnosti nemůže být důvodem k rizikovému chování policie, pro to musí mít nějaké důvodné podezření, že se o vážnější případ jedná. A i poté je třeba se ptát: Proč zrovna divoká honička po silnici? Neplatíme dost daní na všechny ty policejní vysílačky, vrtulníky, drony a další vybavení, které dovoluje vyřešit věc mnohem bezpečněji, pakliže si to situace vyžaduje?

Jsme přesvědčeni, že tady se nemyslí a koná, vítězí uvažování z dob divokého západu, osobní zájem policistů takto jednat a podobně. A společnost by na to neměla vystavovat bianco šeky, měla by to ostřížím zrakem sledovat a volat po zklidnění situace, pakliže se začne vymykat z opratí. U nás jsme tomu na hony vzdáleni, kupodivu v USA, kde si v těchto situacích historicky nikdy moc servítky nebrali, na to hledí jinak a řada míst má pro policejní honičky velmi striktní pravidla dovolující je jen ve velmi okrajových případech. New York teď patří mezi ně.

Motivace je velmi jednoduchá - jak shrnují kolegové z Carscoops, tamní policejní komisařka (v tamních reáliích řekněme civilní osoba vykonávající dohled nad policií) Jessica Tisch přišla se značným zpřísněním podmínek pro zahájení přímého pronásledování poté, co se ukázalo, že z 2 278 honiček zahájených loni vedla plná čtvrtina z nich k „nějaké kombinaci srážky, poškození majetku nebo újmy na zdraví”. Čtvrtina. Čtvrtina! Plných 25 procent, takhle riziková věc to je. Plných 67 procent těchto honiček navíc začalo jen kvůli tomu, že se někdo nepodrobil běžné silniční kontrole nemající podklad v podezření spáchání jakéhokoli trestného činu. To je opravdu prachmizerná efektivita.

Dosud tedy policisté mohl pronásledování zahájit v zásadě na základě vlastního uvážení v závislosti na hustotě zalidnění daného místa. Nyní jsou už konkrétně odrazováni od pronásledování, pokud se nachází v blízkosti školy, hřiště nebo v obytné oblasti. Výslovně to pak mají zakázáno, pakliže by mělo jít o pronásledování někoho, kdo se nedopustil násilné trestné činnosti - pouhé dopravní přestupky, jiné přestupky nebo nenásilné trestné činy nemohou být důvodem k pronásledování. Důkazní břemeno z hlediska důvodnosti zahájení pronásledování bude na straně policie. Naopak policisté nemohou být kázeňsky trestáni, pokud v jakékoli situaci vyhodnotí, že pronásledování je třeba ukončit z bezpečnostních důvodů.

Někteří to jistě označí za vítězství zločinu, my to označíme za vítězství zdravého rozumu. Žádný přístup jistě nikdy nebude dokonalý, samozřejmě, každý bude mít své negativní externality. Pokud ale ten současný ukazuje, že vede tak často k nehodám a zraněním, i když povětšinou řeší banality a nevede k náhodnému nalezení oněch vrahů a zlodějů, je zřetelně neefektivní a není důvod u něj setrvávat. Nový přístup patrně dovolí pár desperátům policii zmizet, pokud nebude schopna zvolit jiné, vhodnější prostředky. Ale i kdyby tomu tak bylo, velmi pochybujeme, že to způsobí přes 500 nehod se zraněními za rok, hodnoty na miskách vah jsou definovány celkem jasně.

Zdroj: Carscoops

Petr Miler