Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

U veřejných zakázek platí jediné: za vším hledej prachy. Nepochybujte, že stejně je tomu i v případě tendru na nová rychlá policejní auta.

Budu vám vyprávět pohádku, jmenuje se: Pohádka o normální zemi. V takové zemi žijí lidé, kteří se sice v prvé řadě starají sami o sobe, zároveň jsou si ale vědomi toho, že některé záležitosti vyřeší lépe společně. Těžko například ubrání svou zem, pokud si společně nezřídí alespoň drobnou armádu chránící celé teritorium. Těžko se ubrání organizované skupině vyvrhelů z vlastních řad, pokud nenechají vzninkout alespoň jistou policejní složku. Též se složitě budou domlouvat s okolními zeměmi, pokud každý bude hájit jen své parciální zájmy. A také třeba zjistí, že na některé záležitosti - dejme tomu silnice spojující jejich města, když jsme na tom automobilovém webu - se raději složí, třebaže jich každý bude využívat trochu odlišným způsobem. Jinak by totiž neměli žádné.

Rovněž dříve nebo později přijdou na to, že na tyto záležitosti musejí pravidelně odvádět nějakou tu korunu do společného rozpočtu, protože v momentě vzniku potřeby určité investice (nemusí to být jen postavení silnice, ale třeba i její oprava po povodni) bude jen málokdo ochoten či schopen „vysolit” naráz třeba 10 000 korun, aby byla silnice postavena nebo opravena. Když si ale budou odvádět každý měsíc třeba 100 korun do společného fondu pro tyto potřeby, málokoho to bude bolet a v momentě potřeby našetřené prostředky jako když najdou. Však - pokud žijete třeba v domě vlastněném společenstvím vlastníků - to jistě znáte sami.

Pokud tedy taková potřeba vznikne, domluví se na tom, že použijí vybrané prostředky pro vyřešení vzniklého problému nebo zlepšení svých kvality životů a svou stokorunu si odvádějí dál. Činí tak svobodně, tedy dobrovolně, ve vlastním zájmu a též pro vlastní současný či budoucí prospěch. Jinak by to přece ani nedělali.

Vidíte zde nějakou analogii se současným fungováním České republiky? Pokud ano, tak hodně rychle rozšlapejte své růžové brýle, neboť toto s českou realitou nemá společného zhola nic. Ano, principielně nese náš systém (řekněme) veřejné správy stejné atributy, realita jeho fungování je ale úplné jiná. Máme zde jisté veřejné majetky a zájmy (až příliš, bohužel, ale to nyní nechme být), o které se má starat někdo námi zvolený, na což bychom mu měli dávat peníze, ale nečiníme tak svobodně a dobrovolně (našim odvodům do společného fondu se sice říká daň, ale to je jen moderní marketingový slang pro berni, neboť lidé už dávno seznali, že na to, co se s jejich prostředky dělá „dávat” nic nechtějí, musí jim to být „bráno”), mnohdy tedy ani vlastním zájmu či pro vlastní prospěch. Tyto peníze totiž zpravidla slouží zájmům a prospěchu těch, kteří s nimi nakládají. Proč? Protože na počátku jejich využití většinou nestojí potřeba těch, jenž je do společného rozpočtu odvádí. A tak se prostě promrhávají a to hlavně proto, aby se mohly rozkrást.

Důkaz první - utrácení na konci roku

Abyste zjistili, že tomu tak je, stačí chvíli číst noviny nebo sledovat televizi, ale pár jasnějších důkazů jistě přijde vhod.

Krystalicky jasným obrazem toho, že naše peníze z rozpočtů nejsou čerpány na základě jejich skutečné potřeby, je tradiční utrácení státních úřadů všechno druhu na konci roku. Ne snad proto, že by dotyční chtěli svém okolí něco nadělit k Vánocům, ale prostě proto, že na to „mají v rozpočtu” a rozhodně ho chtějí vyčerpat. Však kdyby to neudělali, zjistilo by se, že tolik co dostali loni, vlastně nepotřebují a měli by k dispozici méně pro další rok. Nemělo by to snad být dobrým výsledkem práce úředníka, který by mohl být hrdý na to, že posunul zemi k vyrovnanému hospodaření? Však on přece nepotřebuje peníze, potřebuje jen ony věci a pokud na ně vystačí méně prostředků. V normální zemi by to tak možná bylo, u nás je dobrý výsledek jen „utraceno” a „jelo se podle plánu”. A do toho přebytek nepasuje.

Nakupují se tak sebevětší hlouposti, hlavně aby se utratilo. Elektronika, vybavení kanceláří, auta, různé služby, toho se na konci roku poptává za miliardy jen proto, že se to hodí do Excelu. A to prosím za situace, kdy je v rozpočtu díra 150 miliard korun. Úřady tedy mají napůjčováno na to, aby si nakoupily něco, co nepotřebují. To je přece naprostá zvrhlost.

Je to zároveň důkazem toho, že ať bude rozpočet jakýkoli, vždy se promrhá a vůbec to neříká nic o tom, jak moc je zrovna takový třeba. Je úplně jedno, jestli daně budou 5, 15, 25 nebo 50 procent, utratí se vždycky všeho. A jak vidíte, utratí se i více. Nejen proto, že někdo naplánoval pro rozpočet toho či onoho ministerstva nějakou částku, která se pak „z nutnosti” čerpá i za nesmysly. On už i samotný plán počítá s koupí nepotřebných věcí, na kterých se napakuje jejich dodavatel i úředník, který o jejich nákupu rozhoduje.

Důkaz druhý - koupě věcí, které nikdo nepotřebuje

Zatímco výše zmíněné jednání lze ještě lidsky pochopit (rozpočet má na starosti úředník, který je kárán, pokud ho nevyužije, a tak ho prostě utratí, však Vánoce je třeba prožít v klidu), toto už je ryzí prospěchářství. Rovnou se plánují koupě věcí jen proto, že se na nich dá dobře „vydělat”. Rozumějte: ze strany kupujícího je při nákupu přeplatit, nebo prostě koupit v momentě, kdy je ten či onen dodavatel potřebuje prodat. A samozřejmě se na tom ze strany odpovědného úředníka řádně napakovat.

Můžeme najít stovky a tisíce připadů z minulosti i současnosti, kdy si jakékoli rozpočtové organizace kupují věci, které jsou jim objektivně k ničemu. Čert vem případy jako jsou dárkové předměty pro ministry, které nikdy nepoužili, to ještě může svědčit jen o jejich ješitnosti. Ale co třeba takové právní služby od advokátní kanceláře známého čerpané v momentě, kdy je na ministerstvu zaměstnáno deset právníků? Občasnou konzultaci nějakého specifického problému lze pochopit, ale měsíční milionové paušály? A to jsme zalovili v mělkých vodách. Takto se rozkrádají desetimiliony, stamiliony a milardy za software, obrněné transportéry, letadla, mýtné brány, kruhové objezdy nebo také... auta.

Velkou oklikou (omlouvám se těm, kdož tohle všechno dobře vědí) se tak vracím zpět k našemu nedávnému článku pojednávajícímu o plánované koupi 20 nových aut pro dálniční policii, která by měla sloužit (zkraťme to) podobně jako notoricky známé Passaty R36. V daném článku jsme naráželi hlavně na to, že takové vozy v rukou policie ničemu nepomohou a problémy na silnicích spíše eskalují. A že - pokud si policisté chtějí hrát - mohou si o poznání levněji koupit policejní sadu z Lega. To je všechno pravda, já jsem ale přesvědčen o tom, že žádný, třebaže bohulibě míněný umýsl v tomto případě nehraje ani nejmenší roli. Na začátku, v prostředku i na konci celého tendru jsou jen peníze a že jejich přesunu směrem do rukou několika osob posloužila v tomto případě zrovna policejní auta je vlastně jen náhoda.

U policie bude brzy opět veselo

A vítězem napínavého výběrového řízení se stává...

Můžeme se vrátit opět na úvod tohoto článku, kde jsem konstatoval, že na začátku každé veřejné investice by měla být potřeba těch, kteří se na investici podílejí. Patrně bychom se dlouho přeli o tom, jestli další auto jezdící po silnicích 200-250 km/h „jen tak” je přínosem bezpečnosti provozu (já jsem si jist, že nikoli), ale ono to v tomto případě není podstatné. Tentokrát na začátku totiž nepřišel člověk, říkejme mu třeba Leoš Petr Karel, s tím, že měl sen o čistých silnicích bez pirátů, ve kterém hlavní roli hrálo superauto s majáky, ale docela jiný člověk, nazvěme ho třeba Pepa. Ten vyrukoval s tím, že by se mu hodilo, kdyby mu ve výkazu prodaných vozů přibylo takových 10 nebo ještě lépe 20 auťáků toho či onoho typu. Že na něj tlačí odněkud z Vlkova hrádku a že by mu to opravdu pomohlo. Samozřejmě, pro Karla by to nebylo zdarma, však jsou to lidi, nějak se domluví, že.

Sen tedy Karel začal mít až poté. Byl to sen o krásné dovolené na Ibize s celou rodinou zaplacený Pepou, a tak začal jednat. Ono sice nakoupit desítky aut bez výběrového řízení bohužel pro Karla nelze, ale to přece není problém. Podmínky takového tendru lze snadno nastavit tak, aby se do nich vešel jen Pepa se svými favority, však pro každou podmínku lze najít dobré vysvětlení. Navíc to nemusí být vyloženě jedna provokativní, absolutně omezující podmínka, stačí kombinace více volných požadavků, které beztak splní jediný vůz.

Že si vymýšlím? Tak se podívejte na podmínky samotného výběrového řízení, které najdete v druhé kapitole. Je to dlouhé čtení, ale stojí za to. Najdete tam nejen ještě lehce ospravedlnitelné podmínky jako pohon 4x4 a další technické předpoklady, ale třeba i to, že takové policejní auto musí mít vyhřívané čelní sklo a adaptivní podvozek. Nevím, jestli je opravdu tak podstatné, aby policejní dálniční „potahovka” měla adaptivní podvozek, bez kterého se prodává třeba i valná část Porsche 911 a funguje i na špatném povrchu lépe, než jakékoli policejní auto bude kdy fungovat. Nebo vyhřívané čelní sklo, které je využitelné snad leda 5 minut po nočním stání na mrazu, kde tato auta stejně stát nebudou.

Ať už si o tom myslíte cokoli, zřejmě nenajdete dva vozy, které by všechny tyto podmínky naráz splňovaly. Vedla se o tom debata i na našem fóru mezi značně informovanými čtenáři a jediné auto, které to všechno splňuje, je inovovaný Volkswagen Passat B7 3,6 V6 4Motion. Jaká náhoda, zase Passat.

Že by z toho vzešel jako vítěz Passat B7, třebaže ne zrovna 2,0 TDI?

Ještě to lze zastavit

Pokud by vás náhodou napadlo jiné auto splňující patřičná kritéria, dejte nám o tom prosím vědět v diskusi, nejprve si ale projděte zmíněné fórum, kde byla většina potenciálních kandidátů od Audi až po Volvo postupně vyloučena. Velmi rád se nechám vyvést z omylu, ale ani mě nic jiného nenapadá.

Pokud je ale pravda, co si myslím, je celá záležitost opět jen výsměch do očí nás všech. Myslím, že policie si je předem vědoma toho, že jde o problematickou záležitost, a tak nás přesvědčuje, že to všechno vlastně nic nestojí, neboť se naše prostředky přece vrátí na pokutách. Taková argumentace je ale snad ještě vadnější než celý, velmi pravděpodobně zkorumpovaný tendr.

Myslím, že je ještě čas tuto věc zastavit a ušetřit naše silnice od dalších dvaceti nebezpečných řidičů. O tom, jak rozvážně se chovají, už jsme viděli dost. Nebo si můžeme počkat na konec výběrového řízení, které za podmínku stanoví i dodání vozů do 15. prosince 2011. Pokud vyhraje Volkswagen Passat 3,6 V6 4Motion a dodavatel (ať jím bude kdokoli, to není podstatné) jej zvládne dodat, je jasné, že o svém vítězství musel vědět dávno dopředu. Současná dodací lhůta na nové Passaty 4Motion totiž činí více než půl roku, a tak bude muset mít vozy připravené předem. Mnohem raději bych ale byl, kdyby v této zemi bylo o jednu zkorumpovanou veřejnou zakázku méně...

Přečtěte si také:
- Osoba blízká nekončí, blíže jsme akorát moderním odpustkům
- Stacionární radary ve Velké Británii přináší v řadě případů zvýšení nehodovosti
- Dálniční známky podraží na 1 500 Kč: necháte se podojit?