Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Rychlost se na našich silnicích měří mnoha různými způsoby, které je dobré znát. Některé poznáte snadno, o jiných se dozvíte, až když je pozdě.

Snad všichni máme nějakou zkušenost s měřením rychlosti. Ať už policie změřila a zastavila přímo nás, nebo jsme jen viděli někde stojící auto s radarem. Nebo jezdíme místy, kde je v činnosti úsekové měření rychlosti. Leckdo s měřením souhlasí, spousta lidí ale vnímá, že je rychlost obvykle měřena jen tak, aby bylo co nejsnadněji vybráno co nejvíc peněz, nikoliv aby to prospělo bezpečnosti provozu.

Tomu napovídají počty neoznačených aut, které existují pro „skrytý dohled”, ovšem tento dohled znamená obvykle jen měření rychlosti, nic jiného. Přitom na silnicích denně vídáme věci, které jsou nebezpečné či otravné mnohem více než překročení dovolené rychlosti. Však agresivních a bezohledných řidičů, kteří přitom nejvyšší povolenou rychlost zřídkakdy překročí, vídáme na silnicích denně dost a dost.

Jenže takovéto přestupky se dost špatně zpětně prokazují. Když se jich někdo dopustí, trvá to vteřiny a pokud je policista přímo nevidí, těžko je může trestat. Měření rychlosti je oproti tomu mnohem snazší, zejména když sedíte v obyčejně vypadající Octavii, kterých člověk za den potká tisíc. Pro prevenci by ale na druhou stranu bylo efektivnější, kdyby všechna policejní auta byla označená. Ovšem u nás se prevencí rozumí utahování šroubů v podobě zvyšování pokut a restrikcí, samotné účinkování v provozu se omezuje na honbu za čárkami a vybranými pokutami a ty se vážně nejsnáze dávají za překročení rychlosti.

Tu u nás může měřit Policie ČR a místně příslušné obecní policie a ty k tomu využívají k tomu různých způsobů a o všech do jednoho si dnes povíme. A protože - když už nám o měření neřekne policie - lze její aktivitu legálně detekovat, povíme si i tom, jak se kterém způsobu dozvědět dříve, než bude později.

1. Mikrovlnné radary

Česká praxe měření rychlosti je nezřídka odlišná od praxe v zahraničí. Tato odlišnost je klíčová zejména při měření mikrovlnným radarem, které se v ČR prozatím používá nejčastěji a které funguje v odlišném vlnovém pásmu od většiny okolních zemí. Proto existují radarové detektory ve verzi Euro pro Evropu a ve verzi CZ pro Českou republiku; verze Euro nemusí na české radary stačit.

Na principu mikrovln pracují radary Ramer, vyvinuté a vyrobené českou společností Ramet Kunovice. Lidově se jim říká „bradavice”, a to proto, že radarová anténa s krytem umístěná ve výřezu přední masky Fabie nebo Octavie vypadá trochu jako bradavice. Vyříznuté žebrování přední masky je vidět zejména u starších měřicích aut, ty novější mívají antény schované za maskou.

Vyzařovaný kužel radiových vln je poměrně úzký, má úhel jen 5°. Měření je založeno na Dopplerově jevu, kdy u odražených vln dochází k frekvenčnímu posunu v závislosti na rychlosti jedoucího vozidla. Radarová anténa tedy „pošle” vlny k měřenému vozu, ty se od jeho karoserie odrazí zpátky k radaru, zesilovač je zesílí a elektronika vypočte rychlost měřeného vozidla. Vůz, který překročil rychlost, je vyfotografován, čemuž při snížené viditelnosti pomáhá blesk, příp. infrablesk. Fotografie se pak zobrazí na notebooku v kabině.

Protože se tyhle vlny odráží i do jiných směrů než zpět k radaru, a také od jiných překážek, tyto parazitní odrazy je možné zachytit radarovými detektory. Ty zachytí odražené vlny v různé vzdálenosti - v desítkách až stovkách metrů - od měřícího policejního auta a ohlásí to řidiči, který tak o měření ví. V Česku používané Ramery pracují v pásmu Ka na frekvencích 34 a 34,3 GHz. Tu druhou využívají městské policie, první zase Policie ČR a lze se s ní lze setkat výrazně častěji. Právě ona jsou důvodem, proč je nutno dbát na to, aby ji detektor uměl zachytit. Novější detektory ji už umí bez úprav, v některých případech je potřeba mít „českou verzi”.

Dosah radarů Ramer je 60 metrů, ale policie měří rychlost většinou na zhruba 35 metrů. Využívají je jak obecní police, tak i ta státní, resp. přesněji dopravní policie, a údajně je v ČR v činnosti okolo 300 kusů těchto radarů. Většina z nich je mobilní, ať už namontovaná v autě či připevněná na stativu.

Pár ale existuje i ve stacionární verzi, kdy jsou instalovány do plechových budek, které člověk občas potká u silnic. Princip funkce je tu úplně stejný a stejná je také odhalitelnost takového radaru, ovšem nemáte-li detektor, stačí se dívat kolem silnice - jakákoliv plechová budka může být podezřelá. Ovšem, ne vždy je v budce radar, město může mít deset budek, ale jen jeden nebo dva radarové přístroje, které v budkách různě střídá.

U radarů je nutno ještě poznamenat, že v praxi je používáno několik generací, čím novější, tím slabší je jejich vysílací výkon. U generace, kterou jsou vybaveny nová měřicí vozidla PČR, jde opravdu o absolutně nutné minimum. Tento fakt je potřeba vzít u detektorů radarů do úvahy. Ty starší vás mohou o měření informovat až když vjedete do měřicího kuželu, nesprávně vyladěné nové zase mohou obtěžovat falešnými poplachy.

2. Laserové měřiče rychlosti

Laserové měřiče, tedy zařízení založená na emisi a zpětném příjmu paprsku elektromagnetických vln o vlnových délkách v blízké IR oblasti spektra, je českou policií k měření používán v hojnější míře od roku 2008. Laserové měřiče využívají obecní i státní policie, ovšem každá má trochu jiné zařízení. Státní policie používá typy LTI 20-20 UltraLyte, Micro Digi-Cam, TruSpeed/TruCam a několik kusů ProLaser III. Jejich dosah je okolo 1 000 metrů, ale spolehlivě dokážou fotografii pořídit zhruba na 200 metrů.

Laserové měřiče na rozdíl od mikrovlnných radarů neměří kontinuálně, signál vysílají jen velice krátce - v řádech desetin až jednotek sekund - při samotném měření. U používaného záření v podstatě nedochází k rozptylu odrazem, je tedy technicky nemožné detekovat takové měření s předstihem. Většina pasivních detektorů, které jsou schopny bezpečně odhalit měření mikrovlnným radarem, má vestavěné čidlo pro záchyt laserových paprsků, ovšem v absolutní většině případů tak činí až v okamžiku měření - nebo vůbec. Navíc je doba potřebná pro měření natolik krátká, že i když ho detektor zachytí, na zpomalení už není čas. Obranou proti laserům může být rušička, která policistovi znemožní rychlost změřit, jenže použití takového zařízení je v ČR zákonem zakázáno.

Některé laserové měřiče jsou také schopny rozpoznat, že byl paprsek rušen, a zobrazí policistovi na displeji zprávu. Oproti tomu některé rušičky jsou schopny rušit laserový paprsek tak, aby to přístroj nepoznal. Všechny tyto měřiče ve službách státní policie jsou přenosné, někdy stojí na stativech, někdy je drží policista v ruce. Existuje jich údajně odhadem asi 100 kusů, které by v dohledné době měly být obměněny v rámci nákupu 103 nových „pistolí”.

Městské policejní sbory používají kromě TruCamu také měřiče ProLaser III, které fungují na stejném principu laserového paprsku, jen trochu jinak vypadají. Pracují tak, že si policista v hledáčku vybere vozidlo, které chce změřit, namíří většinou na registrační značku, protože je plechová a rovná, a zmáčkne spoušť. Přístroj vyšle laserový paprsek, který se odrazí zpátky a podle toho vypočte rychlost měřeného vozu.

Údajně se snáze měří světlé vozy než tmavé a auta jsou měřena na vzdálenost 100 - 300 metrů. Dříve bylo schválených max 100 m, dnes je přípustné provést měření až na 400 m. Na takovou vzdálenost si člověk policisty všimne jen stěží, i kdyby byl oblečený do reflexní vesty. Moderní laserové měřiče, např. zmíněný TruCam, mají i video režim, který se používá pro dokumentaci jiných přestupků než měření rychlosti, např. nedání blinkru. Dokonce umí fungovat i v automatickém režimu, tedy zcela bez obsluhy.

Laserové měřiče TruCam

Laserové měřiče LTI

Přístroje ProLaser