Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

3. ledna vstoupil ve Francii v platnost zákaz jakéhokoli upozorňování na blížící se měření rychlosti. Již 6. ledna je zřejmé, že to nebylo k ničemu.

Pokud se zajímate i o situaci na silnicích mimo naši domovinu, patrně vám neunikl náš článek ze začátku prosince, který se zabýval návrhy francouzského prezidenta Sarkozyho na snížení počtu obětí dopravních nehod. Záměr je to jistě ušlechtilý, pročítání konkrétních opatření ale připomínalo cosi mezi studií Orwellových katastrofických realistických vizí a sledováním absurdních scén Beckettových dramat.

Zdálo se až skoro nemožné, že by francouzský prezident na něco podobného přišel sám. A také že nepřišel. Výčet jeho návrhů až nápadně připomínal dříve zveřejněné záměry evropského parlamentu, které se tak ke slovu dostaly mnohem dříve, než by se vám po seznámení s mnohdy šílenými tezemi EU mohlo zdát. Pokud jste v tu dobu ještě doufali, že se Sarkozy jen ohání něčím, co beztak nehodlá realizovat, máme pro vás špatné zprávy. Některá z navržených opatření totiž vstoupila v platnost hned začátkem letošního roku.

Dokonale se neorientuji ve francouzském právním systému, ale tamní ministerstvo vnitra vydalo 3. ledna 2012 dekret (zřejmě něco na úrovni vyhlášky, prováděcího předpisu, k nahlédnutí je zde), kterým mění a doplňuje postihy za vybrané přestupky na silnicích. Je mezi nimi celkem několik rozličných opatření jako třeba zpřísnění trestů za používání mobilního telefonu za jízdy nebo nutnost opatřit všechny motocykly s motorem o objemu přes 125 ccm slušivou reflexní páskou, nás ale bude pro tuto chvíli zajímat jediné, které jsme přetřásali začátkem prosince - absolutní zákaz varování před blížícím se měřením rychlosti.

V předpisu se doslova praví, že „je zakázáno držet, převážet a používat zařízení varující před radary”. Tato slova mohou působit jako opatření proti radarovým detektorům známé z mnoha zemí světa, ale není tomu tak, jejich zákaz platí ve Francii už řadu let. Tento předpis má za cíl zabránit i veškerým dalším elektronickým formám varování před přítomností měřičů rychlosti.

Možná jste čekali, že státní orgány budou chtít zamezit hlavně přímým varováním jako je používání světelného klaksonu. Jenže něco takového se ve Francii moc nenosí, jen tu a tam se setkáte s někým, kdo i takový způsob upozornění na radar použije, jde spíše o světlou výjimku. Naopak velkou slávu ve Francii zažívají rozličná elektronická zařízení, která díky průběžně aktualizované databázi stacionárních radarů a možnosti online předávat informace o aktuálním výskytu mobilních měření mezi řidiči před radary varují i bez nutnosti sledovat jejich rádiové vlny, což bylo a nadále je zakázané.

S tímto nápadem přišel před pár lety systém Coyote, který díky malým (no, zprvu byly větší...) krabičkám pracujícím s GPS a mobilním připojením k internetu přes GPRS dovoloval právě jak upozorňovat na všechny instalované „stacionáry”, tak řidičům pouhým stiskem tlačítka ohlásit přítomný radar a předat tuto informaci okamžitě všem ostatním uživatelům. Velmi rychle si našel desítky tisíc pravidelných uživatelů (dnes jich má Coyote ve Francii téměř 1,5 milionu), kteří vytvořili skoro dokonalý a zdánlivě nezakázatelný systém vzájemného varování. Časem se tohoto nápadu chytly i další firmy a stvořily alternativy v podobě obdobných systémů Wikango a Inforad. Inspirování tím do značné míry byli i výrobci mobilních navigačních systémů (Garmin, Tomtom, Mio), kteří nabídli alespoň databáze stacionárních radarů. A problém s tím neměli ani francouzští výrobci aut, kteří podobný systém instalovali do navigací používaných přímo v autech (třeba Renault a jeho Carminat). K tomu se přidaly i aplikace využívající chytrých mobilních telefonů s GPS, které dovolovaly totéž.

Také rozličné přenosné i vestavěné navigace informující o radarech měly být zakázané

Tyto systémy zjevně fungovaly, proto musely být zakázané. Trest za porušení výše zmíněného nařízení je přitom neskutečně tvrdý - řidičům hrozí pokuta 1 500 Eur (skoro 40 000 Kč) a odebrání šesti bodů. To je vůbec nejtvrdší trest, jaký francouzský bodový systém dovoluje udělit (řidiči mají k dispozici celkem 12 bodů, mladší dokonce právě jen těchto 6). Převoz jakési krabičky v kapse ve dveří je tak kladen na roveň tomu nejnebezpečnějšímu chování, které se lzena silnicích dopustit. Ve Francii bychom se tedy mohli cítit jako doma...

Znamená to ale konec vcelku unikátních systémů vzájemné komunikace francouzských řidičů? Ani ne. Vtipnější stránkou věci totiž zůstává, že se celé opatření hned po pár dnech začalo míjet účinkem. Jeho „problémem” je, že zakazuje zařízení upozorňující na přítomnost radarů. Provozovatelé výše zmíněných systémů tak rychle přispěchali s aktualizací softwarů, kterou měli připravnou již od loňského roku, kdy francouzská vláda avizovala své záměry. Nyní tak všechny systémy varují před tzv. „zone de danger” neboli nebezpečným úsekem. Jejich výčet se sice - jaká náhoda - shoduje s oblastmi, kde se měří, nelze je ale v tu chvíli považovat za „avertisseurs de radars”, tedy zmíněnými „varovači před radary” a jejich používání není nezákonné. Že to provozovatelům prošlo dosvědčují i osvědčení o shodě, která již byli s to získat od francouzských úřadů.

Coyote, Wikango i Inforad si se změnou poradily briskně, Garmin a další úpravy chystají

Trochu pomaleji na věc zareagovali výrobci přenosných navigací, kteří teprve připravují aktualizace software svých zařízení, aby též varovala výlučně před nebezpečnými úseky a nikoli před radary. Týká se to Garminu, Mia, Tomtomu i systémů dodávaných přímo francouzskými automobilkami. Jejich výrobci tak prozatím radí upozorňování vypnout, na druhou stranu ale právníci říkají, že policie stejně nemá právo prohlížet interiér vozu a zkoumat, co zařízení, které zjevně nemá primárně za cíl upozorňovat na radary (navigace, mobil), také dovoluje. Případná prohlídka by tak měla byt nezákonná, ať už dojde k jakémukoli závěru.

Zástupci francouzské vlády již stačili přiznat, že toto úplně nevyšlo, cestu ven ale nevidí, neboť by museli řidičům zakázat komunikovat a přijímat jakékoli informace zcela. Upozornění na radar lze totiž skrýt za jakýkoli jiný varovný signál, třeba o zvýšeném výskytu včelích rojů nad silnicí. A samotná zařízení (jako Coyote a Wikango) nelze považovat za „avertisseurs de radars” v momentě, kdy takovou funkci v tuto chvíli formálně vůbec nenabízejí. Po mém soudu by minimálně k ostrakizaci těchto zařízení pomohla trochu volnější definice jakou by byl třeba zákaz „držení, převozu a užívání zařízení umožňujícího informovat řidiče o přítomnosti stacionárního nebo mobilního měření”, který by uživatele minimálně uvrhl do nejistoty a polici umožňoval třeba užívání Coyotu více pronásledovat, francouzským politikům ale v tomto směru určitě radit nehodlám...

Řidiči ve Francii se tak pro tuto chvíli mohou radovat, otázkou je, na jak dlouho. Po mém soudu obejití tohoto ustanovení bude pouze motivovat strůjce podobných omezení, aby rychleji zavedli ještě přísnější a hůře obejitelná opatření. Nezapomeňme na to, že Sarkozy se vší vážností touží po zavedení omezovačů rychlosti do každého auta...

Přehled změn hlášení systému Wikango. Jak málo stačilo...

Zdroje: Le Figaro, L'Argus

Walter Kraft