Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V kuloárech Evropského parlamentu je kován byrokratický nástroj určený k uříznutí další části našich svobod, znovu „automobilových”.

Vztah bruselských úředníků k individuální osobní dopravě připomíná těžkou alergii. Přestože je jedním z hlavních ekonomických motorů unie, Evropský parlament reaguje jako pomatený imunitní systém, který si pod sebou řeže větev.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Uměle nafouknutý problém s emisemi oxidu uhličitého a pokutování jeho nadlimitní produkce auty, která je měřena realitě vzdálenými normami, nevede ani tak k omezování spotřeby racionálními prostředky, ale spíše k pozvolné likvidaci dosud používaných automobilových koncepcí. Aniž by existovala jakákoli smysluplná alternativa. K dalšímu „pokroku” stejným směrem je již naplánována celá řada dalších opatření, zřejmě s jediným cílem - definitivní likvidace všeho, co jen trochu připomíná osobní automobil, včetně svaté krávy všech ekologů a sluníčkových lidiček - elektromobilu. EU se totiž oficiálně zavázala nahradit nás unifikovanou euroentitou pohybující se pěšky, na kole anebo maximálně státem kontrolovanou hromadnou dopravou.

Pokud nás čtěte pravidelně, asi už víte, že tohle naneštěstí není hloupý vtip, ale cílený plán s existující metodikou, která se dále vyvíjí a roste. Jedno z chapadel Evropské komise má třeba nově políčeno na trh s druhovýrobou náhradních a modifikovaných dílů. O co úředníkům jde? To je otázka, podle jejich návrhu by ale musela zůstat všechna vozidla po celou dobu své životnosti shodná se specifikací, v jaké opustila továrnu. Absolutně.

Na první pohled nevinná větička možná svádí k domněnce, že dostanou přes prsty hlavně lidé, kteří bez potřebných vědomostí a zkušeností przní tisíce aut garážovým tuningem, ale jak už se stalo dobrým zvykem, problém je poněkud palčivější. EU se totiž nejedná pouze o komponenty určené ke změně vzhledu nebo jízdních vlastností, které navíc i dnes podléhají přísnému typovému schvalování, ale o naprosto všechny součástky.

A nejde jen o to, že si zkrátka nebudete moci dát na svou Octavii laděný výfuk nebo pořádné křídlo, pod hrozbou pokuty (a nedivili bychom se, kdyby nám časem nebylo vyhrožováno zabavením případně sešrotováním auta) nebudou v konečném důsledku ani majitelé veteránů či starších vozidel udržovat svůj vůz v provozuschopném stavu. Sehnat díly shodné s originálem na některá starší auta prostě nebude možné, nebo to půjde jen za cenu, kterou si dotyční nebudou moci dovolit. Zajímavé sice je, že EU by byla ochotna ustoupit od prohlídek v STK u aut starších třiceti let, pokud by zůstala mechanicky i svým vzhledem zachována v naprosto originálním stavu. Jenže jakákoli pozdější výměna konkrétní součástky - kupříkladu použití nepatrně pozměněných stěračů z roku 1959 na voze ročníku 1956 - by byla ilegální a je nepochybné, že unie by za účelem kontroly a vymáhání práva dokázala vytvořit další armádu státem placených byrokratů.

Mimo zákon by se ocitly i jakékoli úpravy vedoucí ke zlepšení fungování vašeho auta. Stačilo by používat novější stěrače, součástky brzdového systému nebo žárovky s lepším světelným výkonem, ačkoli se může jednat o produkty podílející se přímo na zvyšování bezpečnosti provozu, a máte zase problém. Přitom to všechno, nebo třeba dodatečně a dobrovolně namontované bezpečnostní pásy v automobilu z doby, kdy se ještě nepoužívaly, těžko mohou někomu ublížit. Podle navrhovaných pravidel by ale byly ilegální a staly by se důvodem k vyhazovu od technické kontroly. Přinejmenším.

V novém návrhu se zkrátka hraje o regulaci trhu s díly z druhovýroby i omezení vůbec existence starších vozů. A proč Evropskou komisi vůbec zajímá, jaká máte na autě kola, podložku pod espézetkou nebo z jakého rádia posloucháte svou oblíbenou stanici? Vyčerpávající odpověď na to asi nemám a na pravděpodobné formální důvody jako bezpečnost (to v případě likvidace dodatečných úprav) nebo ekologie (to v případě likvidace historických aut) nevěřím. Ale co třeba to, že velké automobilové koncerny, častokrát zavázané svým vládám za dotace z veřejných prostředků nebo daňové úlevy, se kontrolují mnohem snadněji než spousta malých firem? Nebo vítr opačným směrem - snaha automobilových koncernů omezit prakticky bez práce druhovýrobu dílů, které mohou jinak samy vyrábět a prodávat?

Jelikož objem obratu uvedených produktů je na českém trhu ve srovnání se zbytkem západní Evropy spíše kapkou v moři než hmatatelným podílem, asi by nás nemělo překvapit, že jsme odpor domácích firem zatím nezaregistrovali. V Británii se ale strhla docela slušná lavina reakcí posílající velectěnou EU k šípku. Podle informací tamních motoristických organizací jako je třeba Automobilová Asociace (AA), Federace klubů britských historických automobilů (FBHVC) nebo Sdružení automobilových nadšenců (ACE) vesměs považují daný návrh za absurdní a směšný a také další příklad vměšování Evropské unie do fungujícího odvětví. Poukazují rovněž na fakt, že „historický“ automobilový průmysl zaměstnává jen v Británii na 28 tisíc lidí a ročně přispívá do státní pokladny částkou 4,3 miliardy liber.

Síla českého hlasu bude v tomto směru srovnatelná s jarním vánkem, na britské ministerstvo dopravy se však již obrátilo více než 240 firem a organizací požadující smetení dalšího nesmyslu Evropské komise ze stolu. Přestože jde o působivé gesto, podcenit oslí mentalitu Bruselu by mohlo být velmi ošidné. Však kolik dnes platných regulací se ještě před nedávnem zdálo být zcela absurdních? Napadlo by vás před 10 lety, že si letos nebudete moci ani koupit žárovku? Návrh podobný tomu popsanému se tak může stát realitou velmi snadno...

Myslíte si, že se to netýká renomovaných značek jako je Brabus, Hamann nebo AC Schnitzer? Omyl, podle EU okamžitě zakázat

Miro Mihálik