Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Papírová spotřeba aut stále klesá, jenže rozdíl mezi ní a tou skutečnou naopak stále roste. Reálně se tak nemění prakticky nic, ukazují testy.

Neřekneme nic nového, když konstatujeme, že spotřeba paliva moderních automobilů na skutečné silnici neodpovídá tomu, co si člověk přečte v katalogu. Je to přijímáno sice s nechutí, ale jako normální stav, bohužel.

Jeho příčinou není to, že by běžní řidiči neuměli jezdit s nízkou spotřebou. Jsou to možnosti, přesněji slabá místa oficiálního testu spotřeby NEDC, která toto rozevření nůžek dovolují. Automobilky by jich nutně nemusely využívat, jenže hodnoty v tomto testu naměřené jsou pak základem pro výpočet pokut za nadlimitní hodnoty. A tak se výrobci pod hrozbou drastických dodatečných poplatků pochopitelně snaží, seč můžou, aby dosažená čísla byla co nejnižší.

Co na tom, že ve skutečnosti člověk nebude jezdit s přehuštěnými pneumatikami, nebude na 50 km/h zrychlovat půl dne, zapne si rádio a klimatizaci, nebude zdaleka tak využívat systému start stop a pokud má dobíjecí hybrid, pokaždé na silnici nevyrazí s plně nabitým akumulátorem. Těmto a mnoha dalším aspektům jsou automobily přizpůsobovány, aby v testu vykázaly co nejlepší hodnoty.

Proto v našich životech i testech zjišťujeme spotřebu větší, než udává výrobce, a zjišťují to i všechna ostatní média a všichni ostatní výrobci. A je to tím horší, čím menší motor je pod kapotou a čím více sází krom benzinu či nafty také na elektřinu.

K tomuto tématu se vracíme kvůli nové publikaci organizace ICCT, International Council on Clean Transportation, Mezinárodní radě pro čistou dopravu. Ve své šedesátistránkovém studii sesumírovala data o skutečné spotřebě aut v reálném světě z několika zdrojů z celé Evropy, od Španělska přes Velkou Británii a Německo až po Švédsko.

Celkem byla shromážděna data o zhruba 984 tisících vozidlech, z čehož asi 318 tisíc bylo z Německa, např. z webu Spritmonitor.de, od firmy LeasePlan a také data od magazínu Auto Bild, kterým se budeme věnovat podrobněji. Celkové výsledky říkají, že v roce 2015 - posledním celém roce, pro který jsou k dispozici data, pochopitelně - je v průměru všech aut reálná spotřeba o 42 % větší než ta, kterou si přečtete v katalogu. Pro auta v soukromém vlastnictví to je 40 %, pro firemní auta 45 %.

Grafy, které si můžete prohlédnout níže, ukazují pozoruhodný vývoj této odchylky. Průměr roste v podstatě bez přestání, až na meziroční srovnání let 2005 a 2006, od roku 2001. Tehdy byl na devíti procentech, dnes je tedy na téměř pětinásobku. Důvod, proč se to děje, nemusíme hledat dlouho - jsou to zpřísňující se limity spotřeby paliva resp. emisí CO2 (jedno a totéž), doprovázené rostoucími pokutami za jejich překročení. Tento vývoj má za následek downsizing, start-stopy, hybridizaci a všechny další moderní prvky, které spotřebu snižují, ale hlavně v testu. V reálu to platí v omezené míře a nebo vůbec.

Vývoj rozdílu mezi udávanou a reálnou spotřebou v letech 2001 až 2015

Levý obrázek ukazuje graf, na kterém vidíme výše vývojové křivky všech zkoumaných zdrojů - jsou prakticky stejné. Na prostředním obrázku je vidět graf vývoje odchylky reálné spotřeby od normovaných čísel podle dat německého webu Spritmonitor.de, kam vkládají data o spotřebě samotní řidiči aut. Namátkou - od BMW řady 5 je tu 5 945 registrovaných automobilů, všech generací a všech motorizací. Celkem byl Spritmonitor.de zdrojem dat o více než 184 tisících vozech, jak udává tabulka na obrázku úplně vpravo.

Protože je tu taková hromada aut, od Spritmonitoru se dozvídáme také rozdělení podle paliva na benzínová, dieselová a hybridní auta, a také podle typu převodovky na manuální a samočinnou, ať už jakéhokoliv typu. Jak uvidíte, i tady jsou si všechna data velmi podobná.

Vývoj rozdílu mezi udávanou a reálnou spotřebou dle paliv a převodovek

Výsledky jsou ale ještě pozoruhodnější, když si je zasadíme do kontextu s úspěchy na poli snižování průměrné spotřeby resp. průměrných emisí CO2 u aut, kterými se chlubí Evropská unie. Ta hovoří o tom, že se emise mezi léty 2001 a 2015 snížily o 25 procent. Když se ale podíváme na změnu odchylky mezi katalogovými a reálnými spotřebami, zjistíme, že se za stejnou dobu asi o 35 procent zvýšila. Jednou jde pochopitelně o 25procentní pokles vyššího čísla, podruhé o 35procentní zvýšení nižšího čísla, to v tomto případě znamená úplně stejnou změnu. Jinými slovy: reálná spotřeba se za tu dobu nezměnila prakticky vůbec, jen si o 25 % víc lžeme, že se něco takového stalo. To je celý příběh, v rámci globálních dat zcela jednoznačně.

Jedním ze zdrojů dat pro studii ICCT je také německý magazín Auto Bild, který je po stránce spotřeby velmi hodnotným zdrojem informací - má totiž vlastní testovací trasu, na které měří spotřebu paliva dotankováním do plné nádrže. Trasa je okruhem a měří celkem 160 kilometrů. Patří do něj 61 km okresky, 40 km městské jízdy a 54 km dálnice. Všude jsou dodržovány rychlostní limity a dvacet z 54 dálničních kilometrů, na kterých rychlost není omezena, jedou auta i na plný plyn.

Auto Bild sice poskytl data „jen” o asi 2 200 autech, ale to proto, že všechna tahle auta byla v minulosti testovaná na tomhle konkrétním okruhu. A ke zprávě o existující studii ICCT přidal právě svá data o celkem 60 testovaných autech ke konci roku 2014. Deset z nich jsou testované kousky s nejmenší odchylkou od reality, zbylých padesát s největší. A oba dva tyto žebříčky si můžete projít v tabulkách.

Auta s největšími a nejmenšími rozdíly udávané a reálné spotřeby

Největší rozdíly

Nejmenší rozdíly

Jak se dalo očekávat a v souladu se staršími informacemi z jiných zdrojů, s náskokem největší odchylky vidíme u hybridních a plug-in-hybridních vozů; jsou na prvních třech příčkách. Pyrrhovo vítězství připadlo Mercedesu S 500 L Plug-In Hybrid, jehož reálná spotřeba je o 207,1 % větší než ta katalogová. Druhé BMW i8 se 166,7 % moc nezaostává, třetí Lexus NX 300h je svým číslem blíž zbytku tabulky - to proto, že první dva hybridy jsou dobíjecí a jedou podle amperovské „logiky”, třetí hybrid už předem nedobijete. Čtvrté místo už se nedostává přes 50 %. Většina z aut v této padesátce jsou hybridní nebo downsizovaná (mezi nimi třeba i námi nepochopený 0,9 TCe od Renaultu) a spíš dieselová než benzinová. Naopak v desítce nejmenších odchylek vidíme převážně velké benzínové motory.

Normovaný test NEDC lze z takto extrémních odchylek vinit jen částečně, protože ten je už léta stejný. V poslední době se ale zpřísňují regulace a auta je očividně plní na papíře spíš než ve skutečnosti. Jestli tenhle stav skutečně napraví připravovaná metodika měření spotřeby WLTP, zatím zůstává otázkou. Podle dosavadních informací ale v ní downsizing nemá být tak efektivní, což je slibné proto, že se od něj automobilky začínají odklánět. A některé dokonce chtějí downsizingový trend obrátit...

Mercedes-Benz S 500 L Plug-In Hybrid má podle dat Auto Bildu odchylku největší, což je ale dáno tím, že jde o dobíjecí hybrid

Mezi „špičkou” najdeme i Clio Grandtour s nechvalně proslulým tříválcem 0,9 TCe - jeho reálná spotřeba je oproti té katalogové vyšší o 40 %

Zdroj: ICCT

Marek Bednář