Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nedávno jsme varovali před tím, že EU se automobilismus strádající pod tíhou regulací a přerozdělování pokusí napravit tímtéž. Už je to tady.

Za současného hospodářského stavu Starého kontinentu a většiny jeho dílčích ekonomik byste museli být velmi naivní, pokud byste si mysleli, že pokus o centrální řízení hospodářství dopadá ve verzi pro 21. století jinak než fiaskem. A zároveň byste museli být velmi naivní, kdybyste se domnívali, že míra vlivu všemožných „mimotržních institucí” na ekonomiku je jiná než enormní a podobným způsobem rostoucí. Vládní výdaje se dnes v Evropě podílejí na HPD z poloviny a ve většině ekonomik v její západnější částu tuto míru citelně převyšují. V roce 1980 přitom právě v těchto zemích nedosahovala ani hodnoty 30 procent a něco jako státní dluhy ve výši 100 nebo i více procent HDP ani zdaleka neexistovaly.

Toto ale svědčí pouze o míře přerozdělování, nic to neříká o snaze dalšími nařízeními, předpisy, omezeními a jinými pákami trh dále ovlivňovat směrem, který není přirozený. Který nemíří k cíli, jenž by reprezentoval zájmy zákazníků, ale na jejich úkor preferuje cíle jiné - údajně lepší, odpovědnější, udržitelnější... Mohli bychom rozpitvávat rozličná složitá omezení a stejně „nejednoduše” předkládat i důkazy o jejich nefunkčnosti, vše se ale dá ukázat na docela jednoduchém příkladu typu povinné konzumace mrkve. Však je zdravá, pomůže očím, kdo by odporoval? Že povede k zvýšení cen této komodity vyvolané umělou poptávkou, že mnohým bude více ubližovat než pomáhat, že stejně bude i za tohoto stavu spousta lidí hledat cesty, jak se povinnosti vyhnout a řadu dalších negativních projevů si jistě dokážete představit sami. A nemyslete si, že věci jako povinná montáž ESP do aut má jiné důsledky. Mohou se lišit v míře, ale ne v principu - podobná paušální nařízení s sebou v praxi nesou množství negativ.

Nebudeme ale zabíhat do zemědělských záležitostí, zůstaneme na poli aut. Právě v jejich případě už následky onoho přerozdělování a státního či evropského dirigismu dobře známe. Trhy s auty jsou na tom v Evropě tak špatně, že se letos propadnou na úroveň roku 1993 a mohou klesnout až na úroveň roku 1986. Důvody jsme rozebírali v odkazovaném článku a opravdu nejsou jen ryze ekonomické. Problém je i v tom, že zákazníci nechtějí kupovat to, co si sami nepřejí, co je jim vnucováno. A čím více se odmítají poddat, tím více jsou daněmi, pokutami a dalšími poplatky zatěžovány produkty žádané a penězi takto vybranými zvýhodňovány produkty nežádané. Že to zákazníky dostatečně „neformuje” a že nakonec nekupují raději nic, je více než zřejmé. Proč už si tedy konečně neuvědomí tyto jasné konsekvence a nezkusí něco jiného?

Odpověď je bohužel docela snadná. Už známý prvorepublikový politik Alois Rašín svého času řekl pár dodnes rezonujících vět: „Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.” Je to prostě spirála, ze které se těžko vystupuje a i když před sebou vidíme, jak socialistická opatření zmíněného typu až nepochopitelně drtí jinak perspektivní země, znamená to při dalších volbách ještě výraznější úspěchy levice, která pochopitelně dále pokračuje tímto směrem. Jiná „řešení”, a tak se vše točí stále dokola. Výjimky existují, ale jsou ojedinělé, to už musí dotyční přivést zemi k samotnému dnu nebo způsobit problém úplně jiného charakteru (provalení s přerozdělováním přirozeně související korupce apod.), aby se hledalo úplně jiné řešení. Jinak prostě chudnoucí lidé více slyší znovu na socialistické přísliby lepších zítřků než na (a navíc v mnoha zemích neexistující, Česká republika budiž příkladem) alternativy v podobě poněkud složitějších receptů.

Ale vraťme se k autům. Zmíněný stav je zřejmý i činovníkům Evropské unie, kteří si pochopitelně uvědomují tíživost současné situace i význam automobilového průmyslu pro evropské ekonomiky. Otevřeně hovoří o generování 4 % HDP EU, ale máme za to, že se všemi multiplikacemi bude mnohem, mnohem více. Však co všechno je na auta napojeno a co bez rozvoje automobilismu začne strádat? Spousta podnikání na automobilech visí z podstaty (doprava apod.), jiná přímo (výrobci pohonných hmot, pneumatik, ...) a ještě mnohem více nepřímo (však i náš magazín bude bez fungujícího automobilismu strádat) - a tyto firmy mají své dodavatele z úplně jiných sfér. To všechno je v sázce a je to nesporně velký hazard. V tomhle se i s námi Evropská komise shoduje, v identifikaci příčin současných problémů a navrhovaných řešeních ale už určitě nikoli.

EK včera vydala svůj „akční plán CARS 2020” s podtitulem „za silný, konkurenceschopný a udržitelný evropský automobilový průmysl”. Řekneme vám na rovinu, nečekali jsme od něj nic dobrého, ale když už nic jiného, mysleli jsme si, že EU alespoň vezme část z ohromného balíku přerozdělovaných peněz a automobilkám je nasype na něco, řekněme, „aktuálního”. Je skoro jedno na co, půlka se rozkrade a druhá skončí třeba v nějakém nesmyslném kursu, na kterém si zaměstnanci pořádně protáhnou tužky ořezávátky. Přesto by se peníze do ekonomiky dostaly, automobilky by chvíli volněji dýchaly, nasypaly peníze navíc do reklamy, prostě by se alespoň něco stalo, co by na chvíli trhy rozhýbalo. Bylo by to umělé, neperspektivní, ale přesto by to bylo alespoň k něčemu. To, co CARS 2020 konstatuje, je nejenže k ničemu, to je způsob, jak po současné cestě zamířit rovnou do p... do pekla.

Přečtěte si náštest Opelu Ampera, který mimo jiné vykresluje tíživost života s dnešními elektromobily. Žádné lepší řešení se pro následující léta nerýsuje, i Ampera jako celek je svým způsobem velký nadstandard. A přes veškeré subvence se ani na trzích s velkými lokálními dotacemi s cenou obvykle nedostane pod milion Kč. Akcentování podobných řešení automobilový průmysl jistě nespasí.

Můžete si onen akční plán přečíst sami. Doporučujeme v angličtině, v té je nejpeprnější, ale pokud jí nevládnete, i poněkud okleštěné překlady do češtiny nebo slovenštiny jsou na europa.eu k dispozici. Už druhá věta hovořící o snaze „zachovat automobilový průmysl světové úrovně, který bude vyrábět energeticky nejúčinnější a nejbezpečnější vozidla” je dosti pomýlená. Bezpečnost a zde nesporně míněná ekologičnost aut jsou jistě důležité faktory, ale v obecné rovině jde o co možná nejlepší uspokojování potřeb zákazníků. A to může být s těmito faktory také v rozporu, v současné extrémní podobě také nezřídka je. Však na ně EU tlačí už léta a přivedly nás přesně k dnešnímu stavu - poškozováním funkčnosti konvenčních aut přílišnou pseudoekologizací, zatěžováním jejich ceny pro zákazníky mnohdy nepotřebnými prvky nebo přímo pokutami činí činí auta hůře prodejnými. A masivní subvence pro neprodejné elektromobily na druhé straně nic nemění, dávají pouze vydělat jejich výrobcům. Setrvání na této vlně nemůže pomoci - už proto, že současný stav do značné míry způsobilo.

Že o sypání peněz do neperspektivních projektů tady půjde především potvrzuje další text. „Komise navrhuje masivní inovativní stimul pomocí zefektivnění výzkumu a inovací v rámci iniciativy 'Evropská ekologická vozidla'.” Krásná slova o zefektivnění výzkumu znamenají jen sypání dalších peněz do vývoje nevyvinutelného - použitelných elektromobilů. Pochybujete? Pak čtěte dále: „Standardizované dobíjecí rozhraní pro celou EU poskytne právní jistotu potřebnou k usnadnění průlomu v zavádění výroby elektrických automobilů ve velkém měřítku.”

Představa, že automobilismus spasí další postup dosavadním směrem, je opravdu silná: „K posílení inovací v automobilovém průmyslu dojde rovněž prostřednictvím rozsáhlého balíčku opatření za účelem snížení emisí CO2.” Čili EU hodlá dále regulovat emise CO2 a předpokládá, že to něco posílí? Co asi? Leda její moc...

Následky tlaku na snižování spotřeby paliva způsobily mnoha autům nenapravitelné šrámy na jejich schopnosti uspokojovat zákazníky. I taková úzkoprofilová Toyota GT 86 se stala zbytečně zasaženým vozem, podobné problémy ale ještě ve větší míře stíhají řadu obyčejných aut. Třeba i dříve testovaný Opel Astra 1,4 Turbo by byl podstatně lepším autem, kdyby nebyl zabit nesmyslně dlouhými převody i zvráceným řízením motoru. Něco podobného by Opel sám od sebe neudělal.

Za pozornost pak stojí i celé vyjádření Antonia Tajaniho, komisaře pro průmysl a podnikání. Citovat ho celé by mohlo způsobit některým čtenářům problémy se zažíváním, a tak vybereme jen části. Tanjani chce, „abychom ještě dále pokročili v oblasti bezpečnosti a šetrnosti k životnímu prostředí”, konstatuje, že EU „podnikne naléhavé kroky v zájmu řešení současných problémů tohoto odvětví a jeho koordinované restrukturalizace” (také krásný výraz pro prosté centrální řízení).

Konkrétní cíle závěrem už se pak ani moc nepřetvařují, když hovoří o snaze „zlepšit tržní podmínky zefektivněním finančních pobídek pro čistá vozidla” nebo „důsledným uplatňováním zásad inteligentní regulace”. Pokus zlepšit tržní podmínky zvýšením subvencí elektromobilů pomocí peněz získaných dalším (samozřejmě inteligentním) zatěžováním stávajících aut pokutami a daněmi, to je vskutku pozoruhodné.

Opravdu nemá smysl vše podrobně rozebírat, je to zkrátka stále to samé. EU v rámci „nového” plánu „vymyslela”, že dosavadní problémy vyřeší tím, že bude dělat totéž co dosud, akorát intenzivněji. A vše to balí do prohlášení plná frází, za které by se nemusel stydět ani Milouš Jakeš.

Evropští výrobci přitom nemají problém s tím, že by dělali málo bezpečná nebo málo ekologická vozidla, stejně tak trh neúpí pod tíhou nedostatku elektromobilů. Obě strany trpí něčím úplně jiným - nemožnosti skutečně efektivního setkání poptávky s nabídkou. Jediné, co evropský trh potřebuje, je návrat k racionalitě, tedy vyhnout se záplavě různých, více či méně hloupých regulací, pokut a subvencí a znovu nechat promlouvat především přání zákazníka, který touží nejen po úsporných a bezpečných autech, ale i po všem ostatním, co mají nabízet. Teprve poté se může trh probrat a stvořit i skutečně „silný, konkurenceschopný a udržitelný evropský automobilový průmysl”, v Bruselu si ho podobnými kroky leda naplánují. Snaha držet se dosavadní doktríny jej bude ve skutečnosti posílat akorát dále ke dnu...

Kdo má rád auta a potápění, tomu by záměry EU mohly připadat fajn...

Zdroj: Europa.eu

Petr Miler, Walter Kraft