Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Od roku 2006 u nás platí systém, který řidičům sčítá tresty za jejich prohřešky na silnici. Jako šmejd se zrodil a i po letošní aktualizaci šmejdem zůstává. Proč?

Bodový systém nebo jakékoli jiné opatření na obdobném principu nepovažuji v souvislosti s vymáháním pravidel silničního provozu za špatný nápad. Je vlastně jen obdobou trestání jiných společensky nežádoucích skutků, když se snaží zkoumat nejen to, jak se ten či onen řidič provinil proti nastaveným pravidlům právě v danou chvíli, ale jak k nim přistupuje dlouhodobě. Vcelku logicky se tak snaží přísněji potrestat řidiče, který pravidla porušuje velmi často a méně přísně toho, který se proti nim proviňuje jen nahodile. Je to jako u soudu - protřelý recividista za svou dvacátou krádež také odejde s tvrdším trestem než student, který po bujaré oslavě ukradl ve výloze rádio, aby si mohl trochu prodloužit veselí. Rána bičem přes záda versus varovně zdvižený ukazováček, i tak by se to dal interpretovat pravděpodobný trest. Není to rovné, ale je to spravedlivé, i když oba v daný moment udělali to samé.

Zůstává pochopitelně otázkou, jak jsou nastavena ona pravidla, s nimiž systém trestů pracuje. Zda je opravdu nutné dodržovat rychlost 130 km/h na dálnici bez ohledu na podmínky či zda je opravdu rozumné „plácnout” limit 90 km/h na všechny ostatní cesty bez ohledu na to, jestli vedou k sousedovic chatě, nebo jde o čtyřproudou silnici první třídy. Zda je opravdu potřeba tvrdě trestat něco, co by za určitých podmínek, okolností, dalších chybných kroků, když se ještě něco přidá, ... mohlo vést ke skutečnému nebezpečí pro ostatní. Jsem přesvědčen, že samotná pravidla by měla být nastavena úplně jinak, ale takovou diskusi nechme pro tuto chvíli stranou a soustřeďme se jen na systém, který se s těmito pravidly pokouší pracovat.

Jak jsem již zmínil, proti bodovém systému jakožto principu nemám zhola nic, jeho české provedení je ale natolik ubohé, že proti němu bojuji od začátku konkrétnějších úvah o něm. Mám pocit, že za téměř pět let jeho platnosti upadlo v zapomnění, jak hloupou cestou se svého času zákonodárci s tímto systémem vydali a ze které nikdy nesestoupili. A tak si při příležitosti jeho aktualizace připomeňme, proč by si zasloužil jediné: zrušení a nahrazení systémem úplně jiným.

Bodový systém nepřinesl žádný převrat

Když v roce 2006 vstupoval tzv. bodový systém v platnost, byl prezentován jako spása shůry, která konečně zamezí opakování nebezpečných dopravních přestupků. Marketing to byl jistě pěkný, realita ale byla úplně jiná.

Dlouhodobé sledování chování toho kterého řidiče nebylo totiž v tu chvíli ničím novým. Již dříve byla do dopravních zákonů včleněna opatření, která postihovala opakované pachání závažných přestupků. Nepovažuji nyní za podstatné pátrat v historii, kdy přesně a v jakém rozsahu k těmto krokům došlo (znalí mě jistě doplní v diskusi), ale již o několik let dříve byl zaveden systém, který by bylo možné označit jako „třikrát a dost”. Díky němu mohl být za opakované skutky typu porušení zákazu předjíždění nebo porušení rychlosti o více než 40 km/h v obci a 50 km/h mimo obec byl nepoučitelnému řidiči vydán zákaz řízení. Takové řešení není ničím jiným než bodovým systémem, pouze se mu tak neříkalo. Dokonce musím uznat, že mi takové řešení ani nebylo zvlášť cizí - pokud někdo třikrát během jednoho roku projede třeba na červenou před zraky policie, nesporně postrádá jednu z nezbytných charakterových vlastností, jenž dobrý řidič musí mít. Třeba inteligenci.

Jenže tento systém se postupně vyvíjel dál. Zřejmě neschopnost policie přistihnou kohokoli při „tolika” závažných skutcích během jednoho roku (a teď se bavme o tom, jestli je to tím, že policie není dostatečně aktivní, nebo zkrátka tolik závažných přestupků páchá opravdu málokdo) vedlo postupně ke zpřísnění tohoto systému až do podoby, kterou bych označil za „jednou a dost”. Zkrátka stačil jediný závažnější přestupek a měli jste po řidičáku. Nešlo jen o jízdu pod vlivem alkoholu nebo způsobení vážné dopravní nehody, ale i předjíždění v místech, kde je to zákazem zakázáno (zákaz řízení na 6 až 12 měsíců), překročení rychlosti o více než 40 km/h v obci nebo 50 km/h mimo obec (6 až 12 měsíců), řízení neregistrovaného auta, třebaže nového (6 až 12 měsíců) a několik dalších přestupků. Výčet těch, které byly hodnoceny zákazem řízení na 1 až 12 měsíců v případě, že byly spáchány dvakrát během jednoho roku, by pak dal na vlastní článek, v zákoně jich bylo více než deset.

Faktem tedy je, že ještě před zavedením bodového systému, jak jej známe dnes, jsme zde měli jeden z nejpřísnějších systémů podobného typu vůbec. Na světě existuje jen málo zemí, kde si celé bodové konto vyčerpáte jedním či dvěma skutky. To, že většina lidí v momentě příchodu současného bodového systému jásala nebo smutnila, je dáno jen tím, že o tomto řešení vůbec nevěděli. A ono není divu, na rozdíl od bodového systému neboli BS (ta zkratka se mi tuze libí a budu ji dále používat) jej totiž neprovázel žádný větší humbuk. Slovy poety: prostě přišel a byl, nikdo o něm nemluvil.

Body se skrývají za mnohem tvrdšími tresty

V podstatě bychom tedy mohli být za BS rádi, neboť i jeho znalost ze strany řidičů je důležitým předpokladem pro jeho fungování. Mohl by také stav zpřesnit, tedy přesně říci, co je trestáno a jak moc. Mohl tresty zmírnit na rozumnou mez (jednou a dost je opravdu přísný přístup), hodnotit chování řidiče komplexněji a dát mu šanci se „napravit”. Zkrátka se více přiblížit tomu, co by měl takový BS dělat. Jenže on nic z toho neudělal.

„Vtip” je v tom, že tresty z výše zmíněného „jednou a dost” zůstaly v platnosti paralelně se zavedením BS. Systém sám tedy vlastně mnoho nezměnil, rozhodně nic nezměkčil a nic nezpřehlednil. Dostalo se mu navíc jen ohromujícího mediálního entré, které vystrašilo neinformované. Sám jsem již v roce 2006 psal o tom, že BS nepřináší prakticky nic nového a jen před existující systém extrémě tvrdých postihů klade mediálně mocně propagovanou masku „výchovného” systému, který z našich silnic udělá ráj na zemi.

Jediné, co BS skutečně přinesl navíc, je trestání bagatelních přestupků. Proto také o většině „vybodovaných” slýcháme v souvislosti s nezapnutými pásy, nerozsvícenými světly, opakovaným porušením povolené rychlosti o 10 km/h a podobnými skutky. Proč? Protože jinak se vybodovat pomalu nedá. Jakýkoli závažnější skutek se trestá okamžitým zákazem činnosti, body si domů odnesete jen jako bonus. A není od věci dodat, že část trestných bodů vám během beztak uděleného zákazu řízení bude zase odepsáno...

Pokud o tom dodnes nevíte, projděte si patřičné zákony, níže přikládám tabulku definující stav věci v celé její šíři k 1. červenci 2006. Některé bodové postihy byly později zmírněny či změněny (nejvíce pak letos, k tomu se teprve dostaneme), ty skutečně tvrdé tresty „na pozadí” se ale dodnes nezměnily.

Tabulka porušení předpisů a všech možných sankcí, stav k 1. 7. 2006

Bodový systém v českém podání je tak jen jakási hra s neinformovanými, jeho praktický důsledek je mnohem menší, než jaký reálně má. Jsem pravidelně překvapován tím, jak je tento fakt přehlížen médii všeho druhu. Prošel jsem si před napsáním tohoto článku řadu zdrojů zabývajících se aktualizací BS a mluvit v nich o něčem jiném než o bodech, to jsem nezahlédl ani náznakem. Pět bodů, čtyři body, sedm bodů, dva body, s číslíčky si autoři přehazuji jak Michal Tučný v roli prodavače, to podstatné se ale neříká. Přitom to je tím, na co můžete „dojet”. Doslova. A třeba ještě dnes.

Dokonce i na vládní webové prezentaci mající za cíl informovat řidiče o BS a navazujících opatřeních jsou tyto kruciální postihy zcela pominuty. Vylistována je vám jen tabulka s body od sedmi do jednoho. Jako by vám snad bylo dovoleno „získat” dvakrát po pěti bodech za jízdu 145 km/h mimo obec. Houby s octem, není to vůbec možné, roční zákaz řízení vyfasujete hned, pět bodů jen jako veselou vzpomínku na volant pro budoucí cesty hromadnou dopravou.