Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Policie svou statistikou potvrzuje, že se svou aktivitou primárně soustředí na něco, co leda nejvíce vynáší.

Policie vloni řešila celkem 93 067 dopravních nehod na českých silnicích. To je o 8,4 % více než v roce 2014 a přibylo také mrtvých, a sice o 4,9 % na 660. Počet těžce zraněných ovšem klesl o 8 % na 2 540. Lehce zraněno bylo 24 426 osob, o 3,3 % více než v roce 2014, z čehož můžeme dovodit, že 65 441 nehod se obešlo bez zranění nebo úmrtí, alespoň těch, které by formálně byly za něco takového považovány.

Tato data včera představila Policie České republiky a uvedla i nejčastější příčiny dopravních nehod. Podle vystupování dopravní policie i její nejviditelnější aktivity by se dalo očekávat, že nejčastější příčinou je překračování nejvyšší dovolené rychlosti a nevyhovující technický stav vozidla. Přece kdyby tomu tak nebylo, proč by byla policii přiklepnuta pravomoc na místě odebírat osvědčení o registraci vozidla? A proč by z Fondu zábrany škod, který naplnili motoristé částí svého povinného ručení, pořídila desítky nových aut pro skryté měření rychlosti?

Realita je ale jiná, a to naprosto. Díváme-li se na nejčastější příčiny všech dopravních nehod, těch 93 tisíc, nic spojeného s rychlostí není ani na prvních třech místech a technický stav vozidla není ani v první desítce. Na prvním místě je s ohromným náskokem nevěnování dostatečné pozornosti řízení. Jízlivě by se dalo podotknout, že když sledujete, za kterým křoviskem stojí policista s radarem a kde je na silnici příčná čára, signalizující úsekové měření rychlosti, na věnování pozornosti skutečně podstatným věcem leckomu nezbývá kapacita.

„Vítězná” příčina má na kontě přes 15 tisíc nehod, u dalších tří to je zhruba po sedmi tisících, tedy méně než polovina. Stříbrné je nedodržování bezpečné vzdálenosti za vozidlem, které ve městech, na dálnicích i na okreskách zažil snad každý z nás. Za krásný příklad nesprávného otáčení nebo couvání lze uvést smrtelnou nehodu zaviněnou policejním vozem v Dobříši v květnu roku 2012. Kompletní „top 10” si můžete projít zde.

Nejčastější příčiny dopravních nehod v roce 2015

Vidíme, že rychlost nepřiměřená okolnostem je na pátém a šestém místě a dohromady dává 10 067 případů. Je to v průměru asi 27,6 nehody denně, což není málo, ale pořád je to výrazně méně, než se stalo nehod z důvodu nevěnování dostatečné pozornosti řízení. Především ale stále nejde o překračování nejvyšší rychlosti povolené zákonem, za jejíž dodržování policie tak horuje. Je kriticky důležité rozlišit jízdu nepřiměřenou rychlostí, tj. nepřizpůsobení rychlosti jízdy, a jízdu nedovolenou rychlostí, tj. řečí zákona překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené ať už lokálně nebo typem silnice.

Nepřizpůsobit rychlost stavu vozovky můžete klidně ve 30 km/h na ,„padesátce”, pokud je silnice pokrytá ledem. Nepřizpůsobit rychlost dopravně technickému stavu vozovky můžete třeba v 80 km/h na „devadesátce”, pokud je zatáčka před vámi příliš ostrá nebo povrch příliš hrbolatý. Nehody, která by vznikly primárně nebo alespoň současně jízdou vyšší než maximální dovolenou rychlostí ve statistice vůbec nevidíme. Pokud je tedy vůbec policie eviduje, což by měla, pakliže se nebezpečností takového jednání ráda ohání.

Podíváme-li se na nejčastější příčiny tragických nehod, příběh je to trochu jiný.

Nejčastější příčiny tragických dopravních nehod v roce 2015

Zde je na prvním místě s 97 mrtvými právě nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky; nevěnování dostatečné pozornosti je s 87 mrtvými druhé. Pozoruhodný je na sedmém místě „jiný druh nepřiměřené rychlosti”, který není blíže vysvětlen, a také nepřizpůsobení rychlosti viditelnosti. V této „top 10” je většina záznamů nějakým způsobem spojena s rychlostí, ale stále vidíme pouze různá nepřizpůsobení rychlosti podmínkám, nikoliv překročení nejvyšší dovolené rychlosti.

Policie ví, že přiměřená rychlost se nedá měřit, na tu musí každý řidič přijít sám svým intelektem, schopnostmi, zkušenostmi. Nejvyšší dovolená rychlost je v rámci možností úvah každého jakýsi legální strop, v němž se má pohybovat a mnozí jsou přesvědčeni o tom, že nebýt takového stropu, případů nepřiměřené rychlosti by bylo více. Proto se rychlost měří a postihuje se právě překročení nejvyšší dovolené rychlosti s premisou, že to zvyšuje bezpečnost na silnicích.

Že je tato premisa mylná a zrušení horního limitu nezpůsobuje davové šílenství, ukazují příklady z jiných míst světa. Německo netřeba omílat, také odstranění limitu v Austrálii krvavá jatka nezpůsobilo a stále nezpůsobuje. Přesto se u nás i jinde dělá z vymáhání rychlostních omezení téma, aniž by policie - byť jen vlastními statistikami, které si může churchillovsky zfalšovat dle libosti - dokázala její smysl.

Je to jinak. Měření rychlosti, ať už úsekové nebo pomocí neoznačeného auta s radarem, je relativně snadné a výnosné. Dokazování toho, že řidič nevěnoval dostatečnou pozornost silnici před sebou, je nepoměrně složitější. Pro jeho postihování se policisté uchylují k relativně zákeřným způsobům, jako že třeba z kabiny svého nákladního vozu či autobusu hledí okem svým i kamery do kabin jiných náklaďáků, aby zjistili, co řidiči za jízdy dělají. I to se ale jeví být smysluplnější aktivitou než měření rychlosti hlavně místech, kde je dodržování 90 nebo 130 km/h tím posledním, co musí řidič pro bezpečnou jízdu dělat.

Ve statistice se také dozvídáme, že z oněch cca 93 tisíc nehod bylo 84 % zaviněno řidičem motorového vozidla, 2,9 % zaviněno řidičem nemotorového vozidla, tedy např. cyklistou, a 1,3 % zaviněno chodcem, jak ukazuje i tabulka níže. Ve všech těchto případech vzrostl i počet mrtvých, ovšem za posledních osm let byl počet mrtvých chodců nejvyšší jen v červenci a říjnu 2015 a počet mrtvých cyklistů jen v březnu a září 2015. V těchto vpravdě barevných grafech ovšem nevidíme rozdíly v zavinění daných nehod.

Počet nehod a jejich obětí v roce 2015 dle viníka

Vývoj počtu nehod cyklistů a chodů a počet smrtelných nehod chodců dle denní doby

Jiná část statistiky opět ukazuje, že dálnice (a směrově oddělené silnice obecně) patří k nejbezpečnějším silnicím u nás. Stalo se tam s náskokem nejméně dopravních nehod ze všech typů silnic, a to včetně účelových komunikací, jak ukazuje tabulka níže. Podobné závěry měla i nedávná zpráva EuroRAP, která opětovně hodnotila dálnice jako nejbezpečnější silnice u nás.

Počet nehod a jejich obětí v roce 2015 dle typu silnice

Opět tedy nezbývá než povzdechem nad tím, kolik stát marní peněz a času pokusy potírat jednání, které ostatní primárně neohrožuje. Snahou by mělo být zejména dostavění dálniční sítě, rovnou měrou celé, od D6 přes D35 po D55, a opravy stávajících dálnic a silnic, nikoliv k posilování pravomocí policie či pořizování nových interceptorů pro skrytý dohled na dálnicích...

Rychlost není nejčastější příčinou dopravních nehod v jakémkoli smyslu, překročení té nejvyšší dovolené ve statistikách vůbec nefiguruje. Přesto policie nejvíce investuje do potírání právě tohoto jednání

Zdroj: Policie ČR

Marek Bednář