Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

EU dnes hlasuje o budoucnosti spalovacích aut a jen velmi naivní člověk by si mohl myslet, že to skončí jinak než podle očekávání. Dle profesora Thomase Kocha a jeho kolegů ale Brusel nezavelí k lepší budoucnosti, nýbrž ke zdražování, zvyšování emisí a nakonec i k možnému převálcování Čínou.

Dnes se rozhoduje o budoucnosti automobilové branže. Evropský parlament dnes jedná o návrhu, který má v roce 2035 stlačit výfukové emise aut na nulu. To by fakticky znamenalo konec vozů poháněných motory spalující ropná paliva. Brusel tak hodlá vše vsadit na jednu kartu, což europolitikům žíly netrhá. Za třináct let totiž již rozhodně nebudou u moci, nebudou tedy muset ani řešit důsledky svého rozhodnutí. S ohledem na milionové příjmy je pak nezasáhnou ani nepřímé dopady, nebo aspoň ne tak jako obyčejné lidi.

Je nutné dodat, že aktuálně se pořád hlasuje pouze o návrhu, který následně ještě musí posvětit jednotlivé státy. Nicméně kdy co kdy nakonec tímto procesem neprošlo? Do Evropského parlamentu proto zamířil otevřený dopis, pod který se podepsalo více než 300 vědců. Jednou z čelních osobností mezi nimi je i známý expert přes motory z technologického institutu v Karlsruhe, profesor Thomas Koch, který před politickou krátkozrakostí varuje. Neznamená to nicméně, že by se stavěl proti elektromobilitě. Dle jeho názoru totiž skutečně může vést k čistějšímu životnímu prostředí. Je však třeba ji dovyvinout, stejně jako je třeba dát prostor dalším řešením. Jen tak se podle něj dá dojít ke smysluplnému výsledku.

Koch uvádí, že dosavadní odhady budoucího vývoje vycházejí z chybných výpočtů a ohání se vědeckými závěry, které ve skutečnosti s vědou nemají nic společného. Podle něj se politici pseudovědeckými argumenty snaží umlčet konstruktivní kritiku stavěnou s pomocí selského rozumu. Přitom ale už ten podle něj velmi dobře stačí na to, abychom pochopili, jak utopické snahy EU jsou.

„Musíte striktně oddělovat dvě věci. Na jedné straně stojí jasný stav poznání a na druhé straně neznámo. To druhé je útočištěm vědců, kteří se snaží neznámé věci pochopit, přijít jim na kloub. Ne všechno je ale věda. Pokud se ráno probudíte s teplotou 40,2 °C, jste nemocní. To prostě není věda, to je stav věci. Hledání příčiny nemoci, to už se může stát skutečnou vědou, ale stav poznání je jednoznačně takový, že jste nemocní,” říká Koch v rozhovoru pro německý Focus a dále se snaží argumentovat maximálně srozumitelně. Podle něj nemusíte být vědci, abyste pochopili, že rozmach elektromobilů způsobí dodatečnou poptávku po elektřině. A ta nevyhnutelně způsobí neúměrně vysoké emise CO2, protože kapacity obnovitelných zdrojů energie nejsou a nebudou dostatečné.

Výpočty EU podle něj předpokládají, že dodatečné požadavky na elektřinu budou obslouženy stejně „čistě” jako generování energie v rámci současného elektrického mixu, to je ale pod něj naprosto mylný předpoklad. Ve skutečnosti budou tyto požadavky generovány z fosilních paliv, což povede jen k vyšším emisím CO2, nikoli naopak.

„Vždy to vysvětluji na tomto příkladu,” říká dále Koch. „Dcera Eva potřebuje ročně 6 000 Eur, aby pokryla své studijní výdaje. Sama si dokáže vydělat 2 400 Eur, nebo dokonce 4 800 Eur, pokud pracuje opravdu tvrdě. Znamená to, že v prvním případě jí rodiče musí platit 3 600 Eur, tedy 60 procent, v tom druhém 1 200 Eur, tedy 20 procent jejích výdajů. A nyní si představme, že se její roční výdaje zvýší o 100 Eur za telefon,“ začíná další přirovnání.

„Veškeré tyto další výdaje půjdou za rodiči, ať už bude Eva pracovat jakkoli. Znamená to tedy, že ti budou muset zaplatit buď 3 700 Eur nebo 1 300 Eur, vždy to zkrátka bude o 100 Eur víc. Kdybychom ale k věci přistupovali jako EU, měla by si najednou Eva vystačit s tím, že dostane jen 60 nebo 20 procent ze svého nového nákladu navíc, tedy 60 nebo 20 Eur, protože to odpovídá původnímu podílu rodičů na celkových nákladech na její studium. Právě právě tedy je jádro základní chyby ve všech výpočtech EU,” konstatuje Koch.

„Stejné je to s energetickým mixem, kdy alternativní zdroje jako solární či větrná elektřina jsou Eviným příspěvkem. Rodiče jsou pak uhelnými elektrárnami, což znamená, že pokud vzroste celková spotřeba, pak to povede k další spotřebě fosilních paliv,“ uvádí Koch. Politici ale toto uvažování odmítají, dle nich zkrátka navyšující spotřebu zvládnou pokrýt alternativní zdroje, i když proto nemají absolutně žádný věcný argument krom vlastní víry a přesvědčení.

Právě tento způsob myšlení podle vědců povede ke katastrofě. Koch proto poukazuje na potřebu několikerých řešení, mezi něž budou patřit jak hybridní technologie, tak i syntetická paliva. Také v jejich případě přitom platí mnohé mýty, paradoxně zcela opačné, než v případě elektromobility. U bateriových aut totiž výrobci předpokládají, že dojde k jejich zlevnění díky navýšení produkce. To je ovšem mýlka, neboť základem současných baterií jsou vzácné kovy. Ty se nazývají vzácné, protože jsou, uhodli jste, vzácné. Jejich těžba je obtížná, dají se najít jen v určitých zemích a zásoby jsou omezené. S rostoucí spotřebou se jejich cena rozhodně snižovat nebude, právě naopak.

Pokud nicméně někde zlevnění je možné v důsledku vyšší produkce, pak je to právě syntetické palivo, u kterého se výrobní náklady mohou pohybovat pod hranicí jednoho eura za litr. Ve finále tedy není daleko od klasické ropy. Navíc jsou tu daně, které každoročně přispívají do státního rozpočtu více než 60 miliardami Eur (cca 1,484 bilionu korun). Oproti tomu každý elektromobil je v průběhu svého životního cyklu dotován více než 20 tisíci Eury (asi 495 tisíc Kč).

Sázkou na jednou kartu nás tedy europolitici tlačí do ekonomických problémů resp. k dalšímu enormnímu zdražování. A jakkoli tvrdí, že energetický mix se má v rámci emisí pohybovat okolo 360 gramů na jednu kilowatthodinu, vychází z oněch chybných propočtů. Realitou naopak má být nárůst až na 600 g/kWh. Nic dobrého nás tedy nečeká, což lze znovu vytušit již selským rozumem. Nakonec i proto 85 procent lidí v Německu čistě elektrickou budoucnost odmítá.

Europolitici se nicméně rozhodli jít proti většině, čímž ze starého kontinentu neudělají lepší místo k životu, nýbrž značně zranitelnou oblast. Pokud navíc výrobci stejně jako Brusel hodlají vsadit vše na jedinou kartu, pak mohou zakrátko zcela vyklidit pole. Mimo jiné i kvůli Číně, která se rozhodla, že nechce být jen lídrem na poli elektromobility, ale také v oblasti spalovacích a hybridních motorů. Největší trh světa tedy rozhodně vše na jednu kartu nesází. Na to všechno profesor Koch s kolegy upozorňuje a musíme mu zatleskat, že to nevzdává. Přesto si nemůžeme na závěr odpustit otázku: K čemu si myslíte, že všechno tohle bude dobré?

Zdroj: Focus

Petr Prokopec