Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Od počátku nesmyslné plány na rozmach naprostou většinou lidí nechtěných vozů jsou v poslední době přehodnocovány jeden za druhým, Němci ale dosud zůstávali optimisty. Teď už i tamní experti říkají, že záměry vlády realita „dalece mine”.

V březnu 2000 byla přijata Lisabonská smlouva, podle níž se Evropská unie měla do deseti let stát „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa založenou mimo jiné na udržitelném hospodářství“. Jinými slovy bylo v moment, kdy EU tvořila třetinu světového HDP a na její firmy připadal pomalu tentýž podíl globální tržní kapitalizace, zaveleno mj. k zezelenání starého kontinentu. Výsledek však původním záměrům odpovídá jen stěží. Momentálně na EU připadá pouze čtvrtina světové ekonomiky a 16 procent oné tržní kapitalizace.

Již při pohledu na tento vývoj musí každého napadnout, že starý kontinent nemíří správným směrem a zbytek světa jej bude brzy vnímat jako skanzen, do kterého budou v hojné míře cestovat hlavně čínští turisté. Průvodci jim pak budou vysvětlovat, že ještě před pár lety by Říše středu třeba na místní automobilové trhy nemohla ani pomýšlet, neboť na poli aut se spalovacími motory měla pořádný skluz. Jenže pak se EU rozhodla, že veškerý náskok zahodí a zkusí Číňany porazit na jejich písečku. S elektromobilitou ovšem přišlo jen zdražování a problémy, nikoli celosvětová dominance.

Pokud čekáte, že se ve stínu tohoto vývoje konečně našel někdo soudný, kdo zavelel k obratu, pak jste snad ještě naivnější než němečtí politici. Ti stále předpokládají, že v roce 2030 bude po tamních silnicích jezdit 15 milionů elektrických aut. Tedy téměř patnáctinásobek současného množství, na které se země dostala po téměř dekádě soustavných, v posledních letech extrémních finančních podpor. Teď už vlastním budoucím záměrům nevěří ani sami Němci.

Podle Stefana Bratzela, německého experta na tamní automobilový průmysl, realita vládou prezentované cíle „dalece” mine. Podle něj je nezbytně nutné „sladit očekávání s realitou”, která k ničemu takovému nemíří ani náhodou. A stěží se na tom něco změní poté, co od září Německo zcela přestane subvencovat nákupy elektrických aut firmami. Od 1. ledna 2024 pak nikdo nedostane dotaci vyšší než 3 000 Eur.

Další z německých expertů Ferdinand Dudenhöffer tak říká, že tržní podíl bateriových elektromobilů na trhu nových aut od září klesne na 12 procent. Letos by tak mělo být registrováno pouze 440 tisíc nových elektromobilů, o 31 tisíc méně než loni. Doufá sice, že se ceny nových elektromobilů v reakci na pokles prodejů sníží, situaci to ale nezachrání. Zákazníci v Německu jsou dnes zvyklí platit ceníkovou cenu minus dotaci, která do roku 2025 klesne na 0 Eur. A celková cena pro kupující bude pořád vyšší než dnes.

Současný podíl elektromobilů na flotile všech aut v Německu přitom odpovídá jen 2,4 procentům všech vozů z 49 milionů aut v provozu. Pokud podle Bratzela věci půjdou dobře, bude do roku 2030 v provozu 7 až 8 milionů elektrických aut - o 7 až 8 milionů elektromobilů, se jejichž prodejem dnes vláda počítá, v zemi nikdo nechce. A to je ten optimističtější scénář. Dudenhöffer navíc varuje před tím, že i tato situace více než komukoli jinému hraje do karet Číňanům.

Němci se tak střílí do nohy hned dvakrát - tlakem na elektromobilitu omezují své domácí výrobce a ještě nahrávají těm čínským. Hlavně dieselové motory by přitom dnes mohly ke zlepšení klimatu přispět více, a to skrze spalování syntetické nafty HVO 100 vyráběné z průmyslového odpadu. Tímto palivem přitom Švédové ládují letitá Volva, stejně jako jej Italové tankují do často ještě starších Fiatů. A nikdo si však nestěžuje na poškození pohonných jednotek.

Němci ovšem něco takového odmítají, místo toho se snaží soustavně utápět miliardy v nesmyslných řešeních, jako je třeba natažení drátů elektrického vedení nad dálnice. I snaha udělat z kamionů trolejbusy však končí fiaskem. Přitom se předpokládá, že do roku 2025 globální spotřeba HVO 100 naroste na 30 milionů tun. Napříč Evropskou unií a v Asii se očekává trojnásobné navýšení vůči stavu z roku 2020, v USA však dokonce šestinásobné.

Ekonomická pozice EU na globálním kolbišti tak evidentně půjde i nadále opačným směrem, než jít měla. Přičemž je možné - a každým rokem stále pravděpodobnější -, že bruselský experiment povede k velkým sociálním bouřím. Výrobci aut totiž uvádí, že bez dotací zkrátka elektromobily v požadované míře na trh cpát nezvládnou. Jenže vládní kasy jsou již prázdné a aby bylo z čeho rozdávat, museli by politici ještě dále zdražit provoz hlavně spalovacích aut. Tedy zkomplikovat život mj. 97,6 procentům Němců, kteří to elektrického vlaku nenasedli. Je to vůbec reálné?

Fakt, že podle Dudenhöffera jsou Číňané připraveni tu svá auta začít vyrábět a Evropu tím dorazit, na klidu asi nikomu nepřidá: „Po čínských továrnách na baterie přijdou továrny na automobily. Je to jen otázka času,“ říká německý profesor. Brusel tak má možná poslední šanci na zatažení záchranné brzdy. Bohužel předpokládáme, že i z popudu Němců toho nevyužije, bude nadále žít svůj absurdní sen a nechá nás vychutnat si tuto hořkou elektrickou komedii až do trpkého konce.

Zdroje: Automobilwoche, Focus

Petr Prokopec