Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nový americký prezident dále plní, co slíbil, a tak aktuálně nařídil přezkoumat limity spotřeby definované agenturou EPA. Vliv na Evropu je zatím nejasný.

Patronem českých řidičů je Svatý Kryštof, v případě těch amerických se nyní začíná mluvit o Svatém Donaldovi. Jinak také nově zvoleném prezidentu Trumpovi, který včera nařídil znovuotevření otázky regulace normované spotřeby paliva aut. Ty platí v USA už od dob ropných krizí, zejména administrativa Baracka Obamy z nich ale udělala prostředek boje proti „globální změně klimatu”, který automobilky i zákazníci začali pociťovat mnohem tvrději.

Nový plán odstartoval v roce 2011, kdy vůbec poprvé od propuknutí globální ekonomické krize (v roce 2008) cena ropy přesáhla hranici 100 dolarů (cca 2 520 Kč) za barel. Od toho se odvíjela i cena pohonných hmot u čerpacích stanic, kde v tu dobu jeden galon (tedy 3,785 litru) vycházel na více než 3,6 dolaru (91 Kč). Proti Evropě stále láce, pro Američany ale nebývalá drahota.

Abychom ale vše zasadili do správného kontextu, musíme zmínit, že ještě dva roky před prudkým vzestupem cen ropy se benzin ve Státech prodával pod hranicí 1,8 dolaru (45,50 Kč) za galon. Tedy jinými slovy, litr benzinu v té době vycházel na 12 korun, což byl důvod nemalé obliby obřích pick-upů a SUV s motory V8. Se zdvojnásobením těchto cen ale začal růst tlak na větší efektivitu a prosazování malých vozů.

Právě v té době zasáhla Obamova administrativa a skrze agenturu pro ochranu životního prostředí EPA přišla se zpřísněním standardů, dle kterých by se průměrná spotřeba nových aut měla snížit z tehdejších 25 mil na galon (9,41 l/100 km) na 36 mpg (6,53 l/100 km), respektive na 54,5 mpg (4,3 l/100 km) za celou značku, a to do roku 2025. Opět lze namítnout, že nejde o nic drastického, evropské normy jsou v tomto ještě přísnější, také se ale opírají o úplně jiný měřící cyklus.

Evropská norma NEDC je realitě mnohem více vzdálena než postupy EPA. Jakkoli je tedy ve Starém světě cílem dosáhnout průměru 95 gramů CO2 na kilometr (v případě benzinových motorů jde o ekvivalent 4 litrů na sto kilometrů, u dieselových pak o 3,6 l/100 km), jde o regulaci vycházející z výsledků manipulových laboratorních měření. V reálu tak na tom Amerika může být s 4,3 litry realističtější spotřeby ještě hůře.

To jsme ovšem poněkud odbočili, proto rychle zpět do Spojených států, kde od roku 2014 cena ropy začala strmě klesat a loni se dostala dokonce pod 40 USD (1 008 Kč) za barel. Tedy na úroveň, kde byla naposledy v roce 2004. Od toho se odvíjela i cena benzinu u čerpacích stanic, jež poklesla dokonce pod 1,8 dolaru za galon, tedy pod 12 korun za litr. Rázem tak byla znovu v oblibě velká SUV s velkými motory.

Tento krok sice na jedné straně automobilkám udělal nemalou radost, neboť s těmito vozy je spojen větší zisk, nicméně na druhou stranu byl důvodem nemalých starostí - s většími motory a hmotností i horší aerodynamikou SUV a pick-upů je spojena větší spotřeba, což byl přesně opak toho, do čeho jsou výrobci tlačeni. Mnozí z nich proto naznačovali, že limity výrazně zvednou ceny aut - buď budou výrobci muset investovat do nových technologií, jako jsou malé motory, o které ovšem zákazníci přímo nestojí, nebo budou muset do cen zahrnout náklady na pokuty za překročení limitů spotřeby.

Trumpův krok v tomto ohledu dává automobilkám i zákazníkům naději, neboť pozastavení celého procesu může lépe reflektovat realitu. Je ovšem třeba dodat, že přehodnocení standardů se týká především let 2022-2025, normy nastavené do roku 2021 již víceméně změnit nelze. To ale automobilky až tak moc netrápí, většina regulí se totiž týká přísnějších podmínek u dieselových motorů či zemědělských strojů.

Problémem tedy bylo až následující období, které způsobovalo i tlak na výrobní náklady a mj. tedy výrobce nutilo přesouvat výrobu automobilů mimo Spojené státy, čímž by došlo ke snížení ceny práce a tato úspora by pak byla protiváhou pro nákladné nové technologie nebo pokuty. Jedním z Trumpových závazků je ovšem zlepšení zaměstnanosti a tedy návrat automobilek zpět do USA. Ve výsledku je tak přehodnocení standardů EPA cestou, jak dosáhnout splnění předvolebních slibů.

„Budeme pracovat na standardech CAFE, takže budete moci v Americe znovu vyrábět auta. Není krásnějšího pohledu než na automobil vyrobený v Americe,“ uvedl Trump během setkání se zástupci automobilek. Mezi ně patřil šéf Fordu Mark Fields, šéfka GM Mary Barra, šéf koncernu Fiat Chrysler Sergio Marchionne, šéf severoamerického zastoupení Toyoty Jim Lentz a mnoho dalších manažerů.

„Budeme s vámi báječně spolupracovat, ale vy nám na oplátku musíte pomoci s pracovními místy,“ prohlásil dále Trump. „Vím, že jste všichni konkurenti, nicméně nyní byste tu (ve Spojených státech - pozn. red.) měli vystavět stejné moderní továrny jako jste postavili v Mexiku.“ Nový americký prezident hraje hru „něco za něco“ a výrobci na ni jistě rádi přistoupí.

Prozatím sice žádný z nich neslíbil výstavbu nových továren v USA, na druhou stranu Trump také nepřišel s žádným konkrétním snížením standardů. Prozatím se stále jedná pouze příslib o revizi předchozích plánů, přičemž EPA má čas do dubna příštího roku. Dá se tedy předpokládat, že pokud nedojde k rozpohybování ledů na jedné straně, nestane se to ani na druhé.

Příští měsíce ukáží, kam se situace vyvine a jaký to bude dopad na Evropu. Trumpův záměr sice má podporu automobilek, současně ale naráží na odpor hlavně u ekologických organizací, které jej označily za „nesmyslný“. EPA prý pracovala dva roky na standardech a jejich odmítnutí nyní jen naznačuje, že Trump má v úmyslu vliv této organizace oslabit (a navíc tak zhoršit životní prostředí).

A své k tomu řekl i Marchionne. EPA podle něj měla s automobilkami uzavřít dohodu, dle které mělo v letech 2017-2018 dojít k opětovnému setkání všech zúčastněných stran a k případné revizi standardů. Místo toho Obamova administrativa týden před nástupem Trumpa do úřadu standardy „uzamkla“. Dle šéfa FCA se tak někdo „snažil platnost dohody porušit“.

Vše lze tedy uzavřít konstatováním, že Trump skutečně plní, co po svém zvolení naznačil a na čem byl ostatně postaven i jeho program - tedy že se podívá na tržní regulace, které podle něj mají mj. za následek horší zaměstnatelnost Američanů. Jaký ale bude výsledek aktuálního setkání se zástupci automobilek a jakým způsobem se nakonec změní standardy EPA, to je momentálně ve hvězdách. A stejně tak nedokážeme říci, jak moc může oslabení amerických limitů ovlivnit situaci v Evropě. Dá se ovšem očekávat, že pokud např. němečtí výrobci aut budou moci v Americe dále prodávat jednotky s větším zdvihovým objemem, budou lobbovat za to, aby tak mohli činit i v Evropě. Největším zaklínadlem jsou pro ně úspory z rozsahu a těch těžko dosáhnete v plné míře, když pro každý trh musíte dělat něco „extra”...

Petr Prokopec