Autoforum

/

Foto: Tesla

Vyhazovy jsou obvykle smutné, snad nikdo soudný nekončí rád v práci z rozhodnutí zaměstnavatele. Propouštění u Tesly ale píše i některé velmi dojemné příběhy, tak je tomu i v případě Nica Murilla.

Tesle se nedaří jako už léta ne a musí se snažit maximalizovat své prodeje na straně jedné a minimalizovat své provozní náklady na straně druhé. Proto zlevňuje, jak jen může, a propouští, jak to jen jde. Firma oznámila, že padáka dostane asi desetina zaměstnanců a jejich výčet postupem času roste. Nejnověji avizovala, že ve společnosti skončí dalších 600 zaměstnanců továrny ve Sparks v Nevadě.

Zacházení firmy s nimi není vždy velkorysé, někteří se o svém konci u Tesly dozvěděli až v momentě, kdy jim u vchodu přestala fungovat vstupní karta. Na pozadí kontroverzního mediálního obrazu celé operace ale automobilka svými kroky pomohla napsat ještě kontroverznější životní příběhy. Některé se týkají i zjevně velmi oddaných pracantů a Nico Murillo patřil mezi ně. Ten se na svém LinkedInu podělil o to, jak se firmy rozloučila s ním i co tomu předcházelo. A je to nepochybně jeden z těch smutnějších kousků.

Tento muž začal pro Teslu pracovat už v roce 2019, tehdy jen jako relativně nevýznamný pracovník ve výrobě, v automobilce ale rychle udělal kariéru. Už v roce 2020 byl povýšen na pozici nazvanou Lead Production Associate, řekněme něco jako je u nás mistr, a v roce 2021 dokonce zaujal místo Production Supervisor, tedy jednoho z vedoucích výroby. Tím ale jeho postup v Tesle končí, minulý týden dostal v rámci první vlny propouštění padáka.

Murillo bez velkých emocí popisuje, jak se vše seběhlo. V pondělí 15. dubna vstal a už ve 4:30 si pustil notebook, aby zkontroloval e-maily. Do schránky se nedostal, považoval to ale za technický problém a vyrazil do práce. V 5:00 už seděl v autě, pochopitelně v Tesle, na cestě do Fremontu, když dostal od nadřízeného zprávu na mobil, kterou mu bylo s politováním oznámeno, že jeho pracovní pozice byla zrušena.

Ještě před šestou se pokoušel dostat do továrny, ale jeho vstupní karta už nefungovala. Vrátil se tak do auta a chvíli se pokoušel situaci vstřebat. Později na LinkedInu popsal nejen to, ale i historii své práce pro firmu, kterou si získal řadu sympatií. Evidentně to byl jeden z těch motivovaných lidí, který se mohl přetrhnout, aby odvedl co nejlepší práci.

„Jednou v roce 2023 jsem se dokonce vzdal spaní doma a v pracovní dny přespával v autě, jen abych se vyhnul dojíždění do práce,“ napsal Murillo s tím, že chtěl být v práci co nejdříve a zůstat v ní co nejdéle. „Sprchoval jsem se v továrně a spal na parkovišti. V mikrovlnce v odpočinkové místnosti jsem si ohříval jídlo,” uvedl dále. Přesto s ním nakonec automobilka neměla slitování a teď si musí hledat novou práci.

Na jednu stranu je to smutné a i osobně s tímto člověkem soucítím - zasloužil si něco lepšího. Na tu druhou - tak to prostě je. Vašeho vysokého pracovního nasazení ve firmě obvykle někdo všimne a obvykle je někým oceněno, ve výsledku ale negarantuje nic. Pokud chcete práci dávat maximum, musíte to dělat sami pro sebe, musíte to dělat pro práci samou, ne pro někoho jiného a čekat od něj nadstandardní velkorysost. Každá soudná společnost za to bude ráda, ale jakmile jí začne téct do bot a jde o jakkoli větší firmu, stáváte se jen řádkem v excelu. A s tím si ti, jež o podobných propouštěních rozhodují, obvykle poradí stejně jako s kterýmkoli jiným - jednou zmáčknou klávesu s nápisem Delete a je hotovo, je po problému.

Sám jsem to v minulosti zažil několikrát. Obvykle pracuji pro jiné společnosti v IT jako OSVČ, takže v podstatě v „americkém režimu”, kdy vám není garantováno v podstatě nic - jeden den práci máte a druhý ne. Kdysi mě mrzelo, když mi někdo „neoplatil laskavost”, postupem času to ale začnete brát jako nevyhnutelnou součást pracovního života - můžete se přetrhnout, můžete dělat všechno dobře, ale pokud se firmě z jakéhokoli důvodu přestane dařit, nad čímž máte ve své pozici obvykle jen nepatrnou moc, stáváte se přítěží, které se musí zbavit v boji za vlastní přežití. A nedělá to ráda, nikdo tohle dělat nechce, všichni jsou raději když aktivity společnosti vzkvétají, ne vždy to tak ale může být.

Vás pak musí těšit, že jste své práci dali maximum, pravděpodobně víc než jiní, ale prostě to nestačilo. A najít si s pocitem, že jste platným členem týmu, zase práci jinde. Nico Murillo jistě časem dojde ke stejnému smíření, nic jiného mu ostatně ani nezbývá - jedna kapitola jeho života se uzavřela, další se zrovna začíná psát.

Zdroj: LinkedIn

Petr Miler