Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dnes neexistuje přecitlivělejší skupina příznivců nějaké značky, než jsou „teslisté”. Nevraživě reagují na jakoukoli kritiku a mají pro to dobrý vzor - samu automobilku.

Kdo nejde s námi, jde proti nám. Heslo spojené s komunistickým režimem dnes zdvihá koutky úst, nicméně ve své době jej nešlo brát na lehkou váhu - v souladu s ním režim likvidoval veškeré „nekalé živly”. Z našeho pohledu je smutné, že řada lidí na tuto minulost zapomněla a ve volbách se znovu snaží jedince vyznávající tuto politiku protlačit k moci. Kdo ovšem ono heslo má evidentně natrvalo zapsané v paměti, to je šéf automobilky Tesla.

Elon Musk v posledních letech bere jakékoli útoky na automobilku velmi osobně a brání se proti ní až hysterickými výlevy. Ostatně, stejně se často chovají i její přívrženci - kdokoliv, kdo se odváží vznést jen křivé slovo směrem k Fremontu či Palo Alto, kde má Tesla továrnu a ústředí, je považován za „třídního nepřítele“. A je jedno, o jak moc věcnou či oprávněnou kritiku jde - kdo nejde s Teslou, jde automaticky proti ní.

O takovém stavu věcí výmluvně vypovídají události, které následovaly zprávu magazínu Reveal, přidruženému k americkému Centru pro investigativní žurnalistiku. Ten zveřejnil podrobné informace o tom, že právě ve Fremontu panují otřesné podmínky pro práci. Reportéři vyslechli zhruba tři tucty bývalých i současných zaměstnanců, od nichž se dozvěděli, že Tesla třeba instalovala neprověřené zvedáky, což si vyžádalo několikerou újmu na zdraví. S takovými stroji musí zaměstnanci pracovat až 12 hodin denně.

Není to navíc poprvé, co jsou takové problémy z různých stran zmiňovány. Tesla logicky obvinění odmítá s tím, že zaměstnanci jistě potvrdí, že mezi priority značky patří jejich zdraví a bezpečnost. „Vítáme konstruktivní kritiku, nicméně ti, kdo mluví o morálce, by měli nade vše ctít pravdu. Bohužel novináři z magazínu Reveal vylíčili zcela falešně Teslu i podmínky pro práci v této firmě. Co tedy oni považují za investigativní žurnalistiku, je dle nás ideologicky motivovaný útok extrémistické organizace.“

Ano, čtete správně, magazín několikrát oceněný za své reportáže, který navíc pro letošek nechybí mezi nominovanými na slavnou Pulitzerovu cenu, tedy nejprestižnější novinářské ocenění na světě, je Teslou označován za „extrémistickou organizaci”. Své tvrzení nejspíše zakládá na hlášení některých zaměstnanců, kteří si měli stěžovat, že je reportéři obtěžují neočekávanými telefonáty či dokonce návštěvami, případně odchycením na parkovišti přímo před továrnou ve Freemontu.

Právě takto se ale dělá ona žurnalistika. Reportéři jednoduše vyrazí do terénu a tam zpovídají lidi, kteří mají s daným tématem cosi společného. Je přitom logické, že pokud novináři nemají na tyto zaměstnance kontakt, musí jej nějak navázat. Rozhodně tedy nejde o žádný extrémistický akt, nicméně jelikož narušuje image Tesly, ta jej rozhodně dle onoho komunistického hesla jako extrém bere. Reveal nejde s ní, tak jde proti ní a hotovo.

Musk si rád užívá pozornosti médií, bere ale jen jednu stranu mince - nadšený obdiv. I my rádi oceníme jakýkoli úspěch firmy, všímáme si ale i u neúspěchů. Pokud média dělají to první, Musk je nadšený. Pokud to druhé, snaží se je diskreditovat agresivními výlevy. Chování jistého nejmenovaného český premiéra v demisi to nepřipomíná náhodou. I kritika Revealu je podle Muska jistě ryzí „účelovka“.

Pokud se chcete podrobně dozvědět, jaké podmínky mají ve Fremontu panovat, přečtěte si celou zprávu magazínu Reveal na zdrojovém odkazu. Na vše si ale vyhraďte hodně času, neboť informační pramen je opravdu silný. Tesla je zde obviněna třeba ze zastírání skutečnosti, kdy mnohé vážné úrazy, ke kterým došlo během práce, nahlašuje úřadům jako drobné či takové, jež mají spojitost se zdravotním stavem konkrétního člověka, nikoliv s podmínkami pro práci.

Příkladem za všechny může být příběh Tarika Logana, který si své matce stěžoval na neskutečné bolesti způsobené výpary z lepidla, které v továrně používal. Tento problém jej dokonce dostal do několikatýdenní pracovní neschopnosti. V oficiálních záznamech ale jakékoliv hlášení chybí, místo toho Tesla vše zařadila buď do kolonky drobných incidentů vyžadujících pouze první pomoc, nebo vše vnímá jen jako osobní Tarikův problém, který ale není nikterak spojen s Fremontem.

Pracovních úrazů je ale samozřejmě daleko více, přičemž jejich výskyt má být dle bývalé manažerky pro bezpečnost při práci Justine White umocněn skutečností, že Musk nemá rád žlutou barvu. Stejně tak nesnáší pípání vysokozdvižných vozíků při couvání. Obojí je tak co nejvíce redukováno, což navyšuje riziko úrazu, neboť žlutá se v továrnách používá k označení nebezpečí. „Vše je ale upozaděno kvůli výrobě. Je tak jen otázkou času, než někdo umře,“ dodává White.

Manažerka si přitom měla na nedostačující bezpečnost mnohokrát stěžovat nejen svým přímým nadřízeným, ale i samotnému Muskovi. Odpovědi se však nikdy nedočkala, stejně jako nedošlo na zlepšení podmínek. Svůj boj s větrnými mlýny tedy nakonec vzdala a Teslu opustila. Automobilka tedy evidentně má co napravovat, k takové činnosti by ovšem měla přistoupit právě ve Fremontu a nikoliv ve svých sáhodlouhých tiskových zprávách očerňujících všechny kritiky.

Zdroj: Reveal, Tesla

Petr Prokopec