Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

O systémech autonomního řízení aut se hovoří jako o jasné spáse pro bezpečnost silničního provozu a už jejich dnešní, semi-autonomní varianty jsou považovány za plus. Realita je zjevně úplně opačná.

O autonomním řízení dnes mluví prakticky každá automobilka. Ve všech případech je zmiňováno výrazné zvýšení bezpečnosti, které tyto systémy mají přinést. Některými automobilkami a pomalu všemi politiky je člověk za volantem považován za největší hrozbu, což v teoretické rovině dává smysl. Lidský faktor je z podstaty nevyzpytatelný, zatímco umělé inteligenci lze vnuknout důsledné dodržování jistých vzorců chování a dopředu tak vědět, jak se v té či oné situaci zachová.

Problémem ale je, že pokud je dokonalý pouze jeden kousíček v ohromném puzzle, výsledek dokonalý být nemůže. Jakkoliv tedy autonomní řízení může v mnoha případech zcela eliminovat či alespoň snížit riziko nehody, stále existuje spousta situací, kde buď zcela selhává nebo zhoršuje následky. A dokud nebudeme žít v Matrixu, ve kterém jasně nadefinujeme i chování srny přecházející silnici, nikdy se těchto problematických situací nezbavíme.

Dokázala to například studie Toyoty, která se zaměřila na situace, kdy k nehodě nakonec přece jen dojde. Zjistila, že pokud má vše pod kontrolou řidič, dochází ke včasnému zpevnění těla a jakési přípravě na náraz. U vozů s autopiloty ale lidé kupříkladu sledovali televizi či kontrolovali e-maily. Jejich tělesná schránka tak na havárii byla zcela nepřipravená.

Nyní tu máme další studii CAN Drive od australské společnost Seeing Machines. Ta se zaměřila specificky na Autopilot od Tesly, výsledky jejího zkoumání lze ale aplikovat i na další systémy podobného ražení, které dosahují úrovně autonomie SAE2. A dobré zprávy pro jejich tvůrce nemá.

Problém je stále stejný. Dokud jde o „autopiloty” a nikoli skutečné autopiloty (ten od Tesly si tak dokonce říká, čímž dále mate), vede jejich přítomnost v autě k jedinému - lidé na tyto systémy spoléhají až příliš. Kvůli jejich přítomnosti na palubě pak upadnou do jakési letargie, kvůli které zcela přestávají vnímat dění na silnici. Pokud je pak třeba přebrat kontrolu nad řízením a řešit nenadálou dopravní situaci, jsou jejich reakce jsou až sedmkrát pomalejší než u řidičů, kteří se musí obejít bez umělé inteligence.

Test probíhal tak, že lidé v testovacím areálu ve městě Canberra absolvovali část trasy s aktivovaným systémem Autopilot a část s deaktivovaným. V rámci jízdy se jim kdykoliv mohl rozeznít alarm znamenající potřebu vyhnutí se imaginárnímu vozidlu. Reakce řidičů s rukama na volantu se pohybovala mezi 0,5 a 1,5 sekundami, zatímco lidé se zapnutým Autopilotem reagovali až po 3,5 sekundách.

Při stotřicítce za takovou dobu ujedete 108 metrů. Pokud byste tedy měli na své trase překážku, kterou by systém z jakéhokoliv důvodu neviděl, jste skoro stoprocentně v ní. A nejspíše byste ani nestihli zaznamenat, co vás připravilo o život, neboť studie rovněž zjistila, že lidé spoléhající na Autopilot sledovali silnici dvakrát méně než skuteční řidiči.

Toto zjištění představuje opravdu velký problém, neboť lidé mají tendence negativa přehlížet. Čím častější tedy semi-autonomní řízení bude, tím pozornosti budou řidiči věnovat řízení. Autopilot Tesly není všemocný a všemocné nebudou ani systémy úrovně SAE3 a SAE4, které jsou již na cestě do výroby či ve vývoji. A ani „dokonalý” systém SAE5 nehodám nezabrání, protože přes veškerou autonomii k němu dálkové ovládání třeba na zmíněné srny nenáleží.

Závěrem je tedy je, že byť asistenční systémy jako Autopilot Tesly mohou ve formě podpůrného řešení bezpečnosti prospět, lidé je tak nepoužívají a ve výsledku znamenají pro bezpečnost provozu pravý opak - řidiče ukolébávají ve falešném pocitu bezpečí. Lidé ze Seeing Machines dodávají, že Autopilot sám o sobě prakticky nechybuje a za nehodu je „odpovědný” jen velice zřídka, jak rád říkává Elon Musk. To ale není celá pravda, neboť nehody nepřímo způsobené Autopilotem Tesla nijak nepočítá. Pokud systém řízení „vzdá” a řidič nezareaguje včas, je nehoda už chybou člověka. Třebaže by sám, kdyby v tu samou chvíli měl vůz plně pod kontrolou, nastalou situaci zvládl s nadhledem.

Znovu se tedy potvrzuje, že polovičaté „autopiloty” nepřináší bezpečnosti provozu nic dobrého a automobilky by se měly zaměřit na to, jak je správně zákazníkům komunikovat, aby s nimi zacházeli správně. V kontextu s tím ke až absurdní, že Tesla svému řešení říká... Autopilot.

Zdroj: Seeing Machines

Petr Prokopec