Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vykoupené Volkswageny s TDI čekají v USA nejspíše na smrt proto, že svým provozem zatěžovaly životní prostředí. Není ale jejich sešrotování ještě horší?

Kauza Dieselgate není novinkou, však už uběhl zhruba rok a půl od chvíle, kdy podvody Volkswagenu vyšly na světlo. Byly toho o ní popsány stohy, někdo VW označuje za ohromné podvodníky, jiný hovoří o akceptovatelném ohnutí hloupých pravidel. Němci nakonec zřejmě nejsou jediní, kdo se vydal podobnou cestou, nikdo jiný si ale netroufl v takové míře porušovat americká emisní nařízení a hlavně tato část kauzy znamená pro Volkswagen přetrvávající problémy.

Koncern musel americkým majitelům nabídnout finanční odškodnění a zpětné odkoupení aut s dotčenými motory. Statisíce lidí toho využily a Volkswagen auta ochotně vykupoval zpátky. Někdy až příliš ochotně - někteří ziskuchtiví majitelé místo aut vraceli jen jejich torza a součástky, které odmontovali a nechali v garáži, pak prodali jako použité náhradní díly za další peníze.

Drtivá většina vykoupených aut však byla v pořádku a Volkswagen je někam zaparkoval, neboť momentálně neví, co s nimi. Jistě pracuje na opravě, protože dohoda s americkými úřady mu dává možnost dát auta do souladu s normami a umožnit jejich další provoz, nemáme ale zprávy o tom, že by takové řešení bylo v dohledu. Pro naprostou většinu ze skoro půl milionu aut určených k výkupu akceptovatelná oprava neexistuje a těmto vozům nejreálněji hrozí, že budou muset být „odpovědně recyklovány”, jak formuluje dohoda.

S vědomím tohoto faktu a při pohledu na parkoviště plná desetitisíců nechtěných aut si ale musíme klást otázku: je-li hlavním předmětem zájmu amerických úřadů ochrana životního prostředí, které mají tyto vozy zatěžovat ve větší než povolené míře, je vůbec řešením je prostě zničit?

Nemluvíme nyní ani tak o zátěži pramenící ze samotné likvidace, jakkoli i ta bude jistě dalece nenulová, jako spíše z faktu, že všichni ti, kteří Volkswagenu své TDI prodali zpět, si koupili nebo koupí nějaké jiné auto. To bude potřeba vyrobit, což znamená potřebu nových materiálů, energie i lidské práce, což všechno znamená dodatečnou zátěž, která by normálně nevznikla. Nebylo by tedy lepší nechat tyto podvodné diesely jezdit (a teď vůbec neřešíme otázku potrestání VW - ten podváděl a potrestán být musí), zejména když víme, že jezdily se spotřebou jen okolo 5 litrů nafty na 100 km, což má také své výhody?

Dostatečně přesvědčivá a jednoznačná odpověď pochopitelně neexistuje, neboť dokonale spočítat zátěž pramenící z jednoho i druhého je prakticky nemožné. Alespoň nedokonale by se o to mohla pokusit tzv. studie životního cyklu, kterou by musela provést buď EPA (Environmental Protection Agency, nebo CARB (California Air Resources Board) a dalo by se očekávat, že taková studie provedena byla. Jenže není tomu tak - ne v tomto případě. Podobné studie existují k americké verzi šrotovného z roku 2009, u Dieselgate se s ničím takovým ale nikdo neobtěžoval.

Šrotovné bylo z hlediska CO2 efektivní, uvádějí ony studie, jenže v tomto případě šlo jen o emise CO2 z provozu starých aut vs. emise CO2 z výroby nových aut. V případě Dieselgate do rovnice vstupují oxidy dusíku, právě jejich emise překračovaly limity. Rozdíl mezi NOx a CO2 je ten, že zatímco CO2 je skleníkový plyn působící spíše globálně, NOx mají prokazatelně negativní vliv na zdraví lidí a zvířat v lokálním měřítku.

Primární cíl dohody úřadů s Volkswagenem v případě Dieselgate tedy nebyl chránit životní prostředí, zastavit globální oteplování nebo cokoliv podobného ve formátu příslovečného kabátu. Primárním cílem bylo udržet suchou košili, tedy dostat prokazatelně zdraví škodlivá auta ze silnic a zamezit jejich dalšímu provozu. Druhotným cílem bylo kompenzovat spotřebitele za lži Volkswagenu, na jejichž základě si mohli koupit právě dieselové auto místo benzínového. A třetím nastavit VW zrcadlo jeho jednání. Tyto cíle výkup postižených aut splnil a o další se nikdo nestará.

Důvod, proč EPA ani CARB neprovedly zmíněné studie životního cyklu, prý tkví v tom, že neexistuje standardizovaná metodika, kterou lze použít. Budete např. zkoumat emise CO2 z výroby každého šroubku, každého plastového klipu, každého tlačítka zvlášť? V takovémto duchu se vyjádřil Stanley Young z CARB. To ale pořád nedává objektivní důvod, proč se problémem nikdo komplexně nezabýval. I když si netroufneme jednoznačně tvrdit A nebo B, je stěží uvěřitelné, že by výroby půlmilionu nových aut představovala menší zátěž než provoz často nanejvýš pár let starých vozů, které už vyrobeny byly.

Jenže soud a všichni zúčastnění chtěli dostat podvodné diesely ze silnic co nejrychleji, takže podobnými úvahami se nikdo nezabýval. Dokážeme ještě pochopit snahu o co nejrazantnější lokální řešení, proč ale Volkswagen nemůže vykoupená auta prodat - nebo třeba jen darovat výměnou za jiný, starší vůz - v jiných částech světa?

Úřady se tváří, že odpověď mají: „Pro EPA a CARB bylo důležité, že Volkswagen nebude mít zámořské trhy jako únikovou cestu ze zodpovědnosti v USA. Také bylo důležité, aby bylo chráněno životní prostředí celého světa, ne jen naše domácí,” vysvětluje absenci této možnosti Elizabeth Cabraser, vedoucí řídícího výboru stěžovatelů u soudu. To je ale nesmysl v každém případě - sešrotování relativně zánovních vozů s „americkými” TDI jistě nepředstavuje pro svět menší zátěž než jejich výměna za např. 20 let starý diesel v Evropě, který je vybavený sotva katalyzátor. O bezpečnosti auta a dalších aspektech ani nemluvě. Výměna starého za novějśí by bylo přínosná, nikoli zničení toho novějšího a ponechání staršího v provozu. Takhle to vypadá, že Volkswagen musel být potrestán exemplárně.

Otázka celkového dopadu na životní prostředí nicméně stále není uzavřena, auta mohou být teoreticky opravena a prodána jako ojetiny. Nikdo tomu ale nevěří a nedělejme si iluze o nějakém alternativním řešení, jako namontovat do těchto vozů benzínové motory a prodat je jako ojetiny. Pokud oprava neklapne, dojde na „recyklaci environmentálně odpovědným způsobem” - hovořilo se o rozřezání karoserií, což se nám jeví zbytečné stejně jako již zmíněný exemplární trest.

S ohledem na vše zmíněné máme pocit, že se úřady pod rouškou boje z lepší svět vydaly cestou, která k takovému cíli rozhodně nevede. I kdybychom akceptovali „americké argumenty” a neochotu tamních autorit tato auta v USA dále snášet, je zkrátka nesmysl malovat často sotva pořádně ojetým autům scénář vedoucí k jejich totální likvidaci. Kdyby úřadům opravdu šlo o lepší svět jako takový, musely by si být vědomy, že mimo USA jezdí spousta jiných, starších vozů, které tento půlmilion TDI mohl nahradit a být tak prospěšný mnohem více než odchodem na věčnost.

I přes to, že v rukou nemáme žádnou odbornou studii, nám v nerovnici „půl milionu zničených VW s TDI + půl milionu nově vyrobených aut navíc < jiný půlmilion starých plechovek dál brázdících světem" něco těžce nesedí...

Letecké záběry na vykoupené VW odstavené u stadionu Pontiac Silverdome

Záběry na vykoupené VW odstavené u stadionu Pontiac Silverdome

Záběry na vykoupené VW odstavené v Norton Air Force Base

Záběry na vykoupené VW odstavené u Port of Baltimore

Marek Bednář