Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ 136 foto) Nabídka 7 let starého, ale prý jen něco přes 13 tkm ježděného Superbu z AAA vzbudila rozruch. Šli jsme zjistit, zda je to milionová koupě nebo velká levá.

Stejně jako každý jiný fanda aut se občas rozhlížíme, za kolik jakou cenu by se dalo pořídit nějaké zajímavé auto. Procházíme někdy i tisíce inzerátů týdně, primárně pro vlastní potěchu, když ale narazíme na něco opravdu výjimečného, podělíme se o to s vámi. Může jít o dodnes zánovní, dekády nejetou Škodu 100, úchvatný závodní speciál Subaru, krásné BMW M3 CSL, 40,6litrový 12válec, vysloužilou policejní stíhačku nebo nejrychlejší Škodu Octavia na světě. Nejsme v tomto směru žádní „rasisté” - může jít o kde co od Audi po Volvo, od pár let starého vozu po dekády leštěného veteránu, prostě cokoli, co se běžně nedá sehnat.

Přesně takto jsme nedávno narazili na vůz značky Škoda, pozoruhodnou nabídku jetého Superbu druhé generace. Pochopitelně, Superbů je na trhu ojetin nespočet, jenže tento mezi ostatním působil jako anomálie. I když zdaleka nešlo o žádné holátko, měl mít najeto za 7 let provozu pouze něco málo přes 13 tisíc km. Mělo tedy jít alespoň co do „jetosti” o zánovní vůz za cenu, za kterou dnes sotva pořídit solidní Rapid o 2 třídy níže - 350 tisíc Kč. Proto jsme vám toto auto ukázali, i když v nás pochopitelně hlodal jistý červ pochybnosti.

Obvykle se totiž nestává, aby vlajková loď značky po sedm let svého života ujela v průměru jen 1 900 kilometrů ročně. Ne, když je jejím nejčastějším revírem dálnice a nejobvyklejším řidičem neposedný manažer. Za cenu 350 tisíc korun se dnes nedá koupit ani Octavia „social edition“ (nejlevnější verze se základní výbavou). Natož pak Superb z s motorem 1,8 TSI, pohonem všech kol a druhým nejvyšším (či nejvyšším běžným - Laurin & Klement stojí trochu mimo) stupněm výbavy Elegance. Navíc po prvním majiteli a s údajně transparentní historií podloženou servisní knížkou. To se jeví jako vůz od kouzelného dědy, zvlášť za tu cenu...

Prodávající navíc hovořil o prvním majiteli ročník 1934 a to se hned jevilo jako typické bazarové klišé o „starším pánovi jezdícím jen v neděli do kostela”, jenže všechno tady mělo sedět. Prodejce avizoval, že vůz má kromě servisní knížky také dokumentaci historie km od Cebie a s ním i osvědčení Cebia Report s maximálním hodnocením, které pravdivost udávaných údajů stvrzuje. Ve stínu těchto faktů jsme vám auto předložili jako relevantní nabídku - pochopitelně, tehdy jsme jej neviděli, a tak vždy vůz prezentujeme s jistou rezervou. Je to prostě tip, nikoli sázka na jistotu, každý se pak může na vlastní oči podívat, jestli zrovna toto auto je pro něj.

Jenže byl tu ještě jeden faktor - AAA Auto. Je to sice největší prodejce ojetin široko daleko, jenže spousta lidí si s „Áčky” spojuje jistou kontroverzi. Nabídka tak vzbudila pro nás až překvapivě bouřlivou debatu s převažujícím názorem, že auto má reálně „odkrouceno“ podstatně víc. Protože AAA.

Často vám ukazujeme auta, která stojí v Německu či ještě dál, tentokrát je to ale český inzerát. A tak jsme se vydali sami podívat, co je tohle auto zač, zjistit další podrobnosti, naživo si vůz prohlédnou a také se v něm projet. Jak to tedy je? Jedná se o bazarový trik, jak za pomoci stočeného nájezdu budoucího majitele obrat o peníze, případně snahy zbavit se jinak neprodejného kusu? Anebo jsme skutečně svědky mimořádné příležitosti koupě zánovního vozu, co výhodností až odpuzuje?

Na jednu stranu musím říci, že já ani můj redakční kolega, s nímž jsme se do AAA vydali, nejsme právě kovanými odborníky na vozidla z druhé ruky. Na druhou stranu, tohle auto má být skoro nové a Superb II máme díky redakční práci ještě v poměrně živé paměti, však jsme ho testovali tolikrát. Nechceme tu ale jen vyprávět další pohádky, třeba budete k něčemu všímavější - krom vlastních názorů vám tedy vůz i do detailu přiblížíme ve fotogalerii pod článkem s veškerou dokumentací a názor si můžete udělat i sami.

Co jsme zjistili? Začněme exteriérem. Pokud jde o stav karoserie a dalších vnějších součástí, nové auto tento Superb nepřipomíná. Že nemá originální kola, není veselé, je to ale pravděpodobně tím, že si majitel zimní sadu dokoupil až později a do originálů nechtěl investovat. Letní kola pak zřejmě zamířila kamsi na Aukro, možná i s lékarničkou, výstražným trojúhelníkem, anténou a také deštníkem v zadních dveřích. Zástupci AAA se vyjádřili k otázkám na tyto prvky ve smyslu, že vůz v tomto stavu odkoupili poté, co „prošel závětí“. A v jejím rámci mohl mít kdokoli tendenci obohatit se prodejem. O 100% stavu ale beztak nepadlo slovo, ostatně vůz vážně není nabízen draho a cokoli z výše zmíněného si můžete snadno dokoupit.

Ze servisní knihy lze vyčíst, že došlo na vozidle k pojistné události (škoda vyčíslena 17 tisíci korunami), v jejímž rámci autorizovaný servis měnil promáčknutý práh na pravé straně za nový. Naživo vyměněný díl není k rozeznání snadno, od stejného na druhé straně se liší jen průhledností nálepek před zadními koly. Dle našeho názoru byl měněn také přední nárazník, který se vyznačuje nepatrně jiným odstínem stříbrné než blatník nad ním. Horší je, že levý přední bi-xenon dosluhuje a při podrobnějším zkoumání ani nelícuje v blatníku, jak by měl. A barevně odlišná se zdá být krytka jeho ostřikovače. Zanedbatelnou vadou je pak oděrka zadního nárazníku na pravé straně od poznávací značky, která je zamalovaná opravnou tužkou se stříbrným lakem.

Nikde jinde na karoserii nenacházíme nic podezřelého - ani světlomety, kapotu a nárazník poškozené od kamínků, což bývá poznávacím znamením až aut s vyšším nájezdem po dálnicích. Pod kapotou je každopádně vše na svém místě a motor vypadá od pohledu jako „funglovka“. Systém otevírání pátých dveří Twindor (umožňující přeměnu sedanu na liftback a naopak), funguje bez problémů a když už jsme u zavazadelníku, je třeba říci, že ani jeho čalounění není jakkoliv opotřebené ani znečištěné, chromová nakládací hrana neodřená a plato rozbitá vajíčka nepamatuje. Plnohodnotné rezervní kolo s příslušným nářadím je konec konců také na svém místě a to v originálním stavu.

Důkladně očištěný interiér skýtá možnosti odhalení jakékoliv drobnosti či odlišnosti od stavu, jaký od zánovního vozu čekáme. Podlaha ani koberce nenesou známky ošoupání, všechny plasty lícují, nic na omak nevrže, nic nechybí, ani sedadla nemají nijak opotřebované potahy a vyhřívají, navigace Amundsen naviguje, telefon se přes Bluetooth připojuje, přístroje fungují, jak mají, všechny reproduktory hrají správnými tóny (i bez prutu antány), lampičky, ovladače a tlačítka svítí, stírače stírají... Jen ten pravý světlomet nesvítí, jak by se slušelo.

O voze po dědovi se nebavíme pouze obrazně, však muže narozeného před druhou světovou válkou by tak mnozí označili bez bližší znalosti. Jen bychom ho déle už nečastovali slovem kouzelným. Soudě podle oné (přiznané) pojistné události a (nepřiznané) opravy přídě a možná i jiných kol (nemusel je někdo prodat, také mohly být za zenitem) zřejmě nešlo o úplně nejšikovnějšího řidiče. To spekulujeme, majitel podle technického průkazu vážně narozený v roce 1934 ale už prostě mohl mít s ovládáním tak velkého auta trochu problém. Bez urážky - až budete řídit v 80 letech, možná už vám to také nepůjde jako dnes.

V dokonalém stavu nejsou řadicí páka ani kožený potah volantu, ale nejsou až tak „vyleštěné” jako podřené. V kontrastu s nimi ale zaujmou pedály, o něž jakoby nikdo ani palcem nezavadil. Na ty už zřejmě byly ruce urputného řidiče asi krátké. Bez poškození zůstala také typická dekorová lišta palubní desky imitující dřevo, dotykový displej, panel klimatizace i krycí plast budíků před řidičem. Majitel mohl být kuřák, neboť za těch pár vyjížděk stihl ve voze zanechat nepatrně žlutější A-sloupek, Žádné známky zápachu (nebo naopak vůně) jsme uvnitř přesto nezaregistrovali.

Palubní deska na každý pád působí jako nová, nenese tedy známky populárních lešticích metod, které vytvoří blýskavější plasty. Suma sumárum, uvnitř - až na ten věnec volantu a řadičku - nemáme o stáří či počtu km zásadní pochybnosti. Bude to tak i po projížďce? Tu už není s ohledem na zjištěné vhodné protahovat. Motor běží klidně, tiše, bez výkyvů, při vynuceném opakovaném startování nazaváhal, načež spotřebou neukazuje extrémy vzdálené pro jakýkoli motor 1,8 TSI. Tenhle Superb jezdí přesně tak, jak si u něho vzpomínáme. Více chuti do otáček jistě přijde s dalšími kilometry.

Ani na nerovném povrchu nevyluzuje vůz žádné podezřelé tóny. Brzdové kotouče, o nichž jsme si mysleli, že jsou zvlněné po několika náročnějších deceleracích také nakonec fungují, jak bychom si představovali. Totéž můžeme s čistým svědomím říci o řízení, jehož volant má ovšem v základní pozici předních kol ne zcela standardní polohu. To nám ale později autobazar dokládá nepříliš dobře seřízenou geometrií přední osy, další náznak toho, že první a jediný majitel s autem občas něco „vymetl”. Další drobnou pihou na kráse tak může být pátá rychlost, kterou musím kolegu na dálnici učit chvíli řadit. Kulisa řadicí páky je poskládaná relativně natěsno a působí na mě dojmem, že nejvyšší kvalty dostala jen ke Štědrovečerní večeři. Pro ní tedy také platí, že se musí ještě pořádně rozchodit.

Prošli jsme také pořádně veškeré dokumenty - servisní knížka není vedena až „do konce dnů”, ale dokumentované nájezdy odpovídají opravdu nějakým 2 000 km ročně a pak je tu report Cebie. Ten i za poslední rok eviduje celkem 5 záznamů o stavu tachometru, které dosvědčují pokračující průběh života vozu stejným tempem. Máme zato, že by někdo musel vyvinout enormní úsilí, aby tolik záznamů zfixloval - museli byste si sami koupit zařízení umožňující nastavení najetých km a před každou příležitostí (STK, evidenční kontrola, pojistná událost...) tachometr stočit, aby odpovídal v budoucnu fingovanému stavu. Je to vůbec reálné provést? Když se navíc může stát, že stav tachometru bude odečten i neplánovaně? Tomu se nedá příliš věřit.

Závěr? Po snaze vůz co nejlépe poznat vozu a rozluštit, zda necelých 14 tisíc kilometrů může být blízkých pravdě, můžeme říci, že stočení tachometru nic podstatného nenasvědčuje. Pochopitelně, zcela jisti si nemůžeme být nikdy, někdo by ale musel udělat na jednu stranu příliš mnoho (servisní historie, Cebia, spoustu dílů na voze) a na druhou stranu příliš málo (chybějící prvky, známky jedné levné opravy, nedokonalý volant a řadička) na to, aby auto vypadalo jako dobrá nabídka. A je otázka, proč by to dělal, když ho nakonec prodává za cenu, která nepředstírá dokonale zachovaný stroj.

To ale ještě neznamená, že nabízené auto je nějaké superterno. Je tu pár nedostatků způsobených zřejmě nevhodným způsobem užívání - i to je riziko „auta po dědovi”, pakliže jej neměl dekádu v garáži. Kilometry zkrátka sedět můžou a nejspíše sedí, auto zkrátka příliš nejezdilo, přesto nemělo ten nejlehčí život, i když na kus, co měl nějakou vážnější nehodu, po které zůstalo v podobě statisty v garáži, to nevypadá.

Pokud tedy máte o tenhle Superb zájem, jeví se nám stále jako zajímavá nabídka. Dostanete spoustu nepříliš jeté mechaniky a když investujete do doplnění resp. opravy pár drobností, dosáhnete stavu blízkému nového kusu. Jen bychom v tu chvíli počítali s částkou za hranicí 400 tisíc korun. Jestli je to pořád zajímavé, posuďte sami...

Snímky ze živého setkání se „Superbem po dědovi“

Dokumentace k vozu

Původní snímky k inzerátu

Superb „po dědovi“ vzbudil u čtenářů diskuzi tak bouřlivou, až nás to přimělo podívat se mu pořádně na zoubek.

Zdroj: AAA Auto

Adam Šrámek