Autoforum

/

Foto: IG Metall, tiskové materiály

Od odborářů nečekáme žádnou brilantní bystrost a respektujeme, že jde o šéfy striktně zájmových organizací, které bojují za své „ovečky” všemi myslitelnými prostředky. Pokud ale začnou mluvit do věcí, kterým absolutně nerozumí, dopadá to takto.

Trh práce v Evropě je značně zkaženým místem, a to zvlášť v některých zemích na západ od našich hranic. Milionem umělých zásahů do něj neplní řadu svých elementárních funkcí tak efektivně, jak by mohl a měl, o tom by šlo napsat knihu. Tak obecně se ale dnes do této věci se pouštět nemíníme a budeme hrát s kartami, které rozdává. A jednou z nich je enormní moc odborů v Německu.

Proti odborům nutně není třeba nic mít, pakliže se starají o vyrovnání pozice zaměstnavatelů a zaměstnanců. Že často svou aktivitu na tomto poli přehání a i kvůli výše zmíněnému celou hru spíš obrací, nechme být a smiřme se s tím, že jde o striktně zájmovou organizaci, která bude za své „ovečky” bojovat všemi myslitelnými prostředky bez ohledu na cokoli. Jsme tedy připraveni chápat i požadavky na zvýšení mezd zaměstnanců v momentě, kdy firma hovoří o propouštění, a podobné, v zásadě nesmyslné pozice. Dá se tomu říkat taktika.

Co ale nikdy nebudeme připraveni chápat, jsou pokusy předáků odborových organizací mluvit do řízení firem či celé ekonomiky, neboť o tom evidentně nemají ani trochu páry. A ve výsledku tak jdou proti zájmům těch, kterým mají pomáhat. Protože zdevastovaná firma nebo zdevastovaná ekonomika neuživí nikdy nikoho.

Přesně tento přístup předvedla v rozhovoru pro Augsburger Allgemeine Christiane Benner, teprve loni zvolená šéfka německých odborů IG Metall, které pochopitelně mají velký zájem na řešení stávající pozice ve Volkswagenu.

Výkřiky jako: „Lidé potřebují víc peněz!” nebo: „Nebudeme akceptovat zavření jediné továrny VW! A nedojde ani k hromadnému propouštění!” lze brát s nadhledem v duchu výše zmíněného, jakkoli i paní Benner musí být jasné, že ani jedno teď není reálně ve hře. Ovšem jí navrhované, způsoby, jakým by chtěla řešit zřetelnou krizi celého německého automobilového průmyslu, jsou zralé na léčení - když ne u docenta Chocholouška, tak u docenta Ševčíka určitě.

Paní Benner si je na jednu stranu zřetelně vědoma toho, že dosavadní socialistické plánování selhalo, řešení ale nevidí v návratu k racionalitě a respektování tržních zákonitostí, chce více socialismu, více plánování, více přerozdělování a dokonce i více zadlužování.

„Automobilový průmysl a průmysl jako celek potřebuje předvídatelnost. To zahrnuje spolehlivé a dostupné dodávky energie, tedy státem dotovanou průmyslovou cenu elektřiny pro energeticky náročné podniky. A musíme posílit investice, ať už reformou dluhové brzdy nebo značným zvláštním fondem,” říká. Tedy hlavně žádná změna. Všechno je dobré, chce to už jen zadotovat ještě tohle, támhleto, pořádně se zadlužit a investovat do toho, co „strana” označí za budoucnost, a vše bude krásné.

V reakci na to, že současný ministr financí Lindner dluhovou brzdu měnit nechce, věří v tržní zákonitosti a chce, aby se německé firmy staly reálně konkurenceschopnými, jinak nemají důvod existovat, říká: „Podle mě je to sociální darwinismus a ohrožuje společnosti a pracovní místa. S náležitými investicemi by mohly být dále rozšiřovány obnovitelné energie a vodíková infrastruktura.” Takže ještě víc dluhů a ještě víc peněz nasypaných do černých děr. A má pro to samozřejmě své důvody: „Koneckonců i klimatické změny postupují, což dokazuje i to, že jedna stoletá povodeň střídá druhou,” přidává i trochu klimatického alarmismu.

Všechno se prostě dá nařídit, aby to fungovalo: „Zahraniční výrobci automobilů, kteří vyrábějí v Evropě, by měli mít povinnost používat místně vyrobené komponenty, aby podpořili také dodavatele. Potřebujeme vyzpytatelnost, a to i pokud jde o cenu provozu elektromobilu, tedy dotovat aktuální ceny za nabíjení,” říká dál a dodává: „Velké cenové rozdíly u nabíjecích stanic by měly být minulostí.”

Pro člověka, který se narodil a vyrostl v komunistickém Československu, je to bolestivá připomínka časů dávno minulých. Dotyčná kupodivu nechce zřetelně nesmyslné šrotovné, to ale jen proto, že by bylo příliš krátkodobou vzpruhou. Chce dlouhodobě pořádně zasypávat celý sektor půjčenými penězi a tím všechno vyřešit. Za viníky současné krize VW tak logicky neoznačuje pokusy o plánovanou zelenou ekonomiku, ale vedení firmy. Jeho snahu situaci v rámci možností aspoň nějak konstruktivně řešit, tak samozřejmě odmítá jako zbytečné ohrožování sociálního smíru v Německu.

„Ti, kdo jsou za situaci ve VW zodpovědní, bezdůvodně vyvolávají strach, a to je voda na mlýn populistům a jejich jednoduchým řešením,” řekla dále paní Benner zjevně v domnění, že návrat k aspoň trochu tržnímu fungování věcí je „jednoduché řešení”. Viděli bychom to naopak, ale dotyčná si jede svou: „Nechápu, proč VW začal tento konflikt. Připadá mi to jako nekontrolovaný výbuch,” uvedla dále a zopakovala, že nebude akceptovat zavírání továren nebo propouštění a „jistota zaměstnání, kterou VW ukončil, musí být obnovena”.

Jak na to? „Už léta říkáme, že VW musí vyrábět levnější elektromobily. Skutečnost, že se to ignoruje, je čistě chyba vedení. Zaměstnanci za to nesmí zaplatit,” říká už vyloženě legračně. Jako by snad VW měl neomezenou moc nad cenami některých podstatných vstupů. A dále projevuje své nepochopení ekonomických principů a fungování celého byznysu, když šermuje tím, že firma zaplatila klidně desítky miliard kvůli Dieselgate a teď ji trápí pár miliard ztrát. Přitom náklady spojené s Dieselgate byly jednorázovým šokem, který si prosperující firma může dovolit pokrýt z dalšího ziskového hospodaření. Současným problémem je právě ono „neziskové” hospodaření, které ji potáhne ke dnu víc a víc a žádná firma jej dlouhodobě nemůže ustát.

To nejlepší ale přichází nakonec, když přemýšlí nad tím, jak elektromobilitu dál podpořit a učinit prodejnou. Přemítá nad různými absurditami včetně obdoby dávno kolabujícího francouzského programu „elektromobily pro chudé”, až konstatuje: „Lidé musí chtít elektromobily.” Musí chtít... Neuvěřitelné. Možná měla začít u toho, protože dokud někdo nenařídí lidem tahle auta kupovat - což nevím, jak by vůbec mohlo být proveditelné -, žádné nařizování jejich výroby nebude ekonomicky fungovat. Možná by se paní Benner měla držet svého kopyta, ale to berte jen jako skromný amatérský tip.

Zdroj: Augsburger Allgemeine

Petr Miler