Autoforum

/

Foto: Renault

Musí udělat ještě jeden krok, aby přestal hrát jen na racionální strunu v rámci současných politických plánů a dokázal se podívat i za ně. Přesto je z jeho slov patrné, jak neudržitelné současné směřování Evropy pod taktovkou bruselských pětiletek je.

Máme-li rozdělit současné manažery automobilek do několika (třebaže vždy nutně nepřesně paušalizujících) škatulek, pak tu máme obchodníky, úředníky a něco mezi tím. První dělají obchod a neochotně berou ohledy na mantinely všemožných nařízení, druzí plní tabulky a pod tlakem akceptují, že určité zboží někdo nakonec musí dobrovolně koupit, a ti třetí víc tíhnou k jednomu nebo druhému, často jak se zrovna hodí.

Šéf Renaultu Luca de Meo je členem třetí skupiny, přičemž postupem času čím dál víc poznává, že bez zákazníka to opravdu nepůjde. Je to zdravý směr, zásadní posun od situace, kdy předem prohlašoval značku s kosočtvercem ve znaku za nejzelenější automobilku Evropy a bylo mu putna, jestli si někdo koupí nový Mégane (samozřejmě ho skoro nikdo nekupuje, loni se v Evropě prodalo pouhých 14 282 vozů včetně doprodávaných kombíků a sedanů předchozí generace, dříve šlo o až 465 tisíc aut za rok!). Dnes vystrkuje růžky a kritizuje EU za to, kam automobilky dostala.

Ještě nedoputoval do jediného možného cíle cesty, kdy pozná, že trh s auty nelze řídit stejně jako počasí, což v novém rozhovoru s Joaquimem Oliveriou potvrzuje mj. slovy o tom, že „není cesty zpět, nemá smysl uvažovat o návratu k dieselovým motorům nebo jiným zastaralým technologiím”, protože tím bychom prý „odmítli budoucnost”. Zní to rozumně, k budoucnosti se skutečně nemáme obracet zády. Problém tohoto vyjádření je v tom, že nevyhnutelně dojdeme k závěru, že nemáme tušení, co onou budoucností je.

Odmítáním čehokoli konkrétního jako špatného - a přijímáním něčeho jiného jako jediného možného - se tedy naopak můžeme zády stavět k tomu, co onou budoucností má být. I Renault zkrátka nastrkal hromady peněz do sázky na jednoho koně a jen neochotně přiznává, že jeho favorit už dnes nevítězí a nakonec zvítězit nemusí. Přesto ani on není tak zabedněný, když realističtěji dodává: „Znamená to ale, že do roku 2035 v Evropě přejdeme jen na elektromobily? Pravděpodobně ne.” K tomu prostě vývoj už teď zřetelně nesměřuje a de Meo k tomu nemůže být slepý.

V rozhovoru tak říká, že EU své současné nereálné cíle velmi pravděpodobně změní, byť není schopen předjímat, co přesně se stane. Byl ve své pozici (je to také bývalý šéf asociace výrobců ACEA) jedním ze zástupců evropského automobilového průmyslu, který se začátkem února zúčastnil jednání s vedením EU a říká, že současný stav je neudržitelný. „I když už nejsem mluvčím oboru, tak po zpětné vazbě, kterou jsme EU dali, věřím, že během března přijde nějaká reakce. (...) Nějaká flexibilita ze strany zákonodárců je zkrátka nezbytná,” uvádí.

My jsme přesvědčeni, že současný přístup EU je neudržitelný z principu a jakékoli „parametrické změny” nemají šanci vyřešit problémy, které způsobil. Stejně jako už v 80. letech minulého století nešlo ekonomicky reformovat komunismus jinak než přechodem k úplně jinému systému, není rozumně možné jinak reformovat současný zelený socialismus. Jsme tedy pro zásadní změnu, třebaže by to pro průmysl byl krátkodobě pekelný konec dosavadního stavu - pořád ale bude lepší než nekonečné peklo, ve kterém se dnes nacházíme.

Však už současný stav automobilového průmyslu lze snadno označit za přeregulovaný, už nějaký ten pátek se v podstatě nedá koupit nové auto, které by soudného člověk nerozčilovalo řadou věcí, které v něm být musí a nesmí. A kolik si za takovou neoptimální podobu vozu vzdálenou jeho představám musí připlatit. Jenže ani to není konec, ani zdaleka, peklo pokračuje dál.

Právě v tomto směru jsou slova de Mea nejzajímavější, když varuje před tím, že na cestě jsou další a další (a další) regulatorní opatření, která budou dělat přesně to, co dělala ta dosavadní - auta dál zdražovat zatěžováním nechtěnými, často zcela nesmyslnými prvky, což zejména obyčejnější vozy nutně vytlačí z trhu a způsobí nejen jejich zkázu, ale i problémy automobilek, které se jimi primárně zabývají.

K tomu dál šéf Renaultu osobně: „Ode dneška až do roku 2030 začne každý rok v Evropě každý rok platit 8 až 10 nových norem, které se budou vztahovat na každý nový vyrobený vůz. Pokud skutečně všechny začnou platit, zdraží to náklady na každé auto o 40 %, obecně pro všechny segmenty. A přitom když k autu segmentu B (např. Škoda Fabia - pozn. red.) přidáte už jen 400 Eur nákladů (a mnohem víc v ceně, kterou zákazník platí), je to samozřejmě mnohem znatelnější než třeba u BMW řady 7. Geostrategicky je to velmi komplikované: Země jako Portugalsko, Španělsko, Itálie nebo Francie jsou trhy ovládané menší vozy. Pak se vyprázdní výrobní ekosystémy, bude to mít vliv na HDP a poroste nezaměstnanost,” popisuje de Meo dopady regulací EU, které vlastně už nic podstatně pozitivního ani nepřináší.

I on tak přijde na to, že nejlepší je to s regulacemi nepřehánět. Tedy on už na to přišel, jen bychom se asi pořád neshodli na únosné míře.

Zdroje: Focus, Autoforum.cz

Petr Miler