Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V současném světě je těžké najít manažera, který by hlásal cokoli proti elektrickým autům, ať už si o nich myslí cokoli. Vratislav Kulhánek je výjimkou.

Rok 2020 měl být podle mnohých rokem nástupu elektrických aut. Nechceme 26. ledna uzavírat účet bez hostinského, je ale nanejvýš nepravděpodobné, že by se něco takového mohlo letos stát. Stačí pohled na loňské registrace elektrických aut v USA, kam dorazilo 45 nových elektrických modelů. Přesto tam odbyt ryze elektrických a plug-in hybridních vozů meziročně klesl o 6,8 procenta z 349 na 325 tisíc aut.

To je tristní výsledek za situace, kdy velká část z nich byla po celý rok masivně subvencována na federální i státní úrovni. V podstatě jediné, co se v USA pořádně prodává, jsou Tesly, i tak ale přes nástup nového Modelu 3 vykázaly jen drobný meziroční růst (+14 %) a je otázka, co bude letos. Právě v případě Tesel letos federální subvence klesnou na nulu, což jejich šance na trhu jistě nezlepší a nový Model Y situaci může a nemusí zachránit.

Ještě zajímavější je situace v případě tzv. zabijáků Tesel, kteří do jednoho otupili ostří svých bajonetů a domů se vracejí s brekem. Největší úspěch hlásí Audi e-tron, i když paběrkuje s pouhými 5 369 prodeji, několikanásobné auto roku Jaguar I-Pace je s 2 594 americkými prodeji totální propadák, Hyundai Kona a Kia Rio se dělí o 4 600 prodaných vozů. To jsou prachmizerná čísla z trhu, kde se loni prodalo přesně 17 047 725 aut - všechny elektromobily a plug-in hybridy tedy loni dosáhly tržního podílu 1,9 procenta. Wow, řekli by asi Američané, my můžeme říci, že zájem o elektromobily je jednoduše mizivý. A přes slušná prodejní čísla Tesly je na místě se ptát, jak velká nedobytá skupina zájemců o ně ještě na trhu existuje, v Kalifornii už jejich odbyt klesá.

Vidět automobilky hrnout se za této situace do elektrické mobility a jejich manažery s úsměvem oznamovat další a další miliardové investice do nových elektrických modelů připomíná přípravy na skok do Macochy. Prakticky všichni, včetně třeba šéfa Volkswagenu, se tváří, že elektrická cesta je schůdná a že to „nějak dají”, sami tomu ale snad ani nemohou věřit. Pro jiný postoj ovšem dnes nemají prostor - EU výrobce aut do elektromobilů vehementně tlačí, oni tento tlak přijali a pokud by netvrdili, že to nějak půjde, předem by podkopávali smysluplnost investice do řady aut, která teprve dorazí na trh. Je to hra, kterou všichni hrají a doufají, že to dobře dopadne.

Bývalý šéf Škody a někdejší kandidát na českého prezidenta Vratislav Kulhánek už žádnou velkou automobilku nevede, a tak podobné hry hrát nemusí. V rozhovoru pro Lidovky proto tento týden mohl otevřeně říci, co si o tomto přístupu myslí.

„Během dvou let se ukáže praktická neudržitelnost elektroaut,” říká bez okolků Kulhánek a vysvětluje, proč. „Je to záležitost dobíjení a ceny. A možná také někdy někomu dojde, že pokud se dělá elektrická energie ze 70 procent v uhelných elektrárnách, tak elektroauto úplně ekologické není,” dodává to, co v podstatě všichni vědí, v automobilovém průmyslu se o tom ale raději nemluví.

Před následky snah o prosazování elektrických aut navzdory jejich limitům z hlediska praktické použitelnosti i ekonomické efektivity varuje celou EU. „Možná, že se někdy Evropská komise a Evropský parlament chytnou za hlavu a uvědomí si, že když na snižování emisí všichni kašlou, tak oni tím svým důrazem mohou dostat Evropu úplně na kolena. Budou spokojení s tím, jak se ekologizace daří, a přitom z Evropy udělají skanzen,” říká dále Kulhánek narážejíc i na to, že v podstatě nikdo ve světě za elektrickou mobilitu takto nebojuje - v USA to pod Trumpovým vedením přinejmenším odložili, Čína to přehodnotila hned, jakmile zjistila, že neustálé masivní subvence si nemůže dovolit. A jen málokde jinde je to vůbec nějaké téma.

Jako možná největší problém ale Kulhánek vidí elektrickou mobilitu pro samotný Volkswagen, pro nějž léta pracoval. „Vsadit všechno na elektromobilitu je podle mě obrovský hazard,” říká dále dlouholetý šéf Škody, který se velkou měrou zasadil o to, že je dnes - i v rámci struktur koncernu VW - tam, kde je. Němci podle něj vše sází na kartu, kterou nejde hrát a nedává ani smysl. „Z toho, co čtu v novinách a v dalších otevřených zdrojích, rozebírají fabriky a předělávají je na výrobu elektroaut. A pak ten paradox: v Německu uzavřou uhelné elektrárny, jaderné elektrárny, a přitom chtějí mít zemi plnou elektroaut. Tak nevím, kde tu elektrickou energii chtějí brát,” říká dále.

Za nás bychom dodali, že VW zase nesází na elektrickou mobilitu tolik, jak se tváří. Je to pro něj jakási „postdieselgatová póza” a určitě tímto směrem investuje hodně, naprostá většina investic je ale nadále spojena s modely se spalovacími motory. Pokud by tedy sázka na elektromobilitu nevyšla, bude to pro VW jistě drahé, ale stěží likvidační. Přesto je pozoruhodné vidět dříve tak vysoce postaveného automobilového manažera hovořit o elektromobilech takovým způsobem. Skoro bychom řekli, že jen nahlas křičí, co všichni vidí, ale možná jsme k nucenému rozmachu elektrických aut příliš kritičtí.

Zdroje: Los Angeles Times, Lidovky

Petr Miler