Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Je to fascinující, ale otázka, zda si nějakým svým krokem nepopudí část klientely, zda ten či onen model vůbec dokáže oslovit zákazníky či jak na něj reagují média, je dnes u většiny automobilek prakticky zcela mimo jejich rozlišovací schopnost. Tedy pokud nejde o elektrický vůz.

Pokud má někdo pocit, že věnovat se automobilové žurnalistice je nějaký med, říkám: Pojďte si to zkusit. Také dokážu být chytrým diskutérem z pozice čtenáře, faktem ale je, že napsat článek, který bude už jen fakticky dokonale přesný, je extrémně náročné, neboť každá věc má milion souvislostí. A máte-li se věnovat prakticky všem autům, která kdy vznikla, není v silách jednotlivce obsáhnout úplně všechno, co se té které značky a jejího modelu týče. Vždy bude mezi čtenáři někdo, kdo se specializuje úžeji a ví toho víc.

Výsledek? Jste za blbce.

K faktické správnosti musíte přidat také čtivost, dokonalou češtinu a nula překlepů, což se může jevit banálně, ale jen do chvíle, než musíte stoprocentně správně bez ohledu na váš fyzický a psychický stav napsat čtivý článek do 6 hodin ráno s tím, že v 6:10 máte nějakou jinou povinnost a v 6:05 za krkem šéfredaktora. Jsou zkrátka témata, která jsou relevantní jen někdy. Takže i když máme vybudovaný solidní systém jakési postupné evoluce článků, dokonalé to stejně skoro nikdy není.

Výsledek? Jste za blbce. Však kdo zapomene čárku v souvětí nebo napíše „našili” místo „našli”, ne? Jen blbec, to je jasné. A někdy na vás dokonce padne i blbost jiných, protože editor a šéfredaktor jsou také lidé a občas vám něco vylepší tak, že to pokazí.

Ovšem to pořád není vše. Náš obor je v zásadě produktová žurnalistika, takže skoro o čemkoli píšete, narušuje něčí byznys. Ten někdo má PR manažera a jeho úkolem je také napravovat obraz produktu v médiích. A dělá všechno proto, aby dosáhl svého - cukr, bič, peníze sem, peníze tam, lichotky, nadávky, je to jedno, všechno se počítá. Účel jako by světil libovolný prostředek. Když tedy zlobíte, volá, píše. Nezastaví se u vás, máte nadřízené - šéfredaktora, vydavatele, někdo to vždycky zvedne. A i když jsou všichni na vaší straně, vyhráno stejně není, jedna automobilka nás v minulosti dokonce žalovala (a prohrála), takže můžete skončit dokonce před soudem.

Někdy se tedy stane, že se vám povede napsat článek, který je dokonale přesný, dokonale čtivý, dokonale gramaticky správný, dokonale bez překlepů, je dokonale brzy hotový a krásně se čte. Výhra!? Ale ne, právě tehdy se ukáže, že článek někomu vadí a výsledek je jaký? No jste zase za blbce, tentokrát uvnitř redakce, protože nikdo se nechce potýkat s tlaky jakéhokoli typu.

Celý tento mechanismus chápu, chápu i ony „píáry”, je to jejich práce a také oni mají někoho za krkem. Na druhou stranu je také třeba chápat, že pochlebovačných článků je plný internet, takže se snažíme být kritičtí a zajímaví, ale také féroví. I když jsme se tedy nikdy nestali miláčky automobilek, na to jsme vždy „moc kecali”, postupem času vznikl nějaký nepsaný „toleranční patent”, kdy se řešily jen velké přešlapy. Pak ale přišla elektrická doba, ve které se shazují rukavice a rána přijde za všechno.

Ačkoli jsme nikdy nechtěli lacině provokovat, odmítáme přistoupit na jakoukoli autocenzuru. Na jednu stranu je tomuto oboru vlastní odnepaměti, na tu druhou se v případě elektromobilů zvrhla v totální ignoraci reality a pochlebování nesmyslům, hlavně aby nebyly problémy. To dělat nikdy nebudeme, neboť jsme vždy chtěli nastavovat realitě nepokřivené a nezastřené zrcadlo, jinak byste nás pro jednou měli za blbce zcela právem. Pikantní ovšem je, že zrovna v případě elektromobilů je to nepřekonatelný problém, něco, na co se s mnoha automobilkami notoricky nedokážeme domluvit.

Přitom je třeba říci, že obchodně vlastně o nic nejde. Pokud škodovce strháte Octavii a přečtou si to statisíce lidí, je to jistě potenciální průšvih - automobilka tu prodá desítky tisíc takových aut a odrazení byť jen pár procent potenciálních zákazníků v zemi může mít dalekosáhlé dopady na prodeje. A to samé bychom mohli říci o řadě jiných modelů jiných značek. Ale elektromobily nekupuje skoro nikdo, automobilky musí vědět, že s nimi nepřišly kvůli zákazníkům, ale kvůli regulacím a že jim v podstatě ani nelze mediálně ublížit - skoro nikdo je nechce tak jako tak.

Takto ale nejednají. Z elektrických modelů se stala nejvyšší spravedlnost a nejdůležitější věc na světě, i když o zákazníka v podstatě nejde. Situace popisovaná naposledy tento týden má za následek, že primárním cílem i lokálních zastoupení automobilek je splnit limity emisí CO2 stanovené EU, takže prodat určitý počet elektromobilů (protože jinak to dnes už v podstatě nejde). A kdo to hatí, je největší nepřítel. Z reakcí na jiné články se zdá, že výrobcům už je pomalu jedno, co svým samotným tlakem na elektrifikaci ztrácí u zákazníků, jak média ovlivňují image jiných modelů, všechno je najednou druhotné. Hlavní je splnit elektrický plán a dostát limitům, pak teprve cokoli jiného. Kazit to se neodpouští, i kdyby to bylo sebevíc oprávněné, fakticky správné a s 90 % i jejich publika souznící.

Je to celé tak absurdně ohnuté přes koleno, že právě tady věc nabírá až bizarního zvratu. Automobilky začaly žít v tom, že se elektromobily neprodávají nikoli kvůli tomu, že jsou takové, jaké jsou, ale protože se o nich nepíše všude hezky. Takže i my jsme vinni. To už je paranoia, hysterie, obojí v jednom. Teď nás asi shodím, ale: Kéž bychom měli tu moc... Reflektujeme realitu, kterou vytváří trh, nevytváříme trh. To automobilky si myslí, že mu vládnou, ale to je jen jejich dalších omyl, na který budou víc a víc doplácet.

Přál bych si, aby se jednou u automobilky našel někdo, kdo se docela normálně zamyslí a zeptá se sám sebe: „Nemají náhodou pravdu? Neudělali jsme blbost a nesnažíme se plavat proti proudu? Neměli bychom udělat lepší auto a s těmi, kteří smysl pro realitu neztratili, spíš spolupracovat a pokusit se pochopit trh, než se vše snažit z vlastní pozice změnit skrze média, která jsme donutili ztratit poslední zbytky věrohodnosti? A postavit se spíš těm, kteří i nás nutí dělat věci, které jdou proti zájmům našich vlastních zákazníků a zdravému rozumu?” Jen takový hloupý nápad, asi nesplnitelný sen. Ale co už, přesto jsme to zas jednou chtěli zkusit. Prý není větší chyby než přestat zkoušet...

Zdroj: Autoforum.cz

Petr Miler