Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

S rezignací Ferdinanda Piëcha končí jedna éra VW Group. S vládou nad „vlastní“ firmou se ale loučí i další.

Ve včerejším článku o nové továrně značky Pagani Automobili jsme uvedli, že výrobce sportovních automobilů hodlá kvůli exkluzivitě i do budoucna vyrábět jen 45 aut ročně. A jelikož stavbu nové budovy zaplatil argentinský konstruktér ze své vlastní kapsy, nemusí se ani on, ani jeho synové obávat ztráty vlivu nad dalším směřováním automobilky, což je věc, která expanze kdysi čistě rodinných firem často provází.

Nejen Horacio Pagani ukazuje, že tomu tak pokaždé být nemusí, jde ale spíše o výjimku potvrzující trochu jiné pravidlo. Stačí si jen představit, že jste začínající značka, která má neobvyklé know-how. Jelikož ale nejste ze zámožné rodiny, musíte na úspěšný boj s konkurencí získat peníze, které prostě nemáte. A je celkem jedno, jestli si půjčíte v bance, půjdete s firmou na burzu nebo si najdete partnera z řad jiných společností či jednotlivců. Takto buď přímo nebo nepřímo (pokud by se vám třeba chvíli nedařilo a nemohli byste bance splácet poskytnutý úvěr) předáte část firmy do rukou dalších subjektů. Těch může časem i přibývat, a vliv na chod společnosti tak postupně ztrácíte.

Ve výsledku se tak snadno může stát, že ačkoliv daná automobilka nese vaše jméno, vy můžete být z jejího vedení zcela vyšachováni nebo v něm hrát jen podružnou roli. I když ale nedojde až na tak černý scénář, ztratit pozici klíčové osoby můžete docela snadno. Podívejme se na příklad několika automobilek, které kdysi založil někdo jako Horacio Pagani, dlouhá léta jim vládl a poté moc nad nimi předal svým potomkům. Zdaleka ne vždy si nad firmami udrželi kontrolu...

Volkswagen

Ferdinand Piëch před pár týdny rezignoval na post předsedy VW Group

V tomto ohledu své ví Ferdinand Piëch, který se před pár týdny pokusil sesadit Martina Winterkorna z postu šéfa koncernu Volkswagen Group. Tento svůj útok ovšem neustál a 25. dubna rezignoval na místo předsedy správní rady. Ač se přitom dá očekávat, že chod firmy bude zkoušet ovlivnit skrze své dvě neteře, jež usedly do správní rady místo něj a jeho manželky, zásadní vliv klanu Piëch/Porsche na další směřování koncernu tím končí.

Danou skutečnost nezmění ani fakt, že obě tyto rodiny ovládají více než 50 procent hlasovacích práv. Vlastnické podíly jsou již příliš rozdrobené a „ti od Porsche” jsou momentálně na Winterkornově straně, stejně jako odbory či třeba svobodný stát Dolní Sasko, který patří mezi majoritní akcionáře. Nikdo z tohoto tábora ovšem není pevně vázán na osobu Ferdinanda Porsche, který de facto položil základní kámen značky, tedy stran obdivu k této osobě.

Pokud navíc vezmeme v potaz množství značek, které jsou pod křídly VW Group sdruženy, a fakt, že většina vedoucích pracovníků jsou najatými manažery, nelze od nich očekávat loajalitu k někomu, kdo dnes ve skupině VW netahá za nitky. A výjimkou nebude ani Lamborghini, které již také dávno nemá podstatnou vazbu na rodinu zakladatele. Je tedy pochopitelné, že analytici začínají bít na poplach a naznačují, že Piëchova rezignace může změnit celý automobilový průmysl. Synovec Ferryho Porsche byl totiž jedním z posledních vrcholných členů výkonných orgánů obří automobilky, který byl pevně spjat s jejími kořeny a firmě skutečně vládl. O tom ostatně svědčí i některé níže uvedené příklady.

Ferdinand Piëch (vpravo) se svým dědečkem Ferdinandem Porsche, otcem Volkswagenu Brouk i firmy z něj vzešlé. Nad jeho životním dílem držel ochrannou ruku dlouho, letos ale část svého vlivu zjevně pozbyl

Peugeot

V čele Peugeot nyní stojí Carlos Tavares, který dříve šéfoval třeba Nissanu nebo Renaultu

Po značné krizi, jež otřásla kořeny koncernu PSA, rodina Peugeotova v únoru 2014 souhlasila s tím, že sníží svůj podíl v automobilce z 25 na 14 procent. Stejné množství akcií drží i francouzská vláda a čínská firma Dongfeng, přičemž každá z těchto stran má stejné množství hlasovacích práv a v šestičlenné radě ředitelů působí vždy dva její zástupci. Stačí tedy, aby se Francouzi domluvili s Číňany, což je sice nepravděpodobné, ale stále možné, a rázem budou Peugeotovi od rozhodování značně odstřihnuti.

Ztrátě kontroly nad dění v PSA jen napomohla rezignace Thierryho Peugeota z postu místopředsedy správní rady. Ve vrcholných pozicích v koncernu tak nenajdeme nikoho z rodiny Peugeotů, což nelze považovat za nic jiného než projev slábnoucího přímého vlivu na každodenní rozhodování. Firmu momentálně řídí Carlos Tavares, který předloni přešel k PSA od Renaultu.

Fiat

Sergio Marchionne neovládá jen Fiat, ale i Ferrari. S rodinami zakladatelů nemá nic společného, zpovídat se jim ale nepochybně musí

Italská automobilka si za svou historii prošla mnoha vzestupy i pády, přičemž po většinu času v jejím čele stále rodina Agnelliů. Původně jí přitom ovládal zakladatel Giovanni Agnelli, který stál u kormidla až do své smrti v roce 1945. V ten moment byla rodina od vedení odstřihnuta kvůli svým vazbám na bývalého italského diktátora Benita Mussoliniho, nakonec se však Giovanniho vnuk Gianni v roce 1966 vlády nad rodinnou firmou opět ujal.

Gianni držel otěže Fiatu v ruce pevně po dalších třicet let, po jeho odchodu ale vliv Agnelliů začal slábnout. Gianniho ve vedení společnosti vystřídal Paolo Fresco, po němž přišel Sergio Marchionne. Ten je aktuálně vládcem koncernu FCA a jeho pozice se zdá být velmi pevná, však si vymínil vyčlenění Ferrari a jeho vstup na burzu, přes zřejmý odpor Lucy di Montezemola. Přesto je třeba dodat, že jsou to stále Agnelliové, kteří nad směřování koncernu FCA mají největší moc. Prezidentem společnosti zůstává John Elkann, vnuk Gianniho. A rodina Agnelliů nadále drží 44 procent hlasovacích práv.

Ford

Mark Fields sice rovněž postrádá vazby na rodinu Fordů, se značkou je však spjat již od roku 1989, kdy byl naverbován jako osmadvacetiletý absolvent Harvardu

Poměry v americké automobilce do značné míry připomínají situaci v té italské. Také zde najdeme na postu prezidenta firmy jednoho z potomků zakladatele, Williama C. Forda mladšího. Ten je pravnukem legendárního Henryho Forda, přičemž znám je hlavně pod přezdívkou Bill. V čele automobilky působil v letech 2001 až 2006, nejúspěšnější éra existence Fordu to ale nebyla. I proto byl později vystřídán Allanem Mullalym, který společnost dostal i z existenčních potíží. Právě tato epizoda sebrala důvěře v rodinné vedení firmy nejvíce - po Mullalyho éře se tak u kormidla objevil Mark Fields, který drží otěže dodnes.

My jen dodáme, že Bill Ford Jr. stejně jako Gianni Agnelli opanoval impérium po několikaleté absenci rodiny ve vedení, neboť naposledy modrý ovál kočíroval v letech 1945 až 1982 Henry Ford II. Rodina Fordů pak - opět nikoli nepodobně situaci ve Fiatu - drží navzdory menšímu faktickému podílu na vlastnictví firmy 40 procent hlasovacích práv ve společnosti díky zvláštním akciím.

Toyota

Japonská automobilka jde díky Akio Toyodovi proti současnému proudu. Ani vnuk zakladatele značky ovšem na vedoucím postu nestřídal člena rodiny

Japonská automobilka jde tak trochu proti proudu, neboť v jejím vedení aktuálně stojí Akio Toyoda, vnuk zakladatele společnosti Kiichira Toyody. Je však nutné dodat, že ani on nepřebíral otěže od člena rodiny, místo toho ve funkci střídal Katsuaki Watanabeho. Jak moc velkou část akcií společnosti má rodina zakladatele pod kontrolou, není z komplikované vlastnické struktury zřejmé. S ohledem na velké zastoupení bank a dalších finančních institucí ale nečekejme číslo, které by znamenalo absolutní moc.

Pokud se ohlédneme do historie, pak v letech 1950-1967 najdeme ještě jedno intermezzo, kdy japonská automobilka nebyla ovládána původní rodinou. Jinak ovšem jméno Toyoda vždy bylo spjato s vedoucím postem, což je stav, který zřejmě ještě nějaký ten pátek potrvá. Akio se totiž velmi chytře obklopil lidmi loajálními rodině, pročež je velmi obtížně odvolatelný. Místo šéfa automobilky by tak klidně mohl předat svému synovi.

BMW

V BMW stále drží klíčovou část akcií tři dědicové Herberta Quandta. V exekutivě už ale delší čas nepůsobí - momentálně firmu vedou Harald Krüger jakožto generální ředitel a Norbert Reithofer coby předseda dozorčí rady

Bavorská automobilka je dítětem německého průmyslníka Herberta Quandta s podstatně širšími než automobilovými zájmy. Také tato firma se ocitla v několika vážných krizích, které hrozily prodejem společnosti jiným subjektům, mimo jiné Daimleru. Pozici Quandtů oslabily, přesto si firma dodnes udržela celkem čitelnou vlastnickou strukturu - potomci Herberta Q., jmenovitě Stefan Quandt, Johanna Quandt a Susanne Klatten (rozená Quandt), stále ovládají 46,7 procenta akcií BMW a všichni tři patří do první stovky nejbohatších lidí světa podle magazínu Forbes. Byť nejen díky své účasti v bavorské automobilce.

Není tedy pochyb o tom, že jejich pozice ve firmě je velmi silná a i se současným směřováním firmy musí být spokojeni, přesto je 53,3 % akcií mimo jejich kontrolu a vrcholné exekutivní funkce v BMW nezastávají. Na postech generálního ředitele, předsedy představenstva a šéfa dozorčí rady se střídají najatí manažeři, Quandtovi už „pouze” sedí v dozorčí radě. Stefan Quandt je jakožto nejmladší syn Herberta nejaktivnější, zastává funkci místopředsedy.

Petr Prokopec