Autoforum

/

Foto: Rimac Automobili

Automobilky pořád doufají, že elektrický pohon protlačí do všech segmentů osobních automobilů, úspěšný prodejce sportovních vozů je ale vyvádí z omylu. V případě těchto aut zákazníci chybí zcela.

V loňském roce začal u spousty automobilek zvonit budík. Ukázalo se totiž, že zájem o elektrická auta není zdaleka takový, jak si mnozí výrobci malovali. Pro každého, kdo má alespoň špetku zdravého rozumu, nemohlo jít o překvapení. Spalovací auta nasadila laťku opravdu vysoko, neboť po 140 letech vývoje jsou schopné vysoce efektivního dlouhodobého fungování. Nestojí moc na pořízení, jejich trvanlivost je dnes velmi vysoká, praktická využitelnost skoro nekonečná, provozní náklady minimální. Už vyrovnat je bude chtít „něco”, ne extrémně drahé, velmi těžké a problematicky použitelné vozy s nejasnou životností.

Pokud těmto autům seberete jen ty poslední, nejvíce viditelné dotace přímo snižující prodejní cenu, zájem klesá k nule. A kdybyste odstranili všechno přerozdělování s nimi spojené, téměř nulový bude. Vzhledem k aktuální ekonomické situaci se tak očekává, že již letos dojde na zpomalení růstu jejich prodejů na minimum, někde i k poklesu odbytu. A je vskutku otázkou, jak tomu bude v následujících letech, neboť principiální problémy zůstávají stále stejné.

A to se pořád bavíme o jakýchsi makročíslech, v některých segmentech je situace pro elektromobily ještě horší, neboť se pro řadu využití prostě nehodí. Zakladatel a šéf společnosti Davids Finest Sports Cars Benjamin David k tomu pro německý Focus říká, že v případě sportovních aut je poptávka po elektromobilech jednoduše nulová. A to přesto, že si u něj podávají dveře lidé nejen z Evropy, ale také ze Států či ze Spojených arabských emirátů. Všichni ovšem touží po spalovacím pohonu, se kterým tato auta jednoduše fungují. Jde tu také o emoce spojené se zvukem, jen o nich to ale skutečně není, jak David upřesňuje.

Pro potenciální zájemce je totiž důležitý rovněž poměr výkonu a hmotnosti. Mimo to touží po lepší použitelnosti, neboť třeba takové Ferrari SF90, což je navíc pouze plug-in hybrid a nikoli ryzí elektromobil, nemá žádný zavazadelník. A jakmile je jeho baterie prázdná, nemůžete jej ani nastartovat, místo toho je třeba přivolat specialistu. To následně touhu po jízdě v něm redukuje pomalu na nulu. Zvláště když se ke všemu přidávají obavy ze spolehlivosti a drahého servisu.

Majitelé sporťáků navíc nechtějí, aby je jejich vůz ovládal, místo toho chtějí být oni vrcholem potravinového řetězce. Jenže to u elektromobilů zkrátka není možné, problémy jsou přitom spojené s dlouhým čekáním na dobíjecích stanicích. Značná část z nich navíc již po pár letech nebo pouze měsících v provozu nefunguje, jiné jsou obsazené či pomalé. Pokud ale za auto utratíte několik milionů, jednoduše nemáte chuť strávit pár minut na silnici a poté pár hodin u dobíječky.

Neznamená to, že by se majitelé sportovních aut nezajímali o životní prostředí či nedávali elektromobilům šanci. Nicméně s chloubami své sbírky jezdí pouze velmi málo či vůbec. Proto vlastně v jejich případě ani nedochází na vykompenzování emisí z výroby a jejich celková uhlíková stopa je tak vlastně vyšší než u spalovacích aut. David pak dodává, že má klienta, který nakonec podlehl vábení a koupil si Porsche Taycan. Nyní se ale nemůže dočkat toho, až jej dealerovi vrátí.

Pro automobilku z Zuffenhausenu by to měl být ještě hlučnější budíček, než o jakém jsme mluvili na úvod. Porsche totiž chystá elektrický Boxster a Cayman, což považujeme za krok vedle, a to přesně kvůli výše popsanému. Značka má ale pocit, že může zabodovat. A nejen ona, podobně je na tom i zbytek koncernu, načež třeba Volkswagen zvažuje elektrické Scirocco, zatímco u Audi se máme připravit na plejádu elektromobilů ověnčených logem RS nebo na kupé TT. Nebude to fungovat.

Nikdo z vedení těchto značek se ale zjevně se zákazníky nebaví, na rozdíl od Davida. Možná by tedy management měl ubrat na aroganci a přidat na naslouchání. To je ovšem totéž jako si přát suchý déšť. Onen budík tedy bude ještě párkrát zamačkáván, než začne vyřvávat s intenzitou, jaká vás donutí popadnout do rukou baseballovou pálku a rozmlátit jej na kusy. Že něco takového nebude levné, asi není třeba dodávat.

Zdroj: Focus

Petr Prokopec