Autoforum

/

Foto: BMW

Pokud dnes někdo má pocit, že „elektrická revoluce” je v plném proudu a je otázkou „kdy”, nikoli „zda” bude dokončena, pak toto může brát jako velké probuzení. Když si navíc škrtneme často posedlé majitele Tesel, je bilance ještě podstatně horší.

Už léta tvrdíme, že přechod všech aut na elektrický pohon by byl změnou tak obrovskou, že by s obtížemi probíhala i v momentě, kdy bychom tu v podobě elektromobilů měli nekompromisně lepší produkty, které spalovací vozy zastiňuje ve všem podstatném. Jenže nic takového tu nemáme - elektromobily jsou velmi kompromisní, v něčem lepší a v něčem horší alternativou, která je podstatně dražší a v klíčových aspektech týkajících se použitelnosti v přímém srovnání naprosto selhává. Za takových okolností nelze na přechod všech lidí na tyto vozy v horizontu pár let pomýšlet ani omylem.

Pokud se za takové situace vydáte na politický boj s technickou a ekonomickou realitou v domnění, že fakta přemůžete nařízeními, zákazy, přerozdělováním a lživým marketingem plným nesplnitelných slibů, logicky skončíte přesně tam, kde dnes elektromobily končí. Spousta lidí je bude odmítat ex ante jako předmět podezřelého vnucování. A podstatná část těch, kteří si je pod tlakem celé té přetvářky koupí, odejdou ze zkušenosti s jejich vlastnictvím zklamáni a bez zájmu v něčem takovém pokračovat.

O tomto slýcháme už roky a jen v poslední době jsme vám přinesli závěry dvou studií, které konstatovaly, že většina dnešních majitelů elektromobilů už tyto vozy znovu chtít nebude a že i elektromobily s nejloajálnějšími majiteli opouští skoro třetina kupců ve prospěch spalovacích aut. U ostatních je to jen horší. Dnes tu máme další podobnou studii z dílen S&P Global a byť se na podobnou sklenici pokouší koukat jako na napůl plnou, ani ta nedochází k závěrům, které by pro elektrické vozy byly jakkoli pozitivní.

Základní logika je jednoduchá - pokud by se elektromobily skutečně měly rychle ujmout vlády, musely by prakticky okamžitě začít oslovovat jasnou většinu publika a to si následně udržet. Neděje se ani jedno. Třeba u nás oslovují letos 2,76 procent kupců, v USA je to 7,9 % kupců, v Německu je to po konci firemních dotací 14,1 % kupců atd. Uvážíme-li, co všechno se pro elektrická auta dělá, jak moc se jim umetají všechny cesty, jak ohromné přerozdělování na všech myslitelných úrovních v jejich prospěch se odehrává, je to bída s nouzí, naprostá většina lidí je dál nekupuje. A ti, co je koupí, jim stejně nezůstávají věrní.

Výše odkazovaná data hovoří obvykle o tom, že víc zákazníků ztrácí, než že by je získávaly, S&P Global je přece jen optimističtější. Ve své studii uvádí, že asi polovina majitelů elektrických aut si tedy příště koupí spalovací auto, ale to nutně neznamená, že svůj elektromobil nahrazují zpátky vozem s vnitřním spalováním. V některých případech to také znamená, že mají dva vozy a vymění ten spalovací anebo si dál nechají ten elektrický a doplní ho spalovacím vozem. To jistě může být fakt, přesto je to humorné.

Jasně, ne každý láme koupí spalovacího vozu nad elektromobilem hůl, ale znamená to skutečně něco? Pokud polovina majitelů elektrických aut tímto přiznává, že takový automobil nedokáže jako jediný zabezpečit veškeré jejich potřeby, a buď přikupuje spalovací vůz nebo modernizuje „spalovací část svého autoparku”, jako moc je to pro celou „elektrickou revoluci” pozitivní? Co to asi říká o univerzální použitelnosti těchto vozů a jejich schopnosti nahradit automobily s benzinovými a dieselovými pohonnými jednotkami? Na takové otázky snad není nutné dávat konkrétní odpovědi.

S&P navíc říká, že když si z celé bilance škrtneme často posedlé majitele Tesel (ti pro příště plánují koupi elektromobilu asi ze tří čtvrtin), opět dojdeme k tomu, že většina majitelů elektrických aut si příště koupí spalovací vůz. Navíc u některých významných značek, typicky BMW, oddanost tomuto druhu aut dokonce během posledních pár let klesla. Jak je možné za takové situace vnutit elektromobily všem? Naprostá většina lidí je nekupuje vůbec a z té menšiny, kteří si je pořídí, podstatná část - krom Tesel víc než polovina - příště znovu půjde pro spalovací vůz. Tohle žádnému rychlému přesunu k elektřině nefandí ani omylem.

A pozor, to pořád není vše. S&P dochází ještě k jednomu pozoruhodnému závěru, když konstatuje, že zatímco v roce 2021 alespoň teoreticky uvažovalo o koupi elektromobilu 81 % zákazníků, letos je to jen 52 %, zbylých 48 % lidí koupi elektrického vozu vůbec nepřipouští. Takže znovu asi polovina lidí ani neuvažuje o tom, že by po elektromobilu sáhla a klesající potenciální zájem je pravděpodobně dílem větší osvěty (tedy přesně toho, co mělo elektromobilům podle některých pomoci). Lidé jsou nyní dokonce schopni korektně jmenovat hlavní důvody, proč o elektromobily nestojí - cenu, dojezd a infrastrukturu, hrajte překvapené.

Je to fascinující ukázka toho, jak obtížné je lidi opít rohlíkem, neboť elektromobily v celé své komplexitě prostě nepředstavují lepší řešení. A přesto stojí o hodně víc krátko- i dlouhodobou optikou. Reakce na zveřejněná data na sociálních sítích vesměs odpovídají studií naznačenému stavu - je tu nějaké tvrdé jádro zastánců elektromobility, které známe i od nás a za jejich nadřazenost bojují až do roztrhání těla. A pak jsou tu racionálně uvažující lidé, kteří dříve nebo později zjistí, že pro ně koupě takového vozu nepředstavuje žádné pozitivum.

Z našeho pohledu nejlépe shrnul situaci jeden z takových: „Co mě opravdu dostává, jsou zarytí příznivci elektrických aut. Ti by ta elektromobily zemřeli, i kdyby cokoli. Přitom pořád nechápu, čím si je elektromobily získávají? Jaký je jejich skutečný přínos krom pár technických výhod? Nešetříte životní prostředí, čekáte, až se dobijí, jízda na delší vzdálenost je osina v zadku, kvalita výroby není tam, kde u spalovacích aut, servis je osina v zadku, jako nové jsou drahé, rychle ztrácí cenu... Takto můžu pokračovat ještě dlouho. Nic na světě dnes nepřekoná: Hele, potřebuji dotankovat, za pár minut mám hotovo a nemusím se o nic starat,” uvádí.

Je skutečně těžké to vnímat selským rozumem jinak. Elektromobily budou muset ujít ještě dlouhou cestu, než se dokážou prosadit před zraky těch, kteří je nechtějí proto, že je prostě chtějí.

Zdroje: S&P Global Mobility, SDA, JATO Dynamics

Petr Miler