Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Žádné vraky, ale klidně jen šest let stará auta bez zjevných vad a nepříliš vysokými nájezdy se dnes kousek od našich mohou dostat na konec své životní cesty. Jak je to možné?

Aféra Volkswagenu s podváděním emisních testů si žije svým životem už čtvrtý rok. V září 2015 se provalilo, že auta s motory TDI byla vybavena softwarem schopným rozpoznat momenty, kdy jsou podrobována laboratorním testům a změnit chování pohonné jednotky za účelem splnění předepsaných limitů. Tím byla odstartována štvanice na všechny naftové agregáty, které jsou dodnes bity z mnoha stran.

Na čele antidieselové inkvizice stojí paradoxně Němci, kteří naftovým motorům dávají stále menší prostor k životu. Tamní soudy jdou svými rozhodnutími naproti aktivistům přesvědčeným o tom, že špatné ovzduší ve velkých metropolí mají na svědomí právě diesely. Rozmáhají se tak zákazy vjezdu dieselů do měst, což těmto motorům logicky bere vítr z plachet, zejména těm starším. Však kdo by chtěl auto, které při cestě za prací, zábavou nebo nákupy musí nechat na kraji města a v cestě pokračovat jinak?

Vše pak podtrhuje nekonzistentní přístup německých politiků, kteří tu podporují, tu odmítají omezení dieselů nejrůznějšího typ a stáří. Výsledkem je dokonalé zmatení zákazníků, kteří nemohou tušit, zda se jimi klidně zítra koupený nový diesel neocitne za rok na černé listině. Prodeje naftových aut se tak v Německu dramaticky propadají a platí to zejména o ojetinách plnících nanejvýš normu Euro 4 či 5, které v podstatě nikdo nechce. Ceny ojetých vozů tak padly velmi nízko a nezdá se, že by měly šanci se zberchat.

Jedním z efektů je masivní export starých aut do zemí, jako je ta naše, čehož si nedávno po letech všimla i jedna eurokomisařka. Není to ale celá pravda. Některé u nás stále perspektivní diesely končí v Německu na vrakovištích a ve šrotu. Nejsou nabourané, nejsou porouchané, jsou „jen” nechtěné.

Svědectví o tom podává majitelka firma obchodují s použitými náhradními autodíly. Paní Nicole Schindelar z Mnichova vede provozovnu firmy Schindelar, která rozebírá stará auta na součástky, kdy použitelné věci prodá, zbytek nechá sešrotovat. Podnikání ji jen kvete, protože lidé přechází na benzinové motory a zbavují se svých starých naftových aut, z nichž některá končí svůj život právě na vrakovištích.

Zdá se vám podivné nechat v podstatě zničit pojízdné auto místo toho, aby bylo prodáno a sloužilo dál? Podivné to možná je, ale má to svou logiku. Jak dáma s českými kořeny vysvětluje, za současné situace umí nabídnout za auto určené k rozebrání více peněz než firmy, které s ním budou obchodovat dále jako s autem. Na díly zkrátka může mít při snate o okamžitý prodej větší cenu než jako celek, alespoň v Německu. A i když se v zahraničí prodá dráže, náklady spojené s exportem a přihlášením jinde také nejsou nulové, takže to situaci zásadně nemění.

Žena v čele pánského kolektivu pozvala reportéry magazínu Focus nahlédnout do útrob velkého podniku, kde se nejlépe ukazuje dopad německé naftové krize. Promluvit nechala i jednoho z mechaniků, který obtížně skrývá rozčarování nad tím, jaká auta dnes musí „porcovat”. Na zvedáku konkrétně ukazuje VW Touareg V6 TDI bez jediné vady, který míří do propadliště dějin s nájezdem 180 000 kilometrů. Není to žádná výjimka, spíše pravidlo - rukama mu prý prošel i Tiguan z roku 2012, který kvůli změně nálady v Německu ztratil hodnotu do té míry, že se jej více vyplatilo prodat na díly.

Ačkoli Nicole Schindelar tímto stavem ekonomicky netrpí, naopak posílá obrat její firmy do dříve nepoznaných mezí, radost z něj nemá. Jak správně podotýká, okolnostmi vynucená likvidace stále funkčních aut a následná výroba jiných ve výsledku životnímu prostředí nijak nepomůže, právě naopak. Nad tím ale dnes v Německu přemýšlí málokdo - diesely jsou na černé listině a nic dobrého už je nejspíše nečeká.

Zdroj: Focus

Mirek Mazal