Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Chris Evans, Nový moderátor Top Gearu, dává všanc šest Ferrari, tři Jaguary, jeden Mercedes či Fiat 126 Abarth. S velmi zajímavou historií.

Chris Evans rozhodně není člověkem, který by měl hluboko do kapsy. Jeho jmění se odhaluje na 50 milionů liber (cca 1,9 miliardy korun), přičemž nějaké ty „drobné“ jistě přisype do kasy i nový kontrakt na moderování příštích sezón Top Gearu, který pr něj musí být velmi lukrativní záležitostí.

Pro Evanse je to navzdory mnoha jeho moderátorským i obchodním úspěchům zřejmě vrchol jeho kariéry a za takových okolností bychom očekávali spíše nákupní horečku. Jenže je to jinak - hvězda BBC se překvapivě oddává spíše prodejní horečce a do aukce poslala hned třináct klasických aut ze své rozsáhlé sbírky. A nejsou to zánovní Favority, ale skutečné skvosty, které by mu podle odhadů měly vynést nějakých 11 milionů liber (417 mil. Kč). A většina z této sumy padá na vrub čtyř exemplářů vzácných Ferrari.

Než se dostaneme k popisu jednotlivých kousků, jen dodáme, že dražbu pořádá aukční síň Bonhams v rámci akce Goodwood Revival Sale, která se uskuteční 12. září v britském Chichesteru. Do ostrovního království ovšem v případě zájmu nemusíte osobně, nabídku na Evansovi vozy lze učinit také online či přes telefon. Je však třeba se u aukční síně zaregistrovat. Tím ale máme vše potřebné probrané, věnovat se tak můžeme jednotlivým vozům, jež si probereme v sestupném pořadí dle odhadované ceny.

Ferrari 275 GTB/6C „Alloy“ z roku 1966

Zlatý hřeb mezi nabízenými vozy by se dle odhadů měl prodat za 2,6 až 2,9 milionu liber (98 až 110 milionů korun). Důvodem této nemalé sumy je především fakt, že jde o verzi s hliníkovou karoserií (většina vyrobených vozů byla z oceli) a designem od společností Pininfarina a Scaglietti. Do hry pak samozřejmě promlouvá i jméno současného majitele nebo neobvlyké pravostranné řízení. Pod dlouhou kapotou pak trůní 3,3litrový dvanáctiválec, který v kombinaci se šesti karburátory Webber produkuje 314 koní. Vůz byl původně lakován červenou Rosso Chiaro, na světle zeleno jej nechal přelakovat až Evans, který chtěl, aby daný exemplář připomínal legendární Ferrari 250 GTO „350 5“.

Ferrari 365 GTS/4 „Daytona“ Spyder z roku 1971

Druhý nejdražší klenot Evansovy nabízené sbírky by měl vynést 2,3 až 2,6 milionu liber (87 až 98 mil. Kč). Jde o 18 vyrobený exemplář modelu Daytona Spyder, který oficiálně vzniknul pouze ve 121 kusech. Původně přitom dostal do vínku bílý lak a kožený černý interiér, v rámci rozsáhlé renovace z roku 2011 se však karoserie dočkala černé barvy a kabina červené kůže od firmy Luppi. Než jej Evans koupil, měl vůz najeto pouze 3 946 mil (6 349 km). V motorovém prostoru přitom najdeme 4,4litrový dvanáctiválec naladěný na 357 koní, s nímž není problémem pokořit čtvrtmíli za pouhých 13,2 sekundy a nejvyšší rychlost 282 km/h.

Ferrari 250 GT Lusso Berlinetta z roku 1963

Třetí Vzpínající se koník nabízený v aukci, Ferrari 250 GT Lusso, je jedním z 350 vyrobených exemplářů. Jako takový by se odhadem měl prodat za 1,4 až 1,85 milionu korun (53 až 68 mil. Kč), přičemž stejně jako v předchozích dvou případech můžeme pod kapotou očekávat motor V12. Ze tří litrů doluje 243 koní, což by mělo postačit na sprint z klidu na 160 km/h za 19,5 sekundy a maximálku 240 km/h. Původní historie vozu příliš známa není, nicméně v roce 2006 došlo k renovaci, která přinesla šedou metalízu a černý interiér. Pozornost byla věnována také brzdám, chladiči, palivové nádrži a palivovým pumpám.

Ferrari 275 GTS Spyder z roku 1965

Máme tu čtvrté z Evansových Ferrari a zároveň poslední, jehož cena by dle odhadu měla jít do milionových hodnot. Konkrétně má jít o rozmezí 1,3 až 1,6 mil. GBP (49 až 60 mil. Kč), za které dostanete 3,3litrový dvanáctiválec o výkonu 264 koní. Spyder je jedním z dvou set vyrobených exemplářů, přičemž z továrny vylezl v červeném laku Amaranto s béžovým interiérem. V mezičase byla karoserie nalakována nažluto a interiér přečalouněn načerno, Evans ovšem alespoň exteriér v klasickém designu od Pininfariny nechal vrátit do původního stavu. Kromě toho byla renovována většina mechanických komponentů.

Ferrari 250 GT SWB „Alloy“ Replica z roku 1963

Slovo „replika” se vedle loga Vzpínajícího koníka nevyjímá zrovna působivě. Je ale třeba dodat, že nejde o náhražku Ferrari postavenou na bázi Pontiacu Fiero. Namísto toho šasí č. 3493GT spatřilo světlo světa jako model 250 GTE 2+2, za čímž se skrývá vůbec první výlet značky mezi čtyřmístné vozy. Aby se dozadu vešla dvojice nouzových sedadel, musel být třílitrový dvanáctiválec o výkonu 243 koní posunut o 30 cm dopředu. Stejnou měrou byla protažena také karoserie, rozvor však zůstal shodný jako u standardního Ferrari 250. Mezi lety 2010-2012 ovšem došlo k oné replikaci, kdy vůz byl přestavěn na kratší dvoumístné kupé. Stát vás nyní bude 500 000 až 600 000 GBP (19 až 23 mil. Kč).

Jaguar XK120 „Alloy“ Roadster z roku 1949

Po delší italské epizodě se přesuneme na britské ostrovy, přičemž první zastávkou je Jaguar XK120 Roadster osazený hliníkovou karoserií. Takových verzí bylo vyrobeno pouze 240, divit bychom se tedy neměli odhadu ceny 325 000 až 375 000 GBP (12 až 14 mil. Kč). Pod kapotou se skrývá 3,4litrový šestiválec naladěný na relativně nízkých 162 koní, v kombinaci s muší hmotností se ovšem Roadster zvládl již před 66 lety rozjet s nataženou střechou na 203 km/h, po jejím složení do krytu pak dokonce na 213 km/h. Zajímavé přitom je, že tento konkrétní kus byl vyroben s volantem nalevo, jeden z jeho amerických majitelů jej však nechal usadit napravo a vnitřek přečalounit modrou kůží.

Jaguar XK SS „Lynx“ Replica z roku 1988

Opět tu máme slovo „replika”, přičemž tentokráte již dostává svému smyslu. Původní Jaguar XK SS totiž vzniknul v roce 1957 pouze v 16 exemplářích. Jako mnoho výjimečných sportovních modelů však inspiroval celou řadu firem, aby přišly s napodobeninami. Za tuto je zodpovědná firma Lynx, která v roce 1988 postavila devět kousků dle původních specifikací. Ovšem pouze v případě nýtované hliníkové karoserie. Zcela specifické této replice jsou ale 16palcová litá kola či 3,8litrový šestiválec s třemi karburátory Weber. Výkon by tedy stoprocentně měl přesáhnout 250 koní originálu, za což dáte dle odhadu 325 000 až 375 000 GBP (12 až 14 mil. Kč).

Chitty Chitty Bang Bang Replica

Ze světa napodobenin se hned tak nevymaníme, přičemž tentokráte tu máme Svatý grál. Pod názvem Chitty Chitty Bang Bang byl v roce 1968 odvysílán jeden z nejoblíbenějších dětských filmů, ve kterém excentrický profesor Caractacus Potts promění starou rachotinu v magický vůz. Identická replika sice nedokáže létat nebo se potápět, pod kapotou má tentýž motor Ford V6 spojený s automatickou převodovkou. Výroba vozu zabrala dlouhých deset let, přičemž dodrženy byly veškeré detaily. Máme tu tedy leštěnou hliníkovou kapotu, jíž doplňuje dřevěná karoserie a žebřinový rám. Vše vás přitom vyjde na 250 000 až 350 000 GBP (9,4 až 13 mil. Kč).

Mercedes-Benz 280 SL „Pagoda“ z roku 1970

Do Evansovy sbírky kupodivu patří i německé vozy, přičemž tato „Pagoda“ by měla být vydražena za 100 000 až 130 000 GBP (3,8 až 4,9 mil. Kč). Za tyto peníze dostanete 2,8litrový šestiválec, který produkuje 183 koní. S tímto výkonem není problémem zrychlení z klidu na stovku za 10 sekund a nejvyšší rychlost 193 km/h. Kromě toho můžete počítat s automatickou převodovkou, dvouodstínovým stříbrným lakem, plátěnou střechou v námořnické modři či především opravdu rozsáhlou renovací, která proběhla v roce 2008. Vůz byl během ní kompletně rozmontován, došlo tak na očištění všech komponentů. Zároveň došlo i na osazení moderního rádia a alarmu.

Ferrari 328 GTS Targa z roku 1989

Jsme zpátky v Itálii, a to u opravdu výjimečného vozu, čemuž ovšem příliš neodpovídá odhadní cena 100 000 až 130 000 GBP (3,8 až 4,9 mil. Kč). Ferrari 328 GTS s šasí č. 82497 bylo totiž jako nové doručeno Nigelu Mansellovi jakožto dárek na uvítanou u týmu Scuderia F1. Zároveň by se mělo jednat o vůbec poslední exemplář této modelové řady. Pod kapotou se přitom skrývá 3,2litrový osmiválec doplněný vylepšenou řídicí jednotkou Marelli, která zvedla výkon na 274 koní. Sprint z klidu na stovku tak vůz osazený nárazníky ve stylu Testarossy a unikátním střešním spoilerem zvládne za 5,5 sekundy a maximálně se rozjede na 257 km/h.

Jaguar XK150 SE z roku 1958

Finální série původní modelové řady XK se pyšní 3,4litrovým šestiválcem, který ve verzi SE (Special Equipment) dostal do vínku 213 koní. Tuto sílu přenáší čtyřstupňová převodovka Moss na zadní drátěná kola s centrální maticí, přičemž od roku 1967 je krocena silnějšími brzdami z modelu E-Type. Exemplář, který Evans vlastní, sice najel již více než 58 tisíc mil (93 tisíc km), nicméně jde o jeden z nejzachovalejších Jaguarů XK150 vůbec. Během renovace v roce 1989 bylo totiž zjištěno, že původní lak nemá jediný kaz a kožené čalounění bylo pouze vyčištěno. Je proto vlastně překvapivé, že odhady počítají pouze s 55 000 až 65 000 GBP (2,1 až 2,5 mil. Kč).

Daimler Dart SP 250 „Policejní verze“ z roku 1964

Pod názvem Daimler máme zafixovaný německý koncern, v tomto případě se ovšem jedná o britskou automobilku, kterou v roce 1959 pohltil Jaguar a začal tak označovat své luxusní specifikace. Model Dart SP 250 byl finálním produktem značky, přičemž nabízený kus spadá mezi 26 vozů objednaných Scotland Yardem. Z toho důvodu ostatně v kabině nechybí ani policejní vysílačka. V motorovém prostoru najdeme 2,5litrový osmiválec, který byl naladěn na 152 koní, jež postačí k nejvyšší rychlosti 201 km/h. O bezpečné zastavení se pak starají kotoučové brzdy ve všech čtyřech rozích, což byl na tehdejší dobu velmi neobvyklý počin. A cena? 50 000 až 60 000 GBP (1,9 až 2,3 mil. Kč).

Fiat 126 Abarth Replica z roku 1983

Poslední vůz Chrise Evanse na první pohled vypadá vedle ostatních jako chudý příbuzný, však ho u nás známe hlavně jako polský Maluch. A tomu ostatně nasvědčují i odhady, podle nichž by se měl prodat za 10 000 až 15 000 GBP (380 000 až 570 000 Kč). Tohle je ale původní Fiat 126 a jakmile trochu zapátráme v jeho „rodokmenu“, zjistíme, že jde o vůz postavený Mikem Jordanem. Nikoliv však oním slavným basketbalistou, nýbrž majitelem závodního týmu Jordan Racing Team. Nejde však o originál, kterým jezdila jeho žena, nýbrž repliku, na níž začal pracovat v roce 2011. Značně ojetému vozu přitom odebral blatníky a místo nich dodal motor postavený dle specifikací Abarthu, novou spojku, převodovku, výfuk či oranžový lak. Výsledek stojí za to, co říkáte?

Petr Prokopec