Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vadné airbagy Takata způsobily nejméně 14 úmrtí a na 100 zranění. Firma Takata hledala nejlevnější řešení a automobilky na to slyšely.

Kauza vadných airbagů Takata je poměrně dobře známa, a to zejména majitelům aut japonských značek. Zejména Honda byla snad největší svolávací akcí aut v historii postižena asi nejvíce, právě v autech této značky došlo k nejvíce zraněním a úmrtím způsobeným vadnými nádržkami s výbušninou, která má airbagy nafukovat.

Princip vady byl v použití dusičnanu amonného pro nafukování airbagů. Tahle sloučenina je náchylná na vlhkost a změny teploty, a je tak vcelku nestabilní. Místo standardního, plynulého - velmi rychlého, samozřejmě, ale kontrolovaného - nafukování airbagu se tak některé kapsle s dusičnanem amonným doslova roztrhaly na kusy takovým způsobem, že některé jejich části byly vrženy na hlavu pasažéra jako střepiny.

Začátek tohoto problému se datuje do 90. let, kdy Takata vyměnila stabilní, ale drahou sloučeninu pro nafukování airbagů za levnější, ale nebezpečný dusičnan amonný. Vyrobila tedy kapsli, která byla o 30 % levnější než konkurence, a nabídla ji automobilkám. Výsledný airbag mohl být o několik dolarů levnější a to bylo pro firmy klíčové.

Jednou z automobilek zasažených tímhle problémem je americký koncern General Motors. Do té doby mu airbagy dodával švédský výrobce Autoliv. GM mu prezentovalo kapsli firmy Takata a chtělo stejnou nebo nižší cenu, jinak že začne odebírat od Japonců. Autoliv se pustil do zkoumání kapsle a zjistil, jak nebezpečná může být.

„Řekli jsme 'nemůžeme to udělat, nebudeme to používat,'” vzpomíná Robert Taylor, někdejší hlavní chemik u Autolivu, co GM sdělili na adresu dusičnanu amonného. „Plyn je generován tak rychle, že roztrhá kapsli na kusy,” pokračuje. „Když jsme to odpálili, zcela to zničilo obal kapsle. Udělalo to z něj šrapnely,” uvedl Chris Hock, někdejší Taylorův spolupracovník, pro NY Times.

Inženýři Autolivu seznámili GM i další automobilky se závěry svého zkoumání. Jenže vidina nižších výrobních nákladů byla silnější a GM, a nejen ono, začalo do svých aut montovat airbagy Takata. Uvádí nicméně, že auta, do kterých se tyto airbagy dávaly, byla navrhovaná speciálně tak, aby byly ony kapsle chráněny před vlhkostí a vysokými teplotami. A vypadá to, že se dostavil úspěch - z údajných cca 44 tisíc nehod vozů GM, ve kterých vystřelil airbag Takata, k žádnému selhání nedošlo.

Ostatní značky ale takový úspěch neměly. Závadné airbagy Takata stojí za 14 mrtvými a zhruba stovkou dalších zraněných lidí. A podle odhadů může množství aut, která musí do servisu, sahat až ke 100 milionům na celém světě. Takové číslo dělá z počtu aut zasažených Dieselgate drobnost hodnou nanejvýš regionálních médií, i kdybychom vypustili zranění a úmrtí.

Podle obsáhlého reportu New York Times ovšem jdou provinění mnohem dál, než je snaha o snížení výrobních nákladů. Stejný důvod však stál za počátkem používání dusičnanu amonného. Továrnu Takata v Moses Lake ve státě Washington postihlo v roce 1997 několik výbuchů, které poškodily zařízení a ochromily produkci. Takata musela kupovat kapsle pro nafukování airbagů od jiných firem a vozit je odběratelům.

Potřebovala najít levnější řešení - a tím byl dusičnan amonný. Při výzkumu, jak by se dal použít, ale bylo zjištěno, že tahle chemikálie může být velmi nebezpečná. „Na poradě jsem doslova řekl, že když tohle budeme používat, někdo přijde o život,” uvedl pro Bloomberg Mark Lillie, jeden z bývalých inženýrů Takaty, který proti ní svědčil u soudu.

Podle vlastního prohlášení z té doby Takata „podnikla kroky” k zabránění tomu, aby kapsle byly vystaveny velkým změnám teploty. To, jak moc je dusičnan amonný nestabilní za určitých podmínek, bylo tehdy dávno známo z různých studií i zkušeností z reálného světa. „Některé z nejhorších průmyslových nehod na světové úrovni mají co do činění s dusičnanem amonným,” uvedl pro NY Times Luigi T. de Luca, expert na pevná raketová paliva.

Následky nežádoucích výbuchů airbagů Takata mohou být drastické

Takata trvá na tom, že specifikace od výrobců nepředvídaly problémy způsobené vystavením kapslí horku a vlhkosti po dlouhou dobu. Různé aktualizace výrobních procesů a specifikací už v roce 2004 přímo požadovaly zlepšení testování dotčených kapslí. A Takata samozřejmě jejich vzduchotěsnost prověřovala - princip byl ten, že se do nich přidalo malé množství helia, byly umístěny do vakuové komory a měřila se přítomnost helia v prostředí okolo kapsle. Pokud tam nějaké bylo, znamenalo to únik z kapsle a ta byla vrácena jako vadná.

Jenže podle bývalého inženýra firmy, který z pochopitelných důvodů zůstává v anonymitě, byly tyhle testy manipulovány, a to minimálně v dnes již nefunkční továrně v La Grange v americké Georgii. Vadné kapsle byly měřeny několikrát, dokud v nich helium nedošlo. Pak odtamtud nemohlo žádné unikat a prověrkou prošly. Dostaly nový čárový kód, aby bylo opakované testování zamaskováno, a pokračovaly do expedice jako nezávadné kousky.

O této praxi údajně věděla i nejméně část vedení firmy Takata, protože když onen inženýr tenhle problém oznámil na poradě, bylo mu prý naznačeno, aby na žádné další porady nechodil. O pár měsíců později firmu opustil. Např. Honda ale o podvodech při testech vůbec nevěděla, až do doby, kdy byl tento člověk vyslýchán jejími právníky v rámci soudů kvůli oněm úmrtím způsobeným airbagy Takata.

V roce 2008, více než deset let po startu produkce těchto kapslí, do nich byla přidána absorpční složka, která má zabránit dusičnanu amonnému v kontaktu s vlhkostí. A vpravdě, mezi modely, ve kterých by mohly být závadné airbagy, jsou auta novější než z roku 2008 či 2009 naprostou vzácností. Tento obrovský problém by ovšem vůbec nemusel vzniknout, kdyby se Takata a později i automobilky nesnažily ušetřit za každou cenu.

S ohledem na rozsah použití airbagů Takaty je něco přes 110 zaznamenaných případů úmrtí a zranění relativně malé číslo, zrovna tyto následky je ale obtížné přehlížet v jakékoli míře

Takata stále dusičnan amonný používá, ale design kapslí a proces odhalování vad jsou očividně výrazně lepší. Minulý týden ovšem došlo k neštěstí, které dost možná s touto sloučeninou souvisí, ale trochu jinak. Kamion v USA vezl blíže neupřesněné díly do airbagů do továrny Takata v Eagle Pass v Texasu. Jel po U.S. Highway 277, když ho zachvátil požár.

Řidič a spolujezdec stihli z kabiny utéct, jenže pak došlo k výbuchu. Síla byla obrovská, exploze rozmetala dům, u kterého vůz zastavil, a zabila v něm žijící 69letou ženu. Osobní auto, které projíždělo kolem, bylo také zasaženo a jeho dvoučlenná posádka byla hospitalizována, stejně jako řidič a spolujezdec z kamionu. Kousky náklaďáku byly nalezeny až 1,6 km od výbuchu.

Co víme, je, že příčinou výbuchu nebyla dopravní nehoda. Jestli byl na návěsu dusičnan amonný, není potvrzeno, ale je to vysoce pravděpodobné. „Nákladní auto provozované subdodavatelem Takaty, které převáželo kapsle pro nafukování airbagů a jejich náplně, mělo nehodu,” píše se v prohlášení Takaty, vydaném nedlouho po události.

Pozadí problémů s airbagy firmy Takata je opravdu složité a místy až děsivé, vezmeme-li v potaz, že o možných fatálních následcích použití dusičnanu amonného věděl nejeden člověk. Přesto byl Takatou použit a automobilkami akceptován při vědomí možných rizik. Nic z toho by ještě nemuselo být tak hrozné, kdyby testy kapslí nepustily do oběhu problematické kusy. Jenže to se nestalo...

Výbuch náklaďáku vezoucího díly airbagů do fabriky firmy Takata byl ohromný

Vlevo místo výbuchu před ním, vpravo jeho následky

Zdroje: NY Times, News4SanAntonio

Marek Bednář