Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Německá ekonomika ztrácí glanc a automobilový sektor to odnáší mezi prvními. Také ten nasedl na mrtvého koně ve chvíli, kdy by potřeboval mít sílu na boj s Číňany. Řešením je jen návrat k reálné efektivitě, zrovna na ten ale Němci snad ani nepomýšlí.

Od chvíle, kdy se většina automobilek rozhodla odvrátit od reflektování představ zákazníků, respektování technické reality a úcty k elementárním ekonomickým zákonitostem, říkáme, že to nemůže dopadnout dobře. Není přece zase tak těžké domyslet, že když vědomě přestanete usilovat o nabízení toho nejlepšího možného produktu, přestanete se snažit, aby vyvolával v zákaznících touhu jej mít, začnete jej vědomě vyrábět s náklady, které nelze promítnout do ceny, jako by trh akceptoval, a místo toho začnete slepě následovat preference politiků, jejichž moc nad čímkoli žije v ekonomicky neefektivně fungujícím prostředí na vypůjčený čas, míříte neodvratně do průšvihu. A otázkou je jen to, kdy přijde.

Nás Čechy a Slováky lépe než jiné minulost poučila, že některé věci nejde nařídit, naordinovat, uzákonit, musí být reálně možné. A když nejsou, nebude to fungovat, ani kdybyste se uregulovali k smrti. Nejsme si jisti, zda to je bezmála 35 let po revoluci takto schopna vnímat většina našinců, Němci - a s nimi většina EU - s tím ale očividně mají problém. A přesně podle toho to dopadá.

K něčemu takovému se schylovalo řadu let, nikdo ale nebyl schopen říci, kdy to začne vybublávat mohlo to trvat dalších 5 stejně jako 15 roků. Klíčová byla agresivita, s jakou bude ideologická iracionalita na sílu prosazována na úkor ekonomické racionality, svou roli ale hrály také faktory, které nikdo v Evropě nemohl ovlivnit. Jednak jde o geopolitické záležitosti obecně, klíčové bylo ale nakonec hlavně to, jakým směrem zamíří jiné regiony či jak se bude vyvíjet fungování „našich” firem nich. Bohužel pro EU se sešlo v podstatě to nejhorší, co mohlo, a EU se v dané situaci zachovala znovu nejhůř, jak mohla, neboť místo přizpůsobení se nové realitě si dál jede svou.

Mluvíme jednak o Rusku, odkud putovaly do Evropy některé klíčové zdroje, které odjinud nelze získat za srovnatelné ceny. Především je ale řeč o Číně, která se zevnitř změnila tak, že si vystačí stále více sama, a tak jako trh pro „západní” automobilky funguje stále hůř. Navíc ukazuje, že zejména elektrická auta dokáže vyrábět s nesrovnatelně větší efektivitou. Jak by na to reagoval rozumný hospodář? Slevil by aspoň z části „zelené neefektivity”, neboť na ni teď prostě nejsou peníze, a snažil by se s Číňany jak v Číně, tak mimo ni bojovat s pomocí produktů, které dokáže vyrábět lépe, zajímavěji, efektivněji, cokoli takového. Prostě které pro něj představují konkurenční výhodu.

Přesně na to se ale EU totálně vybodla. Dál si jede „svou zelenou” a tlačí na auta, se kterými může s Číňany akorát prohrát ve chvíli, kdy na tamním trhu evropské automobilky jenom ztrácí. Tohle všechno se zračí v krizi německého automobilového průmyslu, která rychle eskaluje nejen ve VW.

Jak informuje Bloomberg, po VW a BMW se se stále hmatatelnějšími problémy potýká také Mercedes. Ten koncem týdne razantně snížil odhad své ziskové marže z 10 až 11 procent na 7,5 až 8,5 procenta, což opravdu není malá změna. Důvod si domyslíte - ten hlavní leží v Číně, kde třícípá hvězda prodává stále méně osobních vozů. Stěží jej ale nemohlo nezasáhnout fiasko plánu s přechodem jen na elektrická auta do roku 2030, který v prvé řadě ignoroval preference zákazníků značky. Její šéf Ola Källenius si opakovaně nasypal popel na hlavu a nyní symbolicky říká: „Budeme aktivně plout po větru, nebudeme se jen dívat, odkud vítr vane.”

Toto je jen další z moha signálů toho, že se německé automobilky musí primárně znovu snažit fungovat efektivněji, což jinak než primárně úctou k zákazníkům a reálným technickým možnostem nepůjde. Zvlášť pokud jde o tak velké trhy, jako je Čína, není možné „zaplácnout” tamní ztráty čímkoli jiným, něco nám ale říká, že touto cestou se Němci nevydají ani omylem. Už na pondělí 23. září totiž vláda svolala jakýsi krizový summit automobilového průmyslu, na kterém budou přítomni zástupci všech velkých automobilek i vládnoucích politických stran. A budou přemýšlet, jak situaci pomoci.

Jako premiér bych řekl asi něco jako: „Jděte a přestaňte dělat nesmysly!” Tak to ale skoro jistě nedopadne, budou se spíš hledat cesty, jak „vyřešit” problémy jejich posypáním penězi daňových poplatníků, jak principiální vnitřní bolest zhojit ovázáním vnějších částí obvazem. Prostě jak zamést problém pod koberec, jak odložit jeho vybublání do voleb v roce 2025. Podle Sternu tak má například SPD vytáhnout znovu na světlo absurdní myšlenku šrotovného, dotace na leasing elektromobilů pro lidi s nízkými nebo středními příjmy anebo dotace na soukromé nabíjecí boxy. Tedy jeden nesmysl za druhým, který nevyřeší vůbec nic: „Autosummit musí vyslat jasný signál, že firmy a politici překonají společně současný propad,” řekl Sternu politik SPD Sebastian Roloff.

Racionálnější opozice je nepřekvapivě ostře proti, jak rekapituluje Frankfurter Allgemeine Zeitung. „Někdejší šrotovné nemělo na poptávku po autech žádný vliv kromě krátkého vzepětí,” kritizuje takové nápady místopředseda poslaneckého klubu CDU/CSU Ulrich Lange a místo zneužitelných systémů, které akorát pošlou do šrotu dále použitelná auta, se vyslovuje pro technologickou otevřenost a a uvolnění evropských emisních limitů pro automobily.

Předseda Evropské lidové strany Manfred Weber je kupodivu na stejné lodi. „Když jsou ohroženy desítky tisíc pracovních míst, není čas na pokuty,” řekl Weber pro FAZ. Šéf největší skupiny v Evropském parlamentu a místopředseda CSU dále vyzvali k revizi všech unijních předpisů pro automobilový průmysl. „Potřebujeme obecnou revizi všech zákonů a předpisů pro automobilový průmysl. Jinak se nám nepodaří zajistit přežití tohoto důležitého odvětví a pracovní místa, která generuje,” řekl Weber.

Ať už ale onen summit přinese jakoukoli hloupost, jakoukoli zřetelně nefunkční náplast na hráz přehrady přeplněné problémy, VW bude pokračovat ve svém dále eskalujícím plánu drastické redukce nákladů. Pro něco takového ale dál odbory nejenže nemají pochopení, i v této situaci žádají 7% zvýšení mezd, jak shrnuje Focus. To je vskutku fascinující požadavek, něco jako diskuze o provaze v domě oběšencově. IG Metall v čele s Danielou Cavallo to ale myslí smrtelně vážně a už teď vyhrožují velkými stávkami.

Pokud VW v zásadě neponechá věci, jak jsou dnes, a nepřistoupí na zvýšení mezd, už v listopadu se mají rozjet v závodech VW masivní stávky, které fungování firmy v zásadě paralyzují. Jak moc je to dobrý nápad v momentě, kdy firma už teď trpí nedostatečnou provozní efektivitou, asi nemusíme probírat, ale koho to zajímá? V této hře si zjevně je připraven dál jet každý svou.

VW (a nejen on) se bude tvářit, že nevidí podstatu problémů a bude zmenšovat své aktivity, neboť není šance, že by se sázkou na elektromobily prodával znovu víc aut. Politici si dál pojedou své zelené sny a budou do nich cpát peníze nás všech, dokud budou nějaké mít. A odbory „nedají ani džob” a budou klidně stávkovat na vyšší odměny ve chvíli, kdy firma ví, že bude mít ani na ty dosavadní. Jak to asi může dopadnout...

Zdroje: Bloomberg, Stern, FAZ, Focus

Petr Miler