Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

První generace Octavie byla pro Škodu přelomovým modelem a musela ukázat, že opravdu vydrží. A nic ji neprověří tak dobře, jako statisíce km najetých normálním uživatelem.

V historii české automobilky nastalo v posledních dekádách hned několik zlomových momentů. Jedním z nich byl příchod první novodobé generace Octavie, která měla firmu vrátit na automobilovou mapu světa. Favorit byl na poměry „komunistických” aut dobrý a Felicia jeho možnosti posunula ještě dál, ani jeden z těchto vozů ale nemohl seriozně konkurovat tehdejším bestsellerům Volkswagenu, Fordu, Opelu, Renaultu a dalších renomovaných značek.

Octavie byla prvním modelem vyvinutým pod křídly koncernu VW kompletně od nuly a protože si i samo vedení mateřské firmy bylo vědomo jeho významu, „pustilo” Škodě tehdy tu nejlepší techniku, kterou měli Němci k dispozici. Že z toho nakonec byl úspěch, který rázem dovolil škodovce konkurovat prakticky kterékoli za zavedených značek, nemusíme opakovat. Nakonec, dnes už tu máme Octavii v její třetí generaci a pouze zatvrzelí odpírači čehokoli mladoboleslavského mohou říci, že nejde o produkt světové úrovně, před kterým delší tradice výše zmíněných nezmíněných značek prakticky nic neznamená.

Příběh první Octavie ale známe a dnes už 22letá novinka Škody dávno není hvězdou autosalonů s novými vozy. Už není ani hvězdou autobazarů, i v těch se stala popelkou, kterou lze pořídit za docela mrzké peníze. Co za ně můžete dostat? To nejlépe ukáže jeden extrémní případ. Alexi Kerstenovi z britského CarThrottlu se do rukou dostal exemplář první Octavie ve snad nejobvyklejší specifikaci s motorem 1,9 TDI o výkonu 66 kW, který s neskutečnými 431 852 mílemi (skoro 695 tisíc km) pořídil jako ojetinu s platnou obdobou naší STK.

Dal za ni pouhých 200 liber, tedy necelých 5 800 Kč. Pravda, u nás takhle levně nekoupíte snad nic, situace ve Velké Británii je trochu jiná. Také v našich končinách ale bude podobně utahaná Octavie levným zbožím cenově srovnatelným nanejvýš s lepší televizí. Co lze od takového auta očekávat? Právě to prohlídka čerstvě zakoupeného vozu ukazuje nejlépe.

Trochu nám připomíná Škodu Fabia s 1 267 000 km, o které jsme svého času řekli, že „je na maděru, ale jezdí”. S tímhle autem se jeho dva předchozí majitelé mazlili snad ještě méně a jasně znát to není leda zvenku. Auto schytalo nějaké šrámy, přední kapota trochu rezne, někomu se hodil část masky chladiče a kryty kol by mohly vyprávět o každém kilometru, který překonaly, celkově ale tohle auto na svůj věk, kilometry a cenu vypadá ještě slušně.

Jiná písnička je to uvnitř. Poslední majitel zjevně neznal slovo vysavač, natož pak hadr, ale nepořádek - a podle Alexe i zápach a lepivost všeho, na co lze sáhnout - je to nejmenší. Interiér je především naprosto zdevastovaný - sedadlo řidiče má rozpárané čalounění, to samé se stalo na dveřích. Je tu spousta odřených a jinak opotřebených dílů, vyrvané ovladače, vytahané pásy a v neposlední řadě spousta nefunkčních věcí. Klimatizace nejde, elektrické okénko jde otevřít jedno (u spolujezdce vpředu), též většina dveří nejde otevřít (včetně těch u řidiče) a jak vypadá zavazadlový prostor... no podívejte se sami.

Už to začíná působit dojmem, že tento vůz je prostě hromádka zdevastovaných dílů na poslední cestě, jednou věcí ale umí překvapit pozitivně - svým technickým stavem. Tohle auto ujelo skoro 700 tisíc km, bylo tedy téměř na měsíci a zpátky, více jak 17krát obkroužilo svět a do poslední chvíle jezdilo skoro denně mezi Londýnem a Liverpoolem zjevně bez větších ohledů majitele. Přesto má dodnes původní výfuk, původní tlumiče (!) a motor bez jediné větší opravy, a to dokonce včetně turbodmychadla - i to je dodnes původní.

I když na plavnosti podvozku jsou původní tlumiče znát a řízení byste si pro jeho vůle asi nevybrali do monopostu Formule 1, auto je prý mechanicky pořád velmi robustní, motor běží jemně a podává očekávaný výkon. A v neposlední řadě připomíná, proč se z jednotky 1,9 TDI 66 kW stala taková modla - je mimořádně úsporná. Má upravenou řídící jednotku na 110 nebo 130 koní (majitel už nevěděl přesně), přesto dokáže mimo město jezdit se spotřebou pod 3,6 litru na 100 km. Tedy, podle palubního počítače, Alex ale slibuje ověřit vše i dolitím nafty a popravdě řečeno očekáváme, že tohle číslo se potvrdí. Motory 1,9 TDI v dobách, kdy neznaly filtry pevných částic ani emisní normy Euro s vysokými číslicemi, byly zkrátka takto úsporné.

Auto pochopitelně muselo projít mnoha technickými kontrolami a jejich barvitá historie připomíná, kolikrát některé z nich nezvládlo. Stalo se to i při té poslední z loňského září při 650 tisících km. Ale i tu napodruhé absolvovalo úspěšně s výtkami, které u takového vozu můžete očekávat - úniky oleje, zkorodovaný výfuk či pružiny a různé vůle a opotřebení na podvozku. Zásadního nic, pochopitelně, jinak by auto neprošlo. A připomínáme, jsme u britské STK, kde to nechodí jako u těch českých. „Za kus prasete cokoli” tady nefunguje.

I když je zjevné, že tohle auto má nejlepší léta za sebou, Alex si jej hned oblíbil, čemuž docela dobře rozumíme. Je to skutečný hrdina silnic, který sice s pravidelnou technickou údržbou, ale jinak zjevně minimální péčí přežil všechna ta léta a kilometry ve stavu, který bychom označili za „velmi pojízdný”. Druhý majitel, který s vozem najel skoro polovinu všech kilometrů, Octavii označil za nejspolehlivější auto, co kdy měl. Už proto mu mohl věnovat více lásky, ale bohužel...

Alex to chce napravit, prý se o vůz bude starat jako královnu a dá jej dokupy tak, aby nebyl v pořádku jen technicky, ale i vizuálně, zejména pak uvnitř. Ještě nás o tom zpraví a těšíme se na to - zatím si můžete níže prohlédnout, co v jakém stavu to koupil. Už podle toho, co vidíme, bychom souhlasili, že za necelých 6 tisíc korun je to skvělý „kauf”, za to dnes nedostanete ani slušné jízdní kolo...

Uvnitř, kam se mimochodem nedá dostat dveřmi u řidiče (ani oknem) už je to o poznání horší

Vůz má stále původní výfuk, tlumiče a kompletní motor, včetně turba

Skoro 700 tisíc km, to je skoro jak na měsíc a zpátky a více jak 17krát kolem země

Výsledek denního dojíždění více jak 250 km si kupodivu vede slušně i u britských STK a jeho spotřeba, to je kapitola sama pro sebe

Petr Miler