Autoforum

/

Foto: The White House, tiskové materiály/Europa EU/EC - Audiovisual Service, tiskové materiály, koláž Autoforum.cz

Nechceme dříve 45. a teď i 47. prezidentovi USA upřít jeho historickou roli, jsme ale přesvědčeni, že je v prvé řadě sám dílem posunu smýšlení ve společnosti jako takové, nikoli tím, kdo takový posun iniciuje.

Minulý týden se do křesla šéfa Bílého domu vrátil Donald Trump, působí to ale, jako by v něm znovu seděl už věčnost. Smršť exekutivních příkazů a dalších iniciativ je tak ohromná, že běžný člověk bez dlouhého zkoumání ani nemá šanci pochopit, ke kolika změnám dal impuls.

Kolik z nich bude mít za následek to, co si od nich Trump a jeho blízcí slibují, kolik z nich bude přetvořeno v nezbytnou legislativu a jaké sekundární dopady budou mít, je velkou otázkou. Jedno je ale jasné teď - jeho úřadování je projevem změny, kterou jsme v takto významné zemi nezažili dekády. A logicky způsobuje vlnu reakcí po celém světě.

Trumpův návrat do úřadu je oslavován podobně uvažujícími lidmi prakticky všude, Evropu a Česko nevyjímaje. A to i když primárně bude mít snaha „učinit Ameriku znovu báječnou” na zbytek světa skoro jistě negativní ekonomické dopady. Nám je z Trumpových agend pochopitelně nejbližší jeho diametrálně odlišný přístup ke „klimatické politice” a odmítnutí zvýhodňování inherentně ekonomicky neefektivních řešení s údajným jiným pozitivním přínosem, elektrická auta nevyjímaje. Pokud si ale někdo od jeho rázných kroků sliboval, že pozitivně ovlivní i přístup EU ke stejné věci, mýlil se.

Staronová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen se prakticky okamžitě po inauguraci Donalda J. Trumpa nechala slyšet, že její skvělý Green Deal platí, i kdyby trakaře padaly, což mnohé zdejší odpůrce téhož zklamalo. My jsme ale přesvědčeni, že jeden na mrtvém koni a do souboje s Trumpem - jistě zdaleka ne jen rétorickým - se pouští zbytečně. Americký prezident totiž není tím spasitelem a strůjcem revoluce, za kterého jej dnes mnozí mají.

Tím nechceme zpochybňovat význam jeho osoby a věcí, které dělá, v procesu měl a má svůj zřetelný význam. Jak ale praví klasik, podobné revoluční změny obvykle nejsou dílem těch, kterým bývají později připisovány, jsou jen stvrzením změn ve společnosti, které tak jako tak nastaly. Anebo máte pocit, že komunisty v ČSSR porazil Václav Havel? Že Rakousko-Uhersko rozebral Masaryk? Že v červenci 1789 položila francouzskou monarchii hrstka pařížských měšťanů? Bez nich by to nešlo, aspoň v tu danou chvíli. Ale jen díky nim také ne, „to staré” už prostě ztratilo sílu.

Jsme tedy přesvědčeni, že lidé v „západních zemích” jsou už nějaký čas přesyceni všemi těmi iracionálními, proti přirozenosti jdoucími agendami od hrátek s „genderem” až po vnucování aut, která skoro nikdo nechtěl. Právě proto Trump uspěl a také proto je jeho loňské vítězství projevem, nikoli popřením fungování demokracie.

Americký prezident ostatně není první, kdo s podobnou agendou boduje, růst podpory podobně smýšlejících sil vidíme napříč západním světem. Změnila se společnost v Nizozemsku, kde z velké části žiji, změnila se společnost v Německu, kde často pracuji, změnila se společnost v Česku, kde trávím zbytek času. Změnila se i na Slovensku, kde mám řadu přátel, a změnila se také v USA, kde jsem též v kontaktu se spoustu místních i přistěhovalých. Už to prostě není jako dřív a co na lidi fungovalo před pěti roky, na ně nefunguje dnes.

Není to jistě změna z černé na bílou či naopak, kyvadlo dějin ale prostě zamířilo opačným směrem a Trump s ním nehýbe, veze se na něm. A víte, co je pro mě nejpřesvědčivějším projevem této změny? Elon Musk, ať jsme znovu automobiloví. K tomuto člověku mám historicky řadu výhrad, do historie se ale zapíše jako muž s jedním z nejvytříbenějších citů pro marketing. A pokud on (dnes je zjevné, že správně) vycítil, že má smysl „převléci kabát” a začít podporovat tuto „stranu barikády”, bylo to také znakem toho, že podpora jakési progresivistické politiky je na ústupu a bezprostřední cesta zpět už neexistuje.

Nejsme Trumpovi příznivci ani odpůrci, bereme jeho úřadování jako fakt s pozitivními i negativními aspekty. Tím nejpozitivnějším ale není on sám, je jím jako symbol změny ve společnosti, kterou potřebovala - návratu zdravého rozumu, který tu mnoho let tak chyběl. Evropa je vždy trochu pozadu, ale ne o moc. A jsme přesvědčeni, že pokud se EU s von der Leyenovou v čele nebo ne nevydá směrem k racionálnějšími fungování, bude k tomu beztak donucena. Nakonec k tomu není třeba mnoho - některé země už si dnes staví hlavu. A pokud se k nim po únorových volbách alespoň v něčem přidá Německo, ze snů Ursuly v.d.L. o udržitelnosti „nezměny” zbude to samé, co z představ Kamaly Harris o prvním „ženském prezidenství” v USA - vůbec nic.

Zdroj: Autoforum.cz

Petr Miler