Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tzv. plug-in-hybridy vypadají jako chytré spojení předností elektromobilů a konvenčních aut a na papíře se jeví jako výhra. Realita je ale tristní, ukazuje studie The Miles Consultancy.

Automobilový svět míří k elektrifikaci, o tom nemůže být sporu. Sice tak nečiní zrovna dobrovolně a i z toho důvodu ne stejnoměrně ve všech koutech zeměkoule, v Evropě to ale platí bezezbytku. Vývoj ryze elektrických aut a nezbytné infrastruktury zatím nedospěl tak daleko, aby podobná změna byla v dohledné době realizovatelná, pro nejbližší léta se ale nabízí jakýsi kompromis - plug-in hybridy.

Myšlenka za tímto řešením je jednoduchá. Auto dostane dva typy relativně plnohodnotného pohonu, tedy slušný spalovací motor i použitelný elektromotor. K tomu druhému „nafasuje” akumulátory schopné pohánět vůz alespoň po desítky kilometrů a... už se jede. Majitel si doma svého „zázračného hybrida” zaparkuje v garáži, kde jej přes noc i s malým elektrickým výkonem snadno nabije do plna. Druhý den mu taková zásoba energie stačí na běžné dojíždění a když náhodou ne, nebo potřebuje jet rychleji, je tu ještě spalovací motor s palivovou nádrží, který se postará o další výkon i dojezd.

Vypadá to vážně chytře, taková auta slibují relativně levný a „čistý” provoz, třebaže v druhém případě bude záležet, z čeho bude vyrobena ona elektřina. Navíc vás nelimitují v použití, na spalovací motor můžete případně dojet kamkoli jako dnes. Pochopitelně, úskalím budou vyšší náklady na výrobu a tedy i vyšší cena, ale pořád jde levnější řešení, než ryzí elektromobil. A bez záplavy rychlodobíjecích stanic se dobíjecí hybridy mohou i rychle rozšiřovat.

Kdybychom zůstali v této racionální rovině, je vše v pořádku, v té se ale automobilismus v posledních letech drží málokdy. Do hry tak vstoupila zejména EU, která se rozhodla počítat spotřebu plug-in-hybridů tak, že zohledňuje jen odebrané palivo z nádrže. Jinými slovy, pokud lze auto dobít elektřinou, na kterou je s to dojet kupříkladu 70 kilometrů v normovaném cyklu, jede podle dosavadního způsobu měření za nic. A počítá se jen spotřeba během posledních 30 km, která může činit, řekněme, 1,9 litru paliva.

Pak se snadno stane, že takové Volvo V60 Plug-in Hybrid má jezdit právě za 1,9 litru na 100 km, třebaže realitou v testu byl troj- až čtyřnásobek. Je to už dobře známá lež, které se můžete smát, ona má ale ještě jeden, dosud netušený rozměr. A je znovu dán tím, jak s udávanou spotřebou zacházejí úřady.

Spotřeba paliva se totiž zrcadlí v emisích CO2, které u onoho Volva V60 činí 48 g/100 km. Jaká náhoda, je to pod 50 g/100 km, které znamenají výhody od EU i mnoha evropských států, typicky na úlevách ze silniční daně a přímých i nepřímých dotacích. Správci firemních automobilových flotil pak po takových autech rádi sahají, neboť - i když ví, že nebudou jezdit za 1,9 litru či cokoli podobného - ušetří podstatné sumy na daních a třeba ve Velké Británii svého času dostali i dotace v přepočtu 148 tisíc Kč na jeden vůz. Nemluvě o tom, že autopark s nízkými průměrnými emisemi CO2 vypadá dobře před veřejností.

Proč ne, říkáte si asi i teď. Kdyby pak byly takto koupené vozy provozovány shora popsaným způsobem, tedy dobíjeny každou noc, pořád je to plus, aspoň pro vzduch ve městech. Jenže ony nejsou. Firma The Miles Consultancy, která radí firmám s efektivním používáním služebních aut, ve své studii zaměřené na 1 500 služebních vozů s plug-in-hybridním pohonem zjistila, že jejich reálná průměrná spotřeba činí 7,2 litru na 100 km. To je naprosto nezajímavé, v dnešní době spíše relativně vysoké číslo (za 7,2 litru nafty na 100 km reálně nejezdí většina naftových služebáků, říká The Miles Consultancy), za které může jediné - zaměstnanci na nabíjení služebních plug-in-hybridů kašlou.

Jinými slovy, tato auta jsou nakoupena s tím, že mají být velmi úsporná a ohleduplná k okolnímu prostředí, ale to z podstaty nejsou, i kdyby se náhodou jejich uživatelé náhodou snažili. Za to dostanou jejich kupující rozličné úlevy, užívána jsou pak ale způsobem, který nepřináší absolutně žádné pozitivum. Naopak, pokud si koupíte více jak dvoutunový plug-in-hybrid (případ onoho Volva, 2 048 kg) a pak s ním jezdíte jen s použití spalovacího motoru, je logicky méně úsporný než lehčí auto s jinak stejným „spalovákem”.

„Existují případy, kdy zaměstnanci auta nikdy nedobíjí. Mají dobíjecí kabely pořád zabalené v celofánu v kufru,” řekl k tomu Paul Hollick, šéf The Miles Consultancy. Taková auta logicky jezdí na fosilní paliva bez jediné výjimky, klidně během celého svého životního cyklu.

Plug-in-hybridy tedy mohou představovat ušlechtilou myšlenku, v tuto chvíli jsou ale v praxi jen ztělesněním jedné lži za druhou. Výrobci u nich udávají nereálnou spotřebu, kupující na jejím základě inkasují neopodstatněné dotace a další výhody a koneční uživatelé s nimi zachází tak, že nevyužívají ani části avizované výhody, kterou plug-in-hybridní pohon skýtá - v podstatě s sebou jen vozí mrtvou zátěž, která spotřebu akorát zvyšuje. Výsledkem je pak to, že firmy se chlubí u svých aut nízkými emisemi CO2 odpovídajícími spotřebě 1,9 l/100 km, ve skutečnosti ale jejich auta spotřebovávají mnohonásobně více-

To vše se děje za potlesku evropských politiků tvrdících, čemu všemu dobíjecí hybridy nepomáhají a jak je nutné je dále podporovat. Vítejte v Evropě roku 2018. Nakonec, je to ta Evropa, jejíž největší výrobce aut přiznal, že plug-in hybridy jsou póza pro autosalony a kasička na dotace. Jak pravdivé...

Zdroje: The Miles Consultancy, BBC

Petr Miler