Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nejsilnější, nejrychlejší a nejdražší auto světa se konečně dostalo do rukou Jeremymu Clarksonovi. Byl nadšen, ale našel i jeho stinné stránky.

Před několika jsme vám nabídli první upoutávku na druhou sezónu The Grand Tour, která během půl minuty ukazuje, na co se můžeme těšit. Na několika záběrech se přitom mihne i šedé Bugatti Chiron, které se v souvislosti s novou show Jeremyho Clarksona, Richarda Hammonda a Jamese Maye objevil již v únoru. Tehdy Michelin vydal video, na kterém kromě samotného Bugatti odhalil i zákulisí vývoje a výroby speciálních pneumatik pro tento vůz.

Chiron tedy není pro Clarksona až takovou novinkou, nicméně teprve nyní pustil do světa recenzi modro-černého exempláře, kterým disponuje britské zastoupení Bugatti. Clarksonův test přichází 12 let poté, co se Jezza projel s předchozím Bugatti Veyron a vzpomínky na tento model očividně nevybledly, neboť právě s nimi Jeremy svůj nový test začíná. Zmiňuje přitom hlavně stabilitu, jaké vůz dosahoval při rychlostech nad 380 km/h. Přitom dostat silniční auto až k takové rychlosti rozhodně nebylo snadné, proto Veyron považuje za technologický milník.

„Vítr o rychlosti 380 km/h by smetl každou budovu v New Yorku. Zlikvidoval by a zničil naprosto vše, co by mu stálo v cestě. A přesto se Veyron musí vypořádat s takovou rychlostí, zatímco je řízen někým, kdo zvládne tak maximálně zacouvat za roh, a tam si přečíst, že měl dát přednost v jízdě,“ popisuje vůz Clarkson. Zmiňoval tehdy také, že nástupce nejspíše nikdy nevznikne, z politických důvodů i kvůli technologické náročnosti.

V tom se očividně mýlil, a to i přesto, že Volkswagen v mezičase musel čelit kauze Dieselgate. Teď už je nástupce Bugatti Veyron v prodeji a my již delší dobu víme, že se jmenuje Chiron a je schopen jet rychlostí až 420 km/h. „Znamená to tedy, že každou sekundu urazí vzdálenost 115 metrů. Znáte vrtulník Apache? Tohle auto je rychlejší,“ začíná pět ódy na nový model Bugatti Clarkson.

Jezza prozradil, že Chiron neřídil jen pár kol na okruhu, ale absolvoval s ním cestu ze St. Tropez na hranice Švýcarska a pak až do italského Turína. „V jedné chvíli mne na francouzské dálnici obklopila hromada mladých lidí v jejich Audi R8 či Astonech DB11 s brýlemi Oakley na očích, kteří mířili na svou novou rallye po zámcích a závodních okruzích. Doufali přitom, že šlápnu na plyn, takže jsem to udělal.“

Následovala akcelerace, která je podle Clarksona jako z jiného světa. Ani McLaren P1 se jí nepřiblíží. Je to asi stejné, jako kdybyste porovnávali moji schopnost hrát na bicí se slavným bubeníkem Ginger Bakerem. „Po odjeté půlmíli, kterou jsem zvládl za pár sekund, jsem tak doslova cítil, jak se jejich přirození zcvrkávají kvůli zostuzení,“ dodává Clarkson k onomu poměřování sil na dálnici lemující Azurové pobřeží.

Chiron podle něj neohromí jen v přímém směru, ale také v zatáčkách. Vlastně pouze v nich, neboť s každou rovinkou udělá během chvíle krátký proces, takže si vlastně ani nevšimnete, že jste jí absolvovali. Bugatti zkrátka od každého apexu vystřeluje s razancí dělové koule, bez zaváhání, bez protočení kol, jen kupředu. „Jeho akcelerace je natolik živá, že cítíte, jak vám stéká obličej z hlavy. Je to rychlost, která bolí.“

Chiron má přitom tlačítko, o němž by se nikdy neměla dozvědět policie. Po jeho stisknutí vám totiž digitální ovládání klimatizace ukáže vaší průměrnou rychlost. Ta Clarksonova se měla pohybovat dalece za 190 km/h, a to dokonce na jedné technické silnici (která ovšem byla pro dané potřeby uzavřena). Ovládání vozu přitom není nikterak náročné, není tu žádný jekot výfuku či kvílení pneumatik. Proto by jej zvládl řídit naprosto každý. Tedy s výjimkou Richarda Hammonda, který by jej prý poslal dolů ze svahu.

Pokud by tedy podle Clarksona Rolls-Royce někdy vyrobil supersport s motorem uprostřed, byl by jím právě Chiron. To ovšem není míněno jen jako pozitivum, ale i jako jisté negativum. Není tu totiž ono důvěrné propojení mezi řidičem a vozem. „Není to typický vůz pro petrolheady. Pocitově se zdá být těžkým, protože je. A nevypadá ani jako tradiční supersport s motorem uprostřed. Vypadá důležitě a jako vůz nějakého státníka. Z některých úhlů - obzvláště pak zezadu - se zdá být ošklivým.“

„A potom je tu ona maska chladiče ve tvaru podkovy na přídi. Je tu, protože dle tradice značky tu být má. A nemůžete si pomoct a neobdivovat ji, neboť u tohoto vozu byl každý aerodynamický detail prozkoumán, zahozen do koše a poté vyvinut znovu. Podívejte se na vozy F1, když ztratí část předního křídla - okamžitě to napálí do bariéry. A tyto věci jen stěží dosáhnou 320 km/h. Bugatti je rychlejší, což znamená, že ona podkova byla pro techniky noční můrou. Ale oni se s ní vypořádali.“

„O tom ale tohle auto je. Není o řidičské potěše. Není o estetice. Je to o tom, kterak se člověk rozhlédne po přírodě, vyhrne si rukávy a řekne: „Tak jdeme na to?“ Tohle auto nevyzývá zákony fyziky. Ono je trhá na cucky. Je to zázrak techniky, protože stejně jako další technické zázraky vyzývá na souboj i Boha. Zároveň dráždí i Greenpeace a všechny další organizace, která nám říkají, abychom zahodili naše hračky a žili zodpovědně. Za to je třeba ho milovat a aplaudovat Volkswagenu, že říká: „Ještě ne, sluníčkáři!“

Zdroj: The Sunday Times Driving

Petr Prokopec