Autoforum

/

Foto: Bugatti

Když to udělal v roce 2015, pogratulovala mu k jeho zápisu do historie i sama automobilka Bugatti. Po loňské, v principu úplně stejné jízdě mu ale Němci vyhrožují až dvěma roky vězení. Co se za tu dobu změnilo? Jen svět a jeho vnímání úplně stejné reality.

Pokud jste poslední týdny nestrávili v izolaci, nejspíše jste nepřehlédli humbuk okolo další rekordní jízdy Radima Passera v jeho Bugatti po rychlostně neomezené německé dálnici. Poprvé se o dosažení historicky nejvyšší rychlosti na veřejné silnici pokusil už v roce 2011, tehdy ani o rok později to ale nevyšlo. V roce 2015 už vše klaplo a Passer mohl slavit zápis do guinessovky díky dosažení certifikované rychlosti 402,5 km/h. Trvalo ještě tři roky, než si toho svět pořádně všiml a byť reakce byly už tehdy rozporuplné, dočkal se za to ocenění od Bugatti.

Tehdy použil model Veyron, loni se vydal na místo činu znovu s novějším Chironem, aby rekord znovu překonal. Povedlo se, jel až 417 km/h dle GPS (414 dle tachometru, tak to paradoxně u Bugatti bývá) a byť znovu chvíli trvalo, než se o tom začal mluvit po celém světě, od automobilky už může očekávat leda dopis, že už mu nikdy žádné auto neprodá. Rozhodně se pak dočkal širokého veřejného pohrdání a světová média tento případ znovu a znovu propírají kvůli probíhajícímu policejnímu vyšetřování, které podle nejnovějších zpráv pramenilo v předání získaných informací státnímu zastupitelství tak, aby rozhodlo o podání obžaloby.

Proč? To bychom také rádi věděli.

Jakkoli nemáme problém uznat, že nápad vzít auto na německou dálnici a jen tak si na ní zkusit je přes 400 km/h, je z podstaty kontroverzní a část veřejnosti dráždící, je třeba vnímat okolnosti, které jej provázely. Vše se odehrálo na prakticky rovné dálnici za téměř nulového provozu s řadou dalších bezpečnostních opatření zahrnujících další auta i Passerovy kolegy sledující dění na dálnici z mostů nad ní, aby riziko bylo minimalizováno. Přidáme-li k tomu, že se vše odehrálo s autem, které je na takové ježdění stavěné jako žádné jiné na světě a řízené bylo člověkem, který má s něčím takovým nepopiratelné zkušenosti, přijde nám to jako nejrozumnější možná forma realizovat něco takového.

Nebereme nikomu právo na jiný názor, přijde nám ale absurdní, aby se takto promyšlený a propracovaný pokus na nejvhodnějším kusu dálnice s tím nejvhodnějším možným autem stal terčem kritiky politiků v době, kdy se na Youtube denně objevuje asi 10 videí s naprosto nepromyšlenými, nijak nepřipravenými jízdami rychlostí klidně přes 300 km/h v mnohem silnějším provozu, klidně za deště na dvouproudé dálnici. Neříkáme, ať je omezováno to a nebo ono, v případě Passerova pokusu ale lidi zbytečně dráždí číslo na tachometru a nejsou s to přemýšlet o dalších okolnostech. Pokud bych se sám něčeho bál, pak to bude spíše 20letý Youtuber toužící po vybudování 273. kanálu zaměřeného na rychlé ježděni po Autobahnu, tato aktivita se ale předmětem policejního vyšetřování nestává.

Jsme přesvědčeni, že hlavní problém je tu spíše sociální než bezpečnostní, Němce zřetelně dráždí, že si nějaký „boháč z východu”, milionář, miliardář dovolí použít Autobahn tímto způsobem a ještě se tím chlubí. Právně je podle nás celá věc silně na vodě, třebaže v Německu není tzv. sólový závod (závod s časem, o dosažení nejvyšší rychlosti apod.) ničím novým a zákon výslovně zakazuje účastníkům provozu, aby se „jako řidiči motorového vozidla pohybovali nepřiměřenou rychlostí, hrubě v rozporu s provozem a bezohledně se hnali za dosažením co nejvyšší rychlosti”. Takoví mohou být potrestáni odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

Přesně takto má být Passerovo jednání kvalifikováno, ale nevidíme ani dosud jsme neviděli ani hrubý rozpor s téměř nulovým provozem, natož pak jakoukoli bezohlednost. Toto je ustanovení namířené proti floutkům, kteří nedokáží pochopit, že žádné omezení rychlosti a žádná pravidla nejsou jedno a totéž. Nepochybujeme o tom, že mezi takové známý český byznysmen nepatří, ostatně na záznamu z jeho jízdy není patrný jediný byť jen vzdáleně nebezpečný moment. „Nestalo se, ale mohlo se stát,” je pak hloupý argument, kterým lze označit za nebezpečnou absolutně jakoukoli situaci vymykající se standardu. Faktem je, že se nic nestalo, ani se k tomu neschylovalo a s ohledem na složité přípravy to nelze vnímat jako štěstí nebo náhodu.

I Radim Passer tak poznává to, s čím byl za poslední roky konfrontován nejeden rozumně uvažující člověk v řadě klidně úplně jiných případů - jak moc se svět změnil, jak moc přestal přemýšlet, jak moc dogmaticky a s minimem ochoty naslouchat jakýmkoli argumentům se lidé ve stále větším množství případů chovají. Rozdělujících témat je nespočet, od vakcín po elektromobily. Tady je to rychlost, ta podle některých prostě zabíjí, 417 km/h je moc a tečka, žádná debata se nevede. Spousta lidí absolutně odmítá podívat se kamkoli za hranici tohoto svého názorového zákopu a kdo se snaží sebefundovaněji tvrdit něco jiného lhář, dezinformátor, manipulátor... A co když má jen jiný názor, který není od věci si vyslechnout?

V roce 2015 rychlost 402,5 km/h velkým problém nebyla, v roce 2021 je 417 km/h celosvětový skandál. Co k tak rychlé změně uvažování vedlo, nemáme tušení, ale stalo se to. Popravdě řečeno by nás nenapadlo v této době takovou věc veřejně dělat, právě kvůli nevyhnutelným následkům. Nic to ale nemění na tom, že je to vnímání reality, nikoli realita sama, která je podle nás v tomto případě problémem a každý by se měl dvakrát zamyslet, než po komkoli hodí kamenem.

Inspirace: Carscoops, Focus, Car Throttle, Spiegel, The Sun a další světová média

Petr Miler