Autoforum

/

Foto: Renault

„Vidíme, jak nejnovější analýzy provedené napříč sektory ani nenaznačují, že by řešení tohoto problému bylo v dohledu,” říká v komentáři k přetrvávajícím obřím ztrátám hodnoty elektrických aut. Vše se dál točí kolem přirozeného nezájmu, který nelze obejít ani milionem dotací.

Na různé věci si můžeme vyměňovat různé názory a bude to fajn, pak jsou tu ale fakta která žádná ze stran není schopna popřít ani jinak zastřít. V případě elektrických aut je naprosto zjevné, že zájem o ně (bavíme-li se o skutečném přirozeném zájmu, ne o různými netržními mechanismy vynucených prodejích) je - ať už z jakýchkoli důvodů - velmi omezený. Což vskutku není ideální výchozí stav, pokud si za cíl dáte prodávat taková auta během pár let úplně všem lidem bez rozdílu.

Nebýt všemožných manipulací od přerozdělovacích mechanismů točících se kolem emisí CO2 až po přímé prodejní dotace, budeme se na většině míst bavit o jednociferném podílu na trhu v procentech, který lze jen takto uměle posunout výš. Jenže právě snahy vydupat prodeje ze země různým ohýbáním reality není žádným „konečným řešením”, není to žádná stříbrná kulka. Jen to způsobuje problémy, které vždy někde vylezou a doženou přinejmenším některé z těch, kteří si onen horký elektrický brambor začnou přehazovat.

Projevů toho bychom byli schopni pojmenovat víc, těmi nakonec nejvýznamnějšími a nejbolestivějšími jsou ty ekonomické. Může se zdát, že když si koupíte elektrické auto zatížené tolika zvýhodněními, že jej táhnou k zemi jako věnec z buřtů, že jste vyhráli, ale tak to často nebývá. Problém je v tom, že pokud se o prodeje uměle postaráte někde, nevyřešíte tím fakt, že poptávka po tomtéž jinde přirozeně neexistuje. A prodeje donekonečna generovat jen uměle vytvořenými podporami prostě nejde. Jednou se tedy projeví, že elektromobil je dnes (dnes! Ale to nutně neznamená, že za 10 let bude situace automaticky jiná) svou podstatou ekonomicky velmi neefektivní řešení zatížené spoustou drahé techniky s omezenou životností, což je účet, který prostě někdo někdy musí zaplatit.

Nejpatrnější je to dnes na ztrátě hodnoty těchto aut, kterou jsme probírali mnohokrát. Pro některé může být těžké dohlédnout tak daleko, pokud si ale koupíte auto původně za 1,5 milionu, na které dostanete klidně 0,5 milionu dotaci, neznamená to, že jste vyhráli, pokud jej za 3 roky prodáte za 400 tisíc, protože jste o 600 tisíc stejně přišli. Tedy pakliže vedle toho existuje vůz klidně pořád za 1,5 milionu, který za po stejné době prodáte za 1,2 milionu. Anebo takový, který stojí jako nový 700 tisíc a prodáte ho po stejné době za 400 tisíc. Význam pořizovací ceny a jejího umělého snižování je zkrátka omezený, vždy je klíčový rozdíl mezi tím, za kolik nějaké auto koupíte a za kolik ho prodáte. To je váš primární náklad vlastnictví. A pokud je moc vysoký, tak to „neudržitelně” bolí - nejobvykleji přímo vás, ale i kdybyste to přesunuli jinam (leasingovka, další dotace, je to úplně jedno), bolí to fakticky stejně a někde to nějak vyleze na povrch, nedá se to zamést pod koberec navěky.

Označili jsme to za nejen velký, ale v jakkoli dohledné době také za neřešitelný problém. A nyní jsme se dočkali zastání ze vskutku nečekaných míst. Podobné firmy mají obvykle tendenci držet ústa a krok, britská Auto Data Solutions (ADS) ale ve stínu tamního, ve srovnání s Evropou prakticky úplně stejně vadného vnucování elektrických aut všem varuje před tím, že pokus vnutit trhu něco, co nechce, je nejen drahý, je ve svém principu dokonce „nefunkční”, neboť je ve svém principu kontraproduktivní a odrazuje mnohé subjekty trhu si se stejným ohněm znovu zahrávat.

ADS za největší problém považuje reálný propad hodnot elektrických aut na straně jedné a slábnoucí důvěru v předpovědi zůstatkových cen na straně druhé. Skutečné propady jsou enormní, predikce údajně odborných firem ohledně vývoje ztráty hodnoty jsou ale notoricky příliš optimistické, což bolí jak zákazníky, tak leasingové společnosti, které si nemohou dovolit věčně nést ztráty, které utrpí pozdějším prodejem těchto vozů za nižší než očekávanou cenu.

To podle ADS ve výsledku negativně ovlivní prodeje nových elektromobilů, neboť lidé ani firmy zkrátka nebudou mít důvěru v to, že předpokládané náklady spojované s vlastnictvím takových aut jsou skutečné. Jinými slovy - ač mají umělé podpory prodeje na začátku celého řetězce elektromobilům pomoci k většímu rozšíření, ve výsledku jej spíš hatí ztrátou důvěry spotřebitelů v ekonomickou únosnost jejich vlastnictví, kterou budou obtížně znovu získávat. To jsou skutečně nejméně ve střednědobém horizontu nenapravitelné ztráty.

Analýza firmy tedy logicky dochází k závěru, že jádrem problému je dramatický nesoulad mezi zmanipulovanými tržními silami působícími na trhu nových a přirozenějšími (i tady jsou dotace apod., ale je jich méně už proto, že všechny zajímají jen prodeje nových vozů, kterými lze splnit politicky definované povinnosti) tržními silami na trh ojetých aut. Tento nesoulad pak stejně logicky způsobuje velmi nízké ceny ojetých elektromobilů, neboť za vyšší je při velmi malé poptávce nelze prodat, což se stará o enormní ztráty hodnoty.

Analýza jmenuje i vesměs známé důvody tohoto stavu, zejména pak ten, že většina kupujících dál preferuje benzínová nebo naftová vozidla, problémem je ale také nižší predikovaná životnost elektromobilů, a to ať už v technicko-ekonomickém ohledu (životnost baterií vs. jejich cena) nebo ryze morálním (vysoké tempo změn na straně nabídky nových elektromobilů), což znamená, že relativně nové elektrické modely mohou vypadat rychle zastarale, což snižuje jejich atraktivitu. Proto ADS zůstává přesvědčené, že hodnoty elektromobilů budou dál klesat.

Problémem je také to, že ona nařízení, jejichž neplnění je trestáno extrémními pokutami, nutí výrobce elektrické modely výrazně zlevňovat, aby nařízením dostáli, což ale jen přilévá oleje do už tak mohutně planoucího ohně někdy až brutálních ztrát hodnoty. ADS uvádí, že „některá elektrická vozidla, u nichž se původně předpokládalo, že si po třech letech udrží víc než 40 % své pořizovací ceny, reálně dosahují prodejních hodnot v oblasti 20 %. (...) Tento problém už stál leasingové společnosti stovky milionů liber.”

„Vidíme, jak nejnovější analýzy provedené napříč sektory ani nenaznačují, že by řešení tohoto problému bylo v dohledu,” shrnuje za ADS situaci obchodní ředitelka Amanda Morgan. Ale samozřejmě, aby nebyla obviňována z toho, že snad nehodnotově stojí na špatné straně barikády, úsměvně dodává trochu rozšířenou formu jedné z nejabsurdnějších frází automobilového průmyslu posledních let: „Ale budoucnost je elektrická!” Amanda na to šla trochu fikaněji, a tak dodala: „Nejde o sentiment zaměřený proti elektromobilům a je jasné, že leasingový sektor plně stojí za přechodem na mobilitu s nulovými emisemi uhlíku.” Tak určitě...

Upřímně: Zpráva ADS vlastně neříká nic převratného, něco takového zmiňujeme s prakticky stejnou argumentací už mnoho let. Přesto jsme ji chtěli zmínit, neboť jisté prozření podobných subjektů, které si dovolí citovat i jinak konformní média, vnáší do celé debaty o elektromobilech více otevřenosti.

A podobně otevřeně řečeno nás překvapuje i celkem jednoznačný jazyk analýzy ADS, která zpochybňuje celou únosnost pokusu nařídit politicky něco, co v tuto chvíli dalece, ale dalece nemá šanci se prosadit samo. A to nejen tím, že by to také „nemuselo vyjít”, ale dokonce i tvrzením, že se může postarat o úplný opak toho, co to docílit má - tedy diskreditaci elektromobilů jako takových coby ekonomicky přijatelné formy individuální osobní dopravy. Občas je zkrátka lepší netlačit tolik na pilu...

Zdroje: Auto Data Solutions, AM Online

Petr Miler