Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nehezkých sporťáků není mnoho, ale když už se nepovedou, stojí to za to. Jako třeba v případě vozů z tohoto seznamu. Který volíte za „vítěze”?

Nad kreacemi, které se někdy na autosalonech představí coby sportovní auta, člověk leckdy žasne. Budeme-li se bavit o designu, většinou úžas vyvolá jeho divoká elegantní, ze které dýchá výjimečnost a rychlost, nutící vás právě ten vůz okamžitě chtít.

Jenže existují případy, kdy žasnete z opačných důvodů. Kdy si nejenže říkáte, že se ten či onen vůz tak úplně nepovedl, ale kdy na čerstvě představenou novinku nevěřícně hledíte a nedovedete se zbavit pocitu, že prožíváte špatný sen, že se možná díváte na aprílový žertík anebo že se autoři designu museli zbláznit. A když se pak něco podobného dostane i do sériové výroby, nepřestáváte si klepat na čelo a prodejní čísla jakkoliv vyšší než nula znamenají otázku, kdo si něco takového může chtít koupit.

Pojďme se podívat na desítku takových případů. Některé jsou ošklivé akceptovatelně, jiné na tom jsou o poznání hůře. Nechceme dávat žádné návody, který z těchto strojů je odporný nejméně a který nejvíce, i když zejména na vítěze zde máme velmi horkého favorita. Toho svého si ale vyberte sami, nabízíme vám deset kandidátů...

Avanti

Původně se v 60. letech v USA vyráběl vůz zvaný Studebaker Avanti. Když automobilka Studebaker zanikla, design zůstal a v průběhu let se jej občas někdo pokusil oživit, vždy neúspěšně. Stroj na snímcích pochází z roku 2000, kdy se Avanti snažilo o comeback, a to se strojem, nazvaným prostě Avanti. Byl založen na Chevroletu Corvette, pod kapotou tedy je osmiválcový motor, pohánějící zadní kola.

Technika tedy byla nová a jistě ne zavrženíhodná, karoserie si však zachovala čtyřicet let starý design, který ani tehdy nebyl příliš povedený, protože zcela absentující mřížka chladiče projde jen mizivému procentu automobilů. Kulaté světlomety, pravděpodobně odkazující na světla sealed-beam, povinně v USA kdysi používaná, také nesedí s hranatým zbytkem přídě. Obrovský přední převis budí dojem, že se díváte na auto s předním pohonem. A všudypřítomné obrovské hladké plochy bez jakéhokoliv optického rozdělení také neprospívají.

Faralli & Mazzanti Antas

Antas V8 GT je prvním vozem italského studia Faralli & Mazzanti. Podle výrobce se nechává inspirovat zakázkově stavěnými sportovními vozy minulosti a jméno Antas pochází ze zaniklého jazyka, kterým se mluvilo v Toskánsku a znamená orel. Schopnosti orla by tu byly, vpředu podélně pracuje osmiválec Maserati a ručně vyráběná karoserie je hliníková, takže Antas nebude těžký.

Jenže na rozdíl od noblesního a majestátního ptáka nevypadá Antas ani noblesně, ani majestátně. Snaha o napodobení starých sporťáků vázne zejména v zadní části, kde sice je půlené zadní sklo, ale ostře kontrastuje se světly, která vypadají, že pocházejí z autoburzy a původně měla být na něčem jako Fiat Seicento. Všude vidíme žebrování, které vypadá zbytečně, stejně jako ploutev na zádi. A z profilu Antas vypadá jako nepovedený plastelínový výtvor žáka třetí třídy základní školy.

Lamborghini Egoista

Teprve nedávno představený koncept jednomístného sporťáku posadil řidiče doprostřed pod oranžové sklo. Měl být vnímán jako pilot stíhačky spíše než řidič automobilu. Výkon kterým koncept Egoista disponoval, ale zas tak divoký nebyl - vůz byl založen na Gallardu, což znamená 5,2litrový desetiválec o výkonu 600 koní, který putuje na všechna čtyři kola. Koní je to jistě spousta a tato italská V10 je velmi povedená, ale stíhačka to přece jen není.

Vzhled už však je jiná káva. Tento vůz, který býl dárkem šéfdesignéra koncernu Volkswagen Waltera de Silvy, má stíhací letoun připomínat nejvíce designem. Jsou tu i poziční světla z letadel a nápisy „No Step” v místech, kam nemáte zejména na křídlech letadel šlapat. Zbytek auta ale může působit dojmem, jako by se na elegantním a uhlazeném autě vyřádilo komando divokých demonstrantů sekerami.

Lister Storm

Britská automobilka Lister má za sebou dlouhou závodní historii, už v 50. a 60. letech stavěla závodní auta s motory Jaguaru i GM. Pak se na nějakou dobu odmlčela, až v roce 1986 stála za speciální edicí Jaguaru XJS, který zvládl 320 km/h. A v roce 1993 se objevil na scéně model Storm, určený také zejména pro závodní tratě, jenže pro homologaci bylo potřeba postavit několik silničních aut.

Se sedmilitrovým dvanáctiválcem Jaguar, který dával 553 koní, aerodynamickou karoserií a nízkou hmotností se Storm dostal na maximálku nějakých 335 km/h, jenže ona karoserie nebyla ani na léta osmdesátá, ani devadesátá ani trochu přitažlivá, mimo jiné i pro příliš dlouhé převisy a krabicoidní příď. Na světě nicméně dnes existují jen tři silniční Stormy, takže je to velmi vzácné, třebaže ošklivé zboží.

Mitsuoka Orochi

Japonský malosériový stroj Mitsuoka Orochi by chtěl být supersportem, ale nemá na to výkon - 3,3litrový vidlicový šestiválec produkuje 233 koní a 328 Nm, které posílá na kola přes pětistupňový automat. Vůz váží 1 580 kg, takže jeho poměr výkonu a hmotnosti překoná kdejaký silnější vůz podstatně plebejštějšího původu.

Tvůrci se tedy výkonové nedostatky mohli snažit zamaskovat vzhledem, který podle nich má evokovat auta 50. a 60. let. Výsledek je ohromující, jenže ani náhodou ne v pozitivním slova smyslu. Orochi vypadá, jako by dlouho stálo na slunci a v důsledku toho se začalo roztékat jako čokoláda. Za více než dva miliony korun, které tahle věc stála, si můžete pořídit auta, která budou hezčí i rychlejší zároveň.

Orca C113

Švýcar René Beck začal v roce 1987 pracovat na své vizi, svém vlastním supersportu. A v roce 2003, po patnácti letech, představil první prototyp. Byl poháněn 2,3litrovým pětiválcem Volvo. Do produkčního modelu (na snímcích) představeného v roce 2005 se však dostal osmiválec Audi, připravený firmou MTM a nabízející 649 koní a 900 Nm díky dvěma turbodmychadlům.

Šasí je vyrobeno z karbonu a hliníku, vůz měl sedmistupňovou sekvenční převodovku, stovku zvládl za 2,9 vteřiny a maximálka činila 360 km/h. Na silnici jej drželo elektronické adaptivní odpružení. Schopnosti tedy nepostrádal, jenže vůz zepředu trochu připomíná prase bradavičnaté, neobvyklé uspořádání dvou zadních křídel nepřidává zejména profilu a zadní světla pocházejí ze staré Alfy Romeo.

Panoz Esperante

Americká automobilka Panoz je vidět zejména v závodním světě, její modely jsou docela úspěšné ve vytrvalostních závodech. Všechny její automobily včetně silničního Esperante jsou vyráběny ručně a jsou to na silnici velmi schopné vozy - výroční Esperante Spyder na snímcích nabídne od 430 do 560 koní, které na zadní kola přenáší šestistupňový manuál Tremec. Zrychlení na stovku zabere nejsilnější verzi jen 3,7 vteřiny a čtvrtmíle trvá 12,5 s.

Jenže všechny silniční Panozy Esperante vypadají celých těch 25 let skoro stejně, a to nijak vábně. Zepředu si však designéři snad za vzor vybrali šilhající dítě s možná až příliš baculatými tvářičkami. Ani z profilu to není o moc lepší, vůz tak nějak vypadá na více než 1,4 tuny, které skutečně váží. Zezadu to ještě jde, ale proč má Spyder zamřížovanou koncovku výfuku?

Porsche Panamera

Panamera není vysloveně sportovní vůz, ale Porsche ji tak prezentuje, tak proč ji nezařadit aspoň do některého seznamu sporťáků. Na trh vstoupila v roce 2010 jako luxusní čtyřdveřový grand tourer s vepředu umístěnými vidlicovými motory, automatickými převodovkami a pohonem zadních nebo všech kol. A komerční úspěch by mohla rozdávat, jak je možno vidět i na českých silnicích. Schopnosti totiž tomuto stroji vůbec nechybí, což odhalil i náš krátký test špičkové verze Turbo.

Čeho by ale neškodil přídavek, je elegance, však i sama automobilka přiznala, že jde o designový omyl. Designéři se ohromnou masu v zadní půlce auta snad ani nesnažili příliš maskovat. Vůz zejména při pohledu z profilu či zezadu nezapře ani gram ze svých 1,9 tuny, tím spíše, pokud je ve světlé barvě a stojí na menších než dvacetipalcových kolech. A i podle Top Gearu je lepší sedět uvnitř Panamery, protože se na ni pak nemusíte dívat zvenčí. Jen pozor na výlohy obchodů, kde se bude vůz odrážet.

Tramontana R

Nepříliš známá španělská automobilka Tramontana stojí mimo jiné i za strojem označeným jednoduše R. Není to jen tak nějaká laminátová slepenina z garáže, šasí i karoserie jsou kompletně karbonové a vůz i díky tomu váží pouhých 1,2 tuny. A na zadní kola putuje 729 koní a 1 104 Nm z dvakrát přeplňovaného 5,5litrového dvanáctiválce Mercedes přes šestistupňovou sekvenční převodovku. Stovku zvládne za 3,6 vteřiny, maximálka je omezena na 325 km/h a ve 300 km/h generuje tento stroj 240 kg přítlaku.

Jenže jeho design, ač má být kombinací Formule 1 a stíhačky, vypadá jako nějaký hmyz, který nechcete vidět ani doma, ani na zahradě. Zrcátka na tykadlech jsou docela běžná, tady však jsou jakási vodorovná skoro-tykadla i pro přední světla a spoiler. Kopule dvoumístného interiéru, kde jsou sedadla za sebou, má snad připomínat Pagani Zonda, jenže se jí to moc nedaří. Profil vozu tedy příliš vábný není, a to i kvůli pozoruhodně nízko umístěnému zadnímu křídlu.

Weber Faster One

Švýcarská automobilka Weber Sportscars stojí za strojem, který nazvala prostě „Ten rychlejší”. Rychlost skutečně nepostr´dám přeplňovaný osmiválec dává 912 koní a 1 054 Nm. Vůz má pohon všech kol, rozložení hmotnosti 50:50 a váží 900 kilogramů, i díky karbonové a údajně aerodynamicky velmi povedené karoserii.

Jenže ta karoserie zepředu vypadá, jako by auto mělo rozštěp patra. Zajímalo by nás, co může vedení automobilky ze Švýcarska, země nádherné přírody, vynikající čokolády, špičkových hodinek (a nedůvěryhodných bank či bezbřehé silniční totality, pokud byste hledali i jiné dnes typické aspekty) přivést k tomu, aby se podívali na něco takovéhoto a řekli si „Ano, tohle se nám líbí, tohle chceme, aby si lidé vybrali místo Ferrari či Lamborghini.” Nehledě na to, že z profilu vypadá tento stroj jako nepříliš povedená laminátová replika s trochu lepším lakem a zezadu jako obtloustlý křeček.

Kompletní fotogalerie

Poslední Avanti, věřte nebo ne, vzniklo na konci 90. let

Faralli & Mazzanti Antas má jméno po orlu, jeho majestát ale nikoliv

Lamborghini Egoista vypadá, jako by naň rozzuřený dav zaútočil sekerami

Lister Storm, třebaže velmi schopný i v závodech, moc krásy nepobral

Mitsuoka Orochi může připomenout roztékající se čokoládu. A je zhruba stejně rychlá

Také vám švýcarská Orca C113 připomíná prase bradavičnaté?

Panoz Esperante Spyder je lehký a schopný, ale design se vážně moc nepovedl

Je prý lepší sedět uvnitř Porsche Panamera, protože se na něj tak nemusíte dívat zvenčí

Inspirace formulí 1 v případě Tramontany R dala vzniknout něčemu, co připomíná hmyz

Weber Faster one je kapitola sama pro sebe - zepředu rozštěp patra, zezadu obtloustlý křeček

Marek Bednář