Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Každý obor lidské činnosti má své ikony. Najdeme je i mezi motory a vyjmenovat jich jen 10 není snadné. Některé tu ale být prostě musí.

Stejně jako se můžeme bavit o slavných až ikonických autech, tratích či závodních jezdcích, můžeme se bavit i o takových motorech. Mezi tratěmi můžeme zmínit Severní smyčku Nürburgringu, Circuit de la Sarthe, na kterém se jezdí čtyřiadvacetihodinovka v Le Mans, Imolu, snad i Targu Florio nebo Mille Miglia, možná Spa-Francorchamps a určitě třeba okruh Laguna Seca. A jistě vás napadne hromada dalších tratí, které z nějakého důvodu stojí za to.

U závodních jezdců je to podobné, narazíme na lidi od Elišky Junkové a Berndta Rosemeyera přes Juana Manuela Faniga, Nikiho Laudu, Stirlinga Mosse, Ayrtona Sennu, Colina McRae nebo Richarda Burnse až po Sébastiena Loeba či Michaela Schumachera. A určitě najdete desítky dalších, kteří by stáli za zmínku, kteří definovali tu či onu éru, určitý specifický styl nebo nový přístup. Každé odvětví lidské činnosti má své zkrátka hrdiny, své slavné tváře, své ikony.

Stejně tak tomu je u automobilů - v Americe a nejen tam narazíte na obdivovatele Corvette, Mustangu, Viperu nebo i Fordu F-150, jiný řekne, že nejlepší je Nissan Skyline R34 GT-R, další zase, že vrcholem bylo Ferrari F40 nebo Porsche 959 a všechna ostatní auta se můžou jít zahrabat. A všichni budou mít svým způsobem pravdu.

S auty nutně souvisejí motory. Kolikrát je úzce svázáno jedno auto a jeden motor, většinou se však jeden motor dostal do více automobilů. Některé motory si vydobyly kultovní status tím, že jich vznikly miliony nebo že jsou nezničitelné, jiné prosluly svým výkonem a charakterem, další nepřekonatelnou efektivitou.

Podobně jako u ostatního, i zde bude percepce ikonických motorů v USA trochu jiné než v Evropě či než v Japonsku. Každý z těchto tří velkých trhů bude mít své favority, v Americe to může být 426 Hemi nebo 350 Chevy V8, v Japonsku zase třeba RB26DETT ze zmíněného Skylinu R34 GT-R. Vybrat tady deset motorů z celého světa je téměř nemožné, tak jsme se pokusili držet se evropského prostředí. Tady je naše desítka. Tu vaši si rádi projdeme v komentářích.

1. Alfa Romeo 2,0 - 3,2 V6 (Busso)

Na světě není zas tolik motorů, které by každý petrolhead identifikoval na první pohled i po lahvi rumu, ale proslulé šestiválcové Busso je jedním z nich. Vděčí za to zejména chromovaným sacím kanálům. Nejen vizuálně je ale tento motor ikonický. Jeho zvuk a charakter, zejména u největší 3,2litrové verze, je tak návykový, že vám stačí pár kilometrů za volantem Alfy s tímhle šestiválcem, abyste mu naprosto propadli, i když mu zbytek auta nebude schopen sekundovat.

Existoval ve spoustě variantách objemu od dvou litrů do již zmíněného 3,2 litru. Starší verze - tenhle motor se začal vyrábět v roce 1979 - měly dvanáctiventilový rozvod, ty novější čtyřiadvacetiventilový. Objevilo se i pár verzí s turbodmychadlem a výkonový rozsah byl od 132 do 250 koní. Tyhle motory se přestaly vyrábět v roce 2006 a ironií osudu tak v nabídce nových Alf vymřely ve stejném roce, v němž zemřel i jejich tvůrce Giuseppe Busso. Z milánských aut se tak ztratilo něco, co do dnešního dne nebylo s to nic nahradit.

2. BMW 3,0 - 3,2 R6 (S5x)

Fanoušci mnichovské automobilky jistě ví, o čem je řeč, už když vidí či slyší označení S50, S52 nebo S54. Je to ostrá verze motorů označených stejnými čísly, ale písmenem v M. Jsou to jedny z nejslavnějších řadových šestiválců značky BMW a toto jsou jejich nejlepší verze.

Ta první se montovala do M3 E36 ve verzi S50B30, tedy s třílitrovým objemem, a také jako S50B32 s objemem 3,2 litru. V této verzi našla cestu i do modelů M Roadster a M Coupe, což byly vrcholné verze BMW Z3. Největší slávy a uznání ovšem tenhle motor doznal ve verzi S54B32, v jaké se montoval zejména do M3 E46. Měl objem 3,2 litru a atmosférické plnění a dával 343 koní v 7 900 otáčkách. Bleskové reakce na plyn a nádherný zvuk berte jako samozřejmost, však motor je jedním z hlavních důvodů, proč je M3 E46 dodnes vyhledávaná. Nejen sem ale našel cestu, také pracuje v novějších M Roadsterech a M Coupe, v Z4 M a také v autech značky Wiesmann.

3. BMW 5,0 V10 (S85)

Supersedany potřebují také supermotory a kam se posunout v prvních letech 21. století dále, než k většímu počtu válců. Tak vznikl motor s označením S85B50, pětilitrový desetiválec, který se představil pod kapotou BMW M5 E60 a našel cestu také do M6 té doby. Neexistuje nic jako M85, tenhle motor nesdílí žádné části s masově produkovanými jednotkami, naopak vznikl z působení značky BMW ve Formuli 1 jako zcela specifický agregát.

Nelze se tedy divit maximu otáček na čísle 8 250 a více než stovce koní na litr, 507 celkem, bez jakéhokoliv přeplňování. Každý válec má svou škrticí klapku. Zvuk je opět podmanivý, výkon ohromný, pásmo použitelných otáček široké. Tenhle motor vyhrál titul Motor roku v prvním roce, kdy byl nominován, hned ve čtyřech kategoriích včetně té hlavní, Mezinárodní motor roku. Ve třídě nad čtyři litry objemu zvítězil dokonce čtyřikrát za sebou, v letech 2005 - 2008.

4. Honda 2,0 R4 (F20C)

Jste-li petrolhead, alespoň jednou ve svém životě jste pomýšleli na pořízení Hondy S2000. Má totiž všechno, co si člověk může přát - motor vpředu, manuál uprostřed, pohon vzadu a plátěnou skládací střechu. To ale nabídne víc aut, u S2000 je podstatný zejména motor - dvoulitrový čtyřválec F20C, vybavený systémem variabilního časování ventilů VTEC.

Chvíle, kdy motor začne používat ostřejší vačku, je velmi dobře znát a právě ten ostřejší profil je to, co činí ostré Hondy tak zábavnými. U F20C to není jinak, tenhle motor je inspirovaný motorsportem a když ho budete držet ve vysokých otáčkách, odmění se úžasným zážitkem. Považte - maximum výkonu, 241 koní, leží v 8 500 otáčkách, točivý moment 208 Nm je v 7 500 ot./min. Než přišlo Ferrari 458, tenhle motor měl největší litrový výkon na světě mezi atmosférami.

5. Mercedes-AMG 6,2 V8 (M156)

Není tomu tak dávno, co u aut Mercedesu označených 63 AMG měl osmiválec pod kapotou 6 208 ccm objemu a atmosférické plnění. Je to první motor, který postavila firma AMG od základu, není to upravená verze jiného osmiválce Mercedesu, a je to skutečné mistrovské dílo. Za hromového zvukového doprovodu dává 525 koní a 630 Nm.

Tento motor se postupně dostal do velkého množství aut Mercedesu od třídy C po třídu S, vozy SUV nevyjímaje. Všude spolupracoval s automatickou převodovkou, ale přesto byl všude stejně skvělý. Postupně ho nahradila 5,5litrová V8 a pak čtyřlitr, v obou případech s přeplňováním, ale když budete mít štěstí, ještě by se mělo dát sehnat nové C 63 AMG Coupe generace W204, které je posledním autem s tímhle motorem.

Pod dlouhou kapotou modelu SLS AMG je také motor o objemu 6 208 ccm, je to vylepšená verze M156, označená jako M159. Je silnější, nabídne od 571 do 631 koní, zejména díky upravenému sání, výfuku a dalším změnám. A konečně, označení 63 AMG je připomenutím motoru M100, prvního osmiválce Mercedesu vůbec, který měl objem 6,3 litru.

6. Porsche H6 (ploché šestiválce obecně)

V podstatě je jedno, o které verzi šestiválce Porsche tu budeme psát. Může to být 2,8litrové biturbo v modelu 959, které dávalo 450 koní a bylo chlazeno vzduchem, nebo třeba moderní, již kapalinou chlazená 3,8litrová jednotka s atmosférickým plněním a čtyřventilovými hlavami, která nabídne 400 koní už v základní Carreře S.

Mezi fanoušky se najdou puristé, kteří budou prskat u jakékoliv změny. Jedni uznávají jen motory chlazené vzduchem, jiní zase nesouhlasí s přechodem od dvouventilových hlav k čtyřventilovým. A pochopitelně, někteří budou obdivovat jen jednotky s atmosférickým plněním. Právě ty, až na drobné výjimky, pohřbí facelift 911, který se představí letos v září a až 3,8litrové atmosféry vymění za třílitrová turba. Pak na aktuální stav budou všichni fanoušci vzpomínat úplně stejně...

7. Subaru 2,0 H4 (čtyřválcové boxery)

Když se dnes řekne Subaru, petrolhead si vybaví tři věci - rallye, ploché motory a vynikající systém pohonu všech kol. V rallye ale jezdí spousta aut a také schopnou čtyřkolku umí postavit i jiní výrobci, jenže málokdo se drží plochého motoru tak sveřepě, jako Subaru. Nazývá ho „boxer” a dokonce vyvinulo takový diesel.

Výhody boxeru jsou značné. Jistě, sedí před přední nápravou, což není zrovna ideální místo, ale také jeho malá výška znamená nižší těžiště auta a s tím i lepší jízdní vlastnosti. Existují i šestiválce, ale právě čtyřválce dostaly Subaru na výsluní v rallye a právě díky nim je WRX STI, ať už se jmenuje Impreza nebo ne, snem mnoha petrolheadů. A jako jedno z mála aut tohoto ražení se dodnes drží svého kopyta...

8. Volkswagen 2,8 - 3,6 V6 (VR6)

Není to tak dávno, co auta osazená těmito motory měla na víku zavazadelníku a dalších místech loga VR6. Pak se označení změnila na V6, třebaže to úplně vidlicový motor není. Ale není ani řadový. Takže co to je, ptáte se? Je to dost unikátní konstrukce, která činí šestiválcový motor velmi kompaktní, takže se vejde napříč před přední nápravu i do auta velikosti Volkswagenu Golf.

Motor VR6 nemá válce přesně v řadě, ale do V, jako u vidlicového motoru. Zároveň je ale úhel jimi svíraný tak ostrý, že motor má jen jednu hlavu válců - jako u řadového motoru. Něco takového nikdo jiný na světě nevyrábí a díky tomu byl třeba i Golf a odvozené modely po dekády k mání s šesti válci. A díky tomu také existuje W12 v autech Bentley a W16 ve Veyronu.

Šestiválec měl u VW ještě menšího bratra, montovaného do Volkswagenů a Seatů. Na přelomu tisíciletí se vyráběl motor VR5, který byl prostě o jeden válec kratší. Typicky měl objem 2,3 litru, zatímco VR6 byly až 3,6litrové v Passatu či Superbu. Pětiválec ale byl ve výrobě jen chvíli, VR6 byl úspěšný mnohem více. Škoda, že ho musí nahradit čtyřválce.

9. Volkswagen 1,9 TDI

Budeme-li hledat ikonu mezi naftovými motory, musí to být německé TDI. Nebylo sice prvním produkčním dieselovým motorem kombinujícím přeplňování turbodmychadlem a přímý vstřik paliva, největší měrou se ale postaralo o popularizaci tohoto řešení a rozmach naftových jednotek v Evropě až do podoby, kterou známe dnes. Ostatně pro mnohé existuje mezi písmeny TDI a turbodieselem stejný vztah jako mezi firmou Electrolux a vysavačem - TDI je pro mnohé jakýkoli přeplňovaný „nafťák”.

Mezi TDI pak musíme zmínit i ne zase tak dávnou variantu s přidomkem PD alias Pumpe Düse (čerpadlo-tryska), alespoň v českém prostředí. Vznikla jako vlastni, specifická reakce koncernu Volkswagen na příchod common-railů a získala si své zatvrzelé příznivce i odpůrce. Vyznačovala se vysokou provozní efektivitou, soustředila ale použitelné otáčky do docela omezeného spektra a byla také docela hlučná. První vlastnost, paradoxně ve spojení s tou druhou (něco jako „kopající” V-TEC - ve své podstatě nedokonalost, ve které si ale nemalá část zákazníků našla oblibu) z ní udělala nehynoucí modlu mnohých řidičů.

Devatenáctistovka TDI PD jezdí dodnes pod kapotami milionů Škod, Volkswagenů, Seatů i Audi. Existovala v několika výkonových variantách od 75 koní a 210 Nm až po 160 koní a 330 Nm. Byla schopen jezdit za čtyři litry nafty, i když ji ho moc nešetřili. A pokud jste se o něj dobře starali, půl milionu kilometrů nebyl problém. Kromě toho z něj lze také dostat ohromné výkony. Nejrychlejší dieselová předokolka světa používá právě tenhle motor a pomocí ohromného turba Garrett z něj doluje 421 koní a 743 Nm. I proto sem tenhle motor patří, třebaže diesely úplně nemilujeme - je to ikona pohonných jednotek svého druhu.

10. Volvo R5 (řadové pětiválce obecně)

Volvo staví v jedné rodině motorů řadové čtyřválce, pětiválce i šestiválce, ale právě pětiválcová varianta je nejikoničtější. Není to zrovna kompaktní motor, je dost dlouhý, ale má dost charakteristický zvuk. A jeho 2,5litrová verze se nedostala jen do výkonných verzí Volvo, ale i do Focusů RS a RS500, kde dávala 300, resp. 350 koní. Přes přední kola, podotkněme.

Motor ale neproslul jen vysokými výkony, které dokáže dodávat, nýbrž i svou odolností a spolehlivostí. Ne nadarmo jej Volvo v různých evolucích v nabídce drží už po dekády, do budoucna s nimi ale už bohužel příliš nepočítá. Dnešní době velí downsizing a s ním si něco jako 2,5litrový pětiválec příliš nerozumí...

Marek Bednář