Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Praktičtější verze Golfu má vyšší ambice než převoz golfových bagů. Ohánět slovem Sport se ale nemá.

Produkty kategorie víceúčelových vozidel mají na našem území již po několik let velmi silnou skupinu fanoušků, třebaže automobilový fajnšmekr bude za jejich volantem blahem slintat jen při pozření nadměrné dávky narkotik. Ostatně, kdo by mohl pociťovat nějaké vzrušení z vozu, v němž převezete v naprostém pohodlí i Sněhurku se sedmi trpaslíky a rozmontovanou chaloupkou v kufru? Poslání těchto vanů ve skutečnosti spočívá jinde - ve velké přepravní kapacitě, variabilitě vnitřního prostoru a snad měkčím, pohodlí posádky nahrávajícímu podvozku. O více by možná usilovat mohli, ale výrobci u nich jiná kouzla objevovat nechtějí, je to totiž evidentně zcela zbytečné a pro zákazníky nežádoucí. Tahle auta mi však už pro to jednoznačně vyhraněné zaměření na posádku smysl dávají a nelze v této souvislosti nezmínit alespoň legendární Espace či menší, mladší ale také jezdivější duo Sharan a Galaxy. Proti nim nenamítám zhola nic.

Zmíněné silniční nástroje spadají do kategorie největších MPV, skupinky rodinných vozů pro sedm lidí prahnoucích po nadměrném vnitřním prostoru užitkového vozu, ale s požadavkem nejezdit nevkusnou uskákanou dutou krabicí, dost nepohodlnou i paletám a cementu. Pak tu máme kategorie menších „em-pé-véček“ soustředících se ve větší míře na jízdní vlastnosti, kterým dávají všanc část svých prostorových vnadů. Bavíme se o těch bez třetí a se třetí nouzovou řadou sedadel určenou už jen nejmenší části populace. V tomto ohledu nelze než nevzpomenout nedávno testovanou Zafiru Tourer či o něco „měkčí“ Peugeot 5008. Jenomže i tahle velikost MPV je mnohým „prostoruchtivcům“ stále zbytečně velikou porcí. Většinu času jezdí sami, ale stále nechtějí děti vozit v kombíku, na mušce mají něco vyššího, nejlépe neoplastovaného. Jejich zrak se tak logicky ubírá při výběru vhodného prostředku do nižších pater nabídek.

Vynecháme-li zcela nejmenší zástupce typu ix20 a Meriva, které mají velikostí i charakterem blíže k městskému vozu než ke kombi, přímo se rodinám nabízejí nabobtnalé deriváty kompaktních hatchbacků. Jsou prostornější a s pomocí vyspělejší techniky mají předpoklady svádět lepší asfaltová klání za všech podmínek. Nabízí se do nich paleta silnějších pohonných jednotek, mívají víceprvkovou zadní nápravu schopnou skloubit komfort s jistotou a to ještě stále za přijatelné ceny. Chtělo by se říci, že modří už vědí, jenomže v dnešní recenzi se nehodlám zabývat Fordem C-Max, ale jeho nejmladším rivalem, který si dělá ambice na přetažení zákazníků prémiovějšího Mercedesu třídy B a zřejmě touží zadupat u krtiny bavorského krtka se třemi hrnečky.

Už jen podle dodatku Sportsvan evidentně hodlá dát všem zapomenout na krabice překlápějící v zatáčkách koly vzhůru a rozšířit paletu schopností předchozího Golfu Plus - to vše by prý mělo směřovat k přitáhnutí mladší klientely. Pokud si na jeho předchůdce pamatujete, víte, že se objevil se na sklonku roku 2004 s cílem nabídnout co možná nejvhodnějšího křížence mezi minivanem a kompaktním pětidveřovým hatchbackem. Šel na to s konceptem pětkového Golfu se zvýšenou střechou a čelního skla posunutého vpřed při souběžném zachování dvouprostorové karoserie. Na papíře vypadal jako dobrý kompromis určený všem, kterým mohl Touran připadat příliš „užitkový“ a do klasického Golfu se nevešli. Ve vlastní stáji mu bylo vyhrazeno místo mezi pětidveřovým hatchbackem a později uvedenou kombiverzí Variant a Sportsvan v nadiktovaném směru pokračuje.

Ať už jste ho nazývali Golfem Plus nebo Minus, našel si za deset let na trhu přízeň žádající si dalšího pokračování. Vstupní otázka do následující recenze zní, jak se dokázal Volkswagen vypořádal se základem v úspornější platformě MQB, která mimochodem nemusí sednout každému modelu, a zda Sports v jeho názvu skutečně může znamenat více něž jen velká kola a výraznější barvy. Osobně bych o tom měl dost vážné pochybnosti, ale kdo ví, třeba bude zázračný. Německá automobilka ho prezentuje jako „vůz připravený na cokoliv“, tedy jako všeuměla s mimořádným rozhledem. S konstatováním „das ist gut“ bych u čtenářů asi nepochodil, a tak pojďme rovnou na něj.

Stejný, ale zároveň docela jiný Golf

Úvodní vydání Plusu mohlo působit z hlediska jízdních vlastností sebelépe, zásadní problém jsem však neustále spatřoval v jeho vzhledu. Nafouknutá karoserie hatchbacku velmi oblých tvarů ve mně tehdy evokovala Golf s dudlíkem a dětským čepečkem na hlavě, tolik se snažila navodit dojem vozu pro mladší skupiny, dětinská ale ve finále byla až běda. Později VW přišlo s nápravou, to když v polovině životního cyklu v rámci faceliftu roubovalo na Plus prvky šesté generace hatchbacku. Pomohlo mu to z klinické smrti, ale lidé na něho byli přesto schopní zcela zapomenout.

Jakkoliv vypadal (byl-li či nebyl ve vašich očích sympatický), Plus si s sebou nesl prvky odkazující na Passat - v čele efektními girlandy diod na zádi. V podstatě totéž vlastně dělá o deset let později nový Sporstvan, který tentokrát používá omáčku nejmladšího sluhy manažerů, po níž hodlají v designovém oddělení VW sahat při také při vymýšlení všech následujících modelů - třeba nového Touaregu. Řeč musí být prvořadě o prominentní, v maximální míře chromem nastrojené masce chladiče zakousnuté do předních světlometů - nikoli v jejich horní, ale spodní části, podobně i ve výrazné boční lince spojující svítilny v jedné rovině s klikami.

Pokud budete tvrdit, že je Sportsvan vlastně jen a pouze Golfem s vyšší střechou, podívejte se pečlivěji na fotografie a porovnejte je s hatchbackem a Variantem. Ona to totiž není úplně pravda, přiznám však, že i na fotkách se hledají rozdíly těžko. Když pomineme zmíněné detaily z Passatu, musí ke slovu přijít také ostřejší přední nárazník a zcela jiné zadní svítilny, plus dodatečný pár okének, který se objevuje ve prospěch výhledu před céčkovými sloupky. I ta u A-sloupků očividně narostla a souběžně s tím se úchyty zrcátek posunuly níže na dveře.

Nehodlám nikomu tvrdit ani vnucovat, že jde nakonec o jiné auto, protože je to nadále nositel legendárního jména i známé unifikované techniky, ale opravdu tolik mě při prvním kontaktu překvapitl. Čekal jsem, že si vyzvednu stále stejný Golf, jen s větší mozkovnou a prosklením výlohy showroomu, a nakonec jsem odjížděl v cenícím se mackovi s okny tak akorát, na sedmnáctkách, navíc v měňavé červené metalíze. Zaujmout tentokrát mohl všechny, kteří nečekali designové extempore některých konkurentů, zákazníky se smyslem pro decentní eleganci, ale se špetkou skryté agrese, která je běžným golfům cizí. Vizáží je přitom třeba ve stříbrné barvě nadále celkem nenápadný až nudný. Dal bych však ruku do ohně za to, že jeho skořápku nebude ani v příštím desetiletí nahlodávat zub času.

Z bočního profilu Sportvan výchozí vzor v hatchbacku docela šikovně zatajuje, vypadá citelně mohutněji než verze pro klasiky, rozhodně ale ne tak, aby zasloužil přirovnání k tlusté Bertě. Sportsvan se tváří jako vůz jiné kategorie, přestože je jen o osm centimetrů delší, jeden širší a o deset centimetrů vyšší než hatch (jinak řečeno o 23 centimetrů kratší než Variant). Touran tak může klidně dál usínat s čistou hlavou.

Aby ale také mohlo dojít k růstu životního prostoru na zadních sedadlech, prodloužili rozvor Sportsvanu o pět centimetrů na konečných 2,685 metru. Z křížence mezi hatchbackem a MPV se tak ve finále bez ohledu na čachry machry stal menší zástupce rodiny velkoprostorových vozů nižší střední třídy s dynamickým nádechem a schopností vozit pětici pasažérů. S nimi se teď vydám dovnitř, abych vyzkoumal, co všechno pobere, protože už u Golfu Plus to byla sotva takto početná posádka s dvojicí padesátilitrových KEG-sudů. Že by ideál českých štamgastů? Ale jděte. Hurá dovnitř.