Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V minulé generaci dal VW legendárnímu jménu Beetle docela nový náboj. Ta další se jej drží, jak si stojí jeho limitovaná edice s 211 koňmi?

Käfer, Beetle, Coccinelle, Escarabajo, česky jednoduše Brouk. Už asi tušíte, že nejde jen o zoufalou hru se slovníkem, ale celosvětově vyhlášené jméno legendárního a masám dostupného kompaktního vozu, který se kasal vzadu uloženým vzduchem chlazeným plochým motorem a pohonem zadních kol. Brouka znají pomalu i dosud nenarozené děti, lidé oproštění od jakéhokoliv lásky k automobilům, Greenpeace, Hippies, jednoduše všichni... A to zcela bez podivu. Vždyť jeho neutuchající sláva zasáhla naší planetu takovou silou, jakou vládlo jen málo jiných věcí, které neměly s motorismem společné ani kolo.

Částečně je to jistě dáno tím, že se o vznik zasloužil nechvalně proslulý vůdce nacistického Německa, fandové ho ale také mají zakódovaného jako dávného předchůdce Porsche - modelu 911. Ano, dodnes nám tvarem zádě a koncepcí pohonu dodnes původní devětsetjedenáctku připomíná, stejně jako nám Porsche dává vzpomenout na časy jeho největší slávy. Žádná náhoda. Pod návrhem a stavbou modelu VW stojí tým vedený samotným zakladatelem Ferdinandem Porsche z českých Vartislavic nad Nisou, který od Hitlera obdržel na německý „lidový vůz“ kontrakt před Druhou světovou válkou. Tak vznikl první model a stejnojmenná automobilka.

Málokdo mohl při zrodu v roce 1938 Broukovi predikovat takový úspěch, jakého první generace (Typ 1) do dnešních dob dosáhla. Jen do roku 2003 z výrobních linek sjelo přes 21,5 milionu kusů a nebýt mladšího wolfsburského bratra Golfa, i dnes by mu mohl patřit titul nejprodávanějšího auta planety. Dodnes si musí vystačit s tím, že se stal nejdéle prodávaným vozem historie na nezměněné platformě. Ať už se vám zkrátka líbil a líbí, nebo patříte do tábora na druhé straně řeky, zasluhuje si uznání za to, že na rozdíl od aktuálních Volkswagenů ctil principy lidového vozu každým coulem - dnes už je všechno jinak.

Na konci minulého tisíciletí jsme s velkým očekáváním přivítali novodobé retro New Beetle, které už ale takovou radost nerozsévalo. Umělá kytička za volantem reputaci nespravovala, jelikož typickou koncepci platforma PQ34 ze čtvrtého Golfu zcela vyměnila za low-costové řešení. A vůbec, celkové kouzlo jakoby se vytratilo neznámo kam. Pravověrní nadšenci mezi zuby cedili slova jako znesvěcení nebo špatné retro.

New Beetle si za velmi krátkou kariéru vybudoval pověst spíše dámského idolu z amerických televizních seriálů, ale všichni ostatní věděli, že je jen a pouze obětí zvláštního pokusu výrobce svézt ho na vlně dědečka. Jenomže lidé se tentokrát nechytili, pokud se vůbec více chytnout měli. Němci se přesto rozhodli v tomto příběhu pokračovat, vylepšit reputaci, a tak tady dnes před námi stojí poslední model - pokřtěný jako jeho prapředek, tedy jen Beetle.

Divil jsem se, proč zrovna GSR? Vždyť tahle tři písmena pamatuji akorát od Hondy a z motocyklů značky Suzuki. Chyba. Volkswagen pod ně skryl odkaz na jeden z absolutně nejsportovnějších Brouků historie, který se na světlo světa prodral před jednačtyřiceti roky. Raritní Beetle 1303 S v edici GSR dokázal z objemu 1,6 litru v plném letu vybudit k životu až 50 koní, disponoval lepšími brzdami a podvozkem, delším zpřevodováním a patnáctipalcovými koly. Novodobý remake se odvolává nejen na jeho barevné ztvárnění, to aby znovu dostál přídomku Gelb Schwarzer Renner (v překladu žluto-černý závoďák). Taktéž ale faktem, že i protentokrát vzniklo pouze 3 500 kusů.

Novinka má pod kapotou takový výkon, že by na papříře dokázala „udělat pápá“ hot-hatchímu Cliu RS i Fiestě ST. Navíc se dokonce povážlivě přibližuje na dostřel univerzálu z vlastní stáje - Golfu GTI. Na rozdíl od zmíněných aut byste na tomhle čmelákovi pomalu nechali oči, ovšem jen to mnohým stačit nemůže. Nebudu už déle chodit kolem horké kaše a vydám se za vás zjišťovat, zda jezdí alespoň z poloviny tak, jak vypadá, a zda byste po něm měli opravdu toužit. Doufejme, že nebude jen dalším nevydařeným retrem. Nebo bude? To je otázka do pranice.

Magnet na oči i továrna na úsměvy

Nemusíte být ani motoristickým fandou, abyste pochopili princip růstu karoserií. S každou novou generací modely až na výjimky nabírají centimetry, což je zcela logické. Činí tak, aby nabídly prostornější kabinu, tedy větší pohodlí, a aby se mohly směle postavit přísnějším kritériím bezpečnosti. V tomto směru neříkám nic nového. Jenomže u Brouka se růst otiskl takovým způsobem, jakoby hned po početí spadl do druidova kotle naplněným kouzelným lektvarem. Přirovnání k Obelixovi není výplodem bujné fantazie, neboť oproti dědečkovi vypadá, bez přehánění, trochu jako Audi A6 Avant vedle nejmenšího modelu A1.

Když posledního Brouka postavíte k New Beetlu, nebudete zaskočeni o nic méně. Nejnovější kreace mu na délku naděluje solidních 15 centimetrů, do šířky výrazných 8,4 centimetru a aby svému outfitu trošku spravil celkové proporce, o centimetr srazil střechu. Nic to nemění na faktu, že se s ním s jistou nadsázkou pomalu nevejdete do myčky. Jen na délku nechybí do 4,3 metru mnoho a do šířky bez zrcátek metr ukáže hodnoty přes 1 800 milimetrů. To by také částečně vysvětlovalo, proč měl testovací kus na pravé straně „ohoblované“ disky. Je to prostě kusanec.

Walter da Silva při návrhu designu evidentně toužil, aby bylo klasika automobilové entomologie pořádně vidět a také, aby na něj neletěly už jen zástupy něžného pokolení. Přepracoval řadu detailů a ve snaze vetknout jistou originalitu, střechu neudělal až tak oblou. Nejvíce se pak mohl vyřádil na partiích od B-sloupku. Výrazné blatníky a v podstatě i celá příď si s těmi předchozími až na propracovanější nárazníky nic nezadají, ale přesto vypadá poslední generace z nějakého důvodu asi tak o 176 procent zajímavěji, moderněji, luxusněji a že i stylověji, to není třeba dodávat. Avšak brouk v pravém slova smyslu to prostě není, tento měli pojmenovat čmelákem závodníkem.

Pokud jste tak ještě neučinili, což nepředpokládám, pozorně se podívejte na tenhle konkrétní kus. Žlutá karoserie sama o sobě dokáže přitáhnout pozornost i na tak neoriginálním autě, jakým je třeba současná Fabie, o to více pozornosti nutně získá, pokud jde o tak mohutně se vyjímající model. Potažmo když se jedná konkrétně o Beetle GSR. U něho lze směle hovořit o dokonalém magnetu na oči. Osobně nepatřím mezi nadšené fandy automobilového hmyzu, ale musím tvůrcům dát za pravdu minimálně v jednom.

Podařilo se jim vysochat automobil, který přitáhne pomalu tolik pozornosti, jako oranžová Lamborghini nebo žlutá Ferrari za horentní sumy (ta červená jsou až na jisté výjimky už dost ohraná). Ani v nich se v mnoha případech ale nedočkáte těch bonusových úsměvů lidí z okolí, jelikož vás bude spousta závistivců považovat za nepoctivého lumpa, který pomalu nepracuje a veškeré jmění rýžuje v kasinu. Ne, opravdu. V Beetlu se sklidíte úsměvy klidně od sousedů, kterým jste právě prolétli plotem až do obýváku.

Vícedílná folie na kapotě zahlazená do posledních vrstev laku utváří dojem velmi rychlých pruhů. Spolu s paketem R-line, mohutným „kachním ocasem“, devatenáctipalcovými koly (rovněž divize R) a taktéž standardně dodávanými bi-xenony s LED vás bude mít nejširší okolí za závodníka stylistu, který sedlá pořádné žihadlo - mohutné a značně přikrčené kvazikupátko. Tomuto dojmu opravdu není těžké podlehnout, zejména když nevíte, o co se ve skutečnosti jedná.

Do celku navíc mistrně zapadá černá střecha přecházející do stejnobarevného víka zavazadelníku (tedy třetích dveří) a třešničkou celého toho dortu jsou ekvivalentně laděné kryty zrcátek. Jasnou indicii o výjimečnosti edice GSR dávají i nápisy na bocích a magické slovíčko Turbo na zádi. Ano, přesně tam, kde svoje místo už déle nemá motor, ale kompaktní sada kufrů pro somálskou rodinu. Dobře, přivřu-li jedno oko, k 310 litrům zmenšeneným o subwoofer se alespoň snadno dostává a se sklopenými opěráky si ve dvou s podobným objemem bohatě vystačíte. A co se odehrálo uvnitř?