Home > Rubriky a sekce > Testy aut > Článek
Test Volvo V60 D6 PHEV: nesnesitelná těžkost bytí
18.1.2015 | Adam Šrámek | Přidat příspěvek
Naftové kombi do zásuvky vzbudilo po světě poprask. Bez pravidelného přísunu Ampér a dotací je však jen drahou a těžkou alternativou k D5.
Přehled kapitol
Hybridy všeho druhu to na našich stránkách nemají jednoduché, a obzvláště pak ty, které se dobíjejí pomocí kabelu z elektrických zásuvek. Pro exemplární případ netřeba chodit daleko, takovým otloukánkem je Opel Ampera, kterému to nakonec dali „sežrat“ i sami zákazníci. Nás by nás do něj určitě nenapadlo kopat jen tak pro zábavu, ale už kvůli udávané spotřebě 1,2 litru na 100 km si jakékoliv plácání po zádech jednoduše nezaslouží. Je to další výsměch současného automobilového světa lidské racionalitě, ale Opel v tom není rozhodně sám.
Velmi podobnou pohádku o spotřebě nám už vyprávělo Mitsubishi Outlander PHEV, které při prověrce bez zástrčky nedalo ani „ránu“, daleko k hodnotě uváděné v technické specifikaci mělo konec konců i kosmické BMW i8. U posledního příkladu budiž útěchou, že navzdory více než solidní dynamice vykazovalo na poměry podobně výkonných aut skutečně nízký apetit, třebaže stále o litry vyšší než tvrdí výrobce. Možná to ještě zlepší kožený kryt motoru, ale zpět k podstatě věci...
Aby automobilky mohly vyjít z podobné blamáže související s udávanou spotřebou paliva s čistým hledím, na to by jim stačilo uvádět paralelně spolu hodnotou změřenou dle podivuhodné normy NEDC také čísla odpovídající situacím, k nimž dochází po vybití akumulátorů. Poté by od nás měly klid a vy byste si také lépe dovedli představit, za kolik takový hybrid jezdí ve skutečném světě. Od věci by ostatně nakonec nebylo ani obezřetnější používání slovního spojení „bezemisní provoz“. Docela překvapivě zmíněné pochopili třeba u Nissanu, jenomže nikdo jiný do party nepřibyl. Seznam lhářů se tedy dále rozrůstá.
Je bez pochyby, že v pomyslné síni hybridní slávy by našly místo i další modely (ani Priusu Plug-In Hybrid by nemohl být opomenut), vím ale naprosto jistě, že Volvo do ní s plug-in hybridní vé-šedesátkou bez řádné prověrky vstupovat nehodlá. Stranou tedy alespoň na úvod ponecháme rozdíly v žíznivosti teoretické a praktické, a podíváme se, zda může mít Skandinávec s čínskou porodní matkou reálný přínos jinde než v zemích, kde poskytují na hybridy socialistické pobídky. Jak asi víte, mezi takové Česká republika nepatří a doufejme, že nikdy patřit nebude.
Musíme zjistit, jak se vůbec první plug-in hybridní vůz na světě, který zkombinoval v útrobách vznětový spalovací motor s elektromotorem, bude chovat mimo laboratoř, zda je po dynamické stránce skutečně hoden označení D6 - tedy cejchu zcela nejsilnějšího naftového modelu nabídky. Předpoklady k úspěchu bychom jistě byli schopní vypozorovat už při zkoumání statistik jeho prodejů. Velká poptávka po tomto modelu představeném ještě v roce 2011 vedla k bleskurychle vyprodané produkci, což zapříčinilo, že jsme se hybridu dočkali až v druhé polovině loňského roku.
Ptám se ale, zda mu to nemohlo mu náhodou uškodit jako třeba poslednímu Mondeu. Má šanci být vůbec reálně schopnější než sedan S60, který dostal solidní vysvědčení? To je to, co mi od počátku vrtalo hlavou. Ubezpečím vás, že hybridy ani plug-in hybridy neodsuzuji automaticky, to bych pak nebyl o nic lepším člověkem než někdo, kdo jejich existenci naopak bez výjimky obhajuje. Dopředu vám přesto prozradím, že V60 D6 není až tak těžké zavrhnout.
Tajnůstkářský elektrikář
Pokud nesahají vaše kořeny k bruselské smečce ekologů, kteří by ukazovali palec nahoru každému vozu s deklarovanými emisemi pod 50 g CO2 na kilometr, tahle verze V60 vám na první pohled musí přijít jako každá jiná. Že v útrobách schovává mimo jiné i dráty, cívky a elektrický motor, to na první pohled tipoval skutečně málokdo. Stačila už první zkušenost spojená s přebíráním testovací muly u dealera, kde jsem při jejím hledání na parkovišti nadobro zabloudil v záplavě ostatních šedesátek. Kdyby bývala nestála v blízkosti nabíjecího stojanu, možná bych jí tam hledal ještě dnes.
Ve svém nenápadném přístupu mi D6 zkrátka připomíná testovaný Outlander PHEV. Volvo se očividně snažilo, aby tahle V60 do světa nerozkřikovala, že se po městě dokáže pohybovat tišeji než moderní tramvaje, nakonec jí tedy jako odlišení od standardních verzí nadělilo jen detaily, kterým dominuje jedno víčko „nádrže“ navíc. Tento segment se nachází nad jeho pravým kolem, ovšem jak tušíte, nevklínila by se do něj žádná tankovací pistole, nýbrž konektor na nabíjení z elektrické sítě. Z té lze akumulátory umístěné v podlaze zavazadelníku dobít v závislosti na pojistce, což zabere tři až osm hodin. Nejběžněji lze s ohledem na dostupnost rychlodobíjecích stanic kalkulovat, že to ze stavu úplně vybitých baterek do plna zabere zhruba čtyři hodiny (16 A). Tolik jen drobná, ale docela podstatná odbočka na úvod.
Decentní nápisy na A-sloupcích už říkají o technické výbavě více. Přesto nepočítejte s tím, že byste si jich kdokoliv všiml na vzdálenost větší než deseti metrů. Na poznávací znamení lze korunovat jen nápis na zadních dveřích skýtající dosud nevídanou zkratku D6. Že však ani v nejmenším nejde o napříč uložený šestiválec (jako v T6), k tomu se ještě dostaneme, stejně tak probádáme označení netradičního pohonu AWD. V úvodu by se však slušelo dodat, že V60 po posledním faceliftu není bez ohledu na verzi v mých očích nijak křiklavým autem, vypadá dostatečně elegantně a zároveň dost nenápadně na to, aby se skryla takřka na jakémkoliv parkovišti.
Souběžně s modernizací odhodila ne zrovna vkusně dělená přední světla a z podivného marastu, který nepůsobil popravdě příliš prémiově, se nakonec vyklubala o dost pěknější kukadla, de facto celá příď. Na rozdíl od větší vé-sedmdesátky vládne tohle Volvo o poznání oblejší zádí, která poukazuje, že opravdu nebylo primárně šito na míru převozníkům starého nábytku. Spatřovat v něm lze ideově něco podobného, co nám prezentuje BMW jako řadu 3 Touring, a tedy ne zcela plnohodnotné kombi, spíše jakýsi sedan s chytře přilepeným batohem.
Příbuznost ke skandinávské značce však V60 nadále před zraky znalých neskryje, stejně jako jeho členství ve střední třídě, kde panuje i díky německým výrobcům velmi konkurenční prostředí. Škoda by byla plýtvat dalšími rozbory vnějšího kabátu, když ledacos z toho zaznělo už v testu S60, sedanu, od něhož se tenhle staronový kus liší až od B-sloupku dozadu. Proto se raději podívejme dovnitř do interiéru.
Následující >1 / 5
Diskuze Přidat příspěvek
Bleskovky
- Tesly odteď jezdí z výroby na expediční parkoviště samy a bez lidského dohledu, jsou to scény jako ze science fiction
včera - Někdo si nechal dát přímo v továrně BMW na M3 kombi růžovou ze vzorníku Porsche. To se dnes může?
30.1.2025 - Lewis Hamilton naboural hned při svém prvním testu v barvách Ferrari, pokračuje v historii mizerných začátků
30.1.2025
Nejnovější články
- Luxusní Hyundai měla být od roku 2025 jen elektrická. Je rok 2025 a hádejte co? Nic, nezbylo z toho vůbec nic
před hodinou - Nový Fiat Panda se ukázal v úplném základu, místo středového displeje má na palubce tuto věc
před 2 hodinami - Některé lidi zjevně rozčiluje jen svoboda jiných. Jinak se nedá vysvětlit, proč je štvou návraty spalovacích motorů
včera - První majitel najel s Peugeotem 482 tisíc km a až teď ho prodává. Jeho stav fascinuje, na kaši je jen částečně
včera - Tesly odteď jezdí z výroby na expediční parkoviště samy a bez lidského dohledu, jsou to scény jako ze science fiction
včera
Tiskové zprávy
- Mio MiSentry 12T, tříkanálová autokamera, k níž se připojíte na dálku, pošle vám upozornění a ukládá videa do cloudu
tisková zpráva - MIO uvedlo speciální SD karty pro enormní zátěž v autokamerách
tisková zpráva - Mio MiVue R850T: zrcátková autokamera s 2.5K, antireflexním dotykovým displejem a zadní kamerou
tisková zpráva - Mio MiVue C545: moderní verze 60snímkové autokamery s HDR nočním režimem
tisková zpráva - OMV a Pražská energetika otevřely společně 40. nabíjecí stanici pro elektromobily na odpočívce Mikulášov
tisková zpráva - Mio MiVue C588T: duální autokamera s pozoruhodným natáčením i ve tmě
tisková zpráva