Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Outback se dočkal Evropou žádané kombinace automatu a naftového motoru. Nezbývá než doufat, že nepřišlo s křížkem po funuse.

Když se řekne Subaru, většina lidí hned vysype z rukávu WRX STI. Dává to smysl. Takové kusy se přeci prohánějí už notnou řádku let po závodních tratích i běžných silnicích a každý, kdo se zajímá o auta jen zevrubně nebo vůbec, nic jiného znát pomalu nemůže. Je to totiž jediné mediálně známější auto Subaru s dlouhou historií. Japonská značka ale vyrábí více, třebaže vůbec ne tolik aut jako konkurenční koncerny, a těm takovou propagaci nikdy nepřipravilo. Minimálně několik modelů Subaru si život ve stínu dle mého soudu ale prostě nezaslouží.

Chci tím naznačit, že mít jiné Subaru opravdu nemusí znamenat vážnou a nevyléčitelnou nemoc. Japonci sice stavějí jiná auta, vozy se kterými nebudete s úctou plácáni po ramenech od kolegů s firemním Passatem, ale rozhodně o nich nejde tvrdit, že jsou špatná. Jsou jen málo známá, snad až příliš vzdálená od hlavního proudu. Spíše než cokoli jiného nenaplňují všechny požadavky typického Evropana - nebo si to alespoň většina zákazníků myslí. Možná je to dáno nedostatkem propagace, možná snahou zasáhnout jen velmi specifickou zákaznickou skupinu, která není dost široká na to, aby se z nich stal bestseller. Nechybělo ale mnoho (snad jen pár let a více energie), aby situace nabrala zcela opačný spád.

Vezměme si třeba Outback. Ten se zjevil v roce 1995, coby průkopník zcela nové koncepce crossoveru. Se zvýšenou odolnou karoserií kombi, rozměry a vlastnostmi částečně pronikajícími do kategorie SUV, si u mnohých vydobyl pověst nadmíru pohodlného a oddaného společníka pro aktivně žijící (nebo se tak alespoň tvářící) rodiny. Větší oblibě se mimo Subaristy přesto netěšil. Nelze však přehlížet fakt, že v budoucnu byl v podstatě už jen a pouze napodobován a bohužel pro něj docela úspěšně. V jakém smyslu? Nápad stavět odolnější kombík ukradlo Japoncům v roce 1999 Audi, když s velkou pompou vypustila do světa Allroad Quattro (dnešní A6 Allroad). Vytisklo brožury, rozdalo letáky a prodeje se rozjely, třebaže měchy praskaly...

Dnes už se to allroadovými kombiverzemi a dalšími podobnými deriváty s nejrůznějším tvarem karoserie jen hemží. Kdo nemá na náraznících a prazích obnažené plastové „nálepky“ dozdobené chromovou barvou, ten jako by nebyl. Anebo byl, ale spíše „out”, něž „in”. Outback je ostatně na Starém kontinentu trochu „out“ - spíše než scházející evropské jiskře za nezájem zákazníků „vděčí“ početnému stádu Allroadů, Alltracků, Scoutů, Crossů, Country Tourerů a dalších jim podobných (s prominutím nesmyslů bez výraznější přidané hodnoty). Je vidět, že si lidé tradičních hodnot neváží, jelikož Outback jako jediný z nich dokáže něco, co bych u vozu tohoto ražení bral jako jednoznačnou devízu, ne-li neodmyslitelný prvek.

Na mysli mám samozřejmě nadhled a jiné než marketingem vyčarované schopnosti při zdolávání nezpevněných cest. Dokáže se díky pohonu všech kol vydrápat na svahy, pod nimiž zůstane zbytek plastové kavalerie jen nevěřícně zírat. Není to pravý off-road s redukcí, ale nezadá si ani s mnohými SUV. V Americe je prodejně veleúspěšný, a tak je otázkou, proč tomu tak není u nás. Dříve bych nezájem Evropanů přičítal absenci naftového motoru v nabídce, ale Outback už od roku 2008 takový agregát má. Co víc, spojil ho (pravda až loni) vůbec poprvé se samočinnou převodovkou a jak jinak než s pohonem všech kol. Stojí derivát Legacy za ten „hřích“? V čem spatřuji jeho výhody a čím naopak může našince trápit? To vše a mnohem více musí nutně následovat.

Hezký leda ve snu, robustní ve skutečnosti

Subaru si asi nikdo nebude kupovat kvůli designu, jelikož na tituly ze soutěže pro královnu krásy jeho modely aspirovat nemohou. Evidentně se o to ani nepokoušejí, tu proklamovanou poctivou techniku vesměs balí do docela nevkusných šatů. Jakoby to snad v designovém oddělení dělali zcela záměrně. Dřívější modely na tom v tomto ohledu po mém soudu byly o kus lépe, působily harmoničtějším a decentnějším dojmem, ale ta doba je dávno pryč. Nikdy to nebyly krásní princové, nyní však mají rozhodně blíže k čarodějnicím s bradavicí. Třeba jsem si jen nesundal brýle, ale ten nesoulad všech druhů křivek a oblin bije do očí i slepého. Za fešnými Japonci raději jinam a nebo později k nové generaci.

Dá se vlastně říct, že Subaru udělalo auto ošklivé tak moc (jak noc), až je svým způsobem hezké. Namísto zdlouhavých rozborů, které by však mohly vyústit až k výhružným dopisům od fandů a zastoupení, tuto úvahu utnu a dodám jen, že Outback je zkrátka Subaru každým coulem. Díky tomu však působí zcela originálně, mohutně a hlavně opravdu odolně. Na rozdíl od ostatních nemá všechny ty plasty jen a pouze na ozdobu. Při důkladnějším zkoumání na něm lze najít rysy menšího modelu XV i jistý nádech Ameriky, což u nás nebývá zrovna výhra, ale budiž. Alespoň je svůj. S délkou karoserie takřka 4,8 metru se řadí velikostně těsně vedle Volva XC70, na citelně dražší Audi A6 Allroad ztrácí 15 centimetrů, třebaže vyšší stavbou oba zdánlivé rivaly překonává.

Většina ostatních navoněných oplastovaných pseudoallroadových kombi by mu mohla jeho dobrodružnost jen tiše závidět. Totéž se dá říci o světlé výšce Outbacku, která dosahuje 200 milimetrů, nebo o nájezdových úhlech, z nichž musejí konkurentům padat závistí nárazníky. Ten přední dosahuje 18,6 stupně, zadní a přechodový pak solidních 20 stupňů. To už stačí na slušné „bahnění“, i když pravověrný off-road to pochopitelně není. Na druhou stranu si vypomáhá chytrou čtyřkolkou.

Schválně se podívejte, co zvládají ostatní kombíky podobného ražení a dáte mi zapravdu. S chromovými dekory Subaru celkem šetřilo a nalepilo je jen na místa, kde by neměly přijít k úhoně, což je ale jen dalším vodítkem k tomu, že Outback si skutečně na nic nehraje a nehodlá být manekýnem parkovišť, ale skutečným bojovníkem za svobodu v terénu.

Za pozornost rozhodně stojí paket Cross Line, který lze při specifikaci posledního modelového roku (od vyšší než základní výbavy) dostat bez příplatku. Poznáte ho podle tmavšího pozadí předních světlometů a speciálně zbarvené masky chladiče, tmavě šedých sedmnáctipalcových kol a „zubatých“ prolisů bočních prahů a nárazníků.

Tyto „allroadové“ doplňky však Subaru v rámci paketu ještě dozdobilo doslova mazáckými stříbrnými střešními ližinami, za jejichž funkčnost a vlastně už samotný nápad mu patří můj obdiv a palec nahoru. Skutečně, jejich jednoduchým odjištěním a pootočením do příčné polohy můžete vytvořit robustní nosníky pro uchycení střešního boxu či dalších nosičů. Odpadnou tak starosti s vyhledáváním a dokupováním příslušenství mimo showroomy dealerů.

Sluší se ještě zmínit, že druhý stupeň výbavy - známý jako Comfort - je za dvacet tisíc korun navíc oproti standarnímu Active nezbytnou volbou už jen pro ty xenony s ostřikovači. A to ani nepočítám prvky, které se spolu s ním nastěhují do interiéru. Škoda jen, že ani pro tento modelový rok Subaru nadále nedodává světla na denní svícení. Příští generace takové manko konečně dožene. Jak je na tom stávající Outback uvnitř?

Bez překvapení Subaru

Outback jednoznačně překvapí jednoduchostí, s jakou vklouznete do jeho interiéru a to na jakékoliv sedadlo si jen zamanete. Místo sedadel bych však pro jejich štědré rozměry hovořil o malých gaučích. Snad je to dáno vyšší světlou výškou, snad i velkými vstupnímu otvory, ale hlavně sedačkami, kterým chybí výraznější vedení stehen i vpředu. Při ostré jízdě to výhra není, při nastupování si je nebudete moci vynachválit.

Okolní svět sledujete z Outbacku pěkně z vysoka jako z SUV a to skrze maximalistická okna. Prosklení snad chvílemi navozuje dojem oceanária. Můžete se tu také velmi příjemně roztahovat a to bez přehánění takřka ve všech směrech, jedno zda sedíte vpředu či vzadu. Nic tu výrazně nelimituje ani pětici dospělých, navíc ten dostatek odkládacích schránek umožní vyprázdnit nadité kapsy všech členů posádky. Vzadu je pro průměrného pasažéra tolik místa, že by mohl na sebe ještě jednoho podobného posadit.

Typický duch Subaru se zjeví, jakmile kouknete na palubní desku. Myšlenky na špičkový interiér či zázrak moderní techniky se rázem rozplynou jako pára nad hrncem. Kdo ale kabiny Subaru zná, více nečeká. Nemůže nic než souhlasně pokývat hlavou a říci „jo, klasika“. Velice zajímavé je, že zatímco ostatní neustále pátrají, jak zdokonalit ergonomii, přesunout to či ono tlačítko, zůstává Subaru nadále věrné původní spartánské konstelaci a mění tak maximálně nejmenší detaily. Výraznější novinkou je snad jen ovladač elektronické parkovací brzdy za voličem převodovky, který kupodivu funguje zcela logicky, a tedy stejně jako klasické madlo ruční brzdy.

S nějakým komunikačním rozhraním si ale Subaru vůbec hlavu neláme a snaží se vše přinést v té nejpochopitelnější a nejjednodušší formě. Ovládání je tedy velice snadné a nevyžaduje žádné studium příruček, vše je maximálně přehledné a prosté jakýchkoliv složitostí. Skoro je až škoda vybavovat přístrojový štít barevným displejem s digitálním ekonometrem, jelikož jeho funkce pomalu spočítáte na prstech jedné ruky. Ale lépe to rozhodně vypadá, Outback vás mimo to umí displejem přivítat. V dnešní době potěší volantem tradičního tvaru se soustavou ovladačů, které nebudete nikdy proklínat.