Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Mají stejný typ karoserie, ale úplně jinou koncepci. Jedno se ohání sekyrou, druhé šarmem, jen na porcování dnes přesto nedojde.

Kterého vola že napadlo srovnat zrovna tahle dvě auta? Já to nebyl, předem vás ale ujišťuji, že o úplně špatný nápad nešlo. Aktualizované RCZ jsme vám už představili v samostatném testu, ve kterém jste se mohli dočíst, že se navzdory všem předsudkům z řidičského hlediska nejedná o špatný vůz, naopak jde v tomto směru o stroj výjimečně dobrý a sebeschopnější konkurent se v souboji s ním bude muset pořádně činit.

Slíbili jsme přímé srovnání s další novinkou, teď už víte, ze jde o Subaru BRZ. To sice z absolutního hlediska až tak žhavou aktualitou není, na našem trhu je ale k mání teprve pár týdnů. Proč jsme vám tedy nenabídli jeho samostatný test, jak máme před srovnáním obvykle ve zvyku? Důvod je prostý, Subaru BRZ je sice vůz svébytného jména, samotné auto je ale po technické stránce obdobou loni zkoušené Toyoty GT 86. A jen kvůli trochu odlišné karoserii nemá smysl zatěžovat vás další sáhodlouhou recenzí.

Nicméně je třeba říci, že rozdíly v projevu GT 86 a BRZ nebyly nulové, a tak v rámci tohoto srovnání budu věnovat i jim. Jinak tu ale máme v levém rohu v červených trenýrkách francouzské kupátko s malým turbomotorem a pohonem předních kol, které je ověnčeno leda pár uznalými recenzemi. V pravém rohu proti němu nastupuje v modrých šortkách japonský samuraj s atmosférickým dvoulitrem a pohonem zadní osy, který je zbožšťován, zavalen tituly a div nezískal i ten jménem Auto roku. Karty jsou rozdány jasně, v tomhle ringu si podle všeho jeden z rivalů ani nebrzne - první rána a Frantík půjde k zemi. Jenže tenhle papírový předpoklad v praxi jaksi nefunguje.

Industrialista proti haute couture

Francouzské sousloví haute couture značí doslova vysoké krejčovství, jinými slovy krejčovské umění a přesně v jeho duchu byl šit kabátek Peugeotu RCZ. Už v jeho sólo testu jsem zmínil, že facelift mu alespoň v mých očích na kráse moc nepřidal, ani pozměněná příď za každou cenu eliminující původní lví tlamu ale nic nemění na tom, že tohle auto je se všemi svými bouličkami, záhyby a kudrlinkami umělecké dílo.

To pochopitelně neznamená, že se vám musí líbit, RCZ ale zkrátka stylizoval karosářský génius svého druhu, který chtěl do těch pár metrů plechu vměstnat něco více než prostou funkci. Ani na tu sice nezanevřel, neboť třeba už omílaná vyboulení na střeše nejsou samoúčelná, snaha oslnit je ale přesto patrná snad z každého viditelného detailu auta. Je třeba dodat, že oslňovat se mu docela dobře daří - i v relativně decentní barevné kombinaci RCZ pravidelně přitahovalo zkoumavé pohledy okolí. A to jde, považte, o několik let staré auto, kterému facelift pouze přepudroval nos.

BRZ hraje na úplně jinou strunu. Můžete sice správně namítnout, že se na poměry Subaru jedná o pozoruhodně nápaditý model, přesto jsem při pohledu na něj po boku RCZ nemohl zažehnat pocity jisté designové méněcennosti. Je to takový industriální design, až mi přijde, že BRZ (a pochopitelně i GT 86) vzniklo cestou z kantýny Fuji Heavy Industries, kdy jednomu ze zaměstnanců firmy vypadla krabička od sirek a druhý na ni šlápl. Třetí pak řekl: „Vyfoť to, Hoshiko, tohle postavíme.” A design byl na světě.

Nemohu tedy říci, že by se mi BRZ nelíbilo. Malá kupé jsou mi sympatická z podstaty a když už nic jiného, BRZ působí oproti RCZ působí vyváženěji díky zásadně menšímu předním převisu. Navíc je vedle boubelatého Peugeotu o poznání méně „oplácaný”. Jenže detaily jsou vesměs nenápadité a pokud vystupují z šedi, pak spíše svou komplikovaností nebo až kýčovitostí. Zejména na zádi mně asi nikdy nepřestane tahat za oči to podivně tvarované křídlo, světla s čirou optikou nebo hlásné trouby místo koncovek výfuků.

Myslím, že design RCZ dal světu více, ale vůbec se na vás nebudu zlobit, pokud to uvidíte přesně opačně. Nejde jen o fakt, že vnímání podobných záležitostí je ryze subjektivní, ale hlavně o to, že u aut určených především pro zábavu za volantem je to nicotný faktor při rozhodování, kterému z nich dát přednost.

Interiér RCZ je atraktivnější i prostornější

Na funkční záležitosti brzy dojde, ještě předtím si ale musíme odbýt krátkou zastávku v interiérech. A také v těchto prostorách je pojetí obou vozů nesmírně odlišné.

Do značné míry by šlo opakovat slova vyřčená na adresu vnějšího designu - tam, kde se RCZ snaží být půvabný a vznešený, je BRZ jednoduché a obyčejné. Je to taková vysportovaná holka bez make-upu - chováte k ní jisté sympatie pro její kontury, za krasavici ji ale označíte jen stěží. Základní linie interiéru RCZ jsou také sympatické, doplňuje je ale i spousta více či méně líbivých líčidel. Plasty samy o sobě jsou kvalitnější a RCZ se někdy nespokojí ani s nimi, když třeba palubní desku má celou potaženou kůží. Výplně středového panelu se blyští plastem v piánové černi, naproti tomu RCZ zaplácává volná místa extrémně nevěrohodnou imitací hliníku z šedého plastu. Obšití volantu RCZ je jemňounké, BRZ vám sedře ruce, hodiny v RCZ vypadají jak z orloje, ty v BRZ jak přebytek továrny na mikrovlnné trouby a takhle bychom mohli interiéry procházet centimetr po centimetru, vždy s podobným závěrem.

Naprosto rozumím tomu, pokud se vašimi hlavami začaly honit věty o zbytečné okázalosti až zženštělosti - RCZ je vážně velký parádník a někdy to až přehání. Sice vizuálně zajímavé, ale v noci zcela nečitelné analogové „orloje” jsou vedle bídáckých digitálek japonského kupé prostě k ničemu a po stránce ergonomie má BRZ díky své přímočarosti vůbec jasně navrch. V jednoduchosti je prostě pořád krása a věci jako kulatý volant, menší množství tlačítek nebo displejů z hlediska přehlednosti a použitelnosti nikdy neomrzí. Jenže těžko budeme diskutovat o tom, která z automobilek investovala do kvality provedení interiéru více úsilí a prostředků, nebo který z interiérů udělá lepší dojem na pohled i omak. Vnitřek RCZ je prostě podstatně atraktivnější.

Tohle byste možná uhádli i z fotek, zajímavější ale je pohled na vnitřní prostor obou aut. Ačkoli jejich vnější rozměry jsou prakticky totožné (délka se liší o necelých 5 centimetrů, šířka o 5 milimetrů a výrazněji odlišná je pouze výška, když BRZ je o 8 centimetrů nižší) uvnitř byste si vsadili na jiné proporce. Vyčítat si Francouz s Japoncem nemají co akorát z pohledu prostoru na zadních sedadlech, kam se nevejde nikdo, kdo si neříká Meresjev (bez protéz), vepředu ale panuje dost odlišná atmosféra.

Místa na předních sedadlech RCZ je opravdu hodně, zejména pak v podélném směru. Ani v příčném ale nebude dvojice chacharů trpět a jen jejich hlavy se budou muset smířit pouze s tím, že se pohybují v prostoru vytvořeném „bublinami” karbonové střechy. BRZ na tom takhle dobře není. Na výšku se s délkou přes 190 cm musíte smířit přinejmenším s pravidelnými úpravami účesu, ne-li rovnou vytrvalým leštěním plešky. V šířce problém nevidím, v podélném směru se ale ve srovnání s RCZ cítíte podstatně stísněněji a to hlavně jako řidič.

S jistotou vám neřeknu, co všechno za to může, ale zadívejte se na přiložené fotky. Zřejmě hlavně odlišná koncepce vozu tlačí motorové komponenty BRZ přece jen dál do středu vozu a spolu s nimi míří stejným směrem i interiér a tedy také palubní deska, volant a řadička. Pedály se zdají být na podobném místě, ale právě skrze ně je cítit, o kolik výrazněji zasahuje palubní deska do prostoru pro cestující - zatímco u RCZ na ní sotva dosáhnu (což je dáno tím, že ve francouzském modelu je nejen subtilnější, ale i jaksi padá dopředu), u BRZ ji mám všude kolem sebe.

Vadí to samo o sobě? Ne nutně, je to sportovní auto a interiér vás může obklopovat. Jenže nejde jen o to. Když si pustíte videa se záběry do kabiny v kapitole o jízdním projevu, uvidíte, že minimálně pro vzrostlejšího člověka je zejména řazení možná až příliš blízko a s větší tělesnou výškou za volantem zkrátka nenajdete tak přirozenou polohu, která by vám dovolila precizní ovládání tohoto stroje bez skládání se do něj. A to už na lehkou váhu brát nelze - BRZ si tedy raději zkuste, jestli na něj nejste... no jestli na něj nejste moc velcí, jinak to říci nejde.