Autoforum

/

Foto: Jaroslav Vavera, Autoforum.cz

V našem vozovém parku na dva roky zakotvil Yeti na operativní leasing. Je s to zapudit v Češích touhu vlastnit?

Pro většinu Čechů nejsou pozitiva a sociální jistoty spojovány jen s dovolenou v Jugoslávii, ale i s touhou „něco“ vlastnit. A ve výsledku je jedno, zda jde o byt, dům nebo automobil. Pronájmu se pomalu děsíme, snad i v důsledku života několika generací v časech „rudé nadvlády”. Od té doby nicméně vlastnictví pořádně podražilo a kupříkladu u takových dopravních prostředků již neplatíme pár desítek tisíc Kč za novou Škodu 120, nýbrž několik set tisíc korun za její moderní obdobu. Zvýšily se sice i platy, tudíž na nové auto vyděláme vesměs rychleji, to ovšem z mnoha důvodů také rychleji zastarává.

Proč takový úvod? Z jednoho prostého důvodu, jímž je aktuálně již velmi rozšířená nabídka operativního leasingu pro soukromé osoby. Díky tomuto programu můžeme dané automobily po dobu platnosti smlouvy považovat za vlastní, třeba už proto, že na výběr je řada modelů, u nichž si můžete naspecifikovat nejen výbavu (kromě standardní jsou mnohde k dispozici i příplatky), ale také motorizaci nebo lak karoserie. Zároveň však odpadají veškeré starosti a mnohá rizika, která na sebe přebírá zastoupení té které automobilky. A co více, takové auto vám vlastně nezestárne, neboť po dvou nebo třech letech jej jednoduše vrátíte a můžete sáhnout po novém.

Jako první přišla s touto pobídkou ve velkém mladoboleslavská automobilka, posléze se však přidali jak ostatní koncernoví hráči, tak i konkurence. Momentálně tedy můžete sáhnout kupříkladu po vozech mainstreamových značek Citroën, Ford, Hyundai, Peugeot, Seat nebo Volkswagen, mimo hru ovšem nejsou ani výrobci prémioví, jak dokazuje Audi nebo dokonce Maserati. My jsme se ale nakonec rozhodli zůstat u „originálu“, tedy u Škody, který si sebevědomě říká „Bez starostí”. Do oka nám přitom padnul model Yeti osazený dvoulitrovým turbodieselem a pohonem všech kol.

Než se ovšem dostanu ke zkušenostem s tímto vozem, měl bych vás upozornit na jeden překvapivý fakt. V žádném případě totiž nejsem „agentem“ největší tuzemské automobilky, v tomto ohledu možná patřím spíše do druhého tábora. Ostatně i z toho důvodu se mi v rodinném vozovém parku momentálně vyskytují jen modely korejských či japonských značek. V jejich technických průkazech jsem navíc zapsán jakožto majitel, pročež mne více než lákala možnost zjistit, zda jsem neudělal chybu a neměl zůstat jen pronajímatelem. Třeba právě této Škody...

Výjimečnost odvál čas, širším masám to vadit nebude

V případě designu vždy říkám, že každý si na ten či onen model musí udělat svůj vlastní subjektivní názor, a v případě značky Škoda to platí možná ještě více. Češi totiž tuzemskou automobilku buď milují, nebo zatracují, což se následně promítá i na jednotlivé modely. Pro mne přitom mladoboleslavské vozy nikdy nepředstavovali vrchol krásy a elegance, přičemž Yeti v tomto ohledu není výjimkou, zvláště po předloňském faceliftu. Ten totiž modelu vzal jeho ikonické kulaté mlhovky, které nahradil firemní tváří. Tím podle mne „sněžný muž“ přišel o část svého charakteru, díky němuž vyčníval z davu. Nyní do něj zapadne, zvláště když stejně jako my nezvolíte křiklavou barvu karoserie.

S tímto názorem je poměrně náročné najít na novém vzhledu něco pozitivního, přesto se o to pokusím. Zůstanu přitom u nové přídě, která díky onomu přiblížení ke zbytku mladoboleslavské flotily má šanci oslovit více zákazníků. To je dáno i faktem, že současnému světovému designu vládnou ostré křivky, nikoliv obliny. Pozitivní pak je i to, že Škodě se povedlo sladit tyto dvě zdánlivě odlišné stylizace, neboť Yeti původně vznikalo ve chvílích, kdy byla adorována spíše oblá vizáž. Nový ostře řezaný nárazník a světlomety společně s čelní maskou však přesto nevypadají, jako by byly vypůjčeny z jiného automobilu.

To samozřejmě má spojitost se skutečností, že kromě přední části byla lehce pozměněna také ta zadní, kde najdeme novou grafiku světlometů a odlišné víko zavazadelníku, zejména v oblasti vybrání pro registrační značku. I tímto krokem Yeti odkazuje na příslušnost k „rodu“, zde ale dost možná Škoda přeci jen své aktivity poněkud přehnala. „Promáčknuté“ trojúhelníky totiž považuji pomalu za pěst na oko, i když chápu, že nyní rozbíjejí jednolitou záď efektivněji než pouhá horizontální linka, kterou se vyznačoval originál.

Jak jsem ale zmínil již v úvodu této kapitoly, názor na design je velmi subjektivní. Co mnou může být považováno za negativum, to ostatní mohou vidět jako pozitivum. Kde ovšem klady vidím zcela jasně, to jsou krátké převisy karoserie a dobrý výhled z vozu. Díky obojímu totiž parkování není jediným problémem, a to i přes absenci parkovacích senzorů, které jsou vyhrazeny až vyšším výbavám. A tím se dostáváme ke kabině.

Své stáří kabina zamaskovat nedokáže, zvláště ve výbavě Active

Než přejdu ke konkrétnímu hodnocení interiéru, musím zmínit jeden zásadní problém, který je spojen s výbavou. Když jsme Škodu Yeti pořizovali, byl vůz nabízen se základním stupněm Active, zatímco nyní je k dispozici úroveň Fresh Ambition. To sebou sice přineslo zvýšení měsíčních splátek o nějakých čtrnáct stovek korun, daný krok lze ale pouze kvitovat. S výbavou Active totiž Yeti vypadá tak trochu jako žebrácká hůl, neboť jeho kabina je vlastně jen přehlídkou levných či o trochu dražších plastů, s nimiž koresponduje látkové čalounění sedadel.

Rozsáhlý v tomto ohledu není ani soupis doplňků, které ve standardu dostanete, i když na druhou stranu je tu klimatizace a audio systém, což ještě pár let nazad byly výkřiky techniky. A víc vlastně ani nepotřebujete. Přední okna je přitom možné ovládat elektricky a vzadu nechybí úchyty Isofix, čímž jsou de facto základní potřeby rodiny pokryty. Mohli bychom tedy zaklapnout knihu, mít uspokojivý pocit a jít dál. Jenže problém tkví v tom, že je tu konkurence a ta vám dá jasně najevo, že za stejné peníze toho můžete mít více. Navíc přestože zmiňovaný facelift se dotknul i kabiny, ta již nedokáže zakrýt fakt, že byla navržena v minulé dekádě.

Ač tedy musím pochválit dobrou pozici za volantem, již uvedený skvělý výhled z vozu do všech stran i dostatečný prostor na předních i zadních sedadlech, po celkové stránce mne kabina Škody Yeti spíše zklamala. Ano, možná je robustní a plasty neskřípají ani po několikerém průjezdu náročnějším terénem, ale onen důraz kladený spíše na funkci než na vzhled nebude po chuti každému. Lepší pocit samozřejmě budete mít z nově nabízené úrovně Fresh Ambition, která již přihazuje duální klimatizaci, lepší čalounění nebo audio systém Swing s pětipalcovým displejem. „Stáří“ vozu přesto zamaskovat nedokáže.

To pro mnohého asi bude velké sousto ke skousnutí, zvláště při ceně vozu. A je vlastně jedno, zda mluvíme o celkové pořizovací částce či měsíčních splátkách. Naštěstí jsou tu ovšem jízdní vlastnosti, dieselový motor a systém pohonu všech kol, tedy oblasti, ve kterých Yeti dokáže negativní dojem z kabiny zamaskovat. Nezbývá tedy nic jiného než otočit klíčkem a nastartovat.