Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Děti, mám pro vás špatné zprávy - váš silný hrdina z Mladé Boleslavi je trochu bačkora. Je to ale důvod k lítosti i pro někoho jiného?

Začnu trochu neobvykle, kontrolní otázkou. Jestlipak víte, jaká benzinová verze Škody Superb druhé generace byla v České republice tou nejprodávanější? Nevíte? Řeknu vám to - šlo o provedení 3,6 V6 FSI, a to o prsa, která by vyvolala pocity méněcennosti i v Dolly Buster. Na prodejích benzinových Superbů se tato varianta podílela 54,5 procenty, všechna přeplňovaná TSI vedle ní jen paběrkovala - jediné z nich nepřesáhlo třetinu prodejů šestiválce. Je tedy naprosto logické, že právě tato verze už v nabídce třetí generace nefiguruje...

Ne, nechci na tomto místě rozjíždět další filipiku na obvyklé téma, jakkoli mě to utvrzuje v přesvědčení, že všechny ty velké motory, manuální převodovky a podobné „archaismy” nejsou oblíbené mezi jakousi irelevantní skupinkou náctiletých nadšenců, kteří si je stejně nekupují. To si někteří opravdu myslí. Tradiční a novými alternativami nepřekonaná řešení jsou stále žádaná a neprodávají se nikoli proto, že by o ně nebyl zájem ze strany zákazníků, ale proto, že o ně není zájem ze strany lidí, kteří přímo či nepřímo určují pravidla toho, co prodáváno být může a co nikoli.

Vážně tu ale nechci plakat nad rozlitým mlékem, třebaže mě každé podobné zjištění k slzám přivádí. Chci tím zdůraznit jeden z důvodů, proč jsem při prvním testu nového Superbu sáhl právě po špičkové benzinové verzi. Ne, nebylo to kvůli tomu, že bych si konečně „chtěl sjet pořádným autem”. Spíše žiji v přesvědčení, že i když přes 80 procent koncových uživatelů předchozí generace jezdí dieselem, šlo z valné většiny o ty, kteří o koupi nerozhodovali do té míry, aby měli moc i nad volbou jakékoli motorizace (čtěte: uživatelé fleetových vozů). Psát test pro tyto lidi či fleetové manažery, kteří se rozhodují podle docela jiných kritérií, velký smysl nemá. Naopak jsem přesvědčen, že když už po Superbu sáhne soukromý zákazník a bude chtít benzin, pak (zvlášť v tuto chvíli) bude požadovat to nejlepší.

Nakonec i onen zástup klientů verze V6 k podobným závěrům svádí, protože pokud místo ní budou chtít nový Superb podobných parametrů, nic více než 280koňový čtyřválec nedostanou. A krom toho jsou tu i obvyklejší faktory - jen špičková verze ukáže pravé limity koncepce vozu, neboť je něco docela jiného, když má stejná technika odolávat potenciálu 150 nebo 280 koní. V neposlední řadě je to něco nového, neboť tohle je nejvýkonnější škodovka historie a nakonec - i když si Superb koupit nemíníte, pravděpodobně vás více bude zajímat, jak 280koňový stroj hobluje asfalt než jak verze 1,4 TSI... jezdí na dva válce.

Chtěl jsem tedy otestovat tuto variantu, protože si myslím, že vás bude zajímat nejvíce. Možná jsem se zmýlil, bez ohledu na to vám ale na následujících řádcích povím příběh o jednom létajícím koberci. Předem tak připouštím, že ač tohle auto naznačuje svým výkonem a již předestřenou dynamikou image silného sportovce, svým celkovým naladěním míří trochu jiným směrem. Ale je to problém? A co tedy vlajková loď české automobilky dokáže? Pojďme si o tom něco málo říci.

Konečně šik. Ale bude takový i za pár let?

Asi se budu opakovat, ale ani nový Superb jsem před tímto testem na vlastní oči nespatřil. Byl jsem tedy - dost možná podobně, jako jste stále vy - zvědavý, jak nová vlajková loď škodovky působí při osobním setkání pod širým nebem, kde byla dosud k vidění jen zřídka.

Přiznám se, že ač byl její design přijímán obvykle s nadšením, mně při svém odhalení nijak zvlášť neokouzlila. Zejména zepředu mi přišla až příliš podobná Octavii - zkuste si odmyslet alespoň trochu specifické přední světlomety a pochopíte, o čem mluvím. Zboku mi přijde být protivná poněkud vynucená a už docela okoukaná, násilně se zvedající linie spodní hrany oken a záď? Ta je pravda nová, říkal jsem si ale, že ta světla mohla být opět o něco menší. Však jim vezměte ten výrazný zásah do zadních blatníků jejich nejširší částí. Nevypadá to lépe?

Nechci učit designéry Škody modelovat auta, ale měl jsem zkrátka své výhrady. Neřekl bych, že se mi nový Superb nelíbil, zdál se mi ale příliš málo nový a v tom, v čem nový skutečně je, poněkud vyumělkovaný. Jenže při osobním kontaktu začne člověk vnímat i trochu jiné věci než některé designové detaily a dojem byl rázem jiný, o mnoho pozitivnější.

Především - tohle auto nevypadá velké. Je velké, je větší než kdy bylo, je to největší škodovka dneška i mnoha posledních dekád. Přesto z dosavadních Superbů vypadá nejkompaktněji a to dost možná i kvůli tomu, že nikde „nepřetéká”. I když je Superb III delší než „dvojka”, převis karoserie před přední nápravou je podstatně kratší. Podívejte se sami na fotky z profilu - máte pocit, že tohle je koráb? Ne, nemůžete jej mít, pokud jej za každou cenu mít nechcete. Kdybych vám tvrdil, že před sebou vidíte nový Rapid, na délku má čtyři metry a vy jste nevěděli, že lžu, věřili byste mi. Jsem o tom přesvědčen.

Předchozí Superb ale „přetékal” hlavně vzadu. Smutnější a otylejší automobilovou „prdelku” abyste v této třídě pohledali a navzdory nepochybné snaze s tím nic neudělal ani docela výrazný facelift. Z prvních fotek se nová záď zdála být lepší, jenže i z výše zmíněných důvodů stále ne optimální. Naživo ale vypadá dobře, velmi dobře, je skutečně drobná a ani ona světla zasahující do hloubi boku nepůsobí nepatřičně.

A profil vozu skýtá také jedno příjemné překvapení. Ta skvělá „andělská křídla”? Ani ne, ta mi pořád nevoní, příjemným zjištěním ale je, že tohle auto nepotřebuje příliš velká kola, aby vypadalo dobře. Schválně si tipněte, co vidíte na přiložených fotkách, ti s nastudovaným katalogem se zdrží. Je to 20"? 19"? Omyl, jsou to „jen” 18" kola, na voze této velikosti dnes něco spíše menšího než nepatřičně velkého. Přesto s nimi Superb vypadá velmi důstojně a díky relativně nízké stavbě po ničem větším nejenže nevolá, on to odmítá. Už s „devatenáctkami” na mě nedělal tak dobrý dojem jako s koly menšími, připadal mi jak děcko v tátových botách.

Musím tedy říci, nový Superb po mém soudu vypadá dobře, a to navzdory tomu, že shora zmíněné výhrady při osobním kontaktu vesměs nerozptýlil. Zaujal ale jinými přednostmi, kompaktním dojmem a i s ním souvisejícím „nevoláním” po obřích kolech, která dnešním autům funkčně často velmi ubližují. Hezčí Superb Škoda ještě nevyrobila a při jeho zkoumání jsem si kladl jen jednu otázku - jestli některé jeho složité linie, zejména na přídi (podívejte se třeba na propletenec světlo-mlhovka-nárazník) zůstanou atraktivní i za pár let. Zda s nimi vůz nebude vypadat tak trochu jako vlastní karikatura. Nevím, ptám se, jen čas dá odpověď...