Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Naftové RS je v mnoha ohledech odvarem toho benzinového. I část předností, kterou sdílí s talentovanějším sourozencem, ale dokáže jízdu s ním činit výjimečnou.

Vážení čtenáři,

stalo se mým zvykem přát vám příjemné prožití Vánoc v rámci testu některé ze zajímavých automobilových novinek a ani letos nechci udělat výjimku. Tentokrát padla volba na auto poněkud obyčejnější, ale beztak zajímavé - je to tak trochu Dr. Jekyll a Mr. Hyde na kolech a snad bude i pro vás zajímavé zkoumat, která z jeho tváří bude mít nakonec navrch.

Přeji vám tedy jménem svým i kolegů z naší redakce krásné prožití vánočních svátků a děkuji vám za vaši přízeň v letošním roce, které bylo zase o trochu více, než kdy dříve. Z tohoto daru od vás se budeme jistě ještě dlouho těšit, sami vám na oplátku zkusíme i během svátečních a následujících dnů nabídnout co nejvíce zajímavého čtení, aby pro vás i tyto Vánoce byly co možná nejradostnější.

Děkuji vám.

Pavel Janda
šéfredaktor Autoforum.cz

V minulosti jsem se mnohokrát podivoval nad tím, kolik recenzentů testujících Octavie RS všeho druhu se snaží jejich základní charakteristiky vměstnat do slov začínajících na písmena R a S. Co za kreativní zácpu to musí být, aby člověk test vozu tohoto ražení nazval třeba „Rodinný Skorosporťák”? Byl jsem odhodlán k něčemu podobnému nikdy nesklouznout a platilo to i tentokrát. Že výsledek s mým odhodláním jaksi nekoresponduje, mi došlo až ve chvíli, kdy jsem tento test měl už nalajnovaný v hlavě a do jeho základní myšlenky jsem byl příliš zahleděn. Pochopitelně nebylo mým cílem vměstnat jeho titulek do naznačeného formátu a jak později uvidíte, inspirován jsem byl vlastně jen náhodou. Šlo sice inspiraci německou, ani použitím „původního znění” bych si ale k lepšímu výsledku nepomohl. Holt jsem se zase jednou přidal na „špatnou stranu”, teď už to asi nezamluvím...

Začít bych měl ale úplně jinak. Pokud jste četli můj letní test benzinové Octavie RS, patrně jste nezapomněli, že jsem z tohoto auta byl nadšen. Na relativně jednoduchých základech vystavělo vůz, který na jednu stranu zůstává oddaný praktičnosti a každodenní použitelnosti Octavie jako takové a přidává ji skutečně respektuhodnou dynamiku. Tohle už není jen svižné auto na dálnici, kterým byla Octavie RS číslo dvě, novinka je natolik zajímavá i svým podvozkem, schopnostmi brzd a vůbec svým celkovým sladěním, že se dokáže snadno prosadit také na okruhu, jako je Nordschleife, natož pak kdekoli jinde. Navíc je třeba dodat, že jde o cenově zajímavou volbu, za 630 tisíc Kč dostanete v už slušné výbavě jedno z - a teď nepřeháním ani v nejmenším - nejlepších a nejsmysluplnějších aut své třídy. Je paradoxem, že cenově se takto jeví jako jedna z mála Octavií - s cenovkou blízkou RS si klidně poskládáte třeba Octavii Combi 1,6 TDI nebo 2,0 TDI v nikterak výjimečné výbavové specifikaci.

Všechnu tuto chválu jsem ale adresoval směrem k benzinové verzi. Ostatně jsem hned zkraje konstatoval, že jen ona může být tím skutečným RS a provedení TDI bude nutně do značné míry parazitovat na jejím jméně. Nechtěl jsem o ní mluvit také proto, že jsem neměl v úmyslu rozmělňovat vaši pozornost mezi dvě auta s nepochybně odlišným charakterem, minimálně stejně pádným důvodem ale bylo mé přesvědčení, že verze TDI nemůže být zajímavá přinejmenším jako RS a snad by ani neměla přijímat toto označení. Byl jsem dokonce odhodlán nekazit si o RS představy a testu provedení TDI se úplně vyhnout. Cesty páně ale bývají nevyzpytatelné a když jsem poznal, co dovede Astra CDTi BiTurbo, vlastně „úplně normální” Astra jen se 195 naftovými koňmi, začalo mě těch 184 boleslavských hřebců zajímat. Když se Opel vlastně ani moc nemohl snažit a přesto stvořil jízdně schopné auto, jaká pak může být Octavia RS TDI, u níž v Boleslavi o něco takového snažit museli? To přece nemůže být nezajímavé...

A tak jsem se k jejímu testu odhodlal, s následky tohoto rozhodnutí se můžeme společně vyrovnat na následujících řádcích. Vzhledem k tomu, že auto až na drobné výjimky vypadá ve srovnání s podrobně probíraným benzinovým RS úplně stejně zvenčí i zevnitř, vzdálím se tentokrát typickému formátu našich testů a budu se věnovat pouze třem dominantním dojmům, které na mě vůz po především jízdní stránce postupně udělal. Snad mi to konzervativní čtenář laskavě odpustí...

Dojem první: Tohle není Jim Beam

Musím se přiznat, že jsem s ohledem na výše zmíněné začal postupem času k naftovému RS přistupovat i s jistými pozitivními očekáváními. Jeho motor generuje až 184 koní, což je sice vedle 220 hřebců benzinové verze sice znatelně méně, ale rozhodně to není málo. Auto nakonec není ani o mnoho těžší (+45 kg) a když jsem si to všechno promítl do naladění, které by mělo zmíněnou Astru BiTurbo překonávat, začalo se na mé tváři objevovat něco, co připomínalo úsměv. Spatření testovaného auta mě pak přivedlo k otevřenému smíchu, byť v trochu jiném kontextu - křiklavě rudý kombík s černými koly a všemi atributy nové Octavie RS vypadá prostě úchylně a do konce dnů s ním strávených jsem si nebyl jist, jestli je směšně kýčovitý, nebo vtipně provokativní. Přesně na hraně těchto dvou stavů vůz z mého pohledu vizuálně lavíroval a budu-li upřímný, mně se to vlastně nakonec líbilo. Ne proto, že by mi auto přišlo tak hezké, ale spíše proto, jaké reakce okolí vyvolávalo. Lhostejný byl tento svérázný zahrádkářský zjev málokomu.

Veškeré „dopředné” pozitivní pocity se ale záhy ukázaly být jedním velkým omylem. Nejsem naivní, snad ani hloupý, a tak jsem jsem dávno věděl, že pokud v podobném autě vyměníte benzinový agregát za dieselový, není to jen motor a z něj přímo pramenící vlastnosti jako dynamika a spotřeba, které se změní. Vzhledem k tomu, že diesel je těžší, bude zvýšena i hmotnost celého auta a především její rozložení mezi nápravy. Oněch 45 kilogramů RS TDI navíc přibývá jistě téměř bezvýhradné na přídi, což zvýrazní nedotáčivé tendence. Podvozek kvůli vyšší zátěži také bude muset být tvrdší, což částečně omezí schopnost auta spojovat jistotu s komfortem. Rozložení hmotnosti mezi nápravy pak bude mít vliv i na chování při ostrém brzdění a všechny tyto přímé následky si vymíní i ty nepřímé. Zejména se lze spolehnout na to, že konstruktéři budou mít tendenci maskovat nedotáčivost nebo přílišné nadlehčování zádě při brzdění změnou charakteristiky podvozku, velmi pravděpodobně i řízení, čímž něčemu pomohou, pečlivé naladění benzinového stroječku tím ale definitivně rozbijí. A nakonec jsou tu i vlivy na ovladatelnost, které budou negativní už kvůli výše zmíněnému, nebo přirozeně „těžšímu” projevu Dieselova motoru.

Věděl jsem, že většina z těchto změn naftové nutně RS postihne, přesto jsem čekal, že výsledek dokáže pozitivně zapůsobit, třeba jako ona Astra. Nedokázal, můj první dojem z RS TDI byl velmi rozpačitý - auto bylo pojízdnou výstavou toho, co všechno může výměna benzinového motoru za naftový na autě zničit. Z výše zmíněného neschytalo RS TDI některé změny k horšímu, ono schytalo všechny, které si dokážete představit.

První kilometry jsem absolvoval po špatných městských silnicích a ihned ukázaly, kolik poddajnosti podvozek auta v dieselové verzi ztratil. Výsledek není vysloveně špatný, je ale horší než u RS TSI a když se k tomu přidalo pár plastů hlomozících v kufru... V témže prostředí se ukázala také značná neochota motoru pracovat v nejnižších otáčkách. Nový 2,0 TDI se 184 koňmi je jeden z těch „vyhoněných” dieselů, které jsou v nejnižších spektrech otáček velmi tvrdé a do práce se jim nějakou chvíli vůbec nechce. Klidně se vám stane, že vám motor kolem 1 000 ot./min „chcípne” při popojíždění v kolonách na dvojku (mimochodem se sám zase uvede v chod, vítejte ve světě startování tlačítkem), to vám jistě příjemné nebude.

Výše se projevuje lépe a při relativně lineárním nárůstu výkonu dokáže hnát vůz vpřed až do nějakých 4 500 ot./min, kdy začne balit fidlátka. Ale není to žádný úprk ze scény, když to někdy potřebujete, skoro do 5 000 otáček je schopen pracovat se ctí. Dynamicky na tom tak auto není špatně, ale jak dlouho? Do 180 km/h je docela rychlé, k dvoustovce jakž takž doběhne, ale poté už se v podstatě trápí. Znovu neříkám, že by to bylo špatné, ale rozdíl v dynamice mezi TSI a TDI je mezi 180 a 250 km/h ohromný, zcela nekorespondující s výkonovým rozdílem pouze 36 koní. RS TSI je o opravdu rychlé auto, s nímž můžete na dálnici trápit i mnohem ambicióznější vozy s omezovači rychlosti na stejné metě. TDI je za hranicí 200 km/h prakticky ze hry, dokáže se ještě důstojně rozjet k necelým 220 km/h skutečné rychlosti, udávanou maximální rychlost 230 km/h dosahuje až po velmi dlouhé době. Nakonec i při našem obvyklém testu maximální rychlosti s přispěním gravitace RS TDI „vytáhla” pouze o 5 km/h více, než by měla jet na rovině. Také to svědčí o tom, jak moc je maximálka 230 km/h vzdálena rozumně dostupné realitě, TSI vedle toho upaluje přes 240 km/h na požádání skoro kdekoli. A nakonec podobná slova platí i o pružnosti, TSI je měkoučký motor, který se i z volnoběhu na šestku rozbíhá s lehkostí, TDI to jde podobně akorát ve středních otáčkách. A převodovkou to není, TDI má převody dokonce kratší...

Video s akcelerací Škody Octavia III RS TDI

Přímé srovnání dynamiky Škody Octavia III RS TSI a TDI

Byl to pro novou Octavii RS TDI asi hodně špatný den, protože po rozbitém městě, kde nepřesvědčila, a rychlé dálnici, kde dynamicky neokouzlila, přišla rychlejší okreska, na níž body zase ztrácela. V prvé řadě zklamala ovladatelností, která je oproti benzinovému RS citelně horší. Může za to hlavně řízení, které je v prvé řadě nesmyslně tuhé. Třeba ve sportovním režimu bylo z mého pohledu nepoužitelné, pokud jsem neměl v plánu si po cestě „šlehnout” trochu anabolik. Naštěstí auto bylo vybaveno volitelnými módy nastavení dílčích částí vozu a ponechání řízení ve standardu a zbytku „ve sportu” nejtíživější problém odstranilo, přesto říkám, že režim Sport je v tomto autě jen pro ty, kterým se v běžné posilovně už nedostává závaží.

Kdyby ale šlo jen o to. U auta byla také pozměněna charakteristika řízení s variabilním převodem, které jsem u benzinu označil za vyzpytatelné a v podstatě neobtěžující, třebaže neoptimální. U RS TDI cítíte z proměnlivosti převodu náznaky hysterie, v první ostřejší levé jsem se dostal polovinou auta do protisměru, ani jsem nevěděl jak. Prostě aby vývojáři potlačili nedotáčivé tendence, udělali řízení ostřejší. To je u dieselů celkem typická „zástěrka”, promítnutá do proměnlivého převodu řízení ale nabírá poněkud bizarních projevů. Přičtěte si k tomu, minimálně u u testovaného exempláře, pro změnu více naposilované brzdy než u benzinu (jasně, dá se zvyknout) a asi vám nemusím doslova říci, kam se tím vším posunul půvabný obraz nové Octavie RS.

Po oné projeté levé se mi v hlavě vyjevila jedna dávná alkoholová reklama: „Tohle není Jim Beam,” říkal jsem si, že tohle prostě není pravé RS. To dieselové vám ve srovnání s benzinovým modelem přijde být přesně tak falešné jako jeho pravý výfuk. Ten není nějakým smutným konstrukčním omylem, zdá se být dokonalým symbolem rozdílu mezi oběma verzemi vozu jednoho jména a vzezření - jedno s lacinými show koketuje, druhé jim propadá.

Abych byl fér, ne vše na RS TDI odrazovalo. Velký dynamický talent od začátku naznačoval podvozek, slabost nedávaly znát brzdy, lepší (rychlejší) než u benzinu byla spojka. Je paradoxem, že za problém nelze označit ani samotný motor, který sice není akusticky nejpříjemnější a v nižších otáčkách je s to pěkně otřást celým autem, ale jinak skýtá solidní charakter, slušný výkon a dobrou spotřebu i při vysokých nárocích na dynamiku. Všechno to, co způsobuje nepřímo hlavně svou hmotností, ale v přímém srovnání s TSI Octavii RS škodí a její výjimečnost zabíjí.

Jestli patříte mezi příznivce Škody, nebo dokonce této Škody a už pro své přátele na Ukrajině smolíte e-mail s mou fotkou a heslem „Kill Bill”, zpomalte. Tenhle příběh ještě nekončí.