Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Škoda na potřetí stvořila RS, které si zaslouží své jméno. Není tak ostré, Řidiče ale okouzlí, i když v jiných ohledech nestrádá.

Cestu ke zveřejnění a vůbec podobu tohoto testu jsem si původně představoval trochu jinak. Hned první upoutávka vykreslující dynamiku nové Octavie RS ale dala jasně najevo, že někteří z vás budou mít problém uvěřit tomu, co tohle auto dokáže. Ostatně i z tohoto důvodu takové upoutávky zveřejňujeme - nejde jen o to vzbudit váš zájem, ale i „prozkoumat terén vratným krokem”, zjistit, jak se na to či ono tváříte a co všechno budeme muset udělat proto, abyste našemu pohledu na věc důvěřovali.

Většina novinářů ve svých recenzích aut raději neříká nic, tedy přinejmenším nic podstatného. Je to pohodlné - pohanit znamená vypořádávat se s nevolí výrobce, vychválit znamená potýkat se s čtenáři. Někteří z nich přejí jiné značce, další tomu zkrátka nebudou věřit, zvláště pokud vykreslený obraz tak úplně neodpovídá zaběhnutým pořádkům. Mezi takové recenzenty nepatřím a jsem přesvědčen, že nepovedené musí být zkritizováno a povedené pochváleno. Stejně tak říkám, že nemám žádný důvod ohýbat pravdu, jaká je nebo jak ji sám vnímám. Testům aut jsem se začal věnovat proto, že se mi žádné existující nezamlouvaly a vždy jsem se přitom cítil být odpovědný jen a pouze vám, čtenářům, kteří si nakonec to či ono auto koupí. Neříkám, že jsem se nikdy nespletl, že některé věci nemohu vidět jinak než právě vy, nikdy jsem se ale nenechal zmanipulovat žádnou automobilkou, strachem z přijetí řečeného, touhou zveřejnit za každou cenu něco zajímavého nebo čímkoli podobným. Prezentuji věci tak, jak je sám vnímám.

Tomuto přístupu zůstávám oddaný i nadále a pokud máte pocit, že v pohledech na produkty některých značek „otáčím”, tak nikoli proto, že bych se měnil já, ale proto, že se mění ony produkty a můj pohled to musí reflektovat. Nedůvěra některých z vás k náznakům budoucích závěrů pro mi tedy v případě tohoto testu nebyla motivací ke změně pohledu, ale k zesílení argumentace pro řečení původně zamýšleného. I proto více upoutávek, i proto poněkud rozsáhlejší test, který tak trochu spojuje dva články v jeden.

Ostatně, nejsem žádný fanda Octavií RS. Test té předchozí jsem v roce 2006 nazval „dobré auto se špatným jménem” a na tomto pohledu bych ani dnes nic nezměnil. To byla Octavie 2,0 TSI, docela rychlé auto pro dálniční provoz, pokud jste s ním ale začali zacházet jako s RS, začalo vám pozvolna nafukovat balónek ve tvaru ruky se vztyčeným prostředníčkem. A byl tu ještě jeden neduh - na rozdíl od velmi poddajného Golfu V GTI, s nímž dvojkové eReSo sdílelo základy, trpělo přinejmenším 18" na kolech dost uskákaným podvozkem. Zkuste s tímhle řádit na českých silnicích... Ano, škodovka říká, že je to přece rodinné rychlé auto a já to beru. Písmena RS mi k tomu ale prostě nesedí.

První generace „ORS” se pak v mém žebříčku nedostala o mnoho výše. Oproti dvojce měla více charakteru, vcelku primitivní konstrukce ji ale byla citelným funkčním limitem. Nebudu rozebírat všechny dílčí aspekty a zmíním jediný - moji neoblíbenou klikovou zadní nápravu, zde ve spojení se 180 koňmi. Sporťák s klikou? Nenechte se vysmát - jezdit se s tím jistě dá, vítězit nikoli.

Teď tu máme generaci třetí, s obecně velmi podobnou technikou jako u dvojky, navíc s nižší (po mém soudu až podbízivě nízkou) cenou. Čekat nějaký zásadní posun jinam tak nebylo na místě a věřil jsem spíše v další dálniční expres. Jaký omyl. Tohle auto umí mnohem více a podle mě jde o první „ospravedlnitelné” RS v novodobé historii Škody. Dokonalé auto to ale pochopitelně není, a tak tu máme poměrně dost prostoru na probrání všech možných plus i minus. S benzinovou Octavii RS s manuální převodovkou (především liftbackem, ale i s kombíkem) jsem najezdil přes 3 000 kilometrů během pár dnů a věřím, že není nic podstatného, co bych vám o ní nemohl říci. Pojďme se do toho obout.

I drobné odlišnosti v designu dokážou zaujmout

Testovat specifickou verzi jinak už dobře známého auta má jednu podstatnou výhodu - nemusíme se znovu zaobírat už několikrát probíraným a můžeme se plně soustředit na zvláštnosti nového provedení. Octavie RS jich má v arzenálu docela dost a začít můžeme u vzhledu.

Když se na nové eReSo podívám, přijde mi zpětně docela úsměvné, s jakým napětím bylo očekáváno jeho odhalení. Však na autě se oproti standardním verzím nezměnilo skoro nic - v podstatě má jen odlišné nárazníky a křidélko na víku zavazadelníku. Jinak se jedná o drobné detaily, které na vozu třeba vůbec být nemusejí, nebo je lze snadno zaměnit s těmi které už byly pro Octavii jako takovou dostupné dříve. Přesto je třeba říci, že i těch pár drobností RS ozvláštnilo a i když jsem s ním v České republice strávil jen krátkou chvíli, nemohl jsem si nevšimnou pozornosti, kterou dokázalo přitahovat.

Pohledy vykreslené v televizní reklamě automobilky jsem zpoza volantu zaznamenával docela často a ačkoli nepochybuji, že se s nimi budete setkávat jen dočasně a dost možná jen u nás (v jiných zemích poznali jen nadšení škodovkáři, že jde o nové RS), nebyly vyjádřením slov: „Proboha, co to je za příšeru?” Snad ještě nikdy mě při testovaní nějakého nového auta neoslovovalo tolik lidí s nějakým komentářem. Většinou to byla slova uznání či obdivu, dva řidiči předchozích RS mi srdečně gratulovali a jeden majitel BMW zcela mi se vší vážností řekl, že si nové RS koupí. Už jsem jen při tankování paliva očekával nějakou tu nabídku k sňatku od obsluhy čerpací stanice...

Byl jsem na každý pád překvapen, kolik lidí vůbec ví, že nějaké nové RS existuje a kolik jich bylo schopno jej rozeznat. Jinak se ale jejich přízni nedivím - modrý liftback byl docela sexy a těch pár novinek učinilo jeho příď citelně líbivější. „Odkulacení” předního nárazníku vozu dodalo homogennější vzezření, více ostrých hran spolu s paketem zčerňujícím všechny jinak chromované prvky (nebo vnější zpětná zrcátka) se pak postaraly o agresivnější výraz, který právě eliminace chromovaných částí nechala více vyniknout.

Profil vozu se zdánlivě příliš nezměnil, zvláště pokud je posazen doplněn o vcelku konfekčně vyhlížející 18" kola (jinak zbarvené osmnáctky nebo dokonce devatenáctky přehlédnete hůře), přesto je tu jeden detail, který se mi zamlouval. Už zmíněný „černý paket” prakticky zneviditelnil ono křídlo padlého anděla na zadních bočních dveří, které se mi líbí tím méně, čím víckrát novou Octavii vidím. Takhle, s relativně tmavým modrým lakem, jako by neexistovalo. A mně vážně nechybělo.

O poznání méně příjemné pocity ve mně vzbuzovala záď. To decentní křidélko na pátých dveřích je v pořádku a „kompenzační difuzorizace” (samozřejmě falešná) zadního nárazníku taktéž. Ale probůh, koho napadlo osadit čtyřválcový model dvěma koncovkami výfuku (alespoň že jsou obě skutečné, i o tom panovaly jisté pochybnosti), navíc s tímto designem? U jinak racionálně ztvárněného auta bych očekával přirozený tvar, tedy kulaté koncovky, klidně chromované. Ale nikoli tohle, ani ne kosodelníkový patvar zcela nesmyslné velikosti. Na něco takového se střílí na pouti, foukat do toho výfukové plyny je zvěrstvo. A jako perličku to spojit rudým proužkem z odrazek? Ty jsou tam k čemu?

Přes tuto, řekl bych až kýčovitou záležitost, považuji nové RS za vizuálně povedené. Hlavně příď je nekřiklavě líbivá a přitom z ní vyřazuje přiměřené množství agrese, které si vůz svými výkony může dovolit. Za tohle vážně palec nahoru, pouťové výfuky bych navrhoval při faceliftu „znormalizovat”, je to docela zbytečná, prázdná show.